ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.230.2018:21
sp. zn. 1 As 230/2018 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. E., zastoupen JUDr.
Milanem Pivovarčíkem, advokátem se sídlem Žižkovo náměstí 1325/7, Znojmo,
proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2018, č. j. KUJI 91240/2017, sp. zn.
OZPZ 2805/2017 Pa-2, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a Mgr. J. Š., zastoupeného
JUDr. Milanem Pivovarčíkem, advokátem se sídlem Žižkovo náměstí 1325/7, Znojmo, proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2018, č. j. 30 A 25/2018 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost Mgr. Jaromíra Šlosra se odmítá .
II. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
Odůvodnění:
[1] Dne 28. 6. 2018 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel č. 1“) a Mgr. J. Š. (dále jen „stěžovatel č. 2“) podaná k poštovní přepravě dne
27. 6. 2018 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2018, č. j. 30 A 25/2018 – 26,
kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku.
[2] V kasační stížnosti stěžovatelé uvádí, že dne 22. 2. 2018 podal stěžovatel č. 2 jako
zástupce stěžovatele č. 1 žalobu, v níž bylo výslovně uvedeno, že stěžovatel č. 1 je právně
zastoupen stěžovatelem č. 2 na základě plné moci ze dne 26. 10. 2016. Plnou moc připojili
ke kasační stížnosti. Stěžovatelé namítají, že krajský soud nesprávně doručoval výzvu k zaplacení
soudního poplatku, poučení o složení senátu a možnosti namítat podjatost a výzvu k doložení
plné moci stěžovateli č. 1 a nikoliv jeho právnímu zástupci – stěžovateli č. 2.
[3] Stěžovatelé dále odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn.
21 Cdo 1949/1999, dle kterého účinky usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nastávají
u zastoupeného účastníka pouze doručením tohoto usnesení jeho zástupci. Dle §9 odst. 7
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je možné soudní poplatek uhradit do konce lhůty
k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, krajský soud tedy nepostupoval správně, pokud
usnesení o zastavení nezrušil, neboť stěžovatel č. 1 poukázal dne 27. 4. 2018 soudní poplatek
prostřednictvím České spořitelny, přičemž usnesení o zastavení řízení mu bylo doručeno dne
10. 5. 2018.
[4] Dále stěžovatel č. 1 konstatuje, že pošta uvedla, že usnesení obsahující výzvu k zaplacení
soudního poplatku bylo vhozeno do schránky dne 23. 3. 2018. Ve skutečnosti však stěžovatel č. 1
převzal výzvu dne 18. 4. 2018 na poštovním úřadě a poplatek byl zaplacen 9. dne po převzetí.
K prokázání této skutečnosti ke kasační stížnosti přiložil poštovní obálku s datem převzetí.
[5] Stěžovatelé napadají usnesení krajského soudu z důvodu nezákonnosti zastavení řízení.
Vzhledem ke skutečnosti, že výzva k zaplacení soudního poplatku a usnesení o zastavení řízení
nebyly zaslány právnímu zástupci, nemohly nastat účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit
soudní poplatek a účinky zastavení řízení. Právní zástupce se navíc dozvěděl o zastavení řízení
náhodou dne 22. 6. 2018.
[6] Pochybením krajského soudu bylo stěžovateli č. 1 znemožněno právo na spravedlivý
proces, právo účinně se hájit před soudem a vydání rozhodnutí ve věci samé.
[7] Stěžovatelé navrhují, aby Nejvyšší správní usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[8] Nejvyšší správní soud usoudil o věci následovně. Ze spisu Krajského soudu v Brně
vyplývá, že dne 26. 2. 2018 byla na podatelnu osobně doručena žaloba, ve které je jako žalobce
uveden J. E., nar. X, trvale bytem K. 147, X K., právně zastoupen Mgr. J. Š., plná moc ze dne 26. 10. 2016.
Plná moc, na kterou je v žalobě odkazováno, však součástí spisu není. Zároveň u uvedeného
zástupce chybí jakékoliv bližší identifikační údaje, zejména adresa, na kterou by mu měly být
doručování soudní písemnosti. Mgr. Š. není dohledatelný ani v databázi advokátů a koncipientů
České advokátní komory.
[9] Dle §37 odst. 3 zákona č. 15/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) musí
být z podání zřejmé, kdo jej činí. Podatel musí uvést údaje o své osobě v nezbytném rozsahu,
vždy však nejméně jméno, příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat. Totéž musí platit
o zástupci podatele, neboť nejsou-li tyto údaje uvedeny, soud nemá způsob, jakým zástupce
podatele identifikovat a kontaktovat. Krajský soud proto oprávněně vyzval k doložení plné moci
a zaplacení soudního poplatku pouze žalobce. Skutečnost, že předmětnou plnou moc přiložili
stěžovatelé nyní ke kasační stížnosti, na tomto závěru nic nemění, neboť krajský soud
ji objektivně neměl k dispozici, a stěžovatelé ani netvrdí, že plná moc byla přílohou žaloby.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel č. 1 plnou moc nedoložil, bylo i usnesení o zastavení
řízení ze dne 26. 4. 2018, č. j. 30 A 25/2018 - 26, doručováno pouze jemu. Krajský soud
na něj hleděl, jako by nebyl zastoupen, čemuž odpovídá i záhlaví napadeného usnesení,
kde je žalobce uveden bez zastoupení. Toto usnesení bylo stěžovateli č. 1 dle doručenky založené
v soudním spise doručeno vhozením do domovní schránky dne 10. 5. 2018. Doručení
napadeného usnesení stěžovatel č. 1 v kasační stížnosti nečinil sporným. Toto datum je proto
rozhodným pro počátek běhu lhůty k podání kasační stížnosti.
[11] Dle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který
se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[12] Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti byl čtvrtek, 24. 5. 2018. Kasační
stížnost byla dle podacího razítka pošty podána k přepravě dne 27. 6. 2018. Podaná kasační
stížnost je tedy opožděná. Nejvyšší správní soud proto ve vztahu ke stěžovateli č. 1 rozhodl
podle §120 ve spojení s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. o odmítnutí kasační stížnosti.
[13] Ve vztahu ke stěžovateli č. 2 je nutno kasační stížnost také odmítnout, avšak z důvodu
uvedeného v §46 odst. 1 písm. c), neboť stěžovatel č. 2 nebyl účastníkem řízení ani osobou
zúčastněnou na řízení u krajského soudu (viz výše), nebyl tedy dle §102 s. ř. s. oprávněn podat
ve věci kasační stížnost.
[14] Vzhledem k výše uvedenému procesnímu vyústění se Nejvyšší správní soud nezabýval
otázkou doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku stěžovateli č. 1.
[15] Nad rámec pak Nejvyšší správní soud podotýká, že právní úprava soudních poplatků,
na kterou odkazují stěžovatelé, se netýká nynější věci, a nadto byla novelizována, není tedy
již účinná. Ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích ve znění do 29. 9. 2017
stanovilo, že: „usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li
poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech
nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.“ Vzhledem k tomu, že stěžovatel č. 1 podával
žalobu ve správním soudnictví, vztahovala by se na něj první část věty. To znamená, že soudní
poplatek by musel být zaplacen ve stejný den, ve kterém bylo stěžovateli č. 1 usnesení o zastavení
doručeno. Ve správním soudnictví není možné proti usnesení o zastavení řízení podat odvolání.
Tato úprava však v současnosti již není účinná. Novelou č. 296/2017 Sb., účinnou od 30. 9. 2017
byla první věta §9 odst. 7 byla ze zákona odstraněna a v §9 odst. 1 přibylo pravidlo,
že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Pozdní zaplacení soudního
poplatku tedy nemá žádné účinky a krajský soud proto stěžovateli č. 1 zaplacenou částku vrátil.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu