ECLI:CZ:NSS:2018:13.KSS.3.2010:1139
sp. zn. 13 Kss 3/2010 - 1139
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl dne 17. 1. 2018 v senátu pro řízení ve věcech
soudců složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a jeho členů JUDr. Antonína Draštíka,
Mgr. Pavla Punčocháře, JUDr. Stanislava Potužníka, JUDr. Jana Mikše a JUDr. Dany
Hrabcové, Ph.D., ve věci navrhovatele předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem,
se sídlem Národního odboje 1274, Ústí nad Labem, proti kárně obviněnému JUDr. R. P.,
narozenému X, soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, zastoupenému JUDr. Jitkou
Mothejzíkovou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 56, Praha 1, a doc. JUDr. Janem
Kocinou, Ph.D., advokátem se sídlem AK Plzeň, Malá 6, 301 00 Plzeň,
takto:
JUDr. R. P., nar. X,
soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem,
podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se
u z n á v á v i n n ý m , ž e
jako soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, neoprávněně manipuloval s protokolem
o jednání, když
ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 111/2000 v době
od vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2008 do předání písemného vyhotovení rozsudku kanceláři
soudu dne 18. 9. 2008, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání založeném ve spise
a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku vyhlášeného při jednání soudu dne
14. 8. 2008,
t e dy
zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů,
č í m ž se d o p u s t i l
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
a z a t o se m u u k l á d á
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., kárné
opatření – snížení platu o 15% (patnáct) na dobu 5 (pět) měsíců, počínaje měsícem
následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
[1] Návrhem podaným dne 20. 4. 2010 předsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo
zahájeno kárné řízení proti soudci tohoto soudu JUDr. R. P. Navrhovatel kárně obviněnému
vytýkal pochybení v šesti spisech Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to ve spisech sp. zn. 25
Cm 68/2008, sp. zn. 18 Cm 111/2000, sp. zn. 44 Cm 2/2008, sp. zn. 25 Cm 52/2008, sp. zn. 25
Cm 55/2008 a sp. zn. 25 Cm 45/2008 - incidenčních sporech, v nichž kárně obviněný
rozhodoval jako jediný soudce (samosoudce) při jednání, jehož se vedle soudních osob zúčastnili
i účastníci, resp. zástupci účastníků řízení. Pochybení měla spočívat v tom, že v době mezi
vyhlášením rozsudku a odevzdáním jeho písemného vyhotovení kanceláři pozměnil výrok
rozsudku v protokolu o jednání a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání. Podle navrhovatele tak porušil povinnost soudce, stanovenou v §80
odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
[2] Nejvyšší správní soud jako kárný rozhodnutím ze dne 14. 12. 2010,
čj. 13 Kss 3/2010 – 415, výrokem I. uznal podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, JUDr. R. P., soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, vinným, že jako
soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 18 Cm
111/2000 v době od vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2008 do předání písemného vyhotovení
rozsudku kanceláři soudu dne 18. 9. 2008, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku vyhlášeného při
jednání soudu dne 14. 8. 2008,
tedy zaviněně porušil povinnosti soudce, ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů, čímž se dopustil kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a za to mu uložil podle §19 odst. 1 zákona
č. 7/2002 Sb., §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., kárné opatření – snížení platu o 30%
na dobu 12 měsíců, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
[3] Dále Nejvyšší správní soud jako kárný soud výrokem II. podle §19. odst. 1 zákona
č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů JUDr. R. P. zprostil kárného obvinění pro skutek
spočívající v tom, že
jako soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, neoprávněně manipuloval s protokolem
o jednání, když
- ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 68/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 5. 2. 2009 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 17. 3. 2009, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 5. 2. 2009,
- ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 Cm 2/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 22. 1. 2009 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 3. 3. 2009, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 22. 1. 2009,
- ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 52/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 17. 2. 2009 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 19. 3. 2009, pozměnil výrok rozsudku tak, že lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 17. 2. 2009,
- ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 55/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 16. 10. 2008 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 8. 12. 2008, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 16. 10. 2008,
- ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 45/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 15. 10. 2008 do předání písemného vyhotovení rozhodnutí
kanceláři soudu dne 8. 12. 2008, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 15. 10. 2008,
čímž se měl dopustil kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, protože skutek nebyl prokázán.
[4] Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 12. 2010.
[5] K odsuzujícímu výroku č. I provedl kárný soud důkaz spisem sp. zn. 18 Cm 111/2000,
z něhož bylo zjištěno, že ve věci se konalo dne 14. 8. 2008 jednání, jehož se vedle soudce
JUDr. P., zapisovatelky N. L. zúčastnili Mgr. A. P. (za žalobce N. T., SKP úpadce J. M.) a za
žalovaného M. H., SKP úpadce KETNER. Podle obsahu spisu byl vyhlášen téhož dne rozsudek
následujícího znění:
„I. Nemovitosti č. p. X, část obce S. na pozemku p.č. X, pozemek p.č. X, pozemek p.č. X,
pozemek p.č. X, pozemek p.č. X, vše zapsáno na LV X pro obec Ústí nad Labem, katastrální
území D. v katastru nemovitostí pro ústecký kraj, Katastrální úřad Ústí nad Labem ze soupisu
konkurzní podstaty úpadce KETNER, spol. s r.o., IČ 49904954, Mírové nám. 39, Ústí nad
Labem se vylučují.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“
[6] Protokol o jednání je podepsán soudcem JUDr. P. a zapisovatelkou N. L. Písemné
vyhotovení rozsudku bylo doručeno M. H. dne 23. 9. 2008, ta se dostavila ke krajskému soudu
dne 24. 9. 2008, nahlédla do spisu a pořídila si fotokopie některých listin, mj. protokolu o jednání
ze dne 14. 8. 2008. Dne 13. 10. 2008 podala M. H. odvolání, v němž pod bodem II. tvrdila, že
výrok rozsudku v písemném vyhotovení není totožný s výrokem rozsudku, který byl při jednání
vyhlášen, kdy ve vyhlášeném rozsudku bylo uvedeno „v katastru nemovitostí pro ústecký kraj,
Katastrální úřad Ústí nad Labem“, kdežto v písemném vyhotovení „v katastru nemovitostí
vedený Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální úřad Ústí nad Labem“. Odvolání bylo
jako opožděné odmítnuto.
[7] Kárný soud provedl dále důkaz výslechem svědkyně N. L., která potvrdila, že jednání u
soudce JUDr. P. zapisovala jen výjimečně (5x až 10x) soudce jí nadiktoval celý obsah protokolu,
včetně výroku, výrok rozhodnutí pak soudce přečetl buď z monitoru nebo vytištěného protokolu,
protokol vytiskla po skončení jednání a podepsala, následně pak podepisoval soudce. V jednom
případě za ní přišel kárně obviněný a chtěl, aby znovu podepsala protokol o jednání, protože se
v protokolu něco doplnilo nebo opravilo, svědkyně nový protokol o jednání znovu podepsala.
Protože se jednalo o jedinou věc, kdy protokol znovu podepisovala na žádost JUDr. P., je
přesvědčená, že se jednalo konkrétně o tuto věc.
[8] Kárný soud dále vyslechl M. H., která potvrdila, že se účastnila jednání dne 14. 8. 2008
spolu s Mgr. P. Při jednání byl vyhlášen rozsudek že žaloba, že nemovitosti se vylučují, se zamítá,
v písemném vyhotovení rozsudku bylo, že nemovitosti se z konkursní podstaty vylučují. Od
jednání odcházela s vědomím, že spor vyhrála, také se vzdala odvolání a tento projev vůle
podepsala. Stejnopis protokolu o jednání jí po jednání vydán nebyl, pro chybějící protokol zašla
na soud až po obdržení rozsudku. Odvolání podala opožděně, měla zdravotní problémy,
v odvolání neuvedla, že soud vyhlásil rozsudek jinak než je v písemném vyhotovení
s odůvodněním, že netušila, jak celou situaci řešit. Důvody odvolání uvedla věcné, protože
nevěděla, jak by prokázala, že soud vynesl úplně jiný rozsudek. O věci mluvila s Mgr. P., který jí
potvrdil, že rozsudek byl vyhlášen tak, jak tvrdí. O situaci informovala svého nástupce JUDr. D. a
ten pak jednal s krajským soudem a na jeho popud se ke krajskému soudu dostavila i ona.
[9] Kárný soud vyslechl i svědka Mgr. P., který potvrdil, že se jednání dne 14. 8. 2008
zúčastnil jako zástupce - advokát žalobce SKP T. Na začátku jednání byla připuštěna zněna
žaloby, byly prováděny důkazy, na konci jednání bylo vyhlášeno rozhodnutí, které začínalo slovy:
„žaloba, jíž se žalobce domáhá…“, pak následoval výčet nemovitostí a výrok končil „se vylučují“.
Poté z odůvodnění vyplynulo, že žaloba byla zamítnuta a z jednací síně odcházel se subjektivním
pocitem, že jeho strana spor prohrála. Protokol o jednání mu po skončení jednání nebyl vydán,
bylo mu řečeno, že bude zaslán spolu s písemným vyhotovením rozsudku. Nepamatoval se, zda
se vzdal odvolání, není si vědom, že by podepisoval protokol o jednání. Na desky svého spisu si
poznamenal „žaloba se zamítá“. Asi za měsíc mu byl doručen rozsudek, který zněl opačně. Od
krajského soudu si vyžádal protokol o jednání a byl mu zaslán protokol, který byl v souladu
s písemným zněním rozsudku. Zavolal M. H., aby ji upozornil jako neprávníka na to co se stalo.
Žádné další kroky nepodnikal, protože jeho strana spor vyhrála.
[10] Po zhodnocení provedených důkazů dospěl kárný soud k závěru, že tvrzení navrhovatele
ve věci 18 Cm 111/2000 bylo prokázáno. Účastníci řízení, jak na straně žalobce tak na straně
žalovaného, tj. svědci Marie H. a Mgr. P. shodně tvrdili, že rozhodnutí soudu vyhlášené při
jednání dne 14. 8. 2008, výrok i jeho odůvodnění, bylo takové, že žaloba byla zamítnuta, takže od
jednání odcházeli s tímto subjektivním přesvědčením. I když svědkyně po doručení rozsudku
s jiným výrokem svědkyně podala odvolání opožděně, což odůvodnila i svým tehdejším
zdravotním stavem, a v odvolání sice naznačila, že výrok v písemném vyhotovení rozsudku není
zcela shodný s tím vyhlášeným, ale přímo netvrdila, že soud vyhlásil rozsudek zcela opačný, pak
to svědkyně odůvodnila svou bezradností v tom, jak by dokázala svoje tvrzení, když ani stejnopis
protokolu o jednání jí nebyl po jednání vydán. O tom, že doručený rozsudek ve výroku překvapil
svědka P. svědči i to, že po jeho obdržení kontaktoval svědkyni H., aby ji upozornil na to, co se
stalo. To že výpovědi obou svědků nebyly úplně přesné pokud jde o jednotlivá slova, která si
vybavovali z průběhu jednání a vyhlášeného rozsudku dne 14. 8. 2008, pak to lze přičít i delší
době uplynulé ode dne jednání. Kárný senát vyšel z toho, že o obsahu rozsudku vyhlášeného dne
14. 8. 2008 vypovídali zcela shodně a přesvědčivě. Tvrzení obou svědků M. H. a Mgr. P. je
nepřímo potvrzováno i svědkyní N. L., která zapisovala průběh jednání do protokolu
do počítače, protokol vytiskla a podepsala. Následně ji JUDr. P. požádal, aby znovu podepsala
nějaký protokol o jednání, protože jej doplnil nebo opravil, a svědkyně nový protokol podepsala.
Svědkyně tvrdila, že to bylo v této konkrétní věci, což vysvětlila tím, že ji JUDr. P. požádal o
nové podepsání protokolu jen jednou, přičemž jedině v této věci, kdy jednání soudce JUDr. P.
v jednací síni zapisovala, byly zjištěny nesrovnalosti. Výpověď svědkyně hodnotil kárný soud jako
logickou a přesvědčivou. Rovněž dospěl k závěru, že závěry vyplývající z provedených důkazů
nemůže zvrátit rukou psaná písemnost s datem 14. 8. 2008 nalezená ve spise, o níž kárně
obviněný tvrdil, že se jedná o jeho přípravu a jíž chtěl dokázat, že vyhlášený rozsudek byl shodný
s tím uvedeným v listinné podobě ve spisu a v písemném vyhotovení rozsudku. Kárný senát
nezpochybnil, že mohlo jít o přípravu kárně obviněného na jednání a že si takto mohl formulovat
- připravovat rozsudek, avšak tato listina nijak neprokazuje, že kárně obviněný soudce tak, jak je
na listině uvedeno, rozsudek skutečně v jednací síni vyhlásil.
[11] Kárný senát usoudil, že změna výroku rozsudku v písemném vyhotovení od jeho
vyhlášení při jednání je porušením §156 odst. 3 o. s. ř. Nezákonná manipulace s vyhlášeným
rozsudkem je velmi závažným porušením povinnosti soudce. V tomto jednání JUDr. P. shledal
zaviněné porušení povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a
spravedlivé rozhodování soudů, a dopustil se kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č.
6/20092 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za to mu bylo kárným senátem uloženo kárné
opatření spočívající ve snížení platu o 30% na dobu dvanácti měsíců počínaje měsícem
následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
[12] Pokud jde o další navrhovatelem vytýkaná pochybení dospěl kárný senát k závěru,
že nebyla prokázána a výrokem II zprostil JUDr. P. pro uvedené skutky kárného obvinění.
II.
[13] Kárně obviněný soudce podal dne 6. 4. 2011 návrh na povolení obnovy řízení v části
týkající se bodu I. výroku rozhodnutí, tj. vytýkaného skutku, že ve věci sp. zn. 18 Cm 111/2000
v době od vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2008 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 18. 9. 2008, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání založeném
ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku vyhlášeného při jednání
soudu dne 14. 8. 2008.
[14] Návrh kárně obviněný soudce odůvodnil tím, že kárný senát dospěl ke svému závěru
na základě svědeckých výpovědí M. H. a Mgr. P. a teprve následně po vydání rozhodnutí o kárné
žalobě JUDr. P. zjistil skutečnosti, které věrohodnost jejich výpovědí zpochybňují. Tvrdí, že M.
H. a Mgr. P. v incidenčním řízení vědomě a úmyslně pletichařili, neboť soudu zamlčeli, že v době
rozhodování byly sporné nemovitosti již prodány a nenáležely do konkurzní podstaty žádného
z účastníků. Tvrdil, že M. H. bez vědomí incidenčního soudu prodala dne 5. 8. 2008 sporné
nemovitosti novým vlastníkům, na něž tímto dnem vlastnictví přešlo, při jednání 14. 8. 2008 však
obě strany tvrdily v závěrečných návrzích, že předmět sporu existuje a navrhovaly, aby soud
přisoudil předmětné nemovitosti právě jejich konkursní podstatě. Podle kárně obviněného se tak
vysvětluje skutečnost, proč M. H. nepodala řádně a včas odvolání když nebyla ve sporu úspěšná a
zakrývala tak nestandardní postup na hraně či dokonce za hranou zákona. Oba svědci v řízení
před krajským soudem zamlčeli, že předmět řízení byl již prodán, není součástí konkursní
podstaty žádného z nich. Vědomě uvedli incidenční soud v omyl a porušili obecně platné právní
předpisy (o. s. ř. a zákon o konkurzu a vyrovnání), neboť v takovém případě měly následovat
patřičné procesní návrhy účastníků a řízení ve věci sp. zn. 18 Cm 111/2000 mělo být zastaveno.
Jedná se o flagrantní porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení povinnosti úřední
osoby a pletichy proti konkursnímu řízení a krajský soud jednal o uplatnění fiktivního nároku
účastníků, kteří předstírali soudní spor a existující předmět sporu. V kárném řízení pak coby
svědci zakrývali uvedenou skutečnost, která má nezákonný rozměr. M. H. má tak motiv a
důvodnou potřebu zakrýt uvedené skutečnosti a stejně tak i Mgr. P., který se na nich patrně
podílel. Tím je podle kárně obviněného soudce zpochybněna věrohodnost obou svědků a je
prokázáno, že mají důvodně opačný zájem ve věci předmětné kárné žaloby. Již v průběhu
kárného řízení poukazoval na to, že tím, kdo měl motiv v incidenčním řízení „něco měnit“je
svědkyně H., nikoliv soud či soudce.
[15] Kárně obviněný žádal kárný soud, aby na základě výše uvedeného projednal ve vazbě
na důvěryhodnost svědků a jimi podaná svědectví a zvážil, do jaké míry lze jejich svědectví uvěřit,
jestliže sami o sobě měli důvodnou potřebu a motiv zastřít skutečnosti, které velmi závažně
zasahují do jejich zákonného výkonu správy cizího majetku a vyvolávají pochybnosti
o regulérnosti jimi vedených konkurzů. Dále ještě kárně obviněný zjistil, že M. H. při svědecké
výpovědi vyslovila nepravdu, jestliže uvedla, že kontaktovala Ing. T., zástupce Deutsche Bank, o
tom, že spor vyhrála. Žádný Ing. T. nezastupoval a nezastupuje v konkurzu Deutsche Bank,
zástupcem je advokátní kancelář Rudolf a partneři.
[16] Navrhovatel předložil a soud provedl důkaz dražební vyhláškou č. HERJ2008/08/01
ze dne 5. 8. 2008, a protokolem o provedené veřejné dražbě dobrovolné ze dne 6. 8. 2008,
z nichž vyplynulo, že 5. 8. 2008 se uskutečnila veřejná dobrovolná dražba nemovitostí, které byly
předmětem incidenčního sporu vedeného pod sp. zn. 18 Cm 111/2000, přičemž vydražitelem
byl N. N. X. a cena dosažená vydražením činila 7 250 000 Kč. Dále ze zápisu o jednání ze dne
29. 7. 2008 vyplývá, že na tomto jednání, jehož se za SKP KETNER účastnili M. H. a J. Š. a za
SKP M. Mgr. M. K. a A. M., informovala M. H. že uzavřela s dražebníkem smlouvu o provedení
dobrovolné dražby, dle zápisu je důvodem postupu předejití škodám, které hrozily a stávajícím
zájmem o zpeněžení. Zástupce SKP M. proti tomuto postupu nic nenamítal a souhlasil s tím, aby
dražba proběhla 5. 8. 2008. Strany dojednaly, že SKP úpadne KETNET ponechá výtěžek dražby
na bankovním účtu do doby pravomocného rozhodnutí věci sp. zn. 18 Cm 111/2000.
[17] Kárný senát konstatoval, že důkazy předložené resp. navržené kárně obviněných
soudcem, jež při jednání provedl, jsou důkazy, které při svém rozhodování ve věci
13 Kss 3/20010 dne 14. 12. 2010 ani před tímto datem v průběhu celého řízení neměl k dispozici
a jde tak o nové důkazy, které nebyly v původním řízení obsažené ve spise, ani uplatněny
některou procesní stranou a ani provedeny. Následně proto zkoumal, zda tyto nové důkazy jsou
způsobilé samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy kárnému senátu dříve známými
odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí.
[18] Kárný senát porovnal důkazy provedené v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Kss 3/2010
a nové důkazy předložené v řízení vedeném o návrhu na obnovu řízení a dospěl k závěru, že zde
existuje určitý stupeň pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro možnou změnu rozhodnutí
(výsledkem tohoto zkoumání pro povolení obnovy řízení nemusí být ještě nové úplně změněné
skutkové zjistění), protože otázku důvěryhodnosti obou svědků Mgr. P. a M. H. je nutné znovu
posoudit.
[19] Následně proto rozhodnutím ze dne 11. 5. 2011, čj. 13 Kss 4/2011 – 60, kárný soud
povolil obnovu řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného
pod sp. zn. 13 Kss 3/2010 ve výroku I. rozhodnutí ze dne 14. 12. 2010. Čj. 13 Kss 3/2010 – 415,
jímž byl kárně obviněný JUDr. R. P. uznán vinným kárným proviněním podle §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí ze dne 14. 10. 2010, čj. 13 Kss 3/2010 –
415, bylo ve výroku I zrušeno v celém rozsahu, tj. ve výroku o vině i uloženém kárném opatření.
III.
[20] Poté, co byla povolena obnova řízení a rozhodnutí kárného soudu ze dne 14. 10. 2010,
čj. 13 Kss 3/2010 – 415, bylo ve výroku I. zrušeno v celém rozsahu, tj. ve výroku o vině
i uloženém kárném opatření, kárný soud za přiměřeného použití §288 odst. 2 zákona
č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve spojení s §25 zákona č. 7/2002 Sb., pokračoval v řízení
na podkladě původního návrhu na zahájení kárného řízení, podaného předsedou Krajského
soudu v Ústí nad Labem.
[21] Z přiměřeného použití §289 trestního řádu, ve spojení s §25 zákona č. 7/2002 Sb.,
dále vyplývá, že jestliže byla povolena obnova řízení ve prospěch kárně obviněného soudce,
nesmí mu být rozhodnutím uloženo kárné opatření přísnější, než které mu bylo uloženo
původním rozhodnutím.
[22] Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 9. 12. 2012,
čj 13 Kss 3/2010 – 777, bylo podle §15 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. kárné řízení přerušeno.
[23] Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že dne 23. 8. 2012 bylo kárnému soudu
doručeno usnesení Policie České republiky, 2. oddělení, Lidické nám. 9, P.O.BOX 179/OKFK,
401 79 Ústí nad Labem, čj. OKFK-279-37/TČ-2011-200292, jímž bylo podle §160 odst. 1
trestního řádu zahájeno trestní stíhání JUDr. R. P., narozeného X, soudce Krajského soudu
v Ústí nad Labem pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle 158 odst. 2
písm. a), c) trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že jako soudce Krajského soudu v Ústí
nad Labem ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 111/2000
v době od vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2008, kdy při nařízeném jednání před soudem prvního
stupně po projednání věci vyhlásil rozsudek ve sporu mezi žalobcem J. M., a žalovaným spol
KETNER, s.r.o., IČ 4990457, ve znění: „Nemovitosti č.p. X, část obce S. na pozemku p.č. X,
pozemek p.č. X, pozemek p.č. X, pozemek p.č. X a pozemek p.č. X, vše zapsáno na LV X pro
obec Ústí nad Labem katastrální území D. v katastru nemovitostí pro ústecký kraj, Katastrální
úřad Ústí nad Labem, ze soupisu konkurzní podstaty úpadce KETNER spol. s r.o., IČ 49904954,
Mírové náměstí 39, Ústí nad Labem se vylučují, se zamítá.“ Do vydání písemného vyhotovení
tohoto rozsudku dne 18. 9. 2008, v prostorách Krajského soudu v Ústí nad Labem, ul.
Národního odboje 1274, úmyslně pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání ze dne 14. 8.
2008 založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se liší od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 14. 8. 2008 tím, že zní výrok opačně, tedy „Nemovitosti č.p.
X, část obce S. na pozemku p.č. X, pozemek p.č. X, pozemek p.č. X, pozemek p.č. X a pozemek
p.č. X, vše zapsáno na LV X pro obec Ústí nad Labem katastrální území D. v katastru
nemovitostí vedený Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální úřad Ústí nad Labem, se
ze soupisu konkurzní podstaty úpadce KETNER spol. s r.o., IČ 49904954, Mírové náměstí 39,
Ústí nad Labem, se vylučují.“, tedy zaviněně porušil povinnosti soudce. Z citovaného usnesení
se tak kárný senát dozvěděl, že proti kárně obviněnému soudci JUDr. R. P. je pro tentýž skutek,
který je předmětem kárného řízení, zahájeno trestní stíhání a proto podle §15 odst. 1 zákona č.
7/2002 Sb. kárné řízení přerušil.
[24] Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 11. 2015, čj. 14 T 110/2013 – 2378,
byl JUDr. R. P. uznán vinným předmětným skutkem, čímž podle okresního soudu spláchal
trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c)
zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona , účinného do 31. 12. 2009, a byl odsouzen podle §158
odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59
odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.
[25] Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že okresní soud dospěl k závěru, že nezákonná
manipulace s výrokem rozsudku byla prokázána a soudce tak zaviněně porušil povinnosti soudce
podle §79 odst. 1 a §80 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Poukázal na to,
že nebylo zjištěno, že by měl obžalovaný nějaký vztah ke stranám účastným na řízení a byl
motivován ke změně rozsudku nějakým zištným důvodem. Zřejmě si při psaní rozsudku
uvědomil jeho nesprávnost a tu se snažil změnou výroku napravit, to však dle soudu nemůže vést
k vyvinění. Zavdal tak příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnost soudcovské funkce
a musel si být vědom toho, že v daném případě druhému z úpadců způsobil škodu odpovídající
hodnotě nemovitostí o něž se v incidenčním sporu jednalo. Pro naplnění skutkové podstaty
daného trestného činu je nerozhodné, že peněžní prostředky byly deponovány na účtu SKP
úpadce KETNER, k dokonání tr. činu totiž postačí, aby škoda skutečně vznikla nebo
aby pachatel skutečně opatřil sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Žalovaný jednal jako
veřejný činitel a jeho jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného
činitele.
[26] Proti rozsudku okresního soudu podal JUDr. P. odvolání. Usnesením Krajského soudu
v Praze ze dne 13. 4. 2016, čj. 9 Tdo 65/2016 – 263, byl zrušen rozsudek Okresního soudu
v Mělníku ze dne 30. 11. 2015, 14 T 110/2013 – 2378, a věc byla postoupena Nejvyššímu
správnímu soudu jako soudu kárnému, neboť dle krajského soudu skutek není trestným činem,
ale mohl by být posouzen jako kárné provinění.
[27] Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že skutkovým zjištěním prvého soudu,
pokud dospěl k závěru, že obžalovaný při jednání 14. 8. 2008 vyhlásil rozsudek opačného
obsahu, než byl posléze písemně vyhotoven, a stranám doručen, zřetelně založeným na procesně
správně provedeném dokazování v rozsahu dle §2 odst. 5 tr. řádu, nelze vytknout žádnou
nelogičnost ani nesprávnost. Okresní soud podle něj nepřehlédl žádnou ze skutečností
pro rozhodnutí významných a důvodně považoval pro své závěry za klíčové především výpovědi
svědků H. a Mgr. P., které přesvědčivě zhodnotil. S ohledem na četné námitky JUDr. P. proti
posouzení věrohodnosti těchto svědků i povolenou obnovu kárného řízení, si odvolací soud sám
ověřil správnost úvah okresního soudu o věrohodnosti výpovědí těchto svědků. V rámci
veřejného zasedání vyslechl Mgr. P. Dospěl k závěru, že i když je výpověď tohoto svědka nutně
poznamenána letitým časovým odstupem od události, byla i před odvolacím soudem natolik
přesvědčivá, že plně podepřela správnost úvah prvého soudu při jejím hodnocení. Svědek popsal
událost v hlavních rysech shodně jako ve všech fázích trestního řízení, obdobně opakovaně
vypovídal i před kárným soudem. Logicky vysvětlil, z jakého důvodu nepovažoval za nutné před
rozhodnutím soudu soud informovat, že již proběhla dražba předmětných nemovitostí i proč se
při zastupování klienta dále opíral o písemné vyhotovení pravomocného rozsudku, který byl ve
prospěch klienta, byť jeho soukromý právní názor byl opačný. Krajský soud poté upustil od
výslechu svědkyně H., pokud jde o tuto svědkyni odvolací soud vyslovil určité pochybnosti o její
osobě, které by samy o sobě mohly být důvodem pro zpochybnění její výpovědi, měla-li důvod
obhajovat své počínání. Nejde však o důkaz osamocený, na její podporu je však především
výpověď svědka Mgr. P., u něhož nebyl zjištěn žádný důvod uvádět o průběhu jednání a obsahu
vyhlášeného rozsudku nepravdu, zvláště, byl-li ve výsledku stranou úspěšnou.
[28] Důvodem, pro který podle odůvodnění rozhodnutí, krajský soud zrušil napadené
rozhodnutí okresního soudu, bylo právní posouzení uvedeného jednání. K naplnění zákonných
znaků trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele nestačí objektivně závadný výkon
pravomoci veřejného činitele a zavinění ve formě úmyslu. Jednání veřejného činitele musí být
zároveň vedeno pohnutkou „způsobit jinému škodu“ anebo „opatřit sobě nebo jinému
neoprávněný prospěch“. Podle odvolacího soudu snahu o nápravu pochybění, byť třeba pouze
domnělého a zjištěným způsobem odporujícím zákonu, lze stěží podřadit pod pohnutku
„v úmyslu způsobit jinému škodu“ či „opatřit jinému neoprávněný prospěch“, nehledě
na to že šlo o rozhodnutí soudu prvního stupně a záleželo na účastnících, zda využijí opravný
prostředek. Subjektivní stránka daného trestného činu tak nemohla být naplněna, mohla však být
podle odvolacího soudu naplněna skutková podstata kárného zavinění.
[29] Rozhodnutí krajského soudu v Praze bylo napadeno dovoláním jak obviněným JUDr. R.
P., tak i nejvyšším státním zástupcem (v neprospěch obviněného). Usnesením Nejvyššího soudu
ze dne 8. 12. 2016, čj. 6 To 1355/2016 – 59, byla odmítnuta obě podaná dovolání.
[30] Pokud jde o odmítnutí dovolání JUDr. P. Nejvyšší soud nejprve posuzoval dovolací
důvod dle§265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a shledal ho zjevně neopodstatněným. Konstatoval, že
jeho trestní stíhání, zahájené 21. 3. 2012, v důsledku rozhodnutí vydaného kárným soudem ze
dne 14. 12. 2010 nebylo nepřípustné, neboť povolením obnovy kárného řízení rozhodnutím ze
dne 11. 5. 2011 bylo rozhodnutí o vině odvolatele kárným proviněním a uložení kárného opatření
zrušeno, přestalo existovat a nemohlo vytvářet překážku rei iudicatae. Ani dovolací důvod dle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neobstál. Dovolatel svou argumentací vznášel výhrady vůči skutkovým
zjištěním (aniž by však tvrdil vadu, spočívající v tzv. extrémním rozporu obsahu provedených
důkazů se skutkovými a právními závěry obsaženými v napadených rozhodnutích), nevytýkal
však nic právnímu závěru, že skutek by mohl být posouzen jako kárné provinění. Dovolací soud
neshledal důvodnými ani dovolací důvody uplatněné nejvyšším státním zástupcem v neprospěch
obviněného dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zpochybňující závěr krajského soudu v otázce
naplnění subjektivní stránky žalovaného trestného činu v důsledku jím shledané absence
specifické pohnutky), a dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (vadné postoupení věci kárnému soudu).
[31] Kárný senát následně usnesením ze dne 17. 5. 2017 rozhodl o pokračování řízení
o kárném návrhu.
IV.
[32] Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k nápravě vad
ve skutkových zjištěních, jež vznikly tím, že soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy
skutečnosti nebo důkazy způsobilé vnést odlišný pohled na skutkový stav věci, následné právní
posouzení a výrok o vině a trestu.
[33] Relevantní jsou takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány
usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Nelze považovat za skutečnosti soudu dříve
neznámé ty, které nalézací soud v původním řízení nebral v úvahu, neboť je považoval
za nepodstatné.
[34] Obnova řízení se rozpadá do dvou částí – v první z nich kárný soud rozhoduje o návrhu
na povolení obnovy za přiměřeného použití §282 a násl. tr. ř.. Jestliže povolí obnovu řízení, zruší
(alespoň částečně) výrok o vině a současně zruší i celý výrok o trestu a po právní moci tohoto
rozhodnutí pokračuje v řízení na podkladě původního návrhu na zahájení kárného řízení
(za přiměřené aplikace §288 a násl. tr. ř.).
[35] K vzájemnému vztahu těchto fází obnovy řízení se vyjádřil Ústavní soud v rozhodnutí
ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. I ÚS 251/08, následovně : „Řízení o povolení obnovy řízení sestává
ze zkoumání přípustnosti návrhu (aditivní řízení) a zkoumání odůvodněnosti návrhu (probatorní řízení). Soud
tak nejprve zkoumá formální náležitosti návrhu na povolení obnovy, dále se musí zabývat tím, zda jsou tvrzeny
tr. řádem předvídané důvody pro povolení obnovy řízení a konečně zkoumá odůvodněnost návrhu, tj. zda jsou
uváděné skutečnosti a důkazy způsobilé k tomu, aby bylo v obnoveném řízení možno dosáhnout pro obviněného
příznivějšího rozhodnutí. Způsobilost nově předkládaných skutečností a důkazů změnit návrhem na povolení
obnovy zpochybňované rozhodnutí je třeba hodnotit ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na jejichž základě
soud utvořil skutková zjištění, nelze je hodnotit izolovaně. Hodnocení způsobilosti předkládaných důkazů
se má však pohybovat v rovině pravděpodobnostní. Soud rozhodující o povolení obnovy si nesmí atrahovat
definitivní posuzování předkládaného důkazu v kontextu důkazů již provedených v původním řízení, a tím méně
tento soud smí provádět sponte sua další dokazování, jehož účelem by bylo učinit konečný závěr o vině či trestu
pod zorným úhlem nového důkazu. Jen v mezích této restrikce lze také přistoupit k výkladu ustanovení §282
odst. 1 tr. řádu. Pro potřeby rozhodnutí o tom, zda povolit obnovu řízení, musí být hodnoceny tvrzené skutečnosti
a navržené důkazy. Toto hodnocení, ale nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená
skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu
rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění (viz bod 39). Skrze
uvedené hodnocení je třeba dosáhnout určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání,
že změna rozhodnutí je možná. Jinými slovy: Jde o posouzení otázky, zda nové skutečnosti nebo důkazy jsou
způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými soudu či jiným orgánům činným
v trestním řízení již dříve, odůvodnit jiné, tj. pro stěžovatele příznivější rozhodnutí. Toto zkoumání spočívá
v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových
skutečností, resp. nových důkazů (rozh. č. 40/1956 Sb. rozh. tr.). Pokud by bylo možno dospět k vysokému
stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru)
o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je na místě
rozhodnout o povolení obnovy (rozh. č. 43/1960 Sb. rozh. tr.). Účelem řízení o povolení obnovy řízení naopak
není přezkoumávání zákonnosti, popř. odůvodněnosti původního rozhodnutí. Stejně tak není účelem řízení
o povolení obnovy řízení posuzovat vinu odsouzeného. Posuzování těchto otázek v rámci řízení o povolení obnovy
řízení zřetelně překračuje účel tohoto řízení, překračuje zákonem (tr. řádem) mu vymezený procesní rámec,
a pokud se tak stane, jde tak o jednání ultra vires, které sebou nese dopady (zásahy) do základních práv
stěžovatele v důsledku svévole (viz bod 31)….“.
[36] Kárný soud v předmětné věci povolil obnovu řízení na základě důkazů, které kárně
obviněný soudce předložil, a to protokolu o provedené veřejné dobrovolné dražbě podle
dražební vyhlášky HER/2008/08/0, dle něhož dne 5. 8. 2008 dražebník, akciová společnost
HERBST, na návrh navrhovatele - správce konkursní podstaty úpadce KETNER, spol. s. r. o.,
M. H. provedl dražbu nemovitostí, které byly předmětem žaloby, přičemž vydražitelem byl N. N.
X. a cena dosažená vydražením 7 250 000 Kč. Dále byla předložena dražební vyhláška č.
HER/2008/08/01 ze dne 17. 6. 2008, podle níž M. H. uzavřela smlouvu o dražbě s dražebníkem
se sjednaným termínem dobrovolné dražby na 5. 8. 2008. Byl též proveden důkaz fotokopií
zápisu o jednání ze dne 29. 7. 2008 mezi zástupci SKP M. – Mgr. K., A. M. a SKP KETNER –
M. H. a J. Š., z něhož vyplynulo, že M. H. informovala o uzavření smlouvy s dražebníkem
HERBST o provedení dobrovolné dražby předmětných sporných nemovitostí, a to z důvodu
předejítí škodám, které hrozily na nemovitostech. Zástupce SKP proti tomu nic nenamítal a
souhlasil s dražbou. Strany sjednaly, že SKP úpadce KETNER ponechá výtěžek dražby na
bankovním účtu do doby pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 18 Cm 111/2000. Tyto
důkazy kárný soud shledal důkazy novými a porovnal je s důkazy, které byly dosud provedeny a
dosavadním skutkovým zjištěním. Původní rozhodnutí kárného senátu vycházelo především
z výpovědi svědků Mgr. A. P. a M. H. Návrhem na obnovu řízení a navrženými důkazy kárně
obviněný soudce zpochybňoval věrohodnost těchto svědků, neboť zamlčeli soudu, že sporné
nemovitosti byly prodány v dražbě, již nebyly v dispozici žádného z účastníků, uvedli soud
v omyl a jednání ve věci bylo zmatečné. Kárný senát na základě provedených důkazů dospěl
k závěru, že zde existuje určitý stupeň pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro možnou
změnu rozhodnutí, protože otázku důvěryhodnosti svědků Mgr. P. a M. H. je nutné znovu
posoudit.
[37] V souvislosti s výpovědí M. H. v přípravném řízení na Policii ČR dne 14. 2. 2013 vyvstala
podle obhájců JUDr P. nová skutečnost, která zpochybňuje včasnost podání návrhu na zahájení
kárného řízení. M. H. totiž k dotazu obhájkyně JUDr. Benešové uvedla, že po podaní odvolání
měla zdravotní a osobní problémy, další postup ve věci odlišného výroku začala řešit na jaře
příštího roku. Pokud svědkyně H. je věrohodnou svědkyní, pak její tvrzení znamená, že navstívila
místopředsedkyni krajského soudu JUDr. H. spolu s JUDr. D. již na jaře roku 2009, a kárnému
soudu byl návrh podán až po uplynutí subjektivní šestiměsíční lhůty stanovené v §9 zákona č.
7/2002 Sb. a je na místě podle §19 odst. 4 cit. zákona kárné řízení zastavit.
[38] Kárný senát proto provedl výslech JUDr. I. H. Z její výpovědi vyplynulo, že v době od
roku 2001 do 2014 vykonávala funkci místopředsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na
podzim roku 2009 kolem 20 až 22. října 2009 se k ní dostavil JUDr. Z., který převzal agendu po
JUDr. P. v době jeho stáže na Ministerstvu spravedlnosti. Sdělil jí, že se za ním dostavil jeden ze
správců konkursní podstaty, s tím, že výrok rozsudku, který mu byl doručen, neodpovídá
vyhlášenému rozsudku. Během následujících čtrnácti dnů ji navštívil další správce konkursní
podstaty JUDr. D. a ten ji informoval, že někdy na konci října přebíral agendu jednoho
konkursního řízení od M. H., která požádala ze zdravotních důvodů o zproštění funkce správce
konkursní podstaty. Když mu agendu předávala, svěřila se mu s tím, že v předchozím roce
jakoby prohrála spor o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty protože rozsudek byl
vyhlášen úplně jiný než přišel v písemném vyhotovení. Podala proti němu odvolání, to však bylo
pro opožděnost odmítnuto. Následně šla svědkyně znovu za předsedou krajského soudu a ten
rozhodl o provedení kompletní prověrky agendy incidenčních sporů přidělených JUDr. P. Na ní
pracovala spolu s dozorčí úřednicí a ke zjištěným závadám byly vyslechnuty vedoucí kanceláře a
zapisovatelky. JUDr. D. se následně dostavil spolu s M. H., která jí popsala okolnosti
předmětného jednání a o tom vyhotovila úřední záznam. Prvotní informace JUDr. Z. se týkaly
jiné věci než rozhodnutí ve věci 18 Cm 111/2000, první informaci o této věci získala od JUDr.
D. přibližně na začátku listopadu 2009, o čemž je záznam ve správním spisu. Paní H. poprvé
viděla až v listopadu 2009. Pokyn ke shromáždění spisů JUDr. P. k prověření dala ona,
nevzpomínala si, odkud ty spisy byly.
[39] Kárný senát provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem Spr. 5493/2009,
který obsahuje mj. úřední záznam JUDr. T. Z. ze dne 20. 10. 2009, obsahující informaci týkající
se spisu 25 Cm 68/2008 a podání insolventního správce Ing. Petra Sedláka. Dále obsahuje
úřední záznam ze dne 9. 11. 2009, sepsaný JUDr. H., že se tohoto dne dostavil správce konkursní
podstaty JUDr. D. a informoval ji o věci sp. zn. 18 Cm 111/2000, vyřizované JUDr. P. JUDr. D.
převzal konkurs po správkyni M. H. dne 22. 10. 2009, přičemž zjistil, že zcela odlišně byl dne 14.
8. 2008 vyhlášen rozsudek, než byla účastníkům doručena jeho písemná verze. Požádal vedoucí
kanceláře D. o kopii protokolu z jednání, tak jak byl zanesen do počítačové evidence, a porovnal
ji s protokolem nacházejícím se ve spise a tyto dokumenty svědkyni H. předložil. Záznam
obsahuje konstatování JUDr. H., že dle záznamu protokolu v počítačovém programu byla žaloba
zamítnuta, avšak dle protokolu nacházejícího se ve spise a písemného vyhotovení rozsudku bylo
žalobě vyhověno.
[40] Ve spise se dále nachází úřední záznam ze dne 18. 11. 2009. Z něho vyplývá,
že se k místopředsedkyni krajského soudu JUDr. H. dostavila M. H. a za přítomnosti JUDr. D.
popsala okolnosti, za kterých byl vyhlášen rozsudek ve věci sp. zn. 18 Cm 111/2000. Vyhlášení
rozsudku popsala tak, že to co slyšela znělo „Žaloba, že nemovitosti se vylučují z konkursní
podstaty se zamítá“, pamatuje si to proto, že tak, jak to znělo, musela si uvědomit, co vlastně
soudce řekl. Soudce rozsudek odůvodnil tím, že pokud by žalobce chtěl být ve sporu úspěšný,
musel by buď mít nemovitosti zapsány v konkursní podstatě jako první, nebo zpochybnit dobrou
víru zástavního věřitele. Po poučení se vzdala opravných prostředků a podepsala protokol. Žádala
o stejnopis protokolu na e-mailovou adresu, po jednání pak hovořila s protistranou a požádala o
informaci, zda podají odvolání. Volala též Ing. T., který zastupoval věřitele Deutche Bank a
informovala ho o tom, že spor vyhráli. Poté spor považovala za vyřešený, převzala zásilku
obsahující písemné vyhotovení rozsudku a nechala ji k vyřízení až po návratu z nemocnice.
Teprve pak zjistila, že písemné vyhotovení rozsudku nezní jako v jednací síni. Sice následně
sepsala odvolání, bylo jí ale jasné, že je po lhůtě. Protože ji čekala další vyšetření, nezabývala se
podrobně možností mimořádných opravných prostředků a vlastně až při předání funkce novému
SKP si uvědomila, že protokol, který si na soudu vyzvedla, není totožný s tím, který u jednání
podepisovala.
[41] Ze svědecké výpovědi, kterou M. H. učinila před Policií České republiky, útvaru
odhalování korupce a finanční kriminality SKP, expozitura Ústí nad Labem dne 14. 2. 2013, čj.
OKFK-279 – 134/TČ – 2011- 252201, vyplývá, že na otázku obhájkyně JUDr. Benešové, jak dál
řešila situaci poté, kdy bylo zamítnuto její odvolání pro opožděnost, v odpovědi uvedla, že měla
zdravotní a osobní problémy a věc začala řešit až na jaře příštího roku. Následně popsala
konzultaci s JUDr. D., jeho názor vyhledat tehdejší místopředsedkyni soudu a návštěvu u JUDr.
H. za přítomnosti JUDr. D.
[42] Z provedených důkazů dospěl kárný senát k závěru, že výpověď M. H. není v rozporu
s výpovědí JUDr. H. jako svědkyně před kárným soudem, ani se záznamy obsaženými ve spise
Krajského soudu v Ústí n. Labem sp. zn. Spr. 5494/2009. Část výpovědi M. H., posouvající její a
Dr. D. jednání s místopředsedkyní H. na jaro 2009, je nepřesností danou značným časovým
odstupem od událostí, které svědkyně popisovala. Kárný návrh byl podán ve lhůtě stanovené v §
9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. a tedy včas, neboť informace o možném porušení povinností
kárně obviněným soudcem se dostala do informační sféry místopředsedkyně soudu H. dne 9. 11.
2009.
[43] Za účelem posouzení věrohodnosti svědků H. a P. kárný soud ještě před přerušením
kárného řízení po povolené obnově při jednání dne 12. 10. 2011 opětovně vyslechl svědkyni M.
H. Přiznala, že nemovitosti, které byly předmětem incidenčního sporu, byly prodány ve veřejné
dražbě před konáním soudního jednání. O tom soud neinformovala, domnívala se však, že to
nebylo důležité, neboť protihodnotou těchto nemovitostí byl výtěžek z prodeje. Pokud by
neměla z konkurzní podstaty nemovitosti vyloučit, zůstal by v její konkurzní podstatě výtěžek
z prodeje jako odpovídající majetková hodnota. V době, kdy se předmětné nemovitosti
zpeněžovaly, měla k dispozici usnesení konkurzního soudu, kterým měla povoleno nemovitosti
prodat, dokonce přímým prodejem. Uvedla, že sporné nemovitosti byly zpeněžovány s vědomím
SKP JUDr. T., nemovitosti byly prázdné, nevyužívané, narůstaly náklady na údržbu, protože se
tam shromažďovali uživatelé drog a bezdomovci a bylo v zájmu konkurzní podstaty nemovitosti
zpeněžit. Společně i řešili otázku komu připadne výtěžek ze zpeněžení předmětných nemovitostí
a ujednali, že to bude na základě výsledků soudního sporu. Dohoda o tom, že peněžní prostředky
připadnou tomu, kdo bude mít úspěch v incidenčním sporu, je zaznamenána v záznamu ze dne
29. 7. 2008, měla za to, že jednali s SKP JUDr. T. v jeho kanceláři, po nahlédnutí do této listiny,
kde je jako přitomný uveden společník JUDr. T. pan K., trvá na tom, že s JUDr. T. o tom mluvila
a tato listina je možná jen přepis. Neřešili otázku, zda má být o prodeji a zpeněžení nemovitostí
informován soud. Domnívala se, že to není podstatné, protože hodnota (nikoliv sice
v nemovitostech, ale v penězích) v konkurzní podstatě zůstávala. Peněžní prostředky byly
částečně v pokladně a částečně na účtu u Komerční banky, poté, co byla zproštěna funkce
správce konkurzní podstaty a jmenován nový správce JUDr. D. mu peněžní prostředky předala.
Svědkyně připustila, že je trestně stíhána v souvislosti se svou činností v daňovém poradenství
z let 2006 – 2007. Dále potvrdila, že v důsledku jejího pochybení jako SKP v konkursu paní P.
byla její odměna zúčtována na chybějící peněžní prostředky v konkurzu. Svědkyně ještě uvedla, že
v době, kdy obdržela rozsudek a vyzvedla si protokol o jednání ze dne 14. 8. 2008, měla
zdravotní potíže, proto tyto dokumenty nepřečetla a odložilas, přiznala svou nedbalost, kterou
zdůvodnila tím, že počítala s jiným výsledkem. Když zjistila že všechno je jinak, nevěděla, co má
dělat, zda jí někdo uvěří, poukázala v odvolání pouze na formální nedostatky, protože si myslela,
že soudce udělal nějakou lidskou chybu a až se mu to dostane do ruky, tak si to uvědomí a
napraví to. Potvrdila, že při předchozím výslechu vypovídala pravdu, neměla důvod cokoliv
uvádět nepravdivě.
[44] Kárný senát dále při tomto jednání provedl opětovný důkaz výslechem JUDr. A. P.
Uvedl, že od klienta věděl, že se plánuje dražba sporných nemovitostí, před odjezdem na jednání
dne 14. 8. 2008 dostal informaci, že dražba proběhla. To s jakým, výsledkem zjistil až po jednání,
resp. až s velkým časovým odstupem, kdy v dalších řízeních SKP JUDr. T. začal uplatňovat nárok
na výtěžek zpeněžení. Z katastru nemovitostí zjistil jak proběhla dražba. Zaplacení nejvyššího
podání následovalo až po jednání a vyhlášení rozsudku. Tato skutková zjištění ve sporu
neuplatňoval, protože nevěděl, jak dražba dopadla, měl pouze informaci, že dražba proběhla, ale
nevěděl, zda došlo k vydražení a nemohl vědět, zda nakonec bude dražba úspěšná a že dojde
k zaplacení nejvyššího podání. Nepovažoval tuto informaci pro incidenční spor za podstatnou a
proto ji vůči soudu neuplatnil. O tom, že došlo k vydražení ho po soudním jednání informovala
M. H., na chodbě po jednání a vyhlášení rozsudku se bavili o tom, aby si výtěžek zpeněžení
ponechala, protože se pravděpodobně bude SKP JUDr. T. proti rozsudku odvolávat.
Nepovažoval za důležité či důvodné uplatňovat tato skutková tvrzení ohledně předmětu sporu,
pokud by byl v důsledku toho rozsudek nevykonatelný, pak by to bylo riziko procesního
neúspěchu, které by procesní strana musela respektovat a on jako advokát by odpovídal svému
klientovi za případnou škodu. Potvrdil, že při prvním výslechu vypovídal pravdu, nikdy nebyl
trestně stíhán.
[45] Ze svědecké výpovědi JUDr. L. D. při hlavním líčení před Okresním soudem v Mělníku
dne 26. 10. 2015 vyplynulo, že převzal v listopadu 2009 funkci od M. H, která požádala o
uvolnění ze zdravotních důvodů. Od ní se dozvěděl o rozporu mezi vyhlášením rozsudku a jeho
písemným vyhotovením. Přebírání trvalo déle, postupně. V pokladně měla být částka přes
1 000 000 Kč, část M. H. předala hned, zbytek splácela postupně, doplácení trvalo asi půl roku,
odůvodňovala to zdravotními problémy a problémy s rozvodem. Hrozil jí trestním stíháním, ale
nepodal ho, preferoval, že peníze dostane. Urgoval ji písemně, telefonem každý druhý den a
postupně to z ní dostal.
[46] K posouzení věrohodnosti M. H. byl dále předložen stejnopis návrhu podaného u
Okresního soudu v Ústí nad Labem, žalobce HAMMERSMITH INTERNATIONAL
CORPORATION, s. r. o., proti M. H. o náhradu škody ve výši 15 000 000 Kč. Návrh je
odůvodněn tím, že společnost KETNER, s. r. o., koupila nemovitosti vlastněné J. M., smlouva
byla následně shledána absolutně neúčinnou. Nad oběma smluvními stranami byl prohlášen
konkurs a o předmětné pozemky byl veden incidenční spor. Po M. H. jako SKP úpadce
KETNER je předmětná částka požadována jako nevrácená kupní cena.
[47] Dále byl předložen k důkazu zápis z jednání ze dne 2. 7. 2009, jehož se účastnili M. H., N.
T. a A. P. SKP T. v návaznosti na rozsudek ze dne 14. 8. 2008, čj. 18 Cm 111/2000 vyzval M. H.,
aby vydala částku 7 250 000 Kč jako nejvyšší podání získané zpeněžením sporných nemovitostí
v dražbě, což odmítla.
[48] Podáním ve věci sp. zn. 74 Icm 3049/ 2014 kárně obviněný dokládal nevěrohodnost,
zaujatost a intriky Mgr. P. tím, že v této věci vznesl jako zástupce žalovaného námitku podjatosti.
Námitku odůvodnil tím, že v procesním postavení svědka vypovídal v hlavním líčení v trestním
řízení vedeném proti JUDr. P. u okresního soudu v Mělníku pod 14 T 110/2013, kdy okresní
soud posoudil tuto výpověď jako jeden z důkazů svědčící o vině JUDr. P. a uznal jej vinným;
rozsudek byl k odvolání zrušen. Stejné argumenty odůvodňující námitku podjatosti podal i Mgr.
M. T., v postavení žalovaného.
[49] Kárný senát hodnotil všechny provedené důkazy v původním řízení a následně
v obnoveném řízení a dospěl k těmto závěrům.
[50] Důvěryhodnost výpovědí svědků H. a P. nebyla zpochybněna jejich postupem
v předmětném řízení. Z důkazů vyplývá, že v době konání jednání dne 14. 8. 2008 ještě nebyly
vydražené nemovitosti zaplaceny a pokud neinformovali soud a žalobce nepodal návrh na změnu
petitu a spor nadále vedl na vydání nemovitostí, pak zvolená procesní taktika mohla mít vliv
pouze na výsledek sporu a vykonatelnost rozsudku v něm vydaného, nikoliv však
na důvěryhodnost výpovědi svědků o tom, v jakém znění byl při jednání dne 14. 8. 2008
rozsudek vyhlášen. Tím, že svědek P. neinformoval soud a nezměnil petit, mohl v případě event.
nevykonatelnosti rozsudku ohrozit důvěru svého klienta v kvalitu poskytované právní pomoci
v incidenčním řízení, nikoliv však důvěru v to, že pravdivě vypovídal o tom, jak byl rozsudek
vyhlášen.
[51] V zásadě obdobně nahlíží soud i na předložené důkazy o nedůvěryhodnosti výpovědi
svědkyně H. V jejím případě důkazy o způsobu, jakým vykonávala funkci správce konkursní
podstaty v této i dalších věcech, svědčí o hrubých závadách a nedostatcích v odborném výkonu
této funkce, nikoliv však o tom, že by její výpověď v kárném řízení (a ani v trestním řízení či
souvisejích soudních řízeních) o vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2008 nebyla pravdivá.
[52] Kárný soud proto setrval na tom, že výpovědi svědků H. a P. v kárném řízení o tom, v
jakém znění byl rozsudek při jednání vyhlášen, jsou přesvědčivé V zásadě se shodují s výpovědmi
těchto svědků v průběhu trestního řízení. Dílčí nepřesnosti a drobné rozpory ve výpovědích lze
přičíst dlouhému časovému odstupu ode dne jednání soudu, kdy byl rozsudek vyhlášen. Tyto
výpovědi za podpory dalších důkazů, zejména výpovědi N. L., která průběh jednání zapisovala,
svědčí o tom, že se předmětný skutek stal tak, jak je ve výroku uvedeno.
[53] Podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., je kárným proviněním soudce zaviněné porušení
povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů.
[54] Změna výroku rozsudku od jeho vyhlášení při jednání tak, že jeho písemné vyhotovení
je jiné a k jeho opravě nedošlo zákonem stanoveným postupem, je porušením povinnosti
stanovené zákonem v §156 odst. 3 o. s. ř., schopným ohrozit v účastnících a dalších osobách
důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Obsah rozhodnutí
ve věci samé soud vysloví ve výroku rozsudku. Ve výroku rozsudku je vyjádřen výsledech celého
řízení. Nezákonná manipulace s vyhlášeným rozsudkem je velmi závažným porušením povinností
soudce. Tím, že kárně obviněný ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 18 Cm 111/2000 v době od vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2008 do předání jeho
písemného vyhotovení kanceláři soudu dne 18. 9. 2008, pozměnil výrok rozsudku v protokole
o jednání založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání dne 14. 8. 2008, zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru
v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, a dopustil se kárného
provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
[55] Za kárné provinění mu bylo uloženo podle §19 odst. 1 a zákona č. 7/2002 Sb., §88
odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. kárné opatření – snížení platu o 15% (patnáct) na dobu 5
(pěti) měsíců. Při ukládání kárného opatření kárný senát přihlédl k ustanovení §31 odst. 2 zákona
č. 7/2002 Sb. a aplikoval ustanovení §88 odst. 1 písm. b) ve znění účinném v době, kdy se kárně
obviněný dopustil kárného provinění. Při ukládání kárného opatření přihlédl k osobě kárně
obviněného, k závažnosti kárného provinění i k délce doby, která uplynula od doby jeho
spáchání. Závažnosti kárného provinění je přiměřené uložení kárného opatření, to je snížení
platu, jak bylo uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí v kárném řízení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně kárného senátu