ECLI:CZ:NSS:2017:PST.37.2017:17
sp. zn. Pst 37/2017 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního
a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy
senátu Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka,
Miloslava Výborného a soudkyň Daniely Zemanové a Marie Žiškové v právní věci navrhovatelky:
vláda, se sídlem nábřeží E. Beneše 4, 125 11, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření
JUDr. V. H., ředitel odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 3, 140
21, Praha 4, proti odpůrkyni: politická strana Strana přátel časopisu MAXIM a jejich přátel za
maximální svobodu projevu, za vybudování mocné armády a za život bez zbytečných
omezení a zákazů, IČ 71443304, se sídlem Tři Sekery 73, 373 01, Tři Sekery, v řízení o návrhu
na rozpuštění politické strany
takto:
I. Politická strana Strana přátel časopisu MAXIM a jejich přátel za maximální svobodu
projevu, za vybudování mocné armády a za život bez zbytečných omezení a zákazů
se r o z p o u š t í .
II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Likvidátorem politické strany Strana přátel časopisu MAXIM a jejich přátel za maximální
svobodu projevu, za vybudování mocné armády a za život bez zbytečných omezení
a zákazů je j m e n o v á n a společnost Brátová a Krejčí, v. o. s., IČ 29103461,
se sídlem Americká 1304, Stříbro.
Odůvodnění:
[1] Dne 14. února 2017 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále
jen „navrhovatelka“) návrh na rozpuštění politické strany Strana přátel časopisu MAXIM a jejich
přátel za maximální svobodu projevu, za vybudování mocné armády a za život bez zbytečných
omezení a zákazů (dále jen „odpůrkyně“) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb.,
o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o politických stranách“). Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. ledna 2015 č. j. Pst 14/2014-14 byla odpůrkyni
pozastavena činnost, neboť opakovaně nesplnila povinnost vyplývající z §18 odst. 1 zákona
o politických stranách tím, že nepředložila Poslanecké sněmovně Parlamentu výroční finanční
zprávy za roky 2012 a 2013. Odpůrkyně však ani poté neučinila kroky k odstranění závadného
stavu. Jak vyplývá z usnesení Poslanecké sněmovny č. 761 z 27. schůze konané dne 21. 5. 2015,
ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2014,
a z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1232 ze 47. schůze konané dne 25. 5. 2016, ke zprávě
o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2015,
odpůrkyně nepředložila ani výroční finanční zprávy za roky 2014 a 2015. Neučinila tak ani
dodatečně.
[2] Odpůrkyně se k návrhu, ač Nejvyšším správním soudem vyzvána, ve stanovené lhůtě
nevyjádřila.
[3] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud s presumovaným souhlasem
účastníků řízení bez nařízení jednání.
[4] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §18 odst. 1 zákona o politických stranách, ve znění do 31. prosince 2016, vyplývala
povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci
výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení. Podle
§14 odst. 1 zákona o politických stranách, ve znění do 31. prosince 2016, může být činnost
strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu mimo jiné
s §17 až 19.
[5] Novelou zákona o politických stranách, provedenou zákonem č. 302/2016 Sb., kterým
se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl s účinností od 1. ledna 2017 zřízen
Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, na nějž přejdou
kontrolní pravomoci v oblasti dohledu nad hospodařením stran a hnutí, dosud vykonávané
Poslaneckou sněmovnou (§19f zákona o politických stranách v platném a účinném znění).
Namísto Poslanecké sněmovny budou politické strany a hnutí předkládat své výroční finanční
zprávy tomuto úřadu (§19h zákona o politických stranách v platném a účinném znění). Stále
platí, že nesplnění této povinnosti bude důvodem pro podání podnětu vládě k podání návrhu
Nejvyššímu správnímu soudu na pozastavení činnosti politické strany nebo hnutí, popřípadě
na její rozpuštění (§14 odst. 1 a 2 zákona o politických stranách v platném a účinném znění).
Nicméně podle přechodných ustanovení (čl. II bod 2 části první zákona č. 302/2016 Sb.)
je zřejmé, že odpůrkyně má i nyní plnit povinnost předložit výroční finanční zprávy za roky 2012
až 2015 (případně též 2016) vůči Poslanecké sněmovně, která splnění povinnosti posoudí
naposledy ve lhůtě do 7. června 2017, a že se splnění této povinnosti posuzuje podle zákona
o politických stranách v dosavadním znění. Agendu výročních finančních zpráv politických stran
a hnutí předá Poslanecká sněmovna nově zřízenému úřadu až letos, nejpozději do 30. září 2017
(čl. II bod 1 části první zákona č. 302/2016 Sb.).
[6] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního. Podle
§96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle jeho rozsudku ze dne 14. ledna 2015,
č. j. Pst 14/2014 - 14 již byla odpůrkyni pozastavena činnost, neboť opakovaně nesplnila
povinnost vyplývající z §18 odst. 1 zákona o politických stranách tím, že nepředložila Poslanecké
sněmovně výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013.
[8] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud ověřil tvrzení navrhovatelky a konstatuje, že podle
usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu č. 761 z 27. schůze konané dne 21. května 2015,
ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2014,
odpůrkyně nepředložila finanční zprávu za rok 2014 [usnesení II písm. b) bod 57],
a podle usnesení Poslanecké sněmovny č. 1232 ze 47. schůze konané dne 25. května 2016,
ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2015,
odpůrkyně nepředložila finanční zprávu za rok 2015 [usnesení III bod 12]. Poslanecká sněmovna
proto požádala vládu o podání návrhu na rozpuštění odpůrkyně, jak se také stalo.
[9] Protože podle §96 s. ř. s. rozhoduje soud v tomto řízení podle skutkového stavu, který
je tu v době rozhodnutí soudu, vyžádal si od Poslanecké sněmovny aktuální informaci ohledně
předmětných výročních finančních zpráv.
[10] Ze sdělení Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, ze dne 28.
března 2017, č. j. PS 2017/3872, 2017/KV/212, vyžádaného Nejvyšším správním soudem pro
účely tohoto řízení, vyplývá, že se na stavu, popsaném v citovaných usneseních Poslanecké
sněmovny, nic nezměnilo, tedy že odpůrkyně svou povinnost předložit výroční finanční zprávy
za léta 2012 a 2013 nesplnila ani dodatečně, přestože jí byla z tohoto důvodu činnost již
pozastavena, stejně tak nesplnila povinnost předložit výroční finanční zprávy za roky 2014 a
2015.
[11] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný
návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise bylo zjištěno, že odpůrkyně skutečně
nesplnila zákonem uložené povinnosti, neboť opakovaně v zákonem stanoveném termínu vůbec
nepředložila příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně, výroční finanční zprávy za roky 2012
a 2013, pro což již byla činnost odpůrkyně citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu
pozastavena, a ani za roky 2014 a 2015, a neučinila tak ani později. Odpůrkyně tak opakovaně
nesplnila zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona o politických stranách, ve znění
do 31. prosince 2016, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod,
pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o rozpuštění strany nebo hnutí [§13 odst. 1
písm. b) cit. zákona].
[12] Ze znění i smyslu §14 odst. 1 a 2 zákona o politických stranách v platném a účinném
znění je zřejmé, že za situace, kdy politická strana výroční finanční zprávu nepředložila buď
vůbec, anebo ji nepředložila se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo
opakovaně, takové porušení §18 odst. 1 zákona o politických stranách, ve znění do 31. prosince
2016, opodstatňuje rozpustit politické hnutí, jelikož platí, že „strana a hnutí mohou být zrušeny
rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění ..., jestliže je jejich činnost v rozporu s §1 až 5 nebo jestliže i po uplynutí
lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich
činnost pozastavena“ (§13 odst. 5 uvedeného zákona). Právě tato situace nastala v nyní
projednávané věci.
[13] Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o rozpuštění odpůrkyně jako politické strany.
[14] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Procesně ú spěšné navrhovatelce,
která by jinak měla na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším
správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti, ze spisu ani jiné nevyplývají, proto
jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[15] Podle §13 odst. 5 in fine zákona o politických stranách v platném a účinném znění soud
v rozhodnutí o rozpuštění politické strany či hnutí určí současně likvidátora, kterým nesmí
být osoba, jež byla členem této strany a hnutí. Jako likvidátor tak nepřichází v úvahu člen
statutárního orgánu odpůrkyně ve smyslu §191 odst. 3 občanského zákoníku, soud proto
jmenuje likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců podle §191 odst. 4
občanského zákoníku. Nejvyšší správní soud jmenoval likvidátorem odpůrkyně společnost
Brátová a Krejčí, v. o. s., IČ 29103461, se sídlem Americká 1304, 349 01 Stříbro, tj. poblíž obce
sídla odpůrkyně. Likvidace odpůrkyně se řídí podle §187 a násl. občanského zákoníku.
Podle §205 likvidátor vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace a sestaví účetní závěrku
a tyto dokumenty, příp. též návrh na použití likvidačního zůstatku předloží ke schválení
Nejvyššímu správnímu soudu. Odměna a náhrada hotových výdajů likvidátora se řídí nařízením
vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním
pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby
jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků
právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů, a bude likvidátorovi na jeho návrh
přiznána soudem po schválení konečné zprávy o průběhu likvidace.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění
není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti
dnů od právní moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má
odkladný účinek (§73 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 29. března 2017
Tomáš Langášek
předseda senátu