ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.328.2017:33
sp. zn. 10 As 328/2017 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely
Zemanové a soudce Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. J. N., zast. Mgr. Vratislavem
Urbáškem, advokátem se sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního
prostředí ze dne 5. 12. 2014, čj. 5443/M/14, 82278/ENV/14, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, čj. 5 A 26/2015-48,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, čj. 5 A 26/2015-48, se r uš í a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 21. 10. 2011 k žalovanému žádost o vývozní povolení do Kanady
pro šest exemplářů amazoňana haitského, čtyři exempláře amazoňana jamajského
a dva exempláře amazoňana černozobého. Deklaroval, že jedinci se narodili a byli odchování
v zajetí. K žádosti přiložil registrační listy papoušků, včetně registračních listů jejich rodičů.
Zásadní pro posouzení žádosti bylo stanovisko vědeckého orgánu, Agentury ochrany přírody
a krajiny (dále jen „Agentura“). Agentura vydala k věci dne 5. 12. 2011 nesouhlasné stanovisko.
Upozornila na to, že se jedná o vzácné a ohrožené exempláře a že se prokazatelně s jedinci
stejného druhu nelegálně obchoduje (74 kusů vajec bylo v roce 2011 zabaveno na vídeňském
letišti). Proto Agentura uzavřela, že dokud nebude přesvědčena o legálnosti původu exemplářů,
nemůže potvrdit, že vývoz exemplářů nebude mít škodlivý účinek na stav zachování druhu.
K prokázání původu exemplářů Agentura doporučila provést paternitní testy DNA. Ve vyjádření
ze dne 5. 3. 2012 Agentura doplnila, že paternitní testy DNA jsou jediným nezpochybnitelným
způsobem prokázání původu exemplářů. Žalobce se stanovisky nesouhlasil, zpochybňoval údaje
uvedené ve stanoviscích i požadavek na provedení testů DNA. Poukazoval na to,
že tento požadavek zbytečně prodlužuje řízení o žádosti, a že testy jsou drahé. Test DNA
by měl správní orgán vyžadovat pouze za situace, kdy v konkrétním případě existuje důvodné
podezření o nelegálním původu exemplářů.
[2] Žalovaný žádost žalobce o vydání vývozního povolení zamítl. Žalobce podle jeho názoru
nedoložil, že se jedná o exempláře narozené a odchované v zajetí. Registrační listy, které přiložil
k žádosti, legální původ papoušků nedokládají. V souladu se stanoviskem Agentury považoval
žalovaný za nezbytné provést paternitní testy DNA. Ministr k rozkladu žalobce rozhodnutí
žalovaného zrušil z důvodu nedostatků odůvodnění a procesních pochybení v průběhu správního
řízení. Nové rozhodnutí žalovaného ale již potvrdil a ztotožnil se s názorem, že Agentura
nemohla vydat kladné stanovisko, jelikož žalobce neprokázal deklarovaný původ exemplářů.
Přisvědčil námitce žalobce, že žalovaný ho formálně nevyzval, aby k žádosti předložil testy DNA.
Podle názoru ministra však tato procesní vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí.
II. Řízení před městským soudem
[3] Městský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí ministra žalovaného
ze dne 5. 12. 2014 a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Soud se ztotožnil s názorem
žalovaného, že po obdržení negativního stanoviska v souladu s §51 odst. 3 správního řádu
již nebylo třeba provádět další dokazování. Jednou z podmínek pro udělení vývozního povolení
je totiž předložení kladného stanoviska, negativní stanovisko je tedy samo o sobě důvodem
pro zamítnutí žádosti žalobce.
[4] Podle městského soudu však nebylo možné negativní stanovisko vydat dříve,
než se ve správním řízení prokázal skutečný původ exemplářů. Stanovisko je tedy podle soudu
založeno na tom, že Agentura neví, jaký je skutečný původ vyvážených papoušků.
Soud je přesvědčen, že nejistota ohledně klíčové otázky v dané věci nemůže být dostatečným
důvodem pro vydání negativního stanoviska. Pokud by se prokázalo, že papoušci se skutečně
narodili v zajetí, neexistuje žádný důvod, proč by mělo být stanovisko negativní. Soud přiznal,
že do pravomocí Agentury nepatří určování původu vyvážených papoušků. Tato otázka
má být předmětem dokazování ve správním řízení. Pokud však Agentura neměla v této otázce
jisto, měl nejprve tuto otázku zjistit žalovaný ve správním řízení prostřednictvím výzvy podle
§45 odst. 2 správního řádu. Městský soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného,
že žalobce ve vyjádření k závaznému stanovisku Agentury ze dne 27. 2. 2012 odmítl testy DNA
provést. Podle soudu z vyjádření vyplývá, že žalobce sice s testy DNA nesouhlasí, ale případně
je umožní.
[5] Městský soud se vyjádřil také k samotnému požadavku na provedení testů DNA.
Dospěl k závěru, že vyžadování tohoto testu je na uvážení správních orgánů. Upozornil,
že požadavek na testy DNA s ohledem na svou nákladnost a zátěž pro živočichy musí být
dostatečně a přesvědčivě odůvodněný. Konkrétně však neposuzoval, zda byl požadavek
na provedení testu DNA v nynější kauze dostatečně odůvodněný. Dospěl totiž k závěru,
že rozhodnutí žalovaného musí být zrušeno již proto, že Agentura vydala negativní stanovisko,
přestože panovala nejistota ohledně klíčové otázky - původu papoušků.
III. Shrnutí argumentů kasační stížnosti
[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V ní předně namítá, že se městský
soud nepřípustně zabýval věcnou stránkou odůvodnění stanoviska Agentury. Dále odmítá
jako zcela nesprávný názor městského soudu, podle kterého je negativní stanovisko postaveno
na tom, že Agentura neví, jaký je skutečný původ exemplářů. Negativní stanovisko vychází
ze skutečností, že všechny tři druhy karibských amazoňanů jsou v chovech velmi vzácné,
legální mezinárodní obchod představuje pouze několik jedinců ročně, a že dva z těchto druhů
jsou prokazatelně předmětem nelegálního obchodu. Tyto skutečnosti v kombinaci s nejistotou
ohledně deklarovaného původu mohly být s ohledem na princip předběžné opatrnosti
podkladem pro vydání negativního stanoviska Agentury.
[7] Stěžovatel podotýká, že Agentura mohla vydat kladné stanovisko, pouze pokud by byla
nezpochybnitelně ubezpečena o deklarovaném původu papoušků, tedy jejich odchovu v zajetí.
Důkazní povinnost je na straně žadatele o vývozní povolení. Na vydání vývozního povolení není
právní nárok, stěžovatel je vydá pouze po splnění předepsaných podmínek. Bez testů DNA
nemohla být Agentura nepochybně přesvědčena, že vývozem exemplářů nedojde k ohrožení
druhu na přežití ve volné přírodě. Provedení testů DNA je zcela legitimním požadavkem,
který je v souladu s právními předpisy a k prokázání rodového původu se standardně využívá.
Stěžovatel uvádí, že Agentura disponovala informacemi o odmítavém postoji žalobce
k požadavku na provedení testů DNA. Z pohledu vědeckého orgánu tedy nebylo na co čekat,
jelikož žalobce nesplnil základní podmínku, tj. prokázání odchovu v zajetí.
[8] V další části kasační stížnosti stěžovatel napadá také několik konkrétních tvrzení
městského soudu, která jsou podle jeho názoru nepřezkoumatelná.
[9] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.);
neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] NSS se nejprve zabýval námitkami stěžovatele, kterými napadá rozsudek městského
soudu pro nepřezkoumatelnost.
[13] Stěžovatel považuje rozsudek v části za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost.
V této souvislosti upozorňuje na závěr městského soudu, že žalobce nikdy nedeklaroval absolutní
odmítnutí testů DNA. Současně prý městský soud na jiném místě připouští, že žalobce považuje
testy DNA za zbytečné. NSS tyto závěry neshledal nesrozumitelnými. Prohlášení žalobce
o nadbytečnosti testů DNA nevylučuje závěr městského soudu, že žalobce nikdy provedení testů
DNA absolutně neodmítl.
[14] Nesrozumitelný je prý také závěr městského soudu, že registrační listy nemohly
být důkazním prostředkem o původu exemplářů, a naproti tomu závěr, že registrační listy nejsou
nezpochybnitelným důkazem. NSS zjistil, že městský soud se použitelností registračních listů
jako důkazního materiálu zabývá na straně 7 rozsudku. Jeho závěry se ale liší od toho,
jak je parafrázuje stěžovatel. Městský soud uvádí, že „podle §23 odst. 3 zákona o obchodování
s ohroženými druhy registrační list není úředním potvrzením o zákonném původu exempláře“. Připouští však,
že „na druhou stranu z tohoto ustanovení nijak nevyplývá, že by registrační listy nemohly být důkazním
prostředkem, ze kterého lze původ dovodit“. Na jiném místě ale dodává, že „registrační listy nebo chovatelské
záznamy nejsou však nezpochybnitelným důkazem prokazujícím původ papoušků“. NSS tyto závěry
nepovažuje za nesrozumitelné, městský soud připustil, že registrační listy mohou sloužit
jako důkazní prostředek, nejedná se však o přímý důkaz, který jednoznačně potvrzuje původ
papoušků.
[15] Podle stěžovatele je dále nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tvrzení městského
soudu, že stanovisko Agentury je nedostatečně odůvodněné. NSS připouští, že toto tvrzení
je matoucí, jelikož z následného odůvodnění tohoto závěru vyplývá, že městský soud
se neztotožňuje se samotnými důvody vedoucími k vydání negativního stanoviska,
nikoliv s kvalitou odůvodnění stanoviska. Podle NSS však celkově z rozhodnutí jasně vyplývá,
v čem městský soud spatřoval vady stanoviska Agentury (srov. zejména bod [4] výše).
[16] NSS zdůrazňuje, že zrušení soudního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno
těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně
nelze soudní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Odůvodnění rozsudku městského soudu
vystavěno na jasném, srozumitelném a uceleném argumentačním systému, z něhož rozumně
plynou právní závěry. Rozsudek městského soudu tedy není nepřezkoumatelný.
[17] Dále NSS posoudil námitku stěžovatele, že městský soud nepřípustně přezkoumal věcnou
stránku stanoviska Agentury.
[18] Městský soud v napadeném rozsudku odkázal na judikát ze dne 29. 5. 2013,
čj. 6 As 80/2012-49, věc B.A.R. – REPTOFILIA, který se v bodech 27 a 28 zabývá otázkou
soudního přezkumu stanoviska Agentury. NSS zde mj. konstatoval, že „soudy nepřezkoumávají
stanoviska Agentury jako vědeckého orgánu CITES po odborné stránce. K tomu ostatně nedisponují dostatečnými
odbornými znalostmi. Nelze však akceptovat, že by stanoviska takto konstruovaných vědeckých orgánů stála
zcela mimo jakýkoli soudní přezkum. […] soudům přísluší posuzovat, zda je odborné stanovisko vědeckého
orgánu (ať kladné či záporné) dostatečně logicky a přesvědčivě odůvodněno a zda nepřekračuje obecný zákaz
libovůle a svévole, neboť bez efektivní soudní ochrany by nebylo možné se úspěšně bránit proti excesům“.
[19] NSS je přesvědčen, že městský soud přezkoumal stanovisko Agentury v rozsahu
vymezeném v citovaném rozsudku. Agentura v odborném stanovisku u jednotlivých druhů
papoušků popsala velikost populace, situaci v místě jejich přirozeného výskytu, stav odchovu
v ČR a jejich atraktivnost z hlediska mezinárodního obchodu. Na základě těchto skutečností
dospěla k závěru, že je třeba provést testy DNA k prokázání žalobcem deklarované paternity
u vybraných exemplářů, a že do té doby nemůže vydat kladné stanovisko. Městský soud stran
stanoviska Agentury nejprve dovodil, že ho nebylo možné vydat, aniž bylo zřejmé,
jaký je skutečný původ papoušků. Následně dospěl k závěru, že požadavek na provedení testů
DNA spadá do vlastního uvážení správního orgánu, musí však být dostatečně odůvodněn.
Podle NSS tyto závěry nijak nezasahují do odborných poznatků a úvah, které Agentura uvádí
ve stanovisku.
[20] Následně NSS přistoupil k přezkumu stěžejní námitky. Stěžovatel napadá závěr
městského soudu, podle něhož bez znalosti skutečného původu papoušků nebylo možné vydat
negativní stanovisko a bylo nezbytné nejprve tuto otázku zjistit ve správním řízení
prostřednictvím výzvy podle §45 odst. 2 správního řádu.
[21] NSS předně konstatuje, že předmětem posouzení správního řízení byla žádost žalobce
o vydání vývozního povolení specifických druhů papoušků zařazených do přílohy B nařízení
Rady (ES) č. 338/97
1
. Podle čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení smí být vývozní povolení exemplářů druhů,
1
Nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích
rostlin regulováním obchodu s nimi (Úř. věst. L 61, 3. 3. 1997, s. 1-69).
je jsou zařazeny do příloh B a C, […] vydáno teprve poté, kdy došlo ke splnění podmínek uvedených v odst. 2
písm. a), b), c) bod i) a písm. d). Podle čl. 5 odst. 2:
Vývozní povolení pro exempláře druhů zařazených do přílohy A smí být vydáno pouze po splnění těchto
podmínek:
a) příslušný vědecký orgán písemně oznámil, že odchyt či sběr exemplářů ve volné přírodě nebo jejich
vývoz nebude mít škodlivý účinek na stav zachování druhu nebo na rozsah území, na kterém se příslušná
populace daného druhu vyskytuje;
b) žadatel předloží dokumenty dokazující, že exempláře byly získány v souladu s právními předpisy
o ochraně dotyčných druhů; v případě, kdy se žádost podává v jiném členském státu, než ze kterého
exemplář pochází, slouží jako důkaz potvrzení, v němž je uvedeno, že exemplář byl získán z volné přírody
v souladu s právními předpisy, které platí na území takového státu;
c) výkonný orgán se přesvědčí, že:
i) jakýkoli živý exemplář bude tak připraven a přepravován, aby se minimalizovalo nebezpečí zranění,
poškození zdraví nebo krutého zacházení; a
ii) — exempláře druhů, které nejsou zařazeny do přílohy I úmluvy, nebudou využívány k převážně
komerčním účelům; nebo
— v případě, kdy se do země, která je smluvní stranou úmluvy, vyvážejí exempláře druhů
uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, bylo vydáno dovozní povolení;
a
d) výkonný orgán členského státu po konzultaci s příslušným vědeckým orgánem dospěje k názoru,
že neexistují žádné další okolnosti týkající se zachování druhu, které mluví proti vydání vývozního povolení.
[22] Agentura jako příslušný vědecký orgán (§27 zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování
s ohroženými druhy) nevydala kladné stanovisko podle čl. 5 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES)
č. 338/97, jelikož nebyla přesvědčena o legálním původu papoušků, tedy že se papoušci narodili
a byli odchováni v zajetí, jak deklaroval žalobce v žádosti. Podmínky, na základě kterých je možné
považovat exemplář za živočišný druh narozený a odchovaný v zajetí, stanovují čl. 54 a 55
nařízení Komise (ES) č. 865/2006
2
.
[23] NSS podotýká, že se v souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi zabýval pouze otázkou,
zda mohla Agentura vydat negativní stanovisko, aniž se prokázalo, jaký je skutečný původ
papoušků, a zda bylo nezbytné žalobce vyzvat podle §45 odst. 2 správního řádu k odstranění
nedostatků žádosti. Právě a pouze z těchto důvodů totiž městský soud zrušil napadené správní
rozhodnutí. NSS se v nynější kauze nezabýval oprávněností požadavku Agentury na předložení
testů DNA a s tím souvisejícími kasačními námitkami. Tato skutečnost nebyla zrušovacím
důvodem a městský soud se k ní vyjádřil pouze v obecné rovině, bez posouzení konkrétních
okolností nynější kauzy.
[24] NSS se neztotožňuje se závěrem městského soudu, že Agentura nemohla vydat negativní
stanovisko dříve, než se ve správním řízení prokázal skutečný původ papoušků. NSS si je vědom
toho, že Agentura není nevede správní řízení (viz rozsudek ve věci B.A.R. – REPTOFILIA,
bod 24), a proto nemůže ani provádět dokazování ve správním řízení. Jako vědecký orgán pouze
vydává na žádost správního orgánu v mezích své funkce odborná stanoviska (srov. §27 zákona
o obchodování s ohroženými druhy). Rozsah požadovaných informací a směr dokazování
ve správním řízení však závisel právě na odborném posouzení Agentury ve stanovisku (srov. výše
cit. rozsudek B.A.R. – REPTOFILIA, bod 28). Teprve Agentura na základě odborných úvah
ve stanovisku dospěla k závěru, že podklady přiložené k žádosti nejsou dostatečnými důkazy
a doporučila provedení paternitních testů DNA.
2
Nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. května 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97
o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy (Úř. věst. L
166, 19. 6. 2006, s. 1-69).
[25] Protože Agentura neměla dostatek důkazů o původu papoušků, byla oprávněna vydat
negativní stanovisko, a to s ohledem na formulaci článku 5 odst. 2 písm. a) nařízení č. 338/97,
podle kterého smí být vývozní povolení vydáno, pouze pokud vědecký orgán písemně oznámí, že [...]
vývoz nebude mít škodlivý účinek […]. Toto ustanovení zohledňuje zásadu předběžné opatrnosti
zakotvenou v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování EU (dříve čl. 174 Smlouvy o ES),
podle kterého je politika Evropské unie v oblasti životního prostředí zaměřena na vysokou úroveň ochrany,
přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie. Je založena na zásadách obezřetnosti a prevence.
Podle čl. 5 odst. 2 písm. a) nařízení č. 338/97 tedy vědecký orgán nemusí dojít k závěru
o škodlivém účinku dovozu, aby mohl vydat negativní resp. nesouhlasné stanovisko.
Nesouhlasné stanovisko vydá vždy, když nebude moci, ať již z jakýchkoliv důvodů,
s jistotou potvrdit, že vývoz nebude mít škodlivý účinek (obdobně srov. výše cit. rozsudek
B.A.R. – REPTOFILIA, body 29 a 30).
[26] NSS odmítá závěr, že negativní stanovisko bylo skutečností, která by podle §51 odst. 3
správního řádu znemožňovala žádosti vyhovět a vedla bez dalšího k jejímu zamítnutí. Nedostatek
důkazů o původu papoušků bylo možné v souladu s odborným názorem Agentury zhojit
předložením testu DNA. V takovém případě by bylo možné věc opětovně předat Agentuře
k posouzení. Správní orgán byl tedy povinen dát žalobci prostor ke zohlednění stanoviska
Agentury a k prokázání původu papoušků způsobem požadovaným ve stanovisku, důkazní
břemeno ohledně prokázání původu papoušků však bylo na straně žalobce jakožto jejich držitele
(srov. §54 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a rozsudek NSS
ze dne 24. 7. 2013, čj. 4 As 79/2013-43, body 19 a 23). V opačném případě by totiž porušil
zásadu veřejné správy jako služby veřejnosti (§4 odst. 1 správního řádu). NSS je přesvědčen,
že správní orgány této povinnosti dostály přesto, že žalobce podle §45 odst. 2 správního řádu
formálně nevyzvaly k doložení paternitního testu DNA.
[27] Ze správního spisu vyplývá, že žalobce měl příležitost seznámit se se stanoviskem
ze dne 5. 12. 2011, ve kterém Agentura podmínila vydání kladného stanoviska provedením
paternitních testů DNA. Stěžovatel přeposlal stanovisko k vyjádření žalobci e-mailem
ze dne 21. 2. 2012. Dále v oznámení ze dne 15. 4. 2013 stěžovatel žalobce informoval o skončení
dokazování a možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a nahlížení do spisu.
Nutno podotknout, že ministr dbal důsledně na to, aby měl žalobce možnost se s podklady
pro vydání rozhodnutí seznámit. Ministr zrušil původní rozhodnutí stěžovatele o zamítnutí
žádosti ze dne 21. 3. 2012 mj. proto, že stěžovatel nepostupoval podle §36 odst. 3 správního
řádu a neupozornil žalobce, že již shromáždil dostatek podkladů. Rovněž z vyjádření žalobce
v průběhu správního řízení vyplývá, že si byl požadavku na provedení paternitních testů DNA
vědom. Na tento požadavek reagoval poprvé již ve vyjádření ze dne 22. 3. 2012,
ve kterém konkrétně uvedl: „V požadavku na testy paternity spatřuji jen snahu oddálit rozhodnutí
minimálně o 2 měsíce a poškodit mě finančně – 1 pták – 8.000,- Kč (mládě + 2 rodiče) a chovatel zatím ztratí
o dovoz zájem. Nesmyslný požadavek na testy paternity u amazona pretrei a rhodocorytha mě stál 25.000,- Kč
a mláďata mám stále doma – o papoušky v Evropě není zájem. Já jsem původy řádně prokázal, a pokud
má vědecký orgán pochybnosti, může si testy – na své náklady – udělat sám, já to umožním. Jinak je odmítám.“
[28] Žalobce tedy ve vyjádření výslovně odmítl tyto testy sám a na své náklady provést.
Na tomto názoru setrval také poté, co ho v oznámení ze dne 22. 3. 2013 stěžovatel informoval
o tom, že původní rozhodnutí stěžovatele ze dne 21. 3. 2012 bylo rozhodnutím ministra zrušeno
a věc vrácena k novému projednání. Současně žalobci sdělil, že je oprávněn navrhovat důkazy,
činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko. Ve vyjádření ze dne 18. 3. 2013 žalobce
výslovně uvedl, že „není důvod provádět paternitní testy […]. Správní orgán by měl vyžadovat test paternity
pouze za situace, kdy je zde důvodné a doložitelné podezření o nelegálním původu exempláře, přičemž tato situace
u účastníka zcela prokazatelně nenastala […]“.
[29] NSS se neztotožňuje se závěry městského soudu, že žalobce nikdy provedení testů DNA
absolutně neodmítl. Žalobce výslovně ve vyjádření ze dne 22. 3. 2012 odmítl provést testy DNA
na vlastní náklady, připustil pouze možnost, že by testy sám na své náklady provedl stěžovatel.
Stejně tak z vyjádření ze dne 18. 3. 2013 jasně vyplývá, že žalobce s provedením testů DNA
na své náklady nesouhlasí.
[30] NSS tedy vzhledem k odmítavému názoru žalobce k pořízení paternitních testů DNA
nepovažuje za nezákonné, že ho správní orgány po vydání negativního stanoviska již formálně
podle §45 odst. 2 nevyzvaly k předložení tohoto důkazu. Žalobce si byl vědom toho,
že Agentura podmínila vydání kladného stanoviska předložením testů DNA a proti tomuto
požadavku soustavně v průběhu řízení brojil.
[31] NSS uzavírá, že s ohledem na vše výše uvedené na rozdíl od městského soudu nepovažuje
za nezákonnou vadu řízení, pokud Agentura vydala k záměru žalobce negativní stanovisko
a stěžovatel následně nezaslal žalobci výzvu podle §45 odst. 2 správního řádu k předložení
důkazu testy DNA.
[32] NSS opětovně podotýká, že se nemohl zabývat otázkou prokázání deklarovaného původu
papoušků, zejména oprávněností požadavku na předložení paternitních testů DNA a skutečností,
zda je tento požadavek ve stanovisku Agentury a rozhodnutí stěžovatele řádně zdůvodněn.
Tato otázka byla vznesena v dalších žalobních bodech a bude předmětem řízení před městským
soudem.
V. Závěr a náklady řízení
[33] Kasační stížnost je tedy důvodná, proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. NSS napadené
rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V novém řízení je městský
soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu