ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.234.2018:24
sp. zn. 1 Azs 234/2018 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: O. Y., zastoupen
Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem Újezd 409/19, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2017, č. j. MV-129091-4/SO-2017, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2018,
č. j. 10 A 42/2018 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra zamítlo žalobcovu žádost o povolení k trvalému pobytu,
toto prvostupňové rozhodnutí následně potvrdila žalovaná v záhlaví specifikovaným
rozhodnutím. Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce u Městského soudu v Praze, který řízení
o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
II. Kasační stížnost
[2] Proti usnesení městského soudu brojí žalobce (stěžovatel) včasnou kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[3] Městský soud podle stěžovatele nezákonně zastavil řízení pro nezaplacení soudního
poplatku. Usnesení s výzvou k jeho zaplacení totiž nebylo stěžovateli (resp. jeho zástupci)
zákonně doručeno.
[4] Stěžovateli byla řádně doručena toliko výzva k předložení plné moci. Následně mu byla
taktéž doručena informace o složení senátu spolu s výzvou k vyjádření souhlasu s projednáním věci
bez jednání dle 51 s. ř. s. a eventuální výzvou k doložení dokladu o plátcovství DPH zástupce stěžovatele
v jediném (společném) přípisu ze dne 22. 2. 2018, č. j. 10 A 42/2018 - 18.
[5] Jelikož stěžovatel souhlasil s projednáním věci bez nařízeného jednání, nevznesl námitku
podjatosti a jeho zástupce není plátcem DPH, stěžovatel již dále jen vyčkával na výzvu
k zaplacení soudního poplatku. K jeho překvapení mu bylo doručeno meritorní rozhodnutí
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
[6] Následně se stěžovatel (resp. jeho zástupce) dopátral toho, že mu bylo do datové
schránky doručeno v jediném datovém souboru (ve formátu PDF) vedle výše specifikovaného
přípisu č. j. 10 A 42/2018 - 18 rovněž usnesení č. j. 10 A 42/2018 - 19, kterým soud stěžovatele
vyzval k zaplacení soudního poplatku. Takový postup městského soudu je podle stěžovatele
nezákonný.
[7] Stěžovatel se domnívá, že datovou schránkou lze prostřednictvím jedné datové zprávy
zajisté zaslat více samostatných souborů (písemností) – nikoliv však více rozdílných písemností
v jednom datovém souboru.
[8] I kdyby tak městský soud byl oprávněn postupovat, měl stěžovatele na tuto skutečnost
v textu přípisu upozornit a vyznačit více zásilek v předmětu datové zprávy. Nelze si totiž naopak
představit důsledky, kdy by účastníci činili vůči soudům úkony obdobným způsobem a zasílali
různá podání v jediném datovém souboru.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval splnění podmínek řízení, přičemž shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 s. ř. s., přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatel namítá vadu řízení před městským soudem, která vedla k zastavení řízení.
Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené „[…]nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“ Pokud by soud zastavil řízení pro nezaplacení
soudního poplatku, aniž by stěžovatele k této povinnosti vyzval, resp. aniž by mu výzvu řádně
doručil, jednalo by se skutečně o pochybení městského soudu, které mělo za následek nezákonné
rozhodnutí o zastavení řízení.
[12] Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává legitimního očekávání svého zástupce z řad
advokátů, že jeden datový soubor PDF obsahuje toliko jediný přípis jednoho čísla jednacího.
[13] Podle §2 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že „[v]e věcech
správního soudnictví je poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal a) žalobu nebo jiný návrh, kterým
se zahajuje řízení, b) kasační stížnost.“ Předně je třeba konstatovat, že poplatek za podání žaloby
je podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích splatný „podáním žaloby nebo jiného návrhu
na zahájení řízení.“ Stěžovatel tedy neměl vyčkávat až na výzvu městského soudu a primárně měl
svou poplatkovou povinnost splnit s podáním žaloby.
[14] Zvolený postup městského soudu v této věci zákonná úprava datové komunikace
nezakazuje. Obecně vzato by však krajské soudy neměly více různých listin s odlišným číslem
jednacím spojovat do jednoho datového souboru. Takový postup totiž může účastníky zmást
a byl by nezákonný, pokud by účastníkům bránil v uplatňování jejich práv.
[15] Nejvyšší správní soud však se zřetelem k okolnostem nyní projednávaného případu
nemůže výkladu stěžovatele přisvědčit, a to hned z několika důvodů.
[16] Zaprvé je třeba zdůraznit, že stěžovatel byl v řízení před městským soudem zastoupen
advokátem, který si jako příslušník advokátního stavu povolaného k udílení právních rad laické
veřejnosti musí počínat jako profesionál. Podle §16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
platí, že „[a]dvokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny.“
Podle odst. 2 téhož ustanovení pak „[p]ři výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě;
je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle
svého přesvědčení pokládá za prospěšné.“ Podle §24 odst. 1 citovaného zákona rovněž platí,
že „[a]dvokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.“
[17] Bylo povinností advokáta (profesionála) prohlédnout si celou doručenou zásilku (tj. celý
datový soubor) Nebylo povinností soudu zástupce stěžovatele na první straně přípisu nad rámec
poučovat nebo alespoň upozorňovat, že datový soubor obsahuje více čísel listu (a tedy i více
než jen jednu stranu) tak, jak je v kasační stížnosti namítáno.
[18] Za druhé, výše uvedené platí tím spíše, že celý „spojený“ soubor čítal pouhé dvě strany
textu, nešlo tedy o nikterak rozsáhlý text, v němž by se jeden z připojených úkonů mohl „ztratit“.
[19] Za třetí byl stěžovatel o skutečnosti, že je v jednom PDF souboru obsaženo více přípisů
s rozdílným číslem jednacím, upozorněn vyplněným předmětem datové zprávy. Tento předmět
totiž obsahoval text: „10 A 42/2018 - 18, 19 informace, usnesení, vzor 68 lh. 5/6.“ Minimálně
text „usnesení“ v předmětu zprávy naznačoval, že se v případě přiloženého datového souboru
nejedná toliko o dokument „informace“ obsahující formulářový přípis s poučením o námitce
podjatosti s výzvou dle 51 s. ř. s.
[20] Kasační námitka, že tento podle něj nezvyklý postup měl soud v dané situaci dát najevo
alespoň vyplněním předmětu datové zprávy, je tedy s ohledem na výše uvedené nedůvodná.
Obsah předmětu ostatně vyplývá nejen z doručenky založené ve spisu krajského soudu (připojené
za č.l. 20 spisu), ale i z písemností, které stěžovatel přiložil ke kasační stížnosti (tj. doručenka
datové zprávy na č.l. 6 spisu Nejvyššího správního soudu). Stěžovatel, resp. jeho zástupce
si tak této skutečnosti při podání kasační stížnosti měl být vědom.
[21] Procesní vyústění nyní projednávaného případu, kdy městský soud řízení zastavil,
aniž by se stěžovatel reálně dozvěděl o běžící lhůtě k zaplacení soudního poplatku za řízení
o žalobě, představuje selhání lidského faktoru - nikoliv však selhání na straně městského soudu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. K takovým selháním může místy docházet následkem
automatizace či digitalizace procesních úkonů, jakož i komunikace ve společnosti v širším slova
smyslu. Nejvyšší správní soud ovšem musel kasační stížnost z výše uvedených zákonných důvodů
zamítnout.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[22] S ohledem na nedůvodnost stěžovatelovy námitky Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
[23] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalované v tomto řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady
běžné administrativní činnosti, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu