ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.77.2018:23
sp. zn. 1 As 77/2018 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobců: a) M. M., b) D. CH.,
c) J. T., a d) L. M., posledně uvedená zastoupena Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem se sídlem
Lidická 394/49, Beroun, proti žalovaným: 1) Ministerstvo životního prostředí, se sídlem
Vršovická 1442/65, Praha 10, a 2) Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem
Jungmannova 29/35, Praha 1, za účasti: I) Bendovka, s. r. o., se sídlem Na Pazderce 61/6,
Praha 7, a II) Pereira s. r. o., se sídlem Na Hutích 756/12, Praha 6, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaných, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně d) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2018, č. j. 11 A 91/2017 – 74,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n em á p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n ema j í p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobci a) až d) podali u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným
zásahem žalovaných, v níž se domáhali, aby soud (1) určil, že postup žalovaných spočívající
v nevypořádání námitky podjatosti úředních osob M. S., I. B., J. C., Š. K., M. D. a A. K. ze dne
30. 9. 2016 v řízení o návrhu na vyhlášení přírodní rezervace Podhoří byl nezákonný, (2) zakázal
žalovaným pokračovat v tomto nezákonném zásahu a (3) uložil jim o námitce podjatosti
bezodkladně rozhodnout.
[2] Městský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl ve vztahu k žalovanému 2)
a odmítl ve vztahu k žalovanému 1).
[3] Žalobkyně d) (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku městského soudu kasační
stížností.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě,
protože pouze v takovém případě může být meritorně projednána, přičemž shledal, že kasační
stížnost byla podána opožděně.
[5] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti přitom nelze prominout. Kasační stížnost se podle §106 odst. 4 s. ř. s. podává
u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který
napadené rozhodnutí vydal.
[6] Z §40 odst. 2 s. ř. s. plyne, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
[7] Z doručenky připojené k č. listu 81 spisu městského soudu je zřejmé, že napadený
rozsudek byl stěžovatelce doručen ve středu 7. 2. 2018. Dvoutýdenní lhůta k podání kasační
stížnosti marně uplynula ve středu 21. 2. 2018, neboť tento den se svým označením shoduje
se dnem doručení rozhodnutí městského soudu, který je určující pro počátek lhůty. Stěžovatelka
zaslala kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím svého zástupce datovou
zprávou ze dne 28. 2. 2018, tedy po uplynutí zákonné lhůty pro její podání. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout (§106 odst. 2 poslední věta s. ř. s.).
[8] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že ve spisu městského soudu se na č. listu 91 nachází
podání označené jako kasační stížnost, v němž je jako stěžovatelka označena L. M.. Podle
připojené doručenky na č. listu 90 však bylo toto podání městskému soudu zasláno datovou
zprávou dne 22. 2. 2018, tedy po lhůtě pro podání kasační stížnosti, která uplynula dne
21. 2. 2018.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro opožděnost [§46 odst. 1 písm. b)
za použití §120 s. ř. s.].
[10] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta. Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo
na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem.
V tomto řízení však osobám zúčastněným na řízení nebyla uložena žádná povinnost a soud
neshledal ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné, proto rozhodl, že osoby zúčastněné
na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. května 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu