ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.259.2018:19
sp. zn. 1 Azs 259/2018 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: X. T. T., zastoupený Mgr.
Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2,
Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2018, č. j. CPR-5064-5/ČJ-2018-
930310-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
7. 6. 2018, č. j. 17 A 57/2018 - 32, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 4. 1. 2018 Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje
zastavila řízení vedené dle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“) a podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců
žalobci uložila správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup
na území členských států Evropské unie (dále jen „EU“), v délce 1 roku. Žalovaná poté v záhlaví
specifikovaným rozhodnutím zamítla odvolání směřující proti rozhodnutí prvostupňového
správního orgánu.
[2] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce u Krajského soudu v Plzni, ten však jeho žalobu
zamítl.
[3] Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku
krajského soudu. Spolu s kasační stížností stěžovatel podal návrh na přiznání odkladného účinku.
[4] Stěžovatel namítá, že v případě vyhoštění by ztratil možnost hájit svá práva osobně,
být v častějším kontaktu se svým právním zástupcem a aktivně se podílet na řízení o kasační
stížnosti. V případě soudního přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění by obecně měla
být cizinci přiznána možnost setrvat na území i v době řízení o kasační stížnosti, jelikož
v případě, že by došlo k realizaci vyhoštění, znamenalo by to obvykle nejen nemožnost
stěžovatele hájit svá práva osobně, nýbrž mnohdy i zcela zásadní zásah do jeho života, zásadní
narušení jeho soukromého a rodinného života a často by to bylo spojeno s nepřiměřenými
a zásadními materiálními výdaji, a i s nevratnými důsledky.
[5] Stěžovatel odkázal i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2015,
č. j. 2 Azs 219/2015 - 23, v němž soud konstatoval, že pokud by byl stěžovatel se svou kasační
stížností úspěšný, skutečně nelze vyloučit příčinnou souvislost mezi důsledky realizace žalobou
napadeného vyhošťovacího rozhodnutí a možným vznikem bezprávní újmy stěžovatele.
Takovou újmu lze (z povahy předmětného správního rozhodnutí) zásadně považovat za velmi
výrazně zasahující právní sféru stěžovatele.
[6] Co se týče proporcionality přiznání odkladného účinku a absence rozporu s důležitým
veřejným zájmem, stěžovatel má za to, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
se nemůže negativně projevit vůči žádné osobě ani orgánu. Stěžovatel svým pobytem na území
České republiky nikoho neohrožuje. Neexistuje ani nebezpečí toho, že by se ukrýval,
že by dobrovolně nerespektoval eventuální výkon správního vyhoštění nebo že by dobrovolně
nevycestoval. Podobně pak neexistuje žádný důvod domnívat se, že by přiznání odkladného
účinku mohlo být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žádosti nevyhovět, neboť žalobce podle ní neuvedl
žádný relevantní důvod pro přiznání.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelkou dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107
odst. 1 s. ř. s.
[9] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[10] Podle §73 odst. 2 s. ř. s.„soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[11] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé
případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného
účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38).
[12] V nyní projednávaném případě stěžovatel svou žádost zdůvodnil požadavkem práva
na spravedlivý proces, kterému by podle jeho názoru mohlo řízení za jeho nepřítomnosti
na území České republiky jen těžko dostát. Dále zmínil zásah do jeho života na území České
republiky, k čemuž kasační soud doplňuje, že stěžovatel v průběhu řízení před krajským soudem
argumentoval soukromým a rodinným životem, tj. že má na území České republiky bratra.
[13] Kasační soud proto přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout
nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud
by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatele
by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože by musel opustit území České
republiky již předtím, než by Nejvyšší správní soud rozhodl o jeho kasační stížnosti. Nemohl
by proto náležitě chránit své zájmy díky nemožnosti vystupovat v řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení apod. (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100). Naproti tomu nelze
dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám.
V tomto poměřování proto lze dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku
nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným osobám
v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[14] Pokud jde o možný rozpor s důležitými veřejným zájmem, je nutné poměřit zájem
stěžovatele na ochraně jeho výše uvedených procesních práv se zájmem společnosti na ochraně
veřejné bezpečnosti a veřejném pořádku. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním způsobem, a proto
je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do základního
práva svědčícího stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Jak již bylo
výše uvedeno, újma způsobená stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku by mohla
být podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné
povaze přiznání odkladného účinku byla nízká nebo maximálně mírná s ohledem na skutečnost,
že stěžovatel na území České republiky nepáchá trestnou činnost ani činnost nebezpečnou
pro bezpečnost státu. Stěžovatel byl zadržen na Nový rok dne 1. 1. 2018 a byl vyhoštěn dne
4. 1. 2018 za to, že pobýval na území České republiky od 20. 12. 2017, ač k tomu nebyl oprávněn.
Tímto však stěžovatel neohrožuje stát ani nenarušuje veřejný pořádek do té míry,
aby vyhošťovací rozhodnutí nesneslo odkladu. Přiznání odkladného účinku by proto nebylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[15] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí
o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
7. 6. 2018, č. j. 17 A 57/2018 - 32, rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2018, č. j.
CPR-5064-5/ČJ-2018-930310-V234, i rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, tj.
rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne
4. 1. 2018, č. j. KRPP-1489-15/ČJ-2018-030022.
[16] Soud však připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu
usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu