ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.349.2017:35
sp. zn. 10 Azs 349/2017 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: N. D., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2016, čj. MV-138658-4/SO-2015, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2017,
čj. 30 A 96/2016-56,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 8. 7. 2015 zastavilo řízení o žádosti žalobce
(dále jen „stěžovatel“) o vydání povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu nedoložení
požadovaných dokladů. Odvolání stěžovatele žalovaná zamítla a potvrdila rozhodnutí
ministerstva.
[2] Žalobu stěžovatele zamítl krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem. Proti rozsudku
krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného
účinku. Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 29. 11. 2017,
čj. 10 Azs 349/2017-9, k doplnění blanketního návrhu, poučil ho o tom, že návrh musí
být odůvodněn konkrétními skutečnostmi. Stěžovatel následně v doplnění sdělil, že odkladný
účinek mu byl přiznán již krajským soudem. Ke svým osobním poměrům uvedl, že v České
republice pobývá od roku 1998, během této doby zde pracoval a vedl spořádaný a slušný život.
Tyto skutečnosti podle stěžovatele jednoznačně prokazují bezprostřední újmu, která mu hrozí.
Stěžovatel dále odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100,
a další judikaturu, ze které citoval. Stěžovatel zároveň poukázal na své právo na spravedlivý
proces, které by nebylo zachováno v dostatečné míře, pokud by odkladný účinek nebyl přiznán.
[3] Žalovaná se k návrhu na odkladný účinek nevyjádřila.
[4] NSS předně uvádí, že podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek,
soud jej však může na návrh přiznat. Použije přitom přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Institut odkladného účinku
je tedy institutem mimořádné povahy. Jedná se o výjimku ze zákonného pravidla v §107 s. ř. s.
a k jeho využití musí nastat mimořádné okolnosti týkající se konkrétní situace stěžovatele.
Je na žadateli o odkladný účinek (stěžovateli), aby uvedl, z jakých důvodů se domnívá,
že v jeho případě nastala mimořádná situace, která vyžaduje, aby byly účinky pravomocného
rozhodnutí odloženy.
[5] Stěžovatel ve svém návrhu uvedl pouze ve zcela obecné rovině, že nepřiznání odkladného
účinku zasáhne do jeho práva na spravedlivý proces. Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní
skutečnosti dokládající jím tvrzenou nepoměrně větší újmu, která by mu mohla být způsobena.
Není povinností NSS za stěžovatele dohledávat či dokonce domýšlet informace,
které by teoreticky mohly být relevantní pro přiznání odkladného účinku. Pokud proto stěžovatel
ke své konkrétní situaci v doplnění návrhu na odkladný účinek pouze uvedl, že na území České
republiky žije po dobu 18 let, nelze takové tvrzení považovat za dostačující. Pokud by NSS uznal
za dostačující pro přiznání odkladného účinku obecná tvrzení, které předestřel stěžovatel
v této věci, popřel by tím výjimečnou povahu institutu odkladného účinku. V takovém případě
by se totiž přiznávání odkladného účinku stalo pouhým formálním automatismem,
což zjevně nebyl záměr zákonodárce.
[6] Nejvyšší správní soud si je vědom své judikatury v oblasti cizineckého práva. Nicméně
i v usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100, na které odkazuje stěžovatel,
NSS jasně zdůraznil, že fyzická přítomnost cizince po dobu řízení v jeho věci
může být sice v některých případech za účelem zajištění ochrany jeho procesních práv
vyžadována, ale tato potřeba musí být vždy opřena o konkrétní skutkové okolnosti.
Citované usnesení nelze v žádném případě vykládat tak, že cizinec musí být vždy bez dalšího
během soudního přezkumu fyzicky přítomen v České republice. Tomu odpovídá jak aktuální
judikatura NSS (srov. např. usnesení NSS ze dne 6. 1. 2016, čj. 2 Azs 271/2015-32,
a ze dne 5. 10. 2017, čj. 2 Azs 273/2017-19), tak i současná právní úprava v zákoně o pobytu
cizinců, který v §172a umožňuje zajištění přítomnosti cizince v soudním řízení prostřednictvím
videokonferenčního zařízení. Za takové situace nemůže být nijak nekonkretizované tvrzení
stěžovatele o zásahu do práva na spravedlivý proces důvodem pro přiznání odkladného účinku.
[7] V případě stěžovatele nebyla osvědčena existence ojedinělých okolností,
které by opodstatňovaly výjimečné řešení jeho situace, a které jsou potřebné pro naplnění
podmínky pro přiznání odkladného účinku. Jelikož nebyla splněna první podmínka pro přiznání
odkladného účinku, otázku rozporu s veřejným zájmem již NSS nezkoumal.
[8] Rozhodnutím o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu