ECLI:CZ:NSS:2018:1.ADS.313.2018:23
sp. zn. 1 Ads 313/2018 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: M. O., zastoupen JUDr.
Jiřím Olivou, advokátem se sídlem Jakubská 121/1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2016, č. j. MPSV-2016/87016-921, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2018, č. j. 22 A 55/2016 –
38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému advokátovi žalobce JUDr. Jiřímu Olivovi se p ři zn áv á odměna
za zastupování ve výši 1.300 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně rozhodnutím ze dne 10. 2. 2016
přiznal žalobci dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje
ve výši 5.140 Kč.
[2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím k žalobcovu odvolání zrušil rozhodnutí
úřadu práce a vrátil mu věc k novému projednání. Úřad práce pochybil tím, že žalobce nevyzval
k upřesnění žádosti tak, aby nebyly pochybnosti, o jaký typ mimořádné pomoci se jedná, a dále
tím, že nedal žalobci možnost seznámit se s podklady rozhodnutí.
II. Řízení před krajským soudem
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji shora
uvedeným usnesením odmítl pro nepřípustnost, neboť byla podána proti úkonu, který není
rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
[4] Žaloba směřovala proti rozhodnutí, kterým žalovaný zrušil rozhodnutí prvního stupně
a věc vrátil k dalšímu řízení podle §90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 14. 5. 2008,
č. j. 2 As 37/2007 - 111) se rozhodnutím správního orgánu podle §90 odst. 1 písm. b) správního
řádu věc pouze vrací do stádia řízení u správního orgánu prvního stupně a nezakládají se jím,
nemění, neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti žalobce ani jiných osob. Ochrany
subjektivních veřejných práv, která by byla podle žalobce postupem žalovaného dotčena,
se lze před správními soudy domáhat až v řízení o žalobě směřující proti pravomocnému
konečnému správnímu rozhodnutí, které bude vydáno v předmětné věci. Žalobou napadené
rozhodnutí je proto ze soudního přezkumu vyloučeno.
III. Obsah kasační stížnosti
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností.
[6] Podle stěžovatele představuje rozhodnutí krajského soudu projev nepřípustného
přepjatého formalismu. Krajský soud rozhodl sice podle právního předpisu, nezohlednil
však základní zásady správního soudnictví, které jsou založeny na principu právního státu
založeného na úctě k právům občanů. V této souvislosti stěžovatel odkázal na judikaturu
Ústavního soudu, podle níž je správní orgán povinen chránit práva a zájmy občanů a musí
jim poskytnout poučení, pokud jejich právní úkony obsahují zjevnou nesprávnost. Pokud správní
orgány a soudy ochrany práv nedbají, jedná se o přepjatý formalismus.
[7] Stěžovatel byl přesvědčen, že krajský soud porušil jeho právo na veřejné projednání věci,
což představuje odepření spravedlnosti. Stěžovatelova věc představuje otázku zásadního
právního významu, neboť rozhodnutím správních orgánů došlo k tomu, že byl stěžovatel „totálně
sociálně vyloučen“. V další části kasační stížnosti stěžovatel pokračoval v popisu okolností
své hmotné nouze. S ohledem na obsah přezkoumávaného usnesení o odmítnutí žaloby
však Nejvyšší správní soud nepovažuje za účelné tyto námitky rekapitulovat.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem o nepřípustnosti žaloby vyjádřeným
krajským soudem v napadeném usnesení.
[12] Soudní ochrana v rámci správního soudnictví je poskytována až poté, kdy jsou v rámci
správního řízení vyčerpány řádné opravné prostředky, připouští-li je zvláštní zákon (§5 s. ř. s.).
Rozhodnutím napadeným žalobou žalovaný zrušil rozhodnutí vydané v prvním stupni a vrátil
věc úřadu práce k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí tedy nebylo rozhodnutím konečným,
byť je rozhodnutím pravomocným. Poskytnutí soudní ochrany v dané fázi řízení by bylo
předčasné, neboť věc sama nebyla napadeným rozhodnutím skončena. Jak správně poukázal
krajský soud, teprve konečné rozhodnutí ve věci bude rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.,
které stěžovatel může napadnout žalobou. Stěžovateli tak nebyla usnesením krajského
soudu upřena možnost soudní ochrany (srov. např. rozsudek ze dne 25. 10. 2018, č. j.
1 As 319/2018 – 48).
[13] Z předloženého správního spisu vyplývá, že po zrušení původního rozhodnutí prvního
stupně se úřad práce věcí samou znovu zabýval a o dávce mimořádné okamžité pomoci rozhodl
znova rozhodnutím ze dne 11. 7. 2016, které bylo stěžovateli doručeno dne 25. 7. 2016.
Proti tomuto rozhodnutí mohl stěžovatel brojit odvoláním a v případě jeho zamítnutí, následně
žalobou. Zda tak stěžovatel učinil, není ze spisu patrno. Otázka případného využití opravných
prostředků proti rozhodnutí ze dne 11. 7. 2016 však nemůže nic změnit na nepřípustnosti nyní
posuzované žaloby ze dne 4. 7. 2016.
[14] Pro úplnost soud podotýká, že na posuzovanou věc nedopadá rozsudek rozšířeného
senátu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017 - 35, podle kterého žadatel o informace může
za určitých okolností ve věcech svobodného přístupu k informacím podat žalobu přímo
proti rozhodnutí povinného subjektu. Citovaný rozsudek se vztahuje pouze na řízení
podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a s ohledem na procesní
zvláštnosti daného řízení jej nelze zobecňovat a přenášet do dalších oblastí správního řízení.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
[17] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 28. 11. 2016, č. j. 22 A 55/2016 - 29,
ustanoven zástupcem advokát JUDr. Jiří Oliva. Podle §35 odst. 9 poslední věty s. ř. s. zástupce
ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení
o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou za 1 úkon právní služby (podání kasační
stížnosti) ve výši 1.000 Kč a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu s §7,
§9 odst. 2, §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce není plátcem
DPH. Celková částka ve výši 1.300 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu