ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.422.2017:24
sp. zn. 1 Azs 422/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: K. G., zastoupen
Mgr. Ondřejem Pivoňkou, advokátem se sídlem Na Kozině 1438, Mladá Boleslav, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 12. 2016, čj. OAM-927/ZA-ZA02-P15-2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2017, čj. 46 Az 3/1017 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný vydal dne 21. 12. 2016 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým žalobci
neudělil mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobu proti tomuto rozhodnutí krajský soud neshledal důvodnou, a proto ji výše uvedeným
rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Stěžovatel zdůraznil, že jeho manželka má na území České republiky trvalý pobyt, což měl
soud zohlednit při posouzení jeho situace dle §13 zákona o azylu. Soud se nedostatečně zabýval
důvodem pro případy hodné zvláštního zřetele, kdy lze udělit azyl z humanitárních důvodů
a neposuzoval tak situaci stěžovatele dle §14 zákona o azylu. Nesprávně se soud nezabýval
případnou existencí překážky vystěhování dle §91 zákona o azylu.
[4] Další kasační argumentace spočívá v tom, že v řízení před soudem nebyl objektivně
zjištěn skutkový stav. Stěžovatel tvrdí, že uvedl určitá skutková tvrzení ohledně důvodů, které měl
soud posoudit podle zákona o azylu. Žalovaný ani soud tato tvrzení nepovažovali za dostatečná
pro naplnění podmínek dle §12 zákona o azylu, avšak neprovedli další dotaz na doplnění
skutkových tvrzení a dokázání skutkového stavu, který mohl být posouzen i podle jiného
ustanovení zákona o azylu. Došlo tak k porušení principu legality a ohrožení principu
spravedlivého procesu. Stěžovatel také nesouhlasí s posouzením situace na Ukrajině, kde panuje
obecné ohrožené všech obyvatel, včetně stěžovatele, jehož dům byl vybombardován, a nemá
tak ve své vlasti ani bydlení ani práci.
[5] Žalovaný se ve svém vyjádření přiklonil k závěrům rozsudku krajského soudu
a zopakoval, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany.
Při návratu do vlasti stěžovateli nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy. Proto
žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odmítl pro nepřijatelnost, případně
zamítl pro nedůvodnost.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] Stěžovatel ve své kasační stížnosti neuvádí, v čem okolnosti jeho případu naplňují
uvedená kritéria přijatelnosti. Upozorňuje zejména na to, že v České republice má trvalý pobyt
jeho manželka a že na Ukrajině probíhá válečný konflikt, který mu znemožňuje návrat do vlasti.
Domnívá se, že žalovaný i krajský soud nedostatečně zjistili skutkový stav a nehodnotili jeho
situaci dle všech relevantních ustanovení zákona o azylu.
[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí žalovaného vychází z dostatečně
zjištěného skutkového stavu, který byl ve světle konkrétních okolností případu řádně a správně
vyhodnocen. Žalovaný (stejně jako následně krajský soud) však dospěl k závěru, že stěžovatel
netvrdil žádné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody pro udělení některé
z forem mezinárodní ochrany dle §12, §13, §14, §14a či §14b.
[10] V řízení před soudem byla náležitě zohledněna skutečnost, že stěžovatel má na území
České republiky manželku, která zde pobývá na základě pobytového oprávnění. Nejedná se však
o okolnost, jež by opodstatňovala udělení mezinárodní ochrany podle některého z ustanovení
zákona o azylu. Stěžovatelem zmíněný §13 tohoto zákona není na jeho situaci přiléhavý, neboť
stěžovatel není rodinným příslušníkem azylanta ve smyslu tohoto ustanovení. Jeho rodinné vazby
na území České republiky neodůvodňují ani udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení
rodiny dle §14b zákona o azylu. Nadto lze připomenout, že existence rodinných vazeb na území
České republiky sama o sobě nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné
její podobě (viz např. usnesení NSS ze dne 8. 1. 2009, čj. 2 Azs 66/2008 - 52).
[11] Ke kasační námitce spočívající v tom, že se krajský soud dostatečně nezabýval možností
udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud uvádí, že ji stěžovatel
nezahrnul do své žalobní argumentace, a proto nelze krajskému soudu vytýkat, že se touto
otázkou nezabýval. Lze však poznamenat, že žalovaný v napadeném rozhodnutí možnost udělení
humanitárního azylu hodnotil (viz str. 8 rozhodnutí) a na základě dostatečného množství
nashromážděných podkladů dospěl k logickému závěru, že konkrétní skutkové okolnosti
stěžovatele udělení humanitárního azylu neodůvodňují.
[12] V souvislosti s námitkou nezohlednění překážky vycestování dle §91 zákona o azylu
je nutno upozornit, že stěžovatel odkazuje na již neúčinné ustanovení. Právní úprava překážek
vycestování podle §91 zákona o azylu byla s účinností od 1. 9. 2006 nahrazena institutem
doplňkové ochrany podle §14a tohoto zákona. Proti nedostatečnému posouzení uplatnění
tohoto institutu však stěžovatel v řízení před krajským soudem nebrojil. Pro úplnost
lze poznamenat, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí možností použití doplňkové ochrany
ve smyslu tohoto ustanovení dostatečně zabýval (viz str. 10 rozhodnutí).
[13] Žalovaný a následně i krajský soud také správně posoudili situaci stěžovatele s ohledem
na místo jeho bydliště ve městě Luhansk, které spadá do oblasti zasažené ozbrojeným konfliktem.
Zároveň však uvedli, že stěžovatel může využít vnitřního přesídlení do jiné části Ukrajiny,
kde neprobíhá válečný konflikt, a registrovat se jako vnitřně vysídlená osoba, jíž náleží pomoc
vládních institucí. Proti této možnosti stěžovatel ve své kasační stížnosti nic nenamítal. Z jeho
tvrzení je naopak patrné, že se zamýšlí usadit v České republice zejména s vidinou lepšího života,
neboť v místě svého původního bydliště na Ukrajině nemá práci ani bydlení. Je ovšem nutno
připomenout, že institut mezinárodní ochrany neslouží jako prostředek k legalizaci pobytu
na území České republiky (viz rozsudek ze dne 24. 2. 2005, čj. 7 Azs 187/2004 - 94). Stěžovatel
však může využít některé z možností, které mu nabízí zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů.
[14] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí
k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, stejně tak nebyl shledán důvod
k judikaturnímu odklonu. Kasační soud neshledal zásadní pochybení krajského soudu,
ať už v nerespektování soudní judikatury, nebo ve formě hrubého pochybení při výkladu práva.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s.ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu