ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.367.2017:47
sp. zn. 10 As 367/2017 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ladislava Derky v právní věci žalobce: NET and GAMES a. s.,
se sídlem Bednářova 621/29, Brno, zast. JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem
Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31,
Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2015, čj. 35845/15/5000-10610-711361,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2017,
č. j. 30 Af 90/2015-57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci byla rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu (dále též „správní orgán
I. stupně“) v souladu s §48 odst. 1 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných
podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“), uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za porušení
ustanovení §1 odst. 8 zákona o loteriích. Tohoto porušení se měl dopustit tím, že neučinil taková
opatření, aby se osoby mladší 18 let nemohly zúčastnit loterie nebo jiné podobné hry,
neboť dne 5. 2. 2015 byla v jeho provozovně zjištěna přítomnost nezletilé osoby, a to v části
určené k provozu loterií a jiných podobných her a zároveň hra této osoby na koncovém
interaktivním videoloterijním terminálu.
[2] Žalovaný k odvolání stěžovatele změnil výši uložené pokuty na 225 000 Kč, ostatní části
rozhodnutí potvrdil.
[3] Stěžovatel se bránil žalobou ve správním soudnictví, ve které namítl porušení práva
na spravedlivý proces, nenaplnění materiální stránky správního deliktu a dále nepřiměřenost
a nezákonnost uložené sankce.
[4] Krajský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že §1 odst. 8 zákona o loteriích představuje
nekompromisní zákaz účasti na hře osobám mladším 18 let i jejich přítomnosti v herních
prostorách, a neobsahuje žádné výjimky a liberační důvody, které by umožňovaly zohlednit věk
hrajících osob či jiné skutečnosti. Tím je vyjádřen vysoký společenský zájem na ochraně osob
mladších 18 let před negativními vlivy hazardních her. V projednávané věci byla nesporně
prokázána přítomnost nezletilé osoby v herním prostoru i jeho hra, tím byla naplněna materiální
stránka správního deliktu. Technické zajištění dodržování zákazu dle §1 odst. 8 zákona
o loteriích je povinností provozovatele, případné selhání obsluhy provozovny nemá vliv
na jeho zavinění.
[5] Soud rovněž potvrdil závěr žalovaného, dle něhož stěžovatel jakožto provozovatel loterie
naplnil i skutkovou podstatu §48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích, pokud při provozování
loterie či jiné podobné hry porušil některé z ustanovení zákona o loteriích, zde konkrétně
§1 odst. 8. Správní delikt uvedený v §48 odst. 1 písm. d) stejného zákona je odvozený
od odpovědnosti provozovatele a vztahuje se na osobu, která porušila povinnost dohlížet
na zákaz přístupu nezletilých k výherním hracím přístrojům. Pochybení této osoby zákon přičítá
objektivní odpovědnosti provozovatele i za situace, kdy ji dostatečně proškolil a učinil i další
opatření, která po něm lze požadovat. Smyslem objektivní deliktní odpovědnosti je individuální
i generální prevence působit na provozovatele loterií v tom směru, aby jimi přijímaná opatření
byla průběžně přezkoumávána a vylepšována, vytvářela dostatečný tlak na jejich skutečnou
funkčnost a nestala se pouhým formálním souborem opatření, čemuž odpovídá i ustálená
judikatura NSS.
[6] Skutkový stav, který byl pro posouzení naplnění skutkové postaty relevantní, byl podle
krajského soudu zjištěn dostatečně, neboť několik důkazů jednoznačně prokazuje přítomnost
nezletilé osoby v herním prostoru a tím porušení §1 odst. 8 zákona o loteriích.
Výroky rozhodnutí správních orgánů jsou v tomto ohledu správné a nevzbuzující pochybnosti.
Krajský soud odůvodnil, že to, jaký dojem nezletilý vyvolával na obsluhu herny ohledně věku
a zkušeností, není z hlediska zákonem vymezené odpovědnosti provozovatele loterie podstatné,
a proto tedy provedení dalších důkazů ke zjištění těchto skutečností nemůže vést ke změně
relevantního skutkového stavu a jeho hodnocení.
[7] Při přezkumu přiměřenosti uložené sankce krajský soud podrobně rozebral odůvodnění
výše pokuty obou dvou správních orgánů. Úvahu žalovaného o výši sankce krajský soud
považoval za podloženou relevantními a správnými vstupními údaji, racionální a nediskriminační.
Žalovaný své úvahy dostatečně odůvodnil, nelze je v žádném případě považovat za svévolné.
Vzhledem k tomu, že nevybočil z rámce zákonem stanovených právních hledisek, uložená pokuta
není zjevně nepřiměřená, nebyly splněny podmínky pro moderaci dle §78 odst. 2 s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku (§103 písm. a/ a d/ s. ř. s.).
[9] Závěr krajského soudu o absolutní objektivní odpovědnosti provozovatele loterií a jiných
podobných her podle stěžovatele nemá zákonnou oporu. Zákon upravuje dvě rozdílné
povinnosti, a to provozovateli dle §1 odst. 8 zákona o loteriích a osobě, která odpovídá
za dodržování zákazu hry nezletilých dle §17 odst. 10 stejného zákona. Zákon explicitně stanoví,
že provozovatel je povinen učinit příslušná opatření, a proto odpovídá pouze za to, že taková
opatření budou provedena. Je nepřípustné rozšiřovat odpovědnostní vztahy nad rámec zákona.
Souběžná odpovědnost provozovatele a odpovědné osoby není smysluplná. Nelogické jsou
i praktické důsledky takového výkladu pro odpovědnou osobu. Té by hrozil dvojí postih,
a to dle §48 odst. 1 písm. g), případně h), zákona o loteriích a dále vzhledem k jejímu
zaměstnaneckému poměru též dle §48 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Stěžovatel se proto
domnívá, že v daném případě nenese odpovědnost za zjištěný protiprávní stav. Je nutno
též aplikovat zásadu, dle které se v pochybnostech má rozhodovat mírněji (in dubio mitius).
[10] Pro přesvědčivý závěr o naplnění skutkové podstaty správního deliktu a pro případné
určení výše pokuty je stěžejní posouzení, zda došlo na straně obsluhy k pochybení, pokud věk
mladistvého nebyl ověřen z průkazu totožnosti. Obsluha byla díky vyspělému vzhledu i chování
mladistvého přesvědčena o jeho plnoletosti. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu,
že tuto otázku nebylo třeba zkoumat a odstraňovat případné rozpory ve výpovědích.
Krajský soud se nevypořádal s námitkou, že neodstraněním pochybností bylo zasaženo do práva
stěžovatele na spravedlivý proces.
[11] Správní orgány bez odůvodnění určily výchozí částku pokuty 600 000 Kč. Není zřejmé,
proč byla určena tato částka, pokud byla vzápětí snížena na 50 %. Ani další snižování pokuty není
srozumitelné.
[12] Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel napadený rozsudek krajského soudu zrušit
a vrátit ho k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti souhlasí se závěry krajského soudu a pokládá
kasační stížnost ve všech jejích bodech za nedůvodnou a navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud
rozsudkem zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přípustná a jsou v ní namítány důvody
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) „s. ř. s.“.
[15] Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem
a důvody kasační stížnosti, s výjimkou vad a nedostatků, ke kterým NSS přihlíží z úřední
povinnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského
soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud se musí nejprve zabývat namítanou nepřezkoumatelností
napadeného rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jež podle stěžovatele spočívá
v nedostatečném odůvodnění rozsudku. O to se jedná mj. tehdy, není-li „zřejmé, jakými úvahami
se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém
stavu, z jakého důvodu soud nepřistoupil, resp. nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
obsaženou v žalobě, a proč soud subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 – 52). Nejvyšší správní
soud v tomto ohledu neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným,
neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí nemůže být způsobena tím, že krajský soud své závěry
založil pouze na jiném hodnocení skutečností než stěžovatel. Krajský soud podrobně rozebral
a odůvodnil podmínky odpovědnosti provozovatele loterií a odpovědné osoby, dokazování
v projednávané věci, též uvedl, jak byla stanovena sankce a proč ji považuje za přiměřenou.
[17] NSS předně podotýká, že ve věci není sporná přítomnost nezletilé osoby v herním
prostoru ani její aktivní hra v provozovně stěžovatele. Krajský soud podrobně odůvodnil,
na základě jakých důkazů je tento stav spolehlivě potvrzen (zejména z videozáznamu pořízeného
při kontrole a z prohlášení obsluhy provozovny), tyto důkazy tvoří logický celek. Srozumitelně
dále uvedl, proč na naplnění skutkové podstaty dotyčného správního deliktu nemá žádný vliv to,
jak věk mladistvého posuzovala obsluha provozovny, a nebylo proto namístě doplňovat důkazy
za účelem takového zjištění. Mimo jiné uvedl, že nespatřoval rozpor ve výpovědi příslušníka
městské policie a úředním záznamem o kontrole. Jeho rozhodnutí je v tomto směru zcela
srozumitelné a přezkoumatelné.
[18] Stěžovatel v námitce zpochybňující jeho odpovědnost za správní delikt opomíjí rozsáhlou
argumentaci krajského soudu k otázce rozlišení porušení povinností uvedených v §1 odst. 8
a §17 odst. 10 zákona o loteriích. Krajský soud nezpochybnil, že se jedná o dvě rozdílné
povinnosti, a zabýval se charakteristikami a účelem každé z nich. Stěžovatel k odůvodnění
jeho závěrů nic nenamítá.
[19] Jak je výše uvedeno, krajský soud se zabýval účelem §1 odst. 8 zákona o loteriích,
vysvětlil, na základě jakých důvodů dovozuje objektivní odpovědnost provozovatele za vznik
protiprávního stavu v podobě přítomnosti nezletilé osoby v herním prostoru a její účasti na hře,
i v případě, kdy tento stav vznikl nesprávným přístupem obsluhy jeho provozovny.
Nejvyšší správní soud hodnotí odpovědnost provozovatele dle §1 odst. 8 zákona o loteriích
shodně s krajským soudem a plně se s jeho závěry ztotožňuje.
[20] Vzhledem k obecnosti námitek stěžovatele NSS pouze stručně shrnuje, že správní delikt
dle ustanovení §48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích dopadá na jednání provozovatelů loterií,
kteří, mimo jiná protiprávní jednání, provozují loterii nebo jinou podobnou hru v rozporu s tímto
zákonem (viz např. rozsudek NSS čj. 5 Afs 108/2013-72 ze dne 26. 6. 2014). Provozováním her
v rozporu se zákonem je ve smyslu §1 odst. 8 cit. zákona rovněž takové jednání,
kdy je umožněno účastnit se her osobám mladším 18 let i tím, že nejsou učiněna dostatečná
opatření k zabránění účasti těchto osob na loteriích či jiných podobných hrách.
Stav, kdy se osoba mladší 18 let pohybuje v herním prostoru a účastní se aktivně hry,
je jednoznačně porušením uvedeného ustanovení, neboť případná opatření učiněná k zamezení
protiprávního stavu nebyla dostatečně účinná. Provozovatel tedy neodpovídá pouze za to,
že potřebná opatření učiní, ale též za to, že jsou účinná a vedou k dosažení zákonem žádaného
stavu – nepřítomnosti nezletilých osob v hernách.
[21] Mírněji posuzovaným jednáním je dle zákona o loteriích porušení povinností osoby
odpovědné za dohled na zákaz přístupu osob mladších 18 let k výherním hracím přístrojům.
Odpovědnost těchto osob, vykonávajících dozor nad dodržováním povinnosti vyplývající
z ust. §1 odst. 8 zákona, je odpovědností odvozenou od odpovědnosti provozovatele
a bez ohledu na to, jakým smluvním způsobem byla tato odpovědnost založena či prohlášena.
Skutková podstata správního deliktu dle §48 odst. 1 písm. g) cit. zákona je tedy odvozená
a tím i užšího rozsahu a nižší míry možného finančního postihu, neboť nedopadá na porušení
originární povinnosti provozovatele učinit taková opatření, aby k porušování zákona nedošlo.
[22] Z uvedené kategorizace vyplývá, že zatímco dle ustanovení §48 odst. 1 písm. c) zákona
je možné postihovat za správní delikty jak právnické, tak fyzické osoby, které se mohou dopustit
celé řady protiprávních jednání, podřaditelných pod provoz nebo organizaci loterie či jiné
podobné hry v rozporu se zákonem, tj. i v rozporu se zákazem uvedeným v §1 odst. 8 zákona
o loteriích, dle ustanovení §48 odst. 1 písm. g) zákona je možné postihnout pouze osobu,
která je v povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry uvedena jako osoba odpovědná
za dodržování zákazu vstupu osob mladších 18 let do herny v případě prvního prokazatelného
porušení tohoto zákazu. Žalobce se nemůže zprostit své odpovědnosti za plnění povinnosti
dle §1 odst. 8 zákona přenosem této své odpovědnosti na fyzickou osobu – obsluhu
provozovny, která odpovídá za případné porušení svých povinností dle odlišného ustanovení
zákona o loteriích (shodně viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016,
čj. 9 Af 57/2013-46).
[23] Z uvedeného je zřejmý rozdíl mezi odpovědností provozovatele dle §48 odst. 1 písm. c)
zákona o loteriích a odpovědné osoby dle §48 odst. 1 písm. g) stejného zákona. Skutečnost,
zda a jakým způsobem by provozovatel po odpovědné osobě mohl vymáhat případnou náhradu
vzniklé škody, závisí na mnoha okolnostech, zejména na formě jejich vzájemného vztahu,
nijak však nemůže ovlivnit zákonem stanovenou odpovědnost dle §48 odst. 1 písm. g) zákona
o loteriích. Samostatná deliktní odpovědnost provozovatelů určitých činností a osob,
které pro ně tuto činnost vykonávají, není výjimečná, viz například provozování různých druhů
dopravy, atd.
[24] Stěžovatel dále namítá, že pro přesvědčivé osvědčení naplnění skutkové podstaty deliktu
a správné určení výše pokuty bylo zásadní posouzení, zda na straně obsluhy došlo k pochybení
při ověření věku mladistvého z průkazu totožnosti. Nejvyšší správní soud k této námitce uvádí,
že stěžovatel v ní nijak nezpochybňuje, že osoba mladší 18 let byla přítomna v herním prostoru
jeho provozovny a účastnila se zde hry. Jak vyplývá z výše uvedeného, tento stav zakládá
odpovědnost provozovatele za porušení §1 odst. 8 zákona o loteriích, bez ohledu na to,
zda k němu došlo pochybením obsluhy při ověřování totožnosti nezletilého či jiným jednáním
nebo opomenutím. Krajský soud se tímto podrobně zabýval a stěžovatel jeho argumentaci
nevyvrací. Krajský soud odůvodnil, že přítomnost nezletilého v herně a jeho hru prokazuje
několik nesporných důkazů. Výpověď příslušníka městské policie toto též potvrzuje,
soud v ní nespatřoval rozpor s úředním záznamem o kontrole, ve vztahu k relevantním
skutečnostem, tj. ohledně přítomnosti nezletilého v herním prostoru. Stěžovatel se nadále
domáhá odstranění jím tvrzeného rozporu, bez polemiky s argumenty krajského soudu
a bez tvrzení, jak by mohly důkazy, jejichž opětovného hodnocení či provedení se domáhá,
zvrátit zjištěný skutkový stav. NSS jeho proto jeho námitce nepřisvědčil.
[25] Krajský soud se rozsáhle zabýval tím, proč jednotlivé žalobní námitky zpochybňující
dodržení práva na spravedlivý proces nepovažuje za důvodné, s každou z nich se podrobně
vypořádal. Pokud žádná z uplatněných námitek, z nichž stěžovatel dovozoval porušení práva
na spravedlivý proces, nebyla důvodná, je zřejmé, že nebylo tvrzeným způsobem poškozeno
právo stěžovatele na spravedlivý proces, i bez výslovného konstatování tohoto logického
důsledku.
[26] Stěžovatel dále namítá, že mu není zřejmé, jakým způsobem byla provedena úvaha
o základu sankce ve výši 600 000 Kč a na základě jakých důvodů docházelo k jejímu snižování.
NSS k takto formulované námitce opět odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku krajského
soudu, který rozebral způsob stanovení sankce, zabýval se postupem správního orgánu a zejména
dodržením kritérií pro použití správního uvážení. Výše uvedená námitka na jeho odůvodnění
nereaguje a NSS ji proto nepovažuje za důvodnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl NSS k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[28] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu