ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.205.2017:86
sp. zn. Nao 205/2017 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci
žalobkyně: SEPA CREDIT s. r. o., se sídlem Náchodská 762/65, Praha 9, zastoupené
JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti
žalovaným: 1) Městský úřad Nepomuk, se sídlem náměstí Augustina Němejce 63, Nepomuk,
2) Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, se sídlem Radobyčická 2465/12, Plzeň, o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní
v řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 30 A 11/2017,
takto:
Soudce Krajského soudu v Plzni JUDr. Václav Roučka není v y l o u č e n z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 11/2017.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se u Krajského soudu v Plzni žalobou domáhala ochrany před nezákonným
zásahem ze strany žalovaných, který měl spočívat v návrhu na zápis poznámky do katastru
nemovitostí „o zahájení vyvlastňovacího řízení“. Žalobkyně v řízení před krajským soudem
uplatnila námitku podjatosti předsedy rozhodujícího senátu. Krajský soud proto dne 23. 5. 2017
předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti z důvodu,
že „byl dotčený soudce členem Komunistické strany Československa“ (dále jen „KSČ“).
[2] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) jsou soudci
„vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s. musí účastník řízení námitku
podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.
[3] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech
postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11).
[4] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný.
[5] Žalobkyně vznesla námitku podjatosti vůči předsedovi rozhodujícího senátu Krajského
soudu v Plzni. Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce může
být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech,
kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce
k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické
závislosti, apod.
[6] V projednávané věci Nejvyšší správní soud nezjistil žádný z důvodů pro vyloučení
soudce, jak jsou vymezeny v §8 odst. 1 s. ř. s. Podstatou domněnek žalobkyně o možné
podjatosti soudce je nejistota, zda se dotčený soudce „dokáže oprostit od deformovaného a s demokracií
a Listinou neslučitelného hodnotového systému, a nepromítne se nijak do projednávané věci“. Žalobkyně nijak
nekonkretizovala, v čem by tato skutečnost měla způsobovat takový poměr soudce k věci, který
by způsoboval jeho podjatost. Reálné pochybnosti o podjatosti soudce může vyvolat pouze
konkrétní tvrzení žalobkyně týkající se vztahu soudce k projednávané věci, jejím účastníkům
či zástupcům. Obecnou námitku, podle níž „je jedním z aspektů podjatosti dotčeného soudce potenciální
averze k jednateli žalobce jako aktivistovi za svobodu a demokracii, (…) „jednatel žalobce proto může být soudci
dobře znám“, nepovažuje Nejvyšší správní soud bez uvedení dalších konkrétních tvrzení
za dostatečně důvodnou k vyvolání pochybností o podjatosti namítaného soudce.
[7] Podpůrně lze ve vztahu k této obecné námitce uvést, že podle judikatury Nejvyššího
správního soudu i Ústavního soudu se musí posouzení námitky podjatosti odůvodněné bývalým
členstvím soudce v KSČ řídit stejnými kritérii jako posuzování podjatosti z jiných důvodů;
i v tomto případě je tedy třeba zkoumat, zda vztah soudce ke konkrétní věci, účastníkům nebo
jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že tento nebude moci nebo schopen
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ÚS ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10,
nález ÚS ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05, usnesení NSS ze dne 25. 1. 2011,
č. j. Nao 7/2011 - 25, či ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 – 208). Ani v nyní posuzované věci
žalobkyně netvrdí žádný konkrétní důvod, pro který by ze skutečnosti, že uvedený soudce
„vstoupil do KSČ“, měl vyplývat natolik intenzivní vztah ke konkrétní věci, pro který by nebyl
schopen nezávisle a nestranně rozhodnout.
[8] Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti
pro poměr uvedeného soudce k věci nebo k účastníkům řízení, námitka odůvodněna nebyla,
stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti nasvědčující
podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobkyně dovozuje podjatost, tak nelze považovat
za skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštního poměru soudce k žalobkyni, žalovanému
či k věci samé, pro nějž by měl mít soud pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za situace, kdy rovněž
dotčený soudce vyloučil existenci skutečností, jež by mohly být důvodem k jeho podjatosti,
rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[9] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného neshledal podjatost soudce
JUDr. Václava Roučky. Uvedený soudce proto není vyloučen z projednávání a rozhodování
v této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu