ECLI:CZ:NSS:2018:1.ADS.437.2017:63
sp. zn. 1 Ads 437/2017 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: AXION BLACK s. r. o.,
se sídlem Poličanská 1487, Újezd nad Lesy, Praha 9, zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D.,
advokátem se sídlem Jiráskova 1343/2, Karlovy Vary, proti žalovanému: Státní úřad inspekce
práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 10. 2016, č. j. 1351/1.30/16-3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2017, č. j. 30 A 203/2016 – 107,
takto:
I. Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobkyni se uk l á dá zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu
soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „oblastní
inspektorát“) rozhodnutím ze dne 1. 2. 2016, č. j. 11815/6.30/15-44, uložil žalobkyni pokutu
ve výši 1.500.000 Kč za spáchání správního deliktu podle §140 odst. 1 písm. c) zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterého se měla dopustit tím, že umožnila výkon závislé práce
mimo pracovněprávní vztah 19 fyzickým osobám v provozovně na adrese U Nové
Hospody 2/1122, Plzeň, v areálu společnosti Yazaki Wiring Technologies Czech s. r. o. Žalovaný
potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodnutí oblastního inspektorátu v části týkající
se odpovědnosti za správní delikt a snížil uloženou pokutu na částku 1.240.000 Kč.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který
ji shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností, kterou spojila s žádostí o přiznání odkladného účinku ve smyslu §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření žalovaného
[4] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodnila tím, že pokuta jí byla
uložena v neadekvátní výši a na její zaplacení nemá dostatek finančních prostředků. V současné
době je již vedena daňová exekuce, jejíž neprodlený výkon by znamenal ukončení činnosti
stěžovatelky. Právní následky nepřiznání odkladného účinku proto představují pro stěžovatelku
nesporně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
Zároveň by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
[5] Z výkazu zisku a ztrát ke dni 31. 12. 2015 a 31. 12. 2014, které stěžovatelka přiložila
k návrhu, podle stěžovatelky plyne, že se stěžovatelce průběžně snižoval obrat i zisk, a to nejen
v souvislosti se situací na trhu, ale i se zvyšující se tendencí žalovaného provádět u stěžovatelky
kontrolní činnost. Uložená pokuta odpovídala podstatné části ročních příjmů stěžovatelky v době
vydání rozhodnutí oblastního inspektorátu.
[6] V současné době stěžovatelka nedisponuje finančními prostředky k zaplacení uložené
pokuty, neboť pro nesprávný názor žalovaného musela výrazně omezit (přerušit) podnikatelskou
činnost, aby z pohledu žalovaného nepáchala správní delikt v dalším období. Napadeným
rozhodnutím byla fakticky omezena veškerá činnost stěžovatelky, protože stěžovatelka nemá jiné
dostatečné personální kapacity k realizaci zakázek v tehdejším rozsahu. O současné situaci
vypovídají také výpisy z bankovního účtu (stěžovatelka přiložila výpisy za březen až říjen 2016).
Z těchto výpisů podle stěžovatelky plyne, že v důsledku nemožnosti přijímat nové zakázky nemá
dostatečné příjmy k dalšímu podnikání.
[7] S ohledem na znění smluv o dílo uzavřených s objednatelem i se zhotoviteli, které jsou
součástí správního spisu, nebude stěžovatelka moci dodržet své závazky a bude vystavena riziku
smluvních sankcí převyšujících uloženou pokutu, což ve svém důsledku povede k ukončení
podnikání. Výkon napadeného rozhodnutí proto způsobí nevratný následek spočívající
v nemožnosti pokračovat v podnikatelské činnosti. Pokud by stěžovatelka dosáhla jakéhokoliv
příjmu, nebude jej moci použít ke splnění smluvních závazků, neboť tento příjem bude postižen
daňovou exekucí. Přiznáním odkladného účinku naopak žádná újma žalovanému nevznikne
a nedojde k ohrožení žádného důležitého veřejného zájmu.
[8] K návrhu stěžovatelka připojila také exekuční příkaz vydaný Celním úřadem
pro Plzeňský kraj ze dne 10. 11. 2016, jímž se nařizuje daňová exekuce přikázáním pohledávky
z účtu stěžovatelky k zaplacení nedoplatku ve výši 1.240.000 Kč.
[9] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že ponechává posouzení návrhu na přiznání odkladného
účinku plně na úvaze soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna
kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, její intenzitu a z jakých konkrétních okolností vznik této
újmy vyvozuje. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož
se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním
rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Na podporu svých tvrzení proto musí stěžovatel
navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy.
[12] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodnila tím, že výkon napadeného
rozhodnutí by pro ni znamenal nevratný následek v podobě nemožnosti pokračovat dále
v podnikatelské činnosti. Tento důsledek dovozovala ze skutečnosti, že k uhrazení pokuty nemá
v současné době dostatečné finanční prostředky a jakýkoliv potenciální příjem by byl postižen
daňovou exekucí k vymožení uložené pokuty. V důsledku rozhodnutí žalovaného stěžovatelka
nemá finanční ani personální kapacity k realizaci zakázek.
[13] Stěžovatelka však svá tvrzení řádně nedoložila. K návrhu na přiznání odkladného účinku
stěžovatelka přiložila pouze neaktuální dokumenty – výkaz zisku a zrát k 31. 12. 2014
a k 31. 12. 2015 a výpisy z bankovního účtu za březen až říjen 2016. Tyto dokumenty však nijak
nedokládají majetkovou situaci stěžovatelky a rozsah jejího podnikání v posledním roce před
podáním návrhu na přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud tak nemá možnost
posoudit skutečné dopady, které by výkon rozhodnutí žalovaného pro stěžovatelku představoval.
[14] S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že stěžovatelka neprokázala tvrzení,
že by pro ni úhrada uložené pokuty měla likvidační účinek a znemožnila jí výkon podnikání.
Neunesla tak své důkazní břemeno ve vztahu k prokázání újmy, která by jí nepřiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti vznikla.
[15] Nadto je třeba vyzdvihnout, že přiznání odkladného účinku je pouze mimořádným
prostředkem, jímž dochází k prolomení účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí
správního orgánu. To platí již v řízení o žalobě a ještě výrazněji pak v řízení před Nejvyšším
správním soudem, který by měl k užívání tohoto instrumentu přistupovat velmi zdrženlivě.
V této souvislosti soud zdůrazňuje, že rozhodnutí žalovaného a oblastního inspektorátu již bylo
podrobeno soudnímu přezkumu, a to aniž by krajský soud shledal na straně správních orgánů
jakékoliv pochybení. Jakkoliv tedy Nejvyšší správní soud nepředjímá výsledek řízení o kasační
stížnosti, je třeba mít na zřeteli, že kasační stížnost je pouze mimořádným opravným prostředkem
a na napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí oblastního inspektorátu
je třeba za daných okolností pohlížet jako na věcně správné a zákonné. Obtíže stěžovatelky
s plněním pravomocně uložené pokuty tak nemohou být samy o sobě důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. V souvislosti s argumentem stěžovatelky, že by neprodlený
výkon daňové exekuce nařízený k vymožení pokuty znamenal ukončení její činnosti, Nejvyšší
správní soud doplňuje, že §181 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, umožňuje za podmínek
stanovených tímto zákonem daňovou exekuci na návrh dlužníka částečně nebo zcela odložit.
[16] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[17] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá poplatkové
povinnosti podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a stěžovatelka nespadá mezi osoby osvobozené
od povinnosti soudní poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku II tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1.000 Kč je možno uhradit v kolcích
vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu
jej stěžovatelka zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), případně v hotovosti na pokladně
soudu anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený
u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby:
1010243717.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: