ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.304.2017:56
sp. zn. 10 As 304/2017 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Michaely
Bejčkové a Ladislava Derky v právní věci žalobců: a) S. V., b) Žlab s. r. o., se sídlem Ostrožská
Lhota 413, oba zast. Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Heršpická 813/5, Brno,
proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2015, čj. KUZL 45805/2015, sp. zn. KUSP
45805/2015 ŽPZE-AO, v řízení o kasační stížnosti Honebního společenstva Ostrožská
Lhota, se sídlem Ostrožská Lhota 162, zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se
sídlem Lidická 57, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2017, čj.
29 A 137/2015-67,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2017, čj. 29 A 137/2015-67, se r uší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2015 odvolal Městský úřad Uherské Hradiště podle §13 odst. 2
zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, žalobce a) z funkce myslivecké stráže ustanovené
pro honitbu Ostrožská Lhota, kterou užívá žalobce b).
[2] Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím
označeným v záhlaví a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Uvedl, že podle §13 odst. 2 zákona
o myslivosti je možné zrušit ustanovení myslivecké stráže, pokud se prokáže, že byla ustanovena
na podkladě nesprávných údajů. Nesprávným podkladem byla v daném případě smlouva o nájmu
honitby Lhotsko ze dne 13. 3. 2013, podle které právně neexistující Honební společenstvo
Lhotsko pronajalo žalobci b) neexistující honitbu Lhotsko. Správný název honitby je Ostrožská
Lhota. Nájemní smlouva tedy byla uzavřena blíže neurčeným subjektem a jejím předmětem byla
neexistující honitba, neopravňovala proto žalobce b) k užívání honitby ani k ustanovení
mysliveckého hospodáře a mysliveckých stráží. Jelikož byla tato smlouva vadná již v základních
bodech, nebyla její oprava v rámci zákona možná, a proto nebylo účelné provádět další
dokazování. Žalobci si od počátku museli být vědomi, že nájemní smlouvu na honitbu Ostrožská
Lhota nepředložili, a proto se nemohou domáhat ochrany práv nabytých v dobré víře.
[3] Závěry žalovaného napadli žalobci žalobou, které krajský soud vyhověl, rozhodnutí
žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
[4] Honební společenstvo Ostrožská Lhota (stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu
kasační stížností. Namítá, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která měla
za následek nezákonnost napadeného rozsudku, neboť soud stěžovatele nepřizval k účasti
na řízení před krajským soudem, ačkoli byl stěžovatel účastníkem správního řízení.
[5] Dne 23. 9. 2017 se stěžovatel z úřední desky krajského soudu náhodně dozvěděl, že soud
rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatel zdůrazňuje, že již z vymezení účastníků správního řízení bylo zcela zřejmé,
že stěžovatel byl coby držitel honitby Ostrožská Lhota rozhodnutím žalovaného přímo dotčen
ve svých právech, a že proto mohl být přímo dotčen i jeho zrušením. Krajský soud stěžovatele
přímo ani prostřednictvím jeho zástupce ze správního řízení nevyrozuměl o probíhajícím
soudním řízení ani jej nevyzval, aby oznámil, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby
zúčastněné na řízení. Stěžovatel byl proto zcela zbaven možnosti hájit v soudním řízení svá práva.
Tento postup podle stěžovatele založil vadu napadeného rozsudku, pro kterou je nutno jej zrušit
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti souhlasí se stěžovatelem, že v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného měl mít stěžovatel možnost jako „vedlejší účastník“ hájit svá práva
dotčená rozhodnutím napadeným žalobou.
[8] Stěžovatel soudu následně doručil doplnění kasační stížnosti, v kterém popsal přímé
dotčení svých práv [nemohl před soudem namítat neplatnost nájemní smlouvy, která spočívá
ve skutečnosti, že žalobkyně b) nesplňovala požadavky §32 odst. 3 zákona o myslivosti] a setrval
na své dosavadní argumentaci.
[9] Žalobci navrhují zamítnutí kasační stížnosti. Jsou přesvědčeni, že stěžovatel není osobou
zúčastněnou na řízení, neboť vydáním napadeného rozhodnutí nebyl nijak dotčen na svých
právech a povinnostech a nebyl dotčen ani tím, že krajský soud toto rozhodnutí zrušil.
[10] Stěžovatel na vyjádření žalobců reagoval podáním, ve kterém rozvedl důvody, proč jej
měl krajský soud považovat za osobu zúčastněnou na řízení (na výsledku soudního řízení
záviselo, zda stěžovatel mohl a měl podle §12 odst. 1 zákona o myslivosti navrhnout ustanovení
nové myslivecké stráže).
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] NSS ze spisu i z rozhodnutí žalovaného a správního orgánu prvního stupně shledal,
že stěžovatel, jakožto držitel honitby Ostrožská Lhota, ev. č. 39, byl účastníkem řízení o návrhu
na zrušení ustanovení myslivecké stráže pro tuto honitbu. V obou správních rozhodnutích
je stěžovatel, spolu s oběma žalobci, označen jako „účastník řízení podle §27 odst. 1 správního řádu“.
Správní orgány rovněž jednaly se stěžovatelem jako s účastníkem v průběhu celého správního
řízení (doručovaly mu písemnosti, vyzývaly jej k vyjádření apod.).
[13] Podle §34 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení ty osoby, které byly přímo dotčeny
ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí
nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu
výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob
zúčastněných uplatňovat.
[14] Ačkoli žalobci neoznačili stěžovatele již v žalobě, bylo povinností krajského soudu
(předsedy senátu), aby na základě skutečností zřejmých ze správního spisu a napadeného
rozhodnutí vyrozuměl stěžovatele o probíhajícím řízení a vyzval jej, aby oznámil, zda bude svá
práva v řízení uplatňovat (viz rozsudky NSS ze dne 2. 5. 2007, čj. 5 As 3/2007-68, nebo ze dne
21. 12. 2005, čj. 1 As 39/2004-75). Osoba zúčastněná na řízení má právo předkládat písemná
vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání
uděleno slovo. Doručuje se jí rovněž rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí (§34 odst. 2, 3
s. ř. s). V projednávané věci však krajský soud v tomto směru nic neučinil, zatížil proto soudní
řízení podstatnou vadou, která mohla mít za následek nezákonnost vydaného rozsudku.
[15] NSS proto zrušil napadený rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[16] Zruší-li NSS rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský
soud vázán právním názorem, který NSS vyslovil v rušícím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.).
V dalším řízení tedy krajský soud splní svoji povinnost vyplývající z §34 odst. 2 s. ř. s. a vyrozumí
stěžovatele o probíhajícím řízení, příp. s ním následně bude jednat jako s osobou zúčastněnou
na řízení, jestliže stěžovatel vyjádří vůli uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.
[17] Podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne také
o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu