ECLI:CZ:NSS:2018:1.AFS.95.2018:22
sp. zn. 1 Afs 95/2018 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Stora Enso Wood
Products Ždírec s. r. o., se sídlem Nádražní 66, Ždírec nad Doubravou, zastoupené
JUDr. Radkem Nápravníkem, advokátem se sídlem Na Harfě 7, Praha 9, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 11. 2017, č. j. 47714/17/5100-41453-712099, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2018,
č. j. 31 Af 1/2018 – 29,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2018, č. j. 31 Af 1/2018 - 29,
se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
II. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši
5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Radka Nápravníka.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 2. 2018, č. j. 31 Af 1/2018 - 29,
zastavil řízení ve shora označené věci pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu ve lhůtě
stanovené usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. 31 Af 1/2018 - 15, které bylo zástupci žalobkyně
doručeno dne 5. 1. 2018.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti usnesení krajského soudu kasační
stížností, v níž namítla, že dne 16. 1. 2018 dala příkaz k úhradě částky 3.000 Kč ze svého
bankovního účtu na účet Krajského soudu v Hradci Králové a že platba byla uskutečněna
následujícího dne 17. 1. 2018, tedy ve lhůtě stanovené ve výzvě krajského soudu k uhrazení
soudního poplatku ze dne 4. 1. 2018, č. j. 31 Af 1/2018 - 6, jejímž posledním dnem
byl 22. 1. 2018. K tomuto tvrzení doložila výpis z bankovního účtu a potvrzení o platbě
vystavené Citibank Europe plc.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[3] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).
[4] Kasační stížnost je důvodná.
[5] Nejvyšší správní soud si vyžádal od krajského soudu vyjádření, zda krajský soud
předmětnou platbu soudního poplatku obdržel a pokud ano, kdy se tak stalo.
[6] Krajský soud ve svém vyjádření potvrdil, že platba stěžovatelky byla na jeho účet přijata
dne 17. 1. 2018. V důsledku administrativního pochybení však byla přiřazena k jiné věci.
Ve výzvě k úhradě soudního poplatku byl totiž uveden nesprávný variabilní symbol, který náležel
k věci vedené pod sp. zn. 31 Af 57/2017. Účtárna proto platbu stěžovatelky mylně přiřadila
k této spisové značce a na dotaz soudce, zda byl poplatek v nyní posuzované věci sp. zn.
31 Af 1/2018 zaplacen, uvedla, že nikoliv. Soud proto řízení zastavil. Zákon nedává krajskému
soudu žádnou možnost, jak toto pochybení napravit, proto krajský soud souhlasí se zrušením
napadeného usnesení Nejvyšším správním soudem.
[7] Z výše popsaných skutkových okolností je zřejmé, že včasná úhrada soudního poplatku
stěžovatelkou není sporná. Poplatek byl připsán na účet krajského soudu dne 17. 1. 2018, tedy
ve lhůtě stanovené výzvou krajského soudu ze dne 4. 1. 2018, jejímž posledním dnem
byl 22. 1. 2018. Krajský soud tuto úhradu nepřiřadil ke správné spisové značce pouze vlivem
administrativní chyby. Je proto nepochybné, že řízení ve věci sp. zn. 31 Af 1/2018 bylo
zastaveno nezákonně. S ohledem na novelu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., však krajský soud nemůže tuto vadu napravit
sám zrušením usnesení o zastavení řízení. Citovaná novela totiž zrušila §9 odst. 7 větu první
zákona o soudních poplatcích, podle které „[u]snesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší
soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní
moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení “. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnosti vyhověl (shodně Nejvyšší správní soud rozhodl v rozsudku ze dne
1. 2. 2018, č. j. 1 Afs 458/2017 - 19).
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto usnesení krajského soudu
zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm krajský soud rozhodne vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4
s. ř. s.). Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[9] Výrokem II. tohoto rozsudku soud vrátil podle §10 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích stěžovatelce soudní poplatek, který uhradila v kolcích spolu s podáním kasační
stížnosti. Již v rozsudku č. j. 1 Afs 458/2017 - 19 totiž uzavřel, že za okolností, které nastaly
i v nyní posuzované věci, kasační stížnost soudnímu poplatku nepodléhá.
[10] Na posuzovanou věc není možné aplikovat závěry rozšířeného senátu vyslovené
v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, podle kterých
povinnost zaplatit poplatek za kasační stížnost nevzniká pouze u kasačních stížností proti
usnesením o procesních návrzích, tedy proti rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudního
poplatku a žádosti o ustanovení zástupce. Naopak stěžovatel má podle rozšířeného senátu
povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti tehdy, pokud kasační stížnost směřuje
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu podaném ve věci samé (o žalobě), tedy i o zastavení
řízení.
[11] Rozšířený senát však nemohl předvídat okolnosti, které nastaly v nyní posuzované věci.
V době rozhodování rozšířeného senátu totiž existovala možnost krajského soudu, aby si sám
zrušil rozhodnutí o zastavení řízení podle §9 odst. 7 věty první zákona o soudních poplatcích
ve znění do 29. 9. 2017 (viz výše odst. [7]). Tento postup mohl využít i v případě, kdy k zastavení
došlo pouze v důsledku zjevné (ať již lidské či technické) chyby a poplatek byl řádně uhrazen.
Nebylo tak třeba zásahu kasačního soudu a žalobci tak nevznikly žádné dodatečné náklady.
[12] Z ničeho nelze dovodit a nebylo by ani v souladu se zásadou racionálního zákonodárce
domnívat se, že účelem novelizace §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích bylo zpoplatnit
možnost obrany žalobce proti zjevné a nesporné chybě krajského soudu, v jejímž důsledku došlo
k nezákonnému zastavení řízení. Podle usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014 - 19 mají
soudní poplatky tři základní funkce: fiskální (jejímž cílem je, aby ti, kdo se obracejí na soudy,
přispěli k úhradě nákladů spojených s jejich činností), regulační (jejímž cílem je odradit podatele
od svévolných, bezdůvodných anebo malicherných návrhů, které by soudy zbytečně zatěžovaly)
a motivační (jež má působit tak, aby povinní dobrovolně plnili své povinnosti a účastníci
právních vztahů řešili své spory mimosoudně). Zpoplatnění kasační stížnosti za situace, která
nastala v nyní posuzované věci, by neodpovídalo ani jedné z nich. Nejvyšší správní soud proto
uzavřel, že kasační stížnost v nyní posuzované věci soudnímu poplatku nepodléhá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu