ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.372.2017:21
sp. zn. 1 As 372/2017 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: T. P., zastoupen
JUDr. Rudolfem Postlem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 14, 441 01 Podbořany,
proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48,
400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2014,
č. j. 4164/DS/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 2. 10. 2017, č. j. 42 A 20/2014 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Podbořany ze dne 27. 6. 2014 byl žalobce uznán vinným
ze spáchání přestupků dle §125c odst. 1 písm. f) bodu 7 a §125c odst. 1 písm. k) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do dne 6. 11. 2014
(dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 15. 5. 2014 v čase kolem
18:55 hodin řídil na silnici č. I/27 ve směru od obce Očihov na obec Blšany osobní motorové
vozidlo tov. zn. Renault Scenic, r. z. X, na kilometru 69,598 předjížděl nákladní automobil jedoucí
v témže směru jízdy, přičemž ohrozil protijedoucí řidičku, poškozenou S. S., jedoucí ve vozidle
tov. zn. Škoda Octavia, r. z. X, která ve snaze o vyhnutí se střetu s vozidlem žalobce musela
učinit takový zásah do řízení, který lze charakterizovat jako náhlou změnu směru a rychlosti jízdy
– konkrétně dotyčná strhla řízení vpravo a svou levou přední částí vozidla zachytila o levý bok
vozidla žalobce – v důsledku čehož následně svým vozidlem sjela mimo komunikaci do pravého
travnatého silničního příkopu z pohledu její jízdy. Uvedeným jednáním žalobce porušil §4 písm.
a), b) a §17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta ve výši
5.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, a
současně stanovena povinnost uhradit správnímu orgánu I. stupně náklady správního řízení
v částce 1.000 Kč.
[2] K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 9. 2014 potvrdil prvostupňové
rozhodnutí a odvolání zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému
soudu v Ústí nad Labem.
[3] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění k námitce žalobce
spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu ze strany správních orgánů uvedl,
že žalovaný při hodnocení zavinění žalobce vycházel ze skutečného posouzení profilu
komunikace v místě nehody a jejího nejbližšího okolí. Představu o uvedené lokalitě skýtal jednak
plánek místa nehody pořízený Policií ČR, zejména pak ale přiložená fotodokumentace.
Ze snímku č. 1 bylo zcela patrné, že výhled do levotočivé zatáčky (z pohledu jízdy vozidla
žalobce) je z levé strany blokován vzrostlými stromy rostoucími na kraji komunikace, částečně
pak i vzrostlou travou a konstrukcí chmelnic. Z těchto ve správním spise založených dokumentů
tak bylo zřejmé, že žalobcova schopnost rozpoznat vozidlo poškozené řidičky S. dříve, než
započal svůj předjížděcí manévr, byla s ohledem na profil komunikace a její okolí velmi snížena.
Z toho důvodu nemohlo mít vliv na jeho porušení povinnosti stanovené v §17 odst. 5 písm. c)
zákona o silničním provozu vliv ani možné neosvětlení protijedoucího vozidla. Vozidlo řidičky
(nerozhodno, zda se zapnutými či vypnutými světly) totiž mohl žalobce nepochybně spatřit až ve
chvíli, kdy již neměl možnost střetu zabránit, čehož si měl být s ohledem na již zmiňovaný profil
komunikace a celkovou nepřehlednost daného úseku vědom. Jestliže přesto započal svůj
předjížděcí manévr, zaviněně tím porušil základní povinnosti řidiče motorového vozidla.
[4] Krajský soud nepovažoval za pochybení správních orgánů, že neprovedly šetření
na místě, neboť okolí místa nehody bylo řádně zdokumentováno Policií ČR a listiny založené
ve spisu skutkový stav dostatečně osvědčovaly.
[5] K nedostatečnému odůvodnění uložení sankce krajský soud poznamenal, že správní
orgán I. stupně při stanovení výměry ukládané sankce přihlédl jednak ke zjištěné formě zavinění,
kterou u žalobce shledal v podobě nevědomé nedbalosti, a dále k projevené lítosti při ústním
jednání a předchozímu chování obviněného, jenž měl dosud v registru řidičů toliko jediný
záznam. Takové odůvodnění považoval krajský soud za dostatečné zejména za situace, kdy nižší
sankci nebylo možno za daný přestupek uložit.
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost.
II. Kasační stížnost
[7] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítá, že krajský soud v podstatě převzal závěry
obou správních orgánů, že žalobce nemohl pro specifický profil komunikace vidět
na dostatečnou vzdálenost nutnou k bezpečnému předjetí. Soud i správní orgány však vycházely
však pouze z plánku a fotodokumentace, aniž by zjistily skutečný stav. Stěžovatel uvádí,
že za místem nehody je skutečně několik dvojitých zatáček, avšak ty jsou situovány v horizontální
rovině tak, že stěžovatel viděl před sebou komunikaci nejméně v délce jednoho kilometru. Podél
celé komunikace jsou pouze chmelové sloupy, v době nehody bez porostu, stromy nebyly téměř
olistěné a tráva dosahovala výše pouze několika centimetrů. Pokud by správní orgány provedly
ohledání na místě, dospěly by ohledně přehlednosti komunikace a zavinění žalobce k jiným
závěrům, tedy že žalobce žádný právní předpis neporušil, v době předjíždění měl výhled
na vzdálenost nejméně jeden kilometr před sebe a pokud protijedoucí vozidlo neviděl, bylo
to proto, že nesvítilo.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[9] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatelova námitka směřuje proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu
a vyvození nesprávného závěru ohledně jeho zavinění. Nejvyšší správní soud podotýká,
že stejnou námitku uplatnil stěžovatel již v žalobě, přičemž krajský soud se s ní ve svém
rozhodnutí dle názoru kasačního soudu správně vypořádal.
[11] Nejvyšší správní soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele ohledně nutnosti provedení
ohledání místa spáchání přestupku, neboť jak již uvedly správní orgán i krajský soud,
fotodokumentace pořízená Policií ČR zasahující u dopravní nehody poskytovala dostatečný
přehled o situaci v daném místě a na jejím základě, společně s výpověďmi poškozené
a samotného obviněného z přestupku, bylo možno určit, jakým způsobem se skutkový
děj odehrál. Nadto fotodokumentace byla pořízena bezprostředně po dopravní nehodě
a poskytovala tak přesný záznam toho, jak místo vypadalo v době spáchání přestupku
stěžovatelem. Jedná se tedy o věrnou reprodukci skutečnosti a místní šetření by proto v dané věci
bylo neúčelným a nadbytečným.
[12] Stejně tak pro účely přestupkového řízení na základě těchto důkazů není pochyb o tom,
že se jednalo o zaviněné jednání stěžovatele. Z fotografie č. 1 a č. 16, jež jsou součástí správního
spisu, je zcela zřejmé, že stěžovatel nemohl mít výhled pro uskutečnění předjížděcího manévru
v dostatečné vzdálenosti, neboť komunikace se stáčí do zatáčky, za níž není možné vidět
s ohledem vzrostlé listnaté stromy podél silnice a chmelové sloupy na chmelnici přiléhající
k silnici. Argumentace stěžovatele o horizontálním vedení komunikace a neolistěných stromech
je vyvracena právě fotografiemi pořízenými po nehodě.
[13] Do úvahy je třeba vzít také skutečnost, že za jinak nezměněných podmínek je k předjetí
nákladního automobilu nutná delší doba, než k předjetí osobního vozu. S touto okolností musí
řidič počítat a v případě předjíždění dlouhého dopravního prostředku dbát zvýšené opatrnosti,
zejména pak ujistit se, že má dostatečný prostor k uskutečnění celého předjížděcího manévru.
Jak již krajský soud správně uvedl, stěžovatel uviděl protijedoucí vozidlo poškozené až v době,
kdy zahájil předjížděcí manévr a nacházel se v levém jízdním pruhu na úrovni nákladního
automobilu. Teprve tehdy začal prudce brzdit, jak dokládají blokovací stopy na vozovce zajištěné
Policií ČR. Dopravní nehoda se stala v květnu asi v 18:55. Viditelnost nebyla žádným způsobem
snížena, což je zřejmé i z pořízených fotografií. Argument stěžovatele, že protijedoucí automobil
přehlédl z důvodu jeho neosvětlení, se proto nejeví logickým ani pravděpodobným. Bez ohledu
na to, že nebylo postaveno na jisto, zda protijedoucí automobil měl či neměl zapnutá světla,
je zřejmé, že jej stěžovatel nemohl z důvodů popsaných výše spatřit, ani kdyby byl osvětlen,
a tedy že započal s předjížděním nákladního automobilu v situaci, kdy neměl dostatečný výhled
a jistotu, že svým manévrem neohrozí či neomezí jiného účastníka dopravního provozu. Jednal
tedy zaviněně ve vztahu k vytýkaným přestupkům.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu