ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.20.2017:62
sp. zn. 10 As 20/2017 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely
Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Z. J., zast. Mgr. Václavem Voříškem,
Ledčická 649/15, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem
28. října 117, Ostrava-Moravská Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2016,
čj. MSK 71332/2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 28. 12. 2016, čj. 20 A 23/2016-30,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2016, čj. 20 A 23/2016-30, se r uší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Magistrát města Ostravy rozhodnutím ze dne 31. 3. 2016 shledal žalobkyni vinnou
z přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích (zákon o silničním provozu), ve spojení s §4 písm. c) téhož zákona. Zmocněnec
žalobkyně zaslal dne 20. 4. 2016, v poslední den lhůty, prostý e-mail, který obsahoval blanketní
odvolání, žalobkyně však toto odvolání ve lhůtě 5 dnů způsobem uvedeným v §37 odst. 4
správního řádu nepotvrdila. Proto k odvolání žalovaný nepřihlížel. Dne 25. 4. 2016 sice
zmocněnec žalobkyně zadal službou DopisOnline odvolání, to ale Česká pošta zpracovala,
vytiskla a zadala k přepravě až následující den. Toto odvolání žalovaný vyhodnotil jako opožděné.
[2] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou. Krajský soud rozsudkem
toto rozhodnutí zrušil. Dle něj zmocněnec odvolání doplnil včas. K podání došlo objednávkou
ve službě DopisOnline již 25. 4. 2016, tedy ve lhůtě předpokládané §37 odst. 4 správního řádu.
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku kasační stížnost podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Krajský soud prý přehlédl, že elektronická objednávka má zcela odlišnou podobu
než výsledná listovní zásilka, která je posléze poštou dodána. Nejde o zásilku v konečné podobě
ve smyslu zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, nýbrž v podobě jiné. Elektronická
objednávka není poštovní zásilkou ve smyslu zákona o poštovních službách. Poštovní smlouva
je uzavřena teprve podáním poštovní zásilky do poštovní přepravy, nikoliv již podáním
elektronické objednávky. Stěžovatel odkázal na obchodní podmínky služby DopisOnline,
dle kterých je odesílatel srozuměn s tím, že datum elektronické objednávky se nemusí shodovat
s datem podání poštovní zásilky. Krajský soud směšuje podání klasické listovní zásilky,
kterým se již judikatura opakovaně zabývala, a zcela specifický hybridní způsob podání zásilky
použitím služby DopisOnline. Stěžovatel dále upozorňuje, že postup žalobkyně, resp. jejího
zmocněnce, byl promyšleným obstrukčním jednáním a zneužitím práva. To dokumentuje
odkazem na řadu dalších věcí, kde různí zmocněnci spojení osobou téhož advokáta použili
shodnou taktiku.
[4] Desátý senát po předběžné poradě postoupil věc rozšířenému senátu, a to pro nesouhlas
s právním názorem k veřejnoprávním dopadům služby DopisOnline vysloveným
v rozsudku ze dne 23. 2. 2017, čj. 2 As 330/2016-39 (blíže usnesení ze dne 13. 4. 2017,
čj. 10 As 20/2017-28). Rozšířený senát usnesením ze dne 19. 12. 2017, čj. 10 As 20/2017-49,
spornou právní otázku zodpověděl
takto:„Den elektronické objednávky služby DopisOnline přes webovou
stránku https://online.postservis.cz, není okamžikem podání zásilky k poštovní přepravě ve smyslu §40 odst. 1
písm. d) správního řádu“. Současně vrátil věc desátému senátu k projednání a rozhodnutí.
[5] Účastníci řízení se přes výzvu předsedy senátu k věci ve lhůtě nevyjádřili.
Proto rozhodující senát přikročil k posouzení věci samé.
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Jedinou spornou otázkou je, zda žalobkyně prostý e-mail ze dne 20. 4. 2016,
který obsahoval blanketní odvolání, ve lhůtě 5 dnů způsobem uvedeným v §37 odst. 4 správního
řádu potvrdila. Skutkově je nesporné, že dne 25. 4. 2016 sice zmocněnec žalobkyně zadal službou
DopisOnline odvolání, to ale Česká pošta zpracovala, vytiskla a zadala k přepravě až následující
den, tedy 26. 4. 2016. To plyne z údajů na obálce založené ve správním spisu, nikdo
to ani co do skutkového popisu nerozporuje. Sporné jsou jen právní důsledky této zásilky.
[8] Podle §37 odst. 4 správního řádu, ve znění do 18. 9. 2016, podání učiněné
prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu musí
být do 5 dnů potvrzeno písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě
podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Podle §40 odst. 1 písm. d) správního řádu
pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, je lhůta zachována mimo jiné tehdy,
je-li poslední den lhůty podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu,
která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence.
[9] Jak vysvětlil rozšířený senát, podle §2 písm. a) zákona o poštovních službách se poštovní
zásilkou rozumí adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána.
Okamžik, ke kterému je zásilka podána k poštovní přepravě, podle kogentního §40 odst. 1
písm. d) správního řádu nemůže být modifikován soukromoprávním ujednáním, tj. Obchodními
podmínkami DopisOnline (bod 34 usnesení rozšířeného senátu).
[10] Jak plyne ze závěrů rozšířeného senátu, odeslání elektronické objednávky (25. 4. 2016)
v tomto případě časově předchází okamžiku vytvoření poštovní zásilky (26. 4. 2016),
o jejíž předání k poštovní přepravě jde. Aby mohla být vůbec nějaká zásilka předána k poštovní
přepravě, musí být nejprve vytvořena [viz cit. §2 písm. a) zákona o poštovních službách].
Z hlediska právních předpisů, tedy zákona o poštovních službách a správního řádu,
je však pro určení okamžiku „podání“ rozhodné datum, kdy zásilka skutečně fyzicky vznikla,
tedy 26. 4. 2016. Jakékoliv odlišné soukromoprávní ujednání mezi Českou poštou
a jejími zákazníky, stejně jako případné odlišné očekávání podatele, je bez významu.
[11] Jakkoliv se stěžovatelka dovolávala podacího lístku, na kterém je uvedeno datum
25. 4. 2016, toto datum vyplývá z ujednání vztahujícího se ke službě DopisOnline.
Navíc je na podacím lístku výslovně uvedeno „Podáno po rozhodné době“, tedy zjevně míněno
po 16:00 dne 25. 4. 2016. V dubnu 2016 platné Obchodní podmínky DopisOnline výslovně
pamatovaly na to, že k objednávce služby DopisOnline a ke skutečnému podání poštovní zásilky
může dojít v různé dny: jen zásilky přijaté do 16.00 hodin byla totiž Česká pošta povinna
zpracovat ještě týž den a předat k další poštovní přepravě (čl. 5.2 Obchodních podmínek
DopisOnline, platných v dubnu 2016). Datum 25. 4. 2016, uvedené na podacím lístku,
tedy zjevně míří na okamžik objednání zásilky. Okamžik podání zásilky ve smyslu §37 odst. 4
správního řádu je však určen až dnem, kdy zásilka skutečně vznikla, byla tedy vytištěna
a zkompletována. Toto datum, 26. 4. 2016, je vyznačeno na obálce založené ve správním spise.
[12] NSS se již nevyjadřoval k otázce údajného zneužití práva, pro posouzení kasační stížnosti
jsou tyto argumenty bez významu. Navíc na těchto argumentech stěžovatel své rozhodnutí
nezaložil, proto se jich nemůže ex post dovolávat teprve v řízení před správními soudy.
[13] Odvolání žalobkyně včas nepodala. Proto NSS zrušil rozsudek a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm bude soud vázán vysloveným
právním názorem NSS (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[14] Krajský soud v novém rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu