ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.442.2017:17
sp. zn. 1 Azs 442/2017 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: A. D., zastoupen
opatrovníkem Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, se sídlem Šlejnická 13, Praha 6,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem
Kaplanova 4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2017, č. j. KRPA-357216-
20/ČJ-2017-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 29. 11. 2017, č. j. 4 A 120/2017 – 26,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. 4 A 120/2017 – 26,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl rozhodnutím žalované zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu
30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Proti rozhodnutí o zajištění podal žalobce správní
žalobu.
[2] Řízení o této žalobě Městský soud v Praze zastavil. Vycházel přitom ze sdělení žalované,
že žalobce byl dne 20. 10. 2017 letecky vyhoštěn ze ZZC Balková přes hraniční přechod Letiště
Václava Havla do Kišiněva v Moldavsku, kde má povolený trvalý pobyt. Soud poukázal
na §172 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), ve znění účinném od 15. 8. 2017, podle něhož platí, že pokud
je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
o zajištění či prodloužení zajištění, soud řízení zastaví. S ohledem na sdělení žalované proto soud
v žalobcově věci řízení zastavil.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti usnesení městského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž namítá,
že postup soudu je neakceptovatelný, neboť nereflektuje protiústavnost §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců. Toto ustanovení je ve zřetelném rozporu s čl. 36 odst. 2 a odst. 3 Listiny
základních práv a svobod, neboť stanoví nepřijatelnou výluku ze základních práv cizince
na přezkum rozhodnutí o zajištění. S ohledem na to, že v souladu s §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se pak lze domáhat výkonu dalšího ústavně
zakotveného práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím pouze v případě
zrušení takového rozhodnutí o zajištění, má zastavení řízení provedené v souladu s §172 odst. 2
zákona o pobytu cizinců za následek zřetelný zásah rovněž do práva na náhradu za nezákonného
rozhodnutí, jehož se po zastavení řízení již pochopitelně nelze dosíci z toho prostého důvodu,
že nelze dosáhnout pravomocného rozhodnutí o zrušení nezákonného rozhodnutí správního
orgánu.
[4] Zřejmou neústavnost §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců lze dle stěžovatele překlenout
ústavně konformním výkladem předmětného ustanovení za pomoci přímého účinku čl. 15 odst. 2
a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných
normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních
příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“). V případě vyloučení jakéhokoliv
soudního přezkumu zajištění budou porušena citovaná ustanovení návratové směrnice
a čl. 6 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
[5] Stěžovatel navrhuje usnesení městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval splnění podmínek řízení, přičemž shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná.
Kasační stížnost míří proti usnesení městského soudu, kterým bylo řízení o žalobě zastaveno.
Předmětem posuzování tak může být pouze otázka, zda městský soud rozhodl o zastavení řízení
v souladu se zákonem [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Předmětem sporu je aplikace §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném
od 15. 8. 2017, na posuzovanou věc. Podle citovaného ustanovení soud řízení o žalobě proti
rozhodnutí o zajištění (prodloužení zajištění) zastaví, pokud již zajištění nadále netrvá. Na úvod
je třeba konstatovat, že k zajištění stěžovatele a podání žaloby u městského soudu došlo
po rozhodném datu 15. 8. 2017; novelizovaná právní úprava tedy na stěžovatelův případ plně
dopadá.
[10] Dále je třeba konstatovat, že stěžovatel namítá nemožnost aplikace novelizovaného znění
§172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců z důvodu jeho protiústavnosti a rozporu s právem
Evropské unie. Posouzení této otázky se již Nejvyšší správní soud podrobně a komplexně
věnoval, a to v rozsudku ze dne 29. 11. 2017, č. j. 6 Azs 320/2017 – 20, na který
lze v podrobnostech odkázat i v nyní souzené věci (zejména body [51] až [72] rozsudku).
[11] Soud zde dospěl k závěru, že vnitrostátní úprava obsažená v §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců, podle které se nelze domoci u soudu vyslovení nezákonnosti rozhodnutí
o zajištění policií ani v jednom stupni řízení z důvodu, že omezení osobní svobody již dle tohoto
rozhodnutí netrvá, je neaplikovatelná pro rozpor s právem Evropské unie, a to s čl. 15 návratové
směrnice a s čl. 6 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 5 odst. 4 a 5
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Evropská
úmluva“).
[12] Nejvyšší správní soud zdůraznil, že čl. 5 odst. 4 a 5 Evropské úmluvy neomezuje právo
na soudní přezkum pouze na dobu, po kterou je cizinec zajištěn; cizinec má také ve smyslu
čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie právo na to, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně
a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Podle Evropské úmluvy může
být osobní svoboda omezena toliko z přesně specifikovaných důvodů uvedených
v čl. 5 Evropské úmluvy [zde čl. 5 odst. 1 písm. f) Evropské úmluvy]. Právní úprava omezení
osobní svobody musí splňovat i procesní záruky podle čl. 5 odst. 4 a 5 Evropské úmluvy.
Jen v takovém případě naplňuje i požadavky čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie.
[13] V obecné rovině zakotvuje právo na soudní ochranu práv zaručených unijním právem
čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, v případě zbavení osobní svobody zajištěním
cizince pak speciální požadavky na soudní ochranu stanoví právě čl. 15 odst. 2 a 3 směrnice
2008/115/ES ve spojení s čl. 6 Listiny základních práv EU. Ani z těchto ustanovení
podle Nejvyššího správního soudu nevyplývá žádné omezení práva na soudní přezkum pouze
na dobu, po kterou je cizinec zajištěn. Rychlý soudní přezkum zákonnosti zajištění sleduje
legitimní cíl, aby omezení osobní svobody, došlo-li k němu nezákonně, trvalo co nejkratší dobu
(např. rozsudek SDEU ve věci C-146/14, PPU Ali Mahdi, body 53 až 64). Ukončení zajištění
(ani skončí-li s tím současně omezení osobní svobody, tím spíše pokud toto omezení trvá dále
podle jiného právního předpisu) však nevylučuje nezákonnost rozhodnutí o zajištění.
[14] Nejvyšší správní soud akcentoval též dopad uvedené právní úpravy na možnost domoci
se náhrady škody za nezákonné zajištění, které zmiňuje v kasační stížnosti stěžovatel. Dospěl
k závěru, že právní úprava, která vymáhání práva na náhradu škody či nemateriální újmy
způsobené porušením zmíněných ustanovení směrnic nepřiměřeně ztěžuje, či dokonce
znemožňuje, je v rozporu se zásadou efektivity, resp. s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem
Smlouvy o Evropské unii. Jestliže vnitrostátní úprava vylučuje (faktický) soudní přezkum zajištění
cizince a cizinec takový přezkum „potřebuje“ v souladu s vnitrostátními pravidly (a soudní
rozhodnutí v něm vydané) k tomu, aby mohl následně uplatnit vůči státu právo na náhradu škody
či nemateriální újmy vzniklé nezákonným zajištěním, jedná se o porušení unijního práva.
[15] Zrušení rozhodnutí o zajištění pro nezákonnost je dle české právní úpravy nezbytným
předpokladem toho, aby se poškozený mohl domáhat náhrady škody či nemateriální újmy
způsobené mu zajištěním (k tomu srov. §8 zákona č. 82/1998 Sb.). Neumožňuje-li §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců na základě žaloby věcný přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění
cizince ani v řízení před krajskými soudy, v případě, že je zajištění ukončeno před rozhodnutím
soudu, je toto ustanovení v rozporu s uvedenými ustanoveními práva Evropské unie, potažmo
Evropské úmluvy. Povinností městského soudu proto bylo, aby §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců pro rozpor s právem Evropské unie ve stěžovatelově věci vůbec neaplikoval.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud z uvedených důvodů nemohl aplikovat
§172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců; měl žalobce vyzvat k doplnění blanketní žaloby
a v rozsahu žalobních bodů následně napadené rozhodnutí žalované meritorně přezkoumat.
Jelikož tak neučinil, právní otázku posoudil nesprávně, zatížil své rozhodnutí nezákonností
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto usnesení městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).
V něm bude městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným
v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[17] Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu