ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.96.2017:17
sp. zn. Nad 96/2017 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. K.,
proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, ve věci žaloby na
ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu Městského soudu v Praze na postup dle §9
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 5/2017 se p ři k azu j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce
domáhal toho, aby městskému soudu bylo přikázáno ve lhůtě 3 dnů od doručení rozsudku
poskytnout žalobcem požadované informace, tedy v této lhůtě „vyřídit“ žádost o poskytnutí
informací podanou dne 9. 3. 2016. K žalobě přiložil žádost o poskytnutí informací dle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o svobodném přístupu k informacím“), v níž žádal o sdělení data narození a místa
bydliště vedoucí kanceláře 59 INS městského soudu.
[2] Městský soud následně předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
jinému soudu dle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť pro vyloučení všech soudců městského soudu
pro podjatost nelze sestavit senát. Jelikož žaloba na ochranu proti nečinnosti směřuje
proti městskému soudu, je zde dle jeho názoru dána podjatost soudců působících na tomto
soudě.
[3] Žalobce se k návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyjádřil. Poznamenat však lze,
že již ve své žalobě uvedl, že v duchu zásady nemo iudex in causa sua (nikdo nesmí být soudcem
ve své věci) by měla být věc delegována jinému správnímu soudu.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil podaný návrh a shledal, že jsou dány podmínky
pro přikázání věci jinému krajskému soudu.
[5] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Toto ustanovení upravuje případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako
soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Soudy se řadí mezi povinné subjekty dle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Dle §126 odst. 1 písm. l) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě
soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších
předpisů, předseda krajského soudu vykonává státní správu krajského soudu tím, že zajišťuje
poskytování informací krajským soudem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
[8] Žalobce ve své žalobě tvrdí, že městský soud v roli správního orgánu je nečinný. Tvrzená
nečinnost, kterou žalobce v žalobě požaduje projednat, spadá do okruhu státní správy soudu
(poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím), kterou vykonává
předseda tohoto soudu. V rámci státní správy soudu však vykonává předseda soudu též úkoly
státní správy ve vztahu k soudcům daného soudu. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že kombinace těchto skutečností může zavdávat objektivní pochybnost o nepodjatosti soudců
městského soudu v dané věci, a to tím spíše, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování
ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze
mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Všichni soudci městského soudu jsou proto v dané věci
vyloučeni pro podjatost.
[9] V takovém případě nelze u městského soudu sestavit senát, který by mohl žalobu
projednat. Jsou tak splněny podmínky pro přikázání věci jinému krajskému soudu dle
§9 odst. 1 s. ř. s.
[10] S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší správní soud přikázal shora označenou věc
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, neboť jde o soud, jenž má sídlo nejblíže
k místně příslušnému městskému soudu. Přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Praze
tedy bude nejlépe vyhověno kritériím rychlosti a hospodárnosti řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu