ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.251.2018:30
sp. zn. 1 Azs 251/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. H. N., zastoupen
JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 1871/5, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 7. 12. 2017, č. j. OAM-657/ZA-ZA11-HA10-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2018, č. j. 78 Az 1/2018 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 12. 2017, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V žádosti o mezinárodní ochranu a v rámci
pohovoru žalobce uváděl, že je bez náboženského přesvědčení, o politiku se nezajímá, není
členem žádného politického hnutí a nikterak se v politice neangažuje. Dále uvedl, že je ženatý
a má jedno nezletilé dítě a druhé se má do měsíce narodit. Žádost o udělení mezinárodní ochrany
podal poté, co mu byla zamítnuta žádost o prodloužení pobytu v České republice. Domnívá se,
že to bylo z důvodu podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody ve výši 4 měsíců
za podvádění u zkoušky z českého jazyka nutné k získání trvalého pobytu. Konkrétní problémy
v zemi původu neměl, ale nelíbí se mu tamní režim. Peníze pro rodinu obstarává manželka
jako osoba samostatně výdělečně činná ve večerce a žalobce jí vypomáhá.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobou, kterou Krajský
soud v Ústí nad Labem zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Stěžovatel spatřuje přesah vlastních zájmů ve skutečnosti, že novelou zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, účinnou od 15. 8. 2017 se velmi ztížila možnost dosáhnout
na nový pobytový status, neboť žádost na zastupitelském úřadě v Hanoji prakticky nelze reálně
podat a hrozí tak, že rodina stěžovatele bude rozdělena na dlouhou dobu. Tyto okolnosti měl
žalovaný hodnotit i s ohledem na možnost udělení humanitárního azylu.
[4] Stěžovatel se domnívá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku odůvodněného strachu
stěžovatele z pronásledování. Stěžovateli hrozí perzekuce ze strany státních orgánů z důvodu jeho
dlouhodobého pobytu v zahraničí.
[5] Odůvodnění neudělení humanitárního azylu je nedostatečné a nepřezkoumatelné
z hlediska zákazu libovůle. Stěžovatel se domnívá, že žalovaný ani soud nevěnovaly dostatečnou
pozornost individuálním poměrům stěžovatele při hodnocení humanitárního azylu. Získání
humanitárního azylu má pro stěžovatele zásadní význam, s ohledem na výše popsanou situaci
týkající se možnosti získání nového pobytového oprávnění a skutečnost, že celá jeho rodina
je integrována v ČR. Stěžovatel zde má manželku na mateřské dovolené a nezaopatřené děti.
Práva dětí na oba rodiče jsou garantována Úmluvou o právech dítěte. Proto by mělo být
stěžovateli umožněno řešit svůj pobyt pomocí zákona o azylu, nikoliv zákona o pobytu cizinců.
K situaci ohledně podávání žádostí o pobyt odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2017, č. j. 3 Azs 237/2016. Důvody hodné zvláštního zřetele dle stěžovatele
dopadají i na jeho případ.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel se měl starat o svoji rodinu
tím, že bude dodržovat zákony České republiky. Stěžovatel požádal o mezinárodní ochranu
proto, že vlastní vinou přišel o povolení k pobytu na území ČR a chtěl se vyhnout hrozícímu
vyhoštění. Legalizaci pobytu však nelze považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný se ztotožnil s rozhodnutím krajského soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel se domnívá, že mu měl být udělen humanitární azyl, neboť se jedná prakticky
o jedinou možnost, jak zůstat s rodinou na území ČR. Nejvyšší správní soud ovšem k této otázce
připomíná svou setrvalou judikaturu, podle níž snaha o legalizaci pobytu není relevantním
důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek ze dne 30. 6. 2004, č. j.
7 Azs 138/2004 - 44, č. 397/2004 Sb. NSS), a není ani dostatečným důvodem pro udělení
humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu: „Snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití
s manželem žijícím na území České republiky (občanem Vietnamské socialistické republiky, který však o azyl
nepožádal) je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení
dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný
ve smyslu §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.“ (rozsudek ze dne
8. 4. 2004, č j. 4 Azs 47/2004 - 60, či obdobně ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 – 69).
[10] Dle stěžovatele se jeho situace odlišuje v tom, že kvůli nefunkčnímu systému podávání
žádostí na zastupitelském úřadě v Hanoji nemá jinou možnost, jak realizovat soužití s manželkou
a dětmi. Je pravdou, že i Nejvyšší správní soud v několika svých rozhodnutích kritizoval závažné
problémy systému Visapoint (viz zejména rozsudky rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, č. 3601/2017 Sb. NSS, a ze dne 30. 5. 2017,
č. j. 7 Azs 227/2016 - 36, č. 3603/2017 Sb. NSS). V těchto rozhodnutích však Nejvyšší správní
soud zároveň vyložil, jaké se cizincům nabízejí prostředky ochrany před problémy fungování
systému Visapoint. Ani z těchto rozsudků přitom rozhodně nevyplývá, že by takovým
prostředkem ochrany mohlo být úplné opuštění nástrojů zákona o pobytu cizinců a využití
nástrojů zákona o azylu. Smyslem zákona o azylu totiž rozhodně není působit jako alternativní
řešení pro ty cizince, pro něž jsou postupy podle zákona o pobytu cizinců těžko dostupné,
jak uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 24. 2. 2005, č. j. 2 Azs 216/2004 – 60.
Nejvyššímu správnímu soudu je také známo, že s účinností k 31. 10. 2017 byl provoz systému
Visapoint ukončen a objednávání termínů pro osobní podání žádosti probíhá prostřednictvím
emailu za pomoci alfanumerického kódu, což má zajistit větší efektivitu systému.
[11] K otázce posouzení možného pronásledování stěžovatele v zemi původu Nejvyšší správní
soud uvádí, že žalovaný vzal do úvahy zejména vyjádření samotného stěžovatele a ta posoudil
v souvislostech vyplývajících ze zpráv o zemi původu stěžovatele, jež byly dostatečně aktuální
a věnovaly se potřebným otázkám. Tyto podklady jsou také součástí správního spisu. Na základě
těchto okolností posoudil, že stěžovateli nehrozí po návratu do země původu pronásledování,
neboť ze země odjel legálně a nikdy se neangažoval v politice. Krajský soud poté provedl
přezkum napadeného rozhodnutí tak, jak mu ukládá zákon.
[12] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[13] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatele odmítl
jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu