ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.390.2017:39
sp. zn. 1 As 390/2017 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: L. V., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, č. j. 62 A 52/2017 - 86,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 31. 10. 2017 kasační stížnost žalobkyně (stěžovatelky)
proti usnesení, kterým Krajský soud v Brně zastavil řízení o žalobě na ochranu před nezákonným
zásahem žalovaného. Podáním ze dne 27. 11. 2017 požádala stěžovatelka o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[2] Usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 1 As 390/2017 – 27, soud žádosti stěžovatelky
pro zjevnou bezúspěšnost kasační stížnosti zamítl a vyzval ji k zaplacení soudního poplatku
a předložení plné moci udělené advokátovi pro řízení o kasační stížnosti ve lhůtě patnácti dnů
od doručení usnesení. Současně stěžovatelku poučil o následcích nesplnění těchto výzev.
[3] Usnesení nabylo právní moci dne 21. 12. 2017; lhůta ke splnění usnesením stanovených
povinností tak uplynula dne 5. 1. 2018.
[4] Stěžovatelka v uvedené lhůtě soudní poplatek nezaplatila a povinné zastoupení
advokátem nedoložila. Dne 29. 12. 2017 soudu zaslala podání, ve kterém a) žádá, aby jí soud
sdělil, zda se již může účinně obrátit na Ústavní soud, b) tvrdí, že délkou řízení vzniká
stěžovatelce a její rodině újma, tj. je tu nebezpečí z prodlení, pro které není možno řízení zastavit,
c) namítá, že soudní poplatek nemůže zaplatit, protože peníze nemá, a odkazuje na usnesení
Městského soudu v Praze, kterými jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, d) tvrdí,
že s předložením plné moci udělené advokátovi má morální dilema, protože mu nemůže zaplatit;
zvolený advokát, kterému zaslala plnou moc, zmocnění nepřijal. Stěžovatelka se cítí soudem
ponížena a nucena doprošovat se advokátů, aby byla zastoupena.
[5] Ze shora uvedeného je zjevné, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě nepředložila plnou moc
udělenou advokátovi, ani nedoložila, že by sama měla vysokoškolské právnické vzdělání
vyžadované pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem – případně vlastní
vysokoškolské právnické vzdělání stěžovatelky – je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti,
bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl
pro nesplnění uvedené podmínky řízení na základě §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého přiměřeně
podle §120 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud se i přes výše uvedené zabýval argumentací stěžovatelky uvedenou
v jejím vyjádření ze dne 29. 12. 2017. Stěžovatelka se cítí být ponížena a nucena doprošovat
se advokátů, aby byla zastoupena.
[7] Kasační stížnost podle §102 a násl. s. ř. s. je mimořádným opravným prostředkem,
sloužícím k přezkoumání rozhodnutí Nejvyšším správním soudem z hlediska tvrzených právních
vad (viz především §103 odst. 1 s. ř. s.). Proto zákonná úprava uvedená v §105 odst. 2 s. ř. s.
volí požadavek na kvalifikované právní zastoupení fyzických či právnických osob záměrně,
s ohledem na nezbytnost garantované profesní právní erudice zástupce. Činí tak obdobně
jako některé jiné procesní úpravy, včetně úpravy řízení před Ústavním soudem. Nelze tedy
dovodit, že by touto úpravou byla stěžovatelka nedůvodně nucena k doložení kvalifikovaného
zastoupení či snad neúměrně zkrácena na svých ústavních právech, především na právu přístupu
k soudu a na právu na právní pomoc v řízení před soudy (srov. např. usnesení NSS ze dne
24. 1. 2005, č. j. 2 Afs 77/2004 – 85, č. 533/2005 Sb. NSS). Otázkou povinného zastoupení
advokátem v některých řízeních se zabýval též Ústavní soud (např. usnesení ze dne 14. 9. 2000,
sp. zn. Pl. ÚS 43/2000, č. 32/2000 Sb. ÚS, a usnesení ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 229/98),
přičemž tento požadavek neshledal protiústavním; vyslovil, že povinné zastoupení žalobce
advokátem má zajistit rovnost účastníků tohoto řízení tak, aby žalobce nebyl proti žalovanému
správnímu orgánu znevýhodněn v důsledku neznalosti zejména procesních právních předpisů.
[8] Ke stěžovatelčiným námitkám týkajícím se nezaplacení soudního poplatku soud předně
uvádí, že v nyní souzené věci nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků
z důvodu zjevné bezúspěšnosti jejího návrhu. V takové situaci je proto nerozhodné, že jí bylo
několika usneseními městského soudu osvobození od soudních poplatků přiznáno s ohledem
na její majetkové poměry. I pokud majetkové poměry žadatele o osvobození odůvodňují
vyhovění jeho žádosti, musí se soud zabývat též splněním dalších zákonných podmínek
obsažených v §36 odst. 3 s. ř. s.; je-li návrh zjevně bezúspěšný, nejsou zákonné podmínky
pro osvobození splněny a návrhu nelze vyhovět.
[9] K dotazu stěžovatelky týkajícímu se §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, soud uvádí, že usnesení o odmítnutí kasační stížnosti je meritorním usnesením, kterým
je řízení před Nejvyšším správním soudem skončeno; jde tedy o fázi, kdy je možno proti
rozhodnutí soudu brojit Ústavní stížností, neboť stěžovatelka již vyčerpala všechny procesní
prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
[10] Závěrem soud konstatuje, že si je vědom stěžovatelčina vyjádření v podání ze dne
29. 12. 2017, podle kterého členové rozhodujícího senátu „mohou být podjatí ve vztahu k žalovanému
správnímu orgánu, který funguje jako orgán sociálně-právní ochrany dětí i pro děti soudců“. Soud zvažoval,
zda toto vyjádření lze považovat za účinně uplatněnou námitku podjatosti a zda jsou tedy dány
důvody postupu podle §8 s. ř. s.; dospěl však k závěru, že se jedná o zcela nekonkrétní,
hypotetické a neodůvodněné tvrzení, které není námitkou podjatosti. Nadto je stěžovatelka
uplatnila až po uplynutí týdenní lhůty stanovené v §8 odst. 5; i v případě, že by se snad
o námitku podjatosti jednalo, nemohl by k ní soud proto vůbec přihlížet.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu