ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.170.2018:46
sp. zn. 1 As 170/2018 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) doc. RNDr. I. O.,
CSc., bytem Kubelíkova 733/60, Praha 4, zastoupen Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se
sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8, b) doc. Pd. Dr. Ing. J. F., Ph.D., bytem Cihelná 2/102, Praha
1, c) Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, oba zastoupeni prof. JUDr.
Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8, proti žalovanému: prezident
republiky, se sídlem Hrad 1, Praha 1, zastoupen JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem
Vyšehradská 21, Praha 2, o žalobě žalobců a) a c) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2016
v části, jíž rozhodl nejmenovat žalobce a) profesorem, a žalobě žalobců b) a c) proti témuž
rozhodnutí žalovaného v části, jíž rozhodl nejmenovat žalobce b) profesorem, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 A
174/2016 – 143,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobci se žalobami podanými k Městskému soudu v Praze domáhali zrušení rozhodnutí
ze dne 19. 1. 2016, kterým žalovaný rozhodl o nejmenování žalobců a) a b) a doc. PhDr. J. E.,
CSc., profesory. Usnesením ze dne 12. 4. 2018, č. j. 10 A 174/2016 – 125, městský soud řízení o
obou žalobách spojil ke společnému projednání.
[2] Městský soud následně rozhodnutí žalovaného v části, jíž rozhodl o nejmenování žalobců
a) a b) profesory, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností a navrhuje, aby jí soud
přiznal odkladný účinek. Výkon či účinky napadeného rozsudku by pro žalovaného znamenaly
závažnou újmu. Důsledkem by byla mimo jiné i nevratnost takového jednání.
Jde o bezprecedentní zásah do prerogativy žalovaného jakožto ústavního orgánu, který vznáší
závažné námitky porušení závěrů vyplývajících z judikatury Ústavního soudu. Žalovanému
současně není známo, že by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vznikla žalobcům
jakákoli újma.
[4] Dle žalobců žalovaný v návrhu netvrdí žádnou újmu ve své sféře. Návrh zakládá
na stejných tvrzeních jako samotnou kasační stížnost. Nekonkretizuje, jaký nevratný či závažný
dopad má zrušení rozhodnutí o nejmenování žalobců a) a b) profesory do jeho fungování nebo
činnosti. Jelikož žalovaný netvrdí, že mu měla napadeným rozhodnutím vzniknout újma, není
splněna tzv. vstupní podmínka pro přiznání odkladného účinku, a není tedy důvod zabývat
se tím, v jakém poměru je neexistující újma na straně žalovaného vůči eventuální újmě žalobců.
II. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) kasační stížnost
nemá odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.,
který se přiměřeně užije i v řízení o kasační stížnosti (§120 s. ř. s.), soud usnesením přizná
kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno bez dalšího očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před rozhodnutím ve věci samé právní
účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
[7] Soud dále připomíná, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je stejně jako
řízení o kasační stížnosti charakterizováno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud
je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede
ve svém návrhu. Není úkolem ani oprávněním soudu za účastníka dohledávat či domýšlet
konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu
na přiznání odkladného účinku. Naopak, takový postup je správním soudům zapovězen.
[8] První formální podmínkou pro možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je samotná existence návrhu (ta je v souzené věci splněna). Tento návrh však musí mít takové
obsahové náležitosti, aby soud mohl uvážit, zda jsou naplněny též materiální předpoklady
pro přiznání odkladného účinku vyplývající z §73 s. ř. s.; tedy i) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, ii) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, iii) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s veřejným zájmem.
[9] Návrh na přiznání odkladného účinku tedy musí být dostatečně individualizován a doložen
konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Navrhovatel
musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem konkrétně tato újma spočívá
a jaký je její rozsah (srov. usnesení ze dne ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Hrozící
újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení ze dne
21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56). Povinnost uvést v návrhu zcela konkrétní tvrzení,
ze kterých by bylo možno usuzovat na vznik újmy na straně žalovaného, zdůrazněná judikaturou
Nejvyššího správního soudu, vyplývá přímo z citovaných zákonných ustanovení a žalovaný
(v řízení o kasační stížnosti zastoupený právním profesionálem – advokátem) si tohoto
požadavku na náležitosti návrhu na přiznání odkladného účinku musel být vědom.
[10] Ve vztahu k návrhům na přiznání odkladného účinku podaným žalovaným (jak je tomu
v nyní souzené věci) judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. zejména usnesení rozšířeného
senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného
senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3720/2015 Sb. NSS) dále vychází z toho,
že zatímco žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může
okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu skutečně závažně ohrozit, žalovaný žádná
subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva, jež by mohla být výkonem napadeného
rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit zákonnost
jím vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem pro přiznání odkladného
účinku.
[11] Výše uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být k návrhu
žalovaného přiznán za žádných okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení účinků
rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude
v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním
odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.
Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma a její
intenzita spočívá. Na žalovaného musí být z hlediska tvrzené újmy, její intenzity a jejího
osvědčení kladeny stejné nároky jako na žalobce. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší
újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem
krajského soudu žalovaný obává, by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem
skutečně ohrožen (usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 – 58).
[12] Soud s ohledem na shora uvedená východiska, jimiž je vázán při aplikaci na nyní
projednávaný případ, konstatuje, že návrhu žalovaného nebylo možno vyhovět; nebyla totiž
naplněna primární podmínka spočívající v předestření dostatečně konkrétních a individualizovaných
argumentů. Žalovaný ve svém návrhu újmu, která by mu měla vzniknout, nijak nekonkretizoval.
Jeho zcela strohé a stručné vyjádření obsažené v návrhu zůstává v naprosto obecné rovině.
Žalovaný v návrhu nijak konkrétně nevysvětlil, v čem by právní následky rozsudku městského
soudu, kterým bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno pro nepřezkoumatelnost a vady řízení
[§76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.], znamenaly závažnou újmu, která by představovala možný zásah
do veřejného zájmu ve smyslu shora citované judikatury.
[13] Netvrdí-li žalovaný v návrhu žádné okolnosti, ze kterých by soud mohl dovodit,
v čem spatřuje újmu, která by mu vznikla v důsledku rozhodnutí městského soudu, nemohl soud
vůbec přistoupit k posouzení toho, zda byly naplněny materiální podmínky pro přiznání
odkladného účinku předpokládané v §73 odst. 2 s. ř. s.
[14] Za jediné konkrétnější tvrzení obsažené v návrhu snad lze považovat zmínku
o „nevratnosti takového jednání“. Mínil-li žalovaný tímto tvrzením skutečnost, že důsledkem
jeho případného úspěchu v kasačním řízení bude existence dvou rozhodnutí ve věci (původní
rozhodnutí by „obživlo“), připomíná soud, že z jeho konstantní rozhodovací činnosti vyplývá,
že hrozba existence dvou rozhodnutí v téže věci není sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58). Za situace, kdy rozšířený senát zapovídá možnost vnímat potenciální
existenci dvou rozhodnutí jako důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nemohl
soud ani toto jediné konkrétnější tvrzení při svých úvahách nijak zohlednit. Otázka, zda ve věci
došlo k zásahu do prerogativy žalovaného, či zda městský soud postupoval v rozporu
s judikaturou Ústavního soudu, bude předmětem meritorního posouzení kasační stížnosti;
ani takové důvody návrhu na přiznání odkladného účinku, jak vyplývá ze závěrů rozšířeného
senátu, nemohou být zohledněny při posouzení jeho důvodnosti.
III. Závěr
[15] Lze proto shrnout, že žalovaný dostatečně netvrdil, a tedy ani neprokázal existenci reálné,
bezprostřední a závažné újmy, která hrozí v důsledku výkonu či jiných právních následků
napadeného rozsudku městského soudu. Návrhu, který neobsahuje žádná relevantní tvrzení,
na základě kterých by bylo možno případnou újmu žalovaného posuzovat, není možno
při respektování jednotné prejudikatury vyhovět. Za takové situace již není místo pro posuzování
případného naplnění dalších podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Ty totiž
musí být pro přiznání odkladného účinku splněny kumulativně; není-li splněna byť jediná z nich,
představuje to důvod pro nepřiznání odkladného účinku.
[16] Soud tedy kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou
podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci
samé (srov. usnesení ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu