ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.293.2017:44
sp. zn. 10 Azs 293/2017 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ladislava Derky v právní věci žalobce: X. T. C., zast. Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 9. 2. 2016, čj. MV-4465-6/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2017, čj. 30 A 57/2016-57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra dne 22. 10. 2015 zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu, neboť dospělo k závěru, že žadatel při výslechu uvedl
úmyslně ministerstvo v omyl s cílem zatajit, že v minulosti pod jinou identitou žádal v ČR o azyl.
Tím porušil své povinnosti podle §103 písm. c) a §169 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 31. 7. 2016. Z toho důvodu ministerstvo
žádost žalobce zamítlo podle §44a odst. 3 v spojení s §35 odst. 3, §37 odst. 2 písm. b) a §56
odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla
a potvrdila rozhodnutí ministerstva.
[2] Krajský soud žalobcovu žalobu zamítl. Stěžovatel uváděl během výslechu nepravdivé
skutečnosti týkající se jeho identity. Takové jednání může být i přestupkem podle §156 odst. 1
písm. i) zákona o pobytu cizinců. Za takové situace má podle krajského soudu správní orgán
na výběr buď zahájit řízení o přestupku, nebo z porušení cizincovy povinnosti přímo dovodit
důsledek v podobě zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu. Při tomto správním uvážení musí správní orgán vycházet z úplně zjištěného skutkového
stavu a svoji volbu odůvodnit. Tyto požadavky správní orgán splnil. Krajský soud zároveň
odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2009, čj. 9 As 32/2008-57, s tím, že úvahy NSS v něm
obsažené jsou analogické nynější úvaze krajského soudu. Žalobce ve správním ani soudním řízení
neuvedl žádná konkrétní tvrzení k případnému negativnímu dopadu rozhodnutí do svého
soukromého a rodinného života. Správní orgány dostály za takové situace své povinnosti
hodnotit přiměřenost dopadů rozhodnutí podle §174a zákona o pobytu cizinců. Odůvodnění
rozhodnutí žalované odpovídalo zákonným požadavkům i stručnosti samotného odvolání
žalobce. Krajský soud neshledal v postupu správních orgánů porušení základních zásad jejich
činnosti.
II. Shrnutí kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Krajský soud se nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami stěžovatelky a prakticky
převzal argumentaci žalované. Z toho důvodu je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Krajský
soud pominul jednoznačně prokázané skutečnosti, jeho hodnocení nereflektuje skutečný stav věci
a místo reakce na žalobní námitky odkazuje na závěry správního orgánu.
[5] Správní orgány dospěly k závěru, že stěžovatel porušil povinnost podle §103 písm. c)
zákona o pobytu cizinců. Porušení této povinnosti je skutkovou podstatou přestupku podle §156
odst. 1 písm. i) citovaného zákona. Je-li porušení povinnosti přestupkem, měly správní orgány
vést se stěžovatelem řízení o přestupku, v rámci něhož by mohl uplatnit svá práva. To se však
nestalo a k závěru o porušení právní povinnosti podle §103 písm. c) zákona o pobytu cizinců
proto chybí pravomocné rozhodnutí o přestupku. Krajský soud se s touto námitkou nevypořádal.
[6] Zároveň krajský soud nesprávně posoudil žalobní námitku týkající se nedostatečného
hodnocení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a osobního života stěžovatele.
[7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a splňuje zákonné náležitosti podle
§106 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek v souladu
s §109 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel ve své kasační stížnosti uplatnil.
[9] Nejprve NSS posoudil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel
spatřuje nepřezkoumatelnost v tom, že se krajský soud nevypořádal se všemi jeho námitkami.
V kasační stížnosti konkretizuje údajně nevypořádanou námitku tak, že doslovně opisuje svoji
námitku žalobní. Nad rámec opakování žalobní argumentace stěžovatel předestřel obecné úvahy
o nepřezkoumatelnosti.
[10] Žalobní námitkou, s níž se údajně krajský nevypořádal, je argumentace stěžovatele,
že pro závěr o porušení povinnosti podle §103 písm. c) zákona o pobytu cizinců, je nutné
nejprve rozhodnout o spáchání přestupku za porušení této povinnosti podle §156 odst. 1 písm. i)
zákona o pobytu cizinců. V této souvislosti ovšem stěžovatel zcela přehlíží argumentaci krajského
soudu na str. 5 až 7 napadeného rozsudku, na kterou v kasační stížnosti nijak nereaguje. Krajský
soud zde podrobně popsal, že správní orgán může na porušení výše citované zákonné povinnosti
reagovat jak přestupkovým řízením, tak zamítnutím žádosti. Jeho volba musí vycházet z úplného
zjištění skutkového stavu a musí být řádně odůvodněna. Krajský soud následně shrnul
argumentaci správních orgánů k této otázce a uzavřel, že jejich postup nastíněné požadavky
splňuje. K podpoře svého závěru, že v posuzovaném případě není třeba nejprve rozhodnout,
zda se jedná o přestupek nebo ne, krajský soud navíc citoval rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2009,
čj. 9 As 32/2008. Zde NSS posuzoval otázku, zda rozhodnutí o uložení správního vyhoštění
podle zákona o pobytu cizinců vyžaduje nejprve vyřešení otázky, zda cizinec svým jednáním
spáchal přestupek či ne. NSS dospěl k závěru, že řízení o uložení správního opatření
a přestupkové řízení jsou samostatná a na sobě nezávislá řízení, a proto není nutné pro uložení
správního opatření nejprve rozhodnout o spáchání přestupku. Tento obecný závěr, ačkoliv byl
vysloven v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, lze podle krajského soudu aplikovat
i na případ stěžovatele.
[11] Tvrzení stěžovatele, že se krajský soud s jeho žalobní námitkou dostatečně nevypořádal
je proto zjevně nepravdivé. Krajský soud předložil podrobnou argumentaci a odkázal
na relevantní rozsudek NSS. Krajský soud pouze neodkázal odůvodnění žalovaného, jak tvrdí
stěžovatel, ale podrobně a srozumitelně reagoval na žalobní námitky stěžovatele.
Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu nevypořádání této žalobní námitky,
proto NSS neshledal.
[12] Stěžovatel dále namítl, že se krajský nesprávně vypořádal s jeho žalobní námitkou
nedostatečného posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a osobního života stěžovatele.
I tuto námitku stěžovatel rozvedl pouze tak, že doslovně převzal svoji námitku žalobní. Zcela tak
pominul vypořádání totožné námitky krajským soudem, který stěžovateli vysvětlil,
že se ministerstvo nevypořádalo s posouzením přiměřenosti zásahu pouze jednou větou,
ale zabývalo se jím na str. 4 a 5 svého rozhodnutí. Žalovaná se s posouzením ministerstva
ztotožnila. Stěžovatel během správního ani soudního řízení nenabídl žádné konkrétní tvrzení
ohledně zásahu do svého soukromého a osobního života a správní orgány vycházely z podkladů,
které měly k dispozici. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti pouze zopakoval svoji
argumentaci, kterou již vyvrátil krajský soud, považuje NSS za dostatečné sdělit,
že s vypořádáním krajského soudu souhlasí. Správní orgány vycházely ze všech jim dostupných
podkladů a přiměřenost zásahu dostatečně posoudily.
[13] K námitce stěžovatele, že krajský soud pominul jednoznačně prokázané skutečnosti
a hodnotil je způsobem, který nereflektuje skutečný stav věci, a bez zvážení okolností celého
případu, uvádí NSS především to, že se jedná o námitku zcela obecnou. Stěžovatel nijak
nekonkretizuje, o jaké skutečnosti se mělo jednat, jaký skutečný stav věci soud nereflektoval,
ani které okolnosti nezvážil. Takto formulovaná námitka není dostatečně konkrétní, aby ji bylo
možné považovat za kasační námitku (ke konkretizaci námitek srov. obdobně závěry judikatury
NSS ke konkretizaci žalobních bodů, např. rozsudky rozšířeného senátu NSS ze dne
20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2008 Sb. NSS, a ze dne 16. 8. 2017, čj. 3 Azs 66/2017-25,
č. 3733/2018 Sb. NSS). NSS se jí proto nezabýval.
[14] Nad rámec výše uvedeného považuje NSS za důležité upozornit zástupce stěžovatele,
který je častým zástupcem cizinců v řízení před správními soudy, že jeho povinností je řádně hájit
práva a zájmy svých klientů. Opakování žalobních námitek bez jakékoliv reakce na argumentaci
krajského (městského) soudu nepovažuje NSS za plnění této povinnosti, neboť takto
formulované kasační stížnosti jsou na hraně projednatelnosti a někdy se mohou octnout i za ní
(srov. např. usnesení NSS ze dne 18. 5. 2017, čj. 9 Azs 41/2017-15). Stěžovatel vymezuje rozsah
přezkumu napadeného rozsudku a musí v kasační stížnosti předestřít polemiku se závěry
krajského (městského) soudu. NSS při přezkumu nemůže tuto roli převzít za stěžovatele a jeho
úkolem není ani nahrazovat činnost krajského (městského) soudu a opětovně přezkoumávat
napadené rozhodnutí správního orgánu, jako kdyby rozhodnutí krajského (městského) soudu
neexistovalo.
IV. Závěr
[15] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl NSS k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu