ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.118.2018:47
sp. zn. 10 As 118/2018 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Ing. R. K., zast. Mgr.
Kateřinou Buďveselovou, MBA, advokátkou se sídlem Svobodova 135/5, Praha 2,
proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, proti rozhodnutí
bankovní rady žalované ze dne 28. 8. 2014, čj. 2014/32388/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2018, čj. 5 A 175/2014-37, o
návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně požádala žalovanou o poskytnutí informací v oblasti dohledu nad kapitálovým
trhem týkající se žalobkyně a společnosti Tangens Finance, s. r. o. Žalovaná informace částečně
poskytla a částečně žádost odmítla s odkazem na §11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), a §26 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu (dále jen „zákon o dohledu“), neboť tyto informace
jsou kryty zákonnou povinností mlčenlivosti žalované.
[2] Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí rozklad, který bankovní rada žalované
zamítla. Žalobě proti rozhodnutí o rozkladu vyhověl Městský soud v Praze napadeným
rozsudkem, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud neuložil
žalované přímo informace poskytnout, neboť považoval rozhodnutí částečně
za nepřezkoumatelné. Rozhodnutí proto zrušil a zavázal žalovanou, aby v dalším řízení aplikovala
§11 odst. 3 informačního zákona a §26 odst. 1 zákona o dohledu v souladu s jejich interpretací
městským soudem, posoudila povahu požadovaných informací jednotlivě nikoliv v celku
a zohlednila, že žalobkyně prostřednictvím žádosti realizuje své základní lidské právo
na informační sebeurčení.
[3] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost, ve které současně žádala o přiznání odkladného účinku. Uvedla, že je vázána právním
názorem městského soudu, který vyložil §26 odst. 1 zákona o dohledu tak, že se povinnost
mlčenlivosti vztahuje pouze na zaměstnance žalované a nikoliv na žalovanou jako správní orgán.
Zároveň městský soud dospěl k závěru, že kyperský orgán dohledu nad kapitálovými trhy nelze
považovat za třetí osobu ve smyslu informačního zákona. Tento právní názor je v rozporu
s téměř 15 letou praxí stěžovatelky, vylučuje v případě žalobkyně aplikovat §11 odst. 3
informačního zákona a jeho přijetí znamená, že stěžovatelka je povinná žalobkyni požadované
informace poskytnout. Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelky
by z přezkumu napadeného rozsudku učinil záležitost čistě akademickou, protože poskytnutí
informace by v případě zrušujícího rozsudku NSS nešlo vrátit. Tato hrozba představuje podle
stěžovatelky nepoměrně větší újmu, než která může vzniknout žalobkyni. Té totiž hrozí pouze to,
že jí požadována informace bude poskytnuta později. Současně přiznáním odkladného účinku
nevznikne újma třetím osobám.
[4] Žalobkyně ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že s ním
nesouhlasí. Řízení před stěžovatelkou trvalo více než půl roku a před městským soudem více než
tři roky. Tvrzení stěžovatelky, že výklad městského soudu je v rozporu s její dlouhodobou
ustálenou praxí, není důvodem pro přiznání odkladného účinku. Z tvrzení stěžovatelky není
zřejmé, jaká újma jí hrozí, a spíše se zdá, že pouze nesouhlasí se závěry rozsudku městského
soudu, který její dosavadní praxi shledal nezákonnou.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
zjišťuje splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. (i) výrazného nepoměru újmy
způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy,
ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy
byly; a (ii) chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. NSS po zhodnocení důvodů
uváděných stěžovatelkou dospěl k závěru, že v jejím případě jsou tyto podmínky naplněny.
[6] NSS nejdříve posuzoval podmínku výrazného nepoměru v újmě na obou stranách sporu,
tj. zda splnění povinností vyplývajících pro stěžovatelku z napadeného rozsudku
pro ni představuje nepoměrně větší újmu než nevýhoda plynoucí z dočasného odložení tohoto
rozsudku pro žalobkyni. Podstatu tvrzené újmy stěžovatelka spatřuje v tom, že pokud by
informaci poskytla a NSS by napadený rozsudek městského soudu zrušil, nebylo by možné
poskytnuté informace vzít zpět. Nejvyšší správní soud považuje tuto námitku za opodstatněnou.
Předmětem řízení o kasační stížnosti je totiž mj. otázka, zda stěžovatelka měla požadované
informace poskytnout v režimu informačního zákona, či nikoliv, resp. zda tuto otázku správně
posoudil městský soud. Pokud by NSS vyřešil právní otázku ve prospěch stěžovatelky,
tj. napadený rozsudek městského soudu by zrušil a tím zbavil stěžovatelku povinnosti poskytnout
vyžádané informace, šlo by skutečně o úspěch ryze akademický, neboť informace by mezitím
již byly poskytnuty. Naproti tomu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže
za této situace představovat újmu na právech žalobkyně, neboť pokud NSS shledá,
že kasační stížnost je nedůvodná, poskytnutí informací se z jejího pohledu pouze odloží
na pozdější dobu.
[7] NSS dále posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska zbývajících
podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Zkoumal přitom, zda existuje důležitý veřejný zájem,
s nímž by bylo přiznání odkladného účinku v rozporu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Stěžovatelka ve svém návrhu správně poukázala na skutečnost, že sice obecně existuje veřejný
zájem na poskytování informací, nicméně v projednávané věci tento obecný veřejný zájem
soupeří s jiným důležitým veřejným zájmem, kterým je ochrana údajů předávaných v rámci
spolupráce orgánů dohledu v zemích Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru.
Srovná-li NSS tyto dva veřejné zájmy, dospívá k závěru, že ochraně údajů je v tomto případě
nutno dát dočasně přednost právě s ohledem na nezvratné následky, které by nastaly v případě,
kdyby NSS účinky napadeného rozsudku neodložil. Je-li ve věci samé spor
mj. o to, zda stěžovatelka má, či nemá informace poskytnout, je namístě chránit tyto údaje
do doby, než NSS rozhodne ve věci samé.
[8] Soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu usnesením
zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[9] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti NSS nijak nepředjímá své rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu