ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.6.2018:33
sp. zn. 10 Azs 6/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobce: I. L., zast. Jindřichem Lechovským,
advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2017, čj. OAM-97/LE-
VL11-VL16-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 30. 11. 2017, čj. 63 Az 18/2017-37,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím vydaným dne 8. 9. 2017 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí
žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 30. 11. 2017 uvedeným v záhlaví.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje
v zásadním pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení, neboť soud nesprávně vyhodnotil rozhodnutí žalovaného, ve kterém dle stěžovatele
není řádně vyhodnoceno udělení humanitárního azylu. Žalovaný totiž nezahrnul mezi kritéria
pro udělení humanitárního azylu dlouhodobost pobytu stěžovatele na území České republiky.
Ačkoliv rozhodnutí ve věci humanitárního azylu podléhá jen velmi omezenému soudnímu
přezkumu, žalovaný nemůže opomíjet zvláštní okolnosti, které v případě stěžovatele spočívají
v tom, že na území České republiky přicestoval přibližně před dvaceti lety a od té doby
zde nepřetržitě pobývá. Stěžovatel proto považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné,
neboť v něm zcela chybí úvaha o tom, zda míra odcizení stěžovatele od jeho vlasti je natolik
zásadní, že by tím byly naplněny důvody hodné zvláštního zřetele, jež by mohly odůvodnit
udělení humanitárního azylu.
[3] Žalovaný pokládá své rozhodnutí ohledně §14 zákona o azylu za dostatečné; podklady
pro rozhodnutí jsou dostačující a své správní uvážení řádně odůvodnil. Navrhl proto, aby NSS
kasační stížnost odmítl nebo případně zamítl.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu by zakládala přijatelnost kasační stížnosti,
pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však NSS
neshledal. Krajský soud se dostatečně věnoval zjištěním žalovaného i tvrzením stěžovatele,
popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně
vypořádal.
[7] Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle §12 a §13 či doplňkové
ochrany podle §14a a §14b zákona o azylu. Během správního řízení uvedl, že svou vlast opustil,
„protože tam neměl co dělat“, rodiče mu zemřeli, sestry mají své rodiny a on by tam neměl za co žít.
Nikdy neměl problémy se státními orgány ani problémy z důvodu rasy, pohlaví, náboženství,
národnosti, příslušnosti k sociální skupině či z důvodu zastávání politických názorů. Institut azylu
však neslouží k legalizaci pobytu cizince na území ČR z ekonomických důvodů, jak stěžovateli
zdůraznil již krajský soud i žalovaný.
[8] K otázce humanitárního azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
čj. 2 Azs 8/2004-55: tento druh ochrany připadá v úvahu typicky u osob zvláště těžce
postižených či nemocných, případně v kombinaci s vysokým věkem, nebo u osob přicházejících
z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory.
Žádný z těchto důvodů však na případ stěžovatele nedopadá. Stěžovatel poukazoval pouze na
skutečnost, že na území České republiky se zdržuje přibližně dvacet let a má zde vytvořeny vazby,
které však nijak neupřesnil. Dlouhodobý pobyt na území České republiky však nemůže být
důvodem pro udělení humanitárního azylu, tím spíše, pokud cizinec na území pobývá
dlouhodobě bez jakéhokoliv pobytového titulu a několikrát nerespektoval správní vyhoštění.
Žalovaný tak nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem pro udělení humanitárního azylu.
[9] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS tak poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[10] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu