ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.389.2017:56
sp. zn. 10 Azs 389/2017 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely
Zemanové a soudce Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: I. S., zast. Mgr. Gabrielou
Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2016, čj.
OAM-981/ZA-ZA04-ZA04-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, čj. 4 Az 7/2016-55,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státní příslušník Ruské federace. Do ČR přicestoval sám letecky
dne 9. 11. 2015 a požádal o mezinárodní ochranu. V žádosti o udělení mezinárodní ochrany
a následném pohovoru k žádosti uvedl, že v Rusku má manželku a syna. Je vysokoškolsky
vzdělaný v oboru inženýr železniční dopravy a pracoval na manažerské pozici v zahraniční
společnosti. Velmi mu vadí současná politická a společenská situace v Rusku. Do roku 2013 žil
s rodinou v Omsku. V prosinci 2011 se tam zúčastnil shromáždění asi 600 lidí na podporu
svobodných voleb a boje za autonomii Sibiře. Od té doby žalobce v místě jeho bydliště
pravidelně navštěvoval policista a vedl s ním neformální rozhovory, na žalobcovu rodinu
se vyptával i sousedů. Také kamarádi, kteří se účastnili shromáždění, začali mít problémy.
Žalobce se kvůli celé situaci cítil pod nátlakem a začal trpět žaludečními vředy. Proto se nakonec
s rodinou přestěhovali do Moskvy. Tam se v březnu roku 2015 žalobce zapojil do smutečního
průvodu za zavražděného opozičního politika Borise Němcova. V září 2015 se zúčastnil další
demonstrace v Moskvě, kde se sešlo asi 7 000 lidí. Na demonstraci se procházelo přes detektor
kovů a policisté tam namátkově kontrolovali doklady, k předložení dokladů vyzvali mezi dalšími
také žalobce. Od té doby začal mít stejné problémy jako v Omsku. Do pronajatého bytu
v Moskvě se dostavoval obvodní policista, který dokonce vydíral majitele bytu, aby žalobce
s rodinou z bytu vyhodil, jinak bude muset začít platit z pronájmu daně. Žalobce se proto
rozhodl, že byt opustí. Rodině pronajal v Moskvě jiný byt a sám odcestoval do ČR.
S vycestováním neměl problém, vízum získal do pěti dnů. Na doplňující otázky žalovaného
odpověděl, že nikdy nebyl členem žádné politické strany. Neměl problémy se státními orgány,
nebyl zadržen ani vězněn. Návratu do Ruska se bojí proto, že není schopen mlčet a zúčastnil
by se zase nějakého protestního shromáždění.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobcem uplatněné
skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
Městský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu včasnou kasační
stížnost. Nesouhlasí se závěry žalovaného a městského soudu, že důvodem jeho odchodu z vlasti
byla obecná nespokojenost s politickou a společenskou situací v Rusku, a že mu při návratu
do vlasti nehrozí žádné nebezpečí. Připomíná, že se účastnil několika shromáždění a opakovaně
se dostal do zájmu policie. Žalovaný si pro své závěry neobstaral maximální možné množství
důkazů. Během pohovoru nepoložil doplňující otázky, které by stěžovateli umožnily skutkový děj
konkretizovat. Nedostatečné jsou také zprávy o zemi původu ve správním spisu. V žádné z nich
se neobjevuje zmínka o shromážděních, kterých se stěžovatel zúčastnil, ani analýza situace
demonstrantů v Rusku. Řada zdrojů přitom potvrzuje, že stát nepohodlné osoby zastrašuje
a likviduje. Bez zajištění dalších důkazů tedy nelze tvrdit, že stěžovatelova tvrzení
jsou jen spekulací. Městský soud navíc náležitě neodůvodnil závěr, proč újma hrozící stěžovateli
nedosahuje intenzity pronásledování. Neprovedl ani důkaz, který popisuje stěžovatelův zdravotní
stav v době, kdy pobýval v Rusku. Tento důkaz měl prokázat důvodnost jeho obav.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu
a nedostatečného dokazování, NSS odkazuje na konstantní praxi (viz rozsudky
ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS či ze dne 19. 8. 2005,
čj. 4 Azs 467/2004, č. 1095/2007 Sb. NSS). Stěžovatel žalovanému vyčítá, že se nezabýval situací
demonstrantů v Rusku, zejména účastníků shromáždění, ke kterým se stěžovatel připojil.
NSS uvádí, že zprávy o zemi původu založené ve správním spisu se problematice svobody
shromažďování v Rusku věnují. Podle NSS však žalovaný nebyl povinen se situací demonstrantů
na konkrétních shromážděních detailněji zabývat. Negativní skutečnosti, které stěžovatel
v souvislosti s účastí na demonstracích zmiňoval, totiž nemohou být azylově relevantním
důvodem. NSS upozorňuje na to, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany je primárním
zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany, z obsahu jeho žádosti
se pak v následujících fázích řízení o udělení mezinárodní ochrany vychází (srov. např. rozsudek
ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003-41).
[7] Stěžovatel tvrdí, že mu měl žalovaný položit další doplňující otázky. Podle NSS však
žalovaný položil stěžovateli mnoho konkrétních otázek, které souvisí s jeho postavením a osobní
situací. Na závěr se stěžovatele výslovně zeptal, zda chce uvést nějaké další skutečnosti,
které by měl vzít při posuzování žádosti v potaz. Stěžovatel v reakci na to odpověděl,
že ho nic dalšího nenapadá a vše žalovanému již řekl. Výslech stěžovatele proto NSS považuje
za dostatečný.
[8] Stěžovatel v průběhu správního řízení pouze obecně uváděl, že se jako řadový
demonstrant zúčastnil celkem tří shromáždění v Rusku. Poté ho opakovaně navštívila policie,
cítil se kvůli tomu pod tlakem, a proto se přestěhoval. V tomto období také začal trpět
žaludečními vředy. Krom zmíněných skutečností stěžovatel nepopsal žádné negativní následky
plynoucí z účasti na demonstracích. S rodinou se opakovaně stěhoval na základě vlastního
rozhodnutí. Vyloučil, že by měl nějaké závažnější problémy se státními orgány, byl zadržen
či vězněn. Rusko opustil bez jakýchkoliv obtíží. Po návratu do Ruska se neobává žádného
bezprostředního nebezpečí, pouze se bojí, že se znovu zapojí do nějaké demonstrace a popsané
problémy se budou opakovat.
[9] Žalovaný i městský soud dospěli k závěru, že tyto skutečnosti nemohou být důvodem
pro udělení azylu. Tento závěr je v souladu s judikaturou NSS, který v minulosti dovodil,
že několik předvolání stěžovatele na národní výbor za účelem podání vysvětlení z důvodu účasti
na protivládní demonstraci není azylově relevantním důvodem (viz rozsudek NSS
ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 3 Azs 64/2004-58, č. 642/2005 Sb. NSS). K obdobným závěrům
ostatně dospěl NSS také ve věci přezkumu žádosti o mezinárodní ochranu manželky a syna
stěžovatele (usnesení ze dne 8. 3. 2018, čj. 10 Azs 391/2017-51, bod 16). NSS nepopírá,
že se stěžovatel mohl cítit pod tlakem a v důsledku toho začít trpět žaludečními vředy.
Popsané skutečnosti však nemohou dosahovat intenzity pronásledování ve smyslu §12 zákona
o azylu ani nebezpečí vážné újmy podle §14a téhož zákona. Proto NSS nepovažuje
za nezákonné, že městský soud v této souvislosti neprovedl důkaz popisující stěžovatelův
zdravotní stav v době, kdy pobýval v Rusku. NSS současně nesdílí názor stěžovatele, že městský
soud své závěry o nedostatečné intenzitě k založení pronásledování neodůvodnil srozumitelně
a v potřebném rozsahu. Stěžovatel cituje pouze krátkou pasáž z napadeného rozsudku,
městský soud se však této otázce detailně věnuje na s. 4 a 5 napadeného rozsudku.
[10] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu