ECLI:CZ:NSS:2018:10.ADS.98.2018:40
sp. zn. 10 Ads 98/2018 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely
Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: S. G., zast. Mgr. Michaelou
Květenskou, advokátkou se sídlem Křižíkova 226/16, Praha 8, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy, se sídlem Sokolovská 855/225,
Praha 9, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2016, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2018, čj. 45 A 23/2016-71, o návrhu
žalobkyně na přiznání odkladného účinku její kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 5. 1. 2016, čj. X.
II. Žalobkyni se u k l ád á zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu
soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Platebním výměrem ze dne 23. 10. 2015 Okresní správa sociálního zabezpečení Příbram
uložila žalobkyni, jako osobě samostatně výdělečně činné, povinnost uhradit doplatky
na pojistném na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za roky 2007
až 2009 a 2012 až 2014, dále povinnost uhradit penále z doplatku na pojistném za roky 2005
až 2009 a 2012 až 2014 a povinnost zaplatit penále ze záloh na pojistném za roky 2005 až 2014;
celkem tedy měla uhradit částku 169 671 Kč. Žalobkyně se odvolala, žalovaná její odvolání
rozhodnutím specifikovaným v záhlaví zamítla. Žalobu proti rozhodnutí žalované krajský soud
zamítl shora označeným rozsudkem.
[2] Proti rozsudku krajského soudu žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala včasnou
kasační stížnost, v ní pak požádala o přiznání odkladného účinku. Uvedla, že dne 12. 2. 2018
ukončila samostatnou výdělečnou činnost, v současné době je nezaměstnaná a žádný další příjem
nemá. Nevlastní žádný nemovitý majetek. Je rozvedená a žije se svou nezletilou dcerou
v nájemním bytě, kde měsíční nájemné včetně služeb činí 16 500 Kč. Otec nezletilé dcery
na ní hradí výživné ve výši 4 000 Kč, přičemž měsíční náklady nezletilé zajišťované stěžovatelkou
činí přibližně 4 000 Kč. Současně má stěžovatelka druhou již zletilou dceru, která však s ní nežije
ve společné domácnosti. Vzhledem k majetkovým, rodinným a sociálním poměrům
by pro stěžovatelku a její rodinu znamenal výkon napadeného rozhodnutí nenahraditelnou
majetkovou újmu. Stěžovatelka k návrhu přiložila rodné listy dcer a též nájemní smlouvu
ze dne 16. 2. 2017 k bytu č. 2 v nadzemním podlaží domu na adrese T. X, Ch. (nájemné a služby
ve výši 16 500 Kč měsíčně). Dále doložila přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2016,
dle něhož měla příjem z průvodcovské činnosti ve výši 19 650 Kč (její výdaje pak byly 11 790 Kč)
a dále pak potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za stejné období, dle něhož si u
společnosti AIM Group Prague s.r.o. vydělala 389 123 Kč.
[3] Ve spisu krajského soudu byly dále v dubnu 2016 založeny následující dokumenty.
Stěžovatelčino prohlášení o majetkových poměrech, z něhož mj. plyne, že stěžovatelka tehdy
pracovala pro společnost AIM Group Prague s.r.o. jako programová manažerka s potvrzeným
průměrným měsíčním výdělkem 17 838 Kč (doložila pracovní smlouvu na dobu určitou,
a to od 22. 2. 2016 na dva roky; hrubá mzda měla být 37 000 Kč, po půl roce práce
pak 42 000 Kč). Co se týče majetku, v dubnu 2016 měla stěžovatelka v společném jmění manželů
pozemek a stavbu (avšak z důvodu rozvodu bylo také vedeno řízení o vypořádání společného
jmění manželů před Okresním soudem v Příbrami). Spolu s manželem a tchýní si kvůli
rekonstrukci domu vzala hypotéku ve výši 1 900 000 Kč (doložila smlouvu o hypotečním úvěru
ze dne 28. 6. 2011). V dubnu 2016 vlastnila rovněž osobní automobil Škoda Fabia (rok výroby
2008), na který splácela úvěr ve výši téměř 85 000 (doložila splátkový kalendář úvěru).
Dále doložila nájemní smlouvu na byt v P. ze dne 31. 8. 2015, za který platila nájem a služby ve
výši 14 400 Kč měsíčně. Stěžovatelka krajskému soud doložila také přiznání k dani z příjmu
fyzických osob za rok 2015 (přiznaný úhrn její příjmů byl 36 481 Kč).
[4] Žalovaná se k s návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti zjišťuje splnění
zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazné disproporcionality újmy
způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu
k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) absenci
rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky
napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.
[6] NSS předesílá, že krajský soud k návrhu stěžovatelky přiznal odkladný účinek její žaloby
(usnesení ze dne 14. 4. 2016).
[7] Po zhodnocení tvrzených důvodů dospěl NSS k závěru, že jsou naplněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 s. ř. s.
Přihlédl zejména k tomu, že v důsledku nepřiznání odkladného účinku by stěžovatelce a zejména
její rodině hrozila bezprostřední újma spočívající v tom, že by proti ní bylo možno vykonat
rozhodnutí o povinnosti uhradit žalované částku bezmála 170 000 Kč.
[8] V posuzovaném případě tedy NSS shledal možnost vzniku nepoměrně větší újmy
dle §73 odst. 2 s. ř. s. Z listin založených v spisu krajského soudu je patrné, že stěžovatelka
v roce 2016 nedisponovala majetkem, který by mohla prodat, a výtěžek použít k úhradě částky
vyměřené platebním výměrem. Na tom nic nemění její tehdy relativně vysoký příjem,
neboť stěžovatelka musela pravidelně hradit běžné měsíční náklady související s bydlením
a sama zajišťovat další základní potřeby rodiny. V roce 2018 pak stěžovatelka nevlastní žádný
nemovitý majetek, pečuje o nezletilou dceru, bydlí v nájemním bytě, od poloviny února
je nezaměstnaná a žádný další příjem nemá. Vyměřená částka jistě představuje pro stěžovatelku
mimořádně vysokou finanční zátěž. Hrozící újma na straně stěžovatelky (zaplacení částky téměř
170 000 Kč eventuálně navýšené o náklady exekučního řízení v případě, že by nebyla dobrovolně
zaplacena) je závažná, reálná a nikoliv bagatelní. Mohlo by se stát, že v případě nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti by do jisté míry postrádala svůj smysl případná následná
ochrana stěžovatelčiných subjektivních práv, poskytnutá zdejším soudem až v meritorním
rozhodnutí. Zejména s ohledem na to, že stěžovatelka vychovává nezletilou dceru, NSS považuje
eventuální zadlužení stěžovatelky za újmu, která je nepoměrně vyšší, než újma, která by mohla
vzniknout České republice (dočasné odložení placení pojistného).
[9] NSS posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska zbývajících podmínek
stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání odkladného účinku
v daném případě jakkoli dotklo práv třetích osob. Po vzhlednutí spisů NSS usoudil, že přiznání
odkladného účinku není ani v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. Tvrzení rozporu
s veřejným zájmem je ostatně na žalovaném, který se v poskytnuté lhůtě k této otázce vůbec
nevyjádřil, ačkoliv vyjádření ke kasační stížnosti NSS zaslal (přípis žalovaného ze dne 10. 4. 2018).
[10] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v této věci se až do skončení řízení
před NSS pozastavují účinky shora označeného rozhodnutí žalované. Soud však připomíná,
že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu usnesením zrušit,
ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[11] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti NSS žádným způsobem nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
[12] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu
poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný
vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost v daném případě vzniká dnem právní
moci tohoto usnesení [§4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam;
srov. k tomu usnesení ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. NSS proto výrokem II vyzval
stěžovatelku ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Soudní poplatek lze zaplatit: a) vylepením kolků na tomto tiskopisu, nebo b) bezhotovostně
převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky,
pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby lze získat na internetových
stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném
místě. Tiskopis podepište a vraťte jej NSS. Kolkové známky neznehodnocujte.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: