ECLI:CZ:NSS:2018:16.KSS.1.2018:109
sp. zn. 16 Kss 1/2018 - 109
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal na neveřejném zasedání konaném
dne 11. 4. 2018 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Šimky a členů
JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky, JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala
Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc. námitky kárně obviněné Mgr. S. M.,
zastoupené JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 15, Praha 5, proti
rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 3. 4. 2018, č. j. MSP-177/2018-OOJ-SO/2, a rozhodl
takto:
Námitky kárně obviněné proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 3. 4. 2018,
č. j. MSP-177/2018-OOJ-SO/2, se z a m ít ají.
Odůvodnění:
I. Dosavadní postup ve věci
I. 1. Kárné řízení
[1] Návrhem předsedy Nejvyššího soudu, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu jako
soudu kárnému dne 21. 3. 2018, bylo zahájeno kárné řízení se soudkyní Obvodního soudu pro
Prahu 9 Mgr S. M.. Toto řízení je u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného vedeno pod
sp. zn. 16 Kss 1/2018. Za spáchání v kárném návrhu blíže popsaného kárného provinění bylo
navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce soudkyně ve smyslu §88 odst. 1 písm. d)
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“).
[2] Podle kárného navrhovatele měla kárně obviněná v první řadě jako soudkyně
občanskoprávního úseku Obvodního soudu pro Prahu 9 a předsedkyně senátu rozhodující
ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 10/2016 v rozporu s §15
zákona č. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
neoznámit předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 9 závažné skutečnosti, pro které měla být
vyloučena z projednávání výše uvedené žaloby na ochranu osobnosti ve věci žalobců R. B., nar.
X, bytem X, a D. D., nar. X, bytem X, a žalovaného T. K., nar. X, bytem X, neboť v minulosti
udržovala velmi blízký, důvěrný vztah s M. P., nar. X, který měl osobní vztah k oběma žalobcům
a byl jim funkčně nadřízen v předmětném řízení v rámci jejich působení ve Fotbalové asociaci
České republiky, přičemž i veřejně vyjádřil svůj zájem na výsledku tohoto sporu, v důsledku
čehož je nepochybné, že u Mgr. M. s ohledem na její poměr k věci a účastníkům existoval vážný
důvod k pochybnostem o její nepodjatosti, zvláště když od M. P., který měl zájem na úspěchu
žalobců, a se kterým byla i během dne, kdy probíhalo soudní řízení ve výše uvedené věci,
několikrát v telefonickém kontaktu, dostávala dříve na vlastní žádost – přímo či zprostředkovaně
– VIP vstupenky na různá sportovní utkání, měla zajišťované zahraniční cesty na fotbalové
zápasy prvoligových klubů nebo reprezentace ČR, včetně letenek a hotelů, či permanentky
do lyžařského areálu ve Špindlerově Mlýně.
[3] Dále měla kárně obviněná podle kárného navrhovatele jako soudkyně občanskoprávního
úseku Obvodního soudu pro Prahu 9 a předsedkyně senátu rozhodující ve věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 10/2016, v přesně nezjištěné době, nejpozději
dne 5. 5. 2016 v Praze, v souvislosti s projednáváním žaloby na ochranu osobnosti žalobců R. B.,
nar. X, bytem X, a D. D., nar. X, bytem X, a žalovaného T. K., nar. X, bytem X, vést předmětné
řízení zjevně ve prospěch žalobců, a tím ovlivnit průběh a výsledek tohoto řízení ve prospěch
žalobců.
[4] Jednáním popsaným ve výše uvedených dvou odstavcích měla kárně obviněná porušit
§79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, neboť měla nevykládat zákon podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí a nerozhodovat nestranně a spravedlivě, když vedení předmětného řízení
soudu I. stupně označil odvolací Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 13. 10. 2016,
č. j. 22 Co 293/2016 - 175, za popření práva žalovaného na spravedlivý proces a odepření
spravedlnosti, kdy mimo jiné shledal, že kárně obviněná provedla dokazování tak, že bylo
pro další rozhodování o odvolání nepoužitelné, a nařídil, aby věc v dalším jednání projednal jiný
samosoudce, aby mohla být věc posouzena objektivně a bez jakéhokoliv předsudku.
[5] Podle kárného navrhovatele měla tedy kárně obviněná zaviněně porušit povinnosti
soudce vyplývající z ustanovení §79 odst. 1, §80 odst. 1 a §80 odst. 2 písm. b), e) a f) zákona
o soudech a soudcích a dále §15 odst. 1 o. s. ř., když při výkonu funkce soudce nerozhodovala
nestranně a spravedlivě a nezdržela se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce
nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, zavdala příčinu
ke snížení důvěry v soudnictví a jeho dobrou pověst, nevystupovala nezaujatě a ke stranám nebo
účastníkům řízení bez předsudků a nedbala svým chováním o to, aby její nestrannost nebyla
důvodně zpochybňována, čímž měla spáchat kárné provinění ve smyslu §87 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích.
[6] Kárný navrhovatel požadoval, aby kárný senát uložil kárně obviněné kárné opatření podle
§88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích, tedy odvolání z funkce soudce.
I. 2. Rozhodnutí ministra spravedlnosti o dočasném zproštění výkonu funkce soudkyně
[7] Rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 3. 4. 2018, č. j. MSP-177/2018-OOJ-SO/2,
bylo podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích rozhodnuto o dočasném zproštění
výkonu funkce soudkyně Mgr. S. M., a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení.
Toto rozhodnutí bylo jmenované doručeno dne 5. 4. 2018.
[8] V odůvodnění předmětného rozhodnutí ministr spravedlnosti nejprve zrekapituloval
dosavadní průběh kárného řízení vedeného s uvedenou soudkyní u Nejvyššího správního soudu
jako soudu kárného pod sp. zn. 16 Kss 1/2018 a popsal skutek, kterého se měla podle kárného
návrhu dopustit. Existencí tohoto řízení je dle názoru ministra spravedlnosti splněna formální
podmínka předvídaná v §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, tedy kárný návrh
proti jmenované soudkyni, v němž je navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce
soudkyně.
[9] Následně se ministr spravedlnosti zabýval splněním podmínky materiální,
tj. zda je vzhledem k jednání, které je soudkyni kladeno za vinu v návrhu na zahájení kárného
řízení, a vzhledem k povaze soudcovské funkce na místě, aby do doby pravomocného rozhodnutí
v kárném řízení tato soudkyně nevykonávala danou funkci. S odkazem na obsah kárného návrhu
ministr spravedlnosti uvedl, že osobní vztah mezi kárně obviněnou a M. P. provázený
poskytováním různých benefitů (vstupenek aj.) kárně obviněné ve spojení se vztahem M. P.
k oběma žalobcům ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 98 C 10/2016, o níž
rozhodovala kárně obviněná, vzbudil vážné pochybnosti o její nepodjatosti. Kárně obviněná na
tuto skutečnost však adekvátně nereagovala (nesplnila oznamovací povinnost o těchto
skutečnostech, kterou jí ukládá §15 odst. 1 o. s. ř.). Vedle toho měla při samotném rozhodování
věci sp. zn. 98 C 10/2016 postupovat vůči žalovaným zaujatě (svévolně a bez toho, aby k tomu
měla dostatečné skutkové důvody, odmítla provést důkazy navržené žalovanými). Ministr
spravedlnosti měl za to, že povaha stíhaného jednání je taková, že je zde dán důvod k dočasnému
zproštění kárně obviněné funkce soudce, čemuž musí ustoupit její právo na nerušený výkon této
funkce.
I. 3. Námitky dočasně zproštěné soudkyně proti rozhodnutí ministra
[10] Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podala kárně obviněná včasné námitky a domáhá
se jeho zrušení.
[11] Má za to, že kárný návrh stojí především na vadách, které kárný navrhovatel shledává
v jejím postupu ve věci sp. zn. 98 C 10/2016, jež se týkala žalobců R. B. a D. D. a žalovaného T.
K. a v níž šlo o ochranu osobnosti. Podle kárného navrhovatele existovaly objektivně vážné
pochybnosti o její nepodjatosti, když v minulosti udržovala velmi blízký a důvěrný vztah s M. P.,
který byl funkčně nadřazen oběma žalobcům a i veřejně vyjádřil svůj zájem na výsledku sporu.
Kárně obviněná však přátelský vztah k M. P. nijak neskrývala. Objevovala se po jeho boku na
tribunách, chodili spolu na obědy nebo i večeře. Sama byla aktivní sportovkyní, byla českou
reprezentantkou v házené, sportu se věnuje aktivně dodnes a svou dceru rovněž vede ke sportu.
Dcera hraje fotbal a sama kárně obviněná sportu rozumí. Zástupkyně žalovaného ve věci sp. zn.
98 C 10/2016, M. H., se podle kárně obviněné v prostředí českého fotbalu pohybuje
dlouhodobě, takže věděla, resp. musela vědět o přátelském vztahu kárně obviněné s M. P.
Přes poučení soudem, jež jí kárně obviněná jako soudkyně poskytla, M. H. nevznesla proti kárně
obviněné jako soudkyni ve věci námitky. Z protokolu o jednání ve věci sp. zn. 98 C 10/2016
podle kárně obviněné vyplývá, že účastníci byli poučeni o možnosti vznést námitky vůči osobě
soudce a žádný z nich tak neučinil.
[12] Podle kárně obviněné na obou stranách výše uvedeného sporu stáli účastníci se silným
vztahem k fotbalu. Okolnost, že kárně obviněná v roli soudkyně je rovněž osobou se silným
vztahem k tomuto sportu, nemůže podle jejího přesvědčení narušit její nestrannost, naopak,
to, že vztahům uvnitř asociace rozumí, zná vzájemnou řevnivost funkcionářů apod.,
je pro pochopení sporu důležité. Soudce a výkon jeho funkce přece nejsou tvořeni jen znalostí
práva, ale osobní a životní zkušeností, kterou do věci vkládají. Kárně obviněná v této souvislosti
na svouji podporu poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
z něhož mj. plyne, že (k) vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.
[13] Podle kárně obviněné z přehledu výhrad, které jsou uvedeny v odůvodnění kárné žaloby,
vyplývá, že nadřízený soud jejím rozsudkům vytýkal intuitivnost, šití horkou jehlou apod.
Na druhou stranu je oceňována její expeditivnost. Rychlost rozhodování v civilních sporech
je známou bolestí české justice, proto si kárně obviněná položila řečnickou otázku, zda jí lze
opravdu vytýkat, že se snažila tuto bolest léčit a že se mj. snažila žalobce přesvědčit,
aby zbytečnou žalobu vzal zpět.
[14] Těžiště kárného návrhu podle kárně obviněné spočívá v tom, že v tomto jediném případě
(sp. zn. 98 C 10/2016) údajně rozhodovala nikoli nestranně, ve prospěch žalobců, a to údajně
proto, že M. P. měl zájem na výsledku sporu. Kárně obviněná nepopřela, že s P. telefonicky
hovořila. Podle ní však neměl zájem na výsledku sporu, ale o výsledek sporu. Významový rozdíl
je podle jejího názoru zřejmý. Tvrzení, že žalobci byli P. podřízení, není pravda; byli členy orgánu
se stejnou vahou hlasu jako P. jako předseda, a dokonce R. B. jako místopředseda mohl jednat
samostatně – stejně jako předseda. Navíc R. B. byl P. protikandidátem na funkci předsedy.
[15] Dávat pak do souvislosti dary nebo výhody, které dostávala v podobě vstupenek
a zahraničních cest o řadu měsíců a let dříve, než předmětný spor napadl, je pak podle kárně
obviněné ničím nepodloženou spekulací. Tyto výhody vyplývaly z přátelského poměru s M. P.,
který tímto způsobem možná zneužíval svých možností předsedy, nicméně nikoli kvůli tomu, aby
ovlivňoval výkon funkce obviněné. Ostatně podle kárně obviněné stěží mohl předpokládat, že v
budoucnu napadne nějaká žaloba právě na Obvodní soud pro Prahu 9, když příslušnost soudu se
řídí bydlištěm žalovaného.
[16] Kárně obviněná nemá za to, že informovat třetí osobu o výsledku řízení by mělo být
posouzeno jako nevhodné chování. Podle kárného navrhovatele před jednáním mezi osmou
a devátou hodinou ranní mezi kárně obviněnou a M. P. proběhly tři telefonáty a v době mezi
14.57 a 15.21 pět kontaktů. Na obsah hovorů si kárně podle svého tvrzení obviněná nevzpomíná,
ale z toho, že před jednáním šlo o tři telefonáty, dovozuje, že pokud se M. P. snad snažil její
rozhodnutí ovlivnit, nejspíš jej odmítla.
[17] Informace po skončeném jednání (skončilo v 13.52) už podle kárně obviněné na obsah
rozhodnutí nemohly mít vliv. Četnost telefonátů svědčí spíš pro to, že M. P. předával svůj telefon
dalším fotbalovým činovníkům, aby se dozvěděli výsledek přímo, protože neznámé číslo by kárně
obviněná nezvedla. Chce však poukázat na to, že i občanské soudní řízení je veřejné, a kdyby M.
P. měl časové možnosti, mohl se zúčastnit. Případný prohřešek tedy není toho typu, aby jím byla
zpochybněna činnost kárně obviněné jako celek a bylo ji nutno odvolávat, byť dočasně, z funkce.
[18] O správnosti a zákonnosti svého rozhodnutí v dané věci je kárně obviněná i nadále
přesvědčena. To, zda povinnost omluvit se byla žalovanému T. K. uložena spravedlivě, bude
muset kárný senát posoudit podle jejího názoru jako předběžnou otázku podle §9 tr. ř., i když tak
kárný senát zřejmě nebude činit při rozhodování o těchto námitkách. Řízení u jiného senátu totiž
dosud není skončeno.
[19] Dále kárně obviněná poukázala na to, že jejím dočasným zproštěním bude zpomaleno
rozhodování ve 134 běžících občanskoprávních věcech; ona sama přitom má nejméně
„nedodělků“ v této agendě z celého soudu. Dotčena v těchto věcech je i zásada zákonného
soudce.
II. Posouzení námitek Nejvyšším správním soudem
II. 1. Obecné úvahy
[20] Podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích (m)inistr spravedlnosti může dočasně
zprostit výkonu funkce soudce, je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je v kárné žalobě navrženo
uložení kárného opatření odvolání z funkce, a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení. Podle
odstavce 4 téhož paragrafu (p)roti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. b)
může soudce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního
předpisu ke kárnému řízení; podání námitek nemá odkladný účinek.
[21] Podle §13a zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), (p)okud
v souvislosti s podáním návrhu na zahájení kárného řízení byl soudce dočasně zproštěn výkonu funkce soudce
a proti rozhodnutí o dočasném zproštění byly kárně stíhaným soudcem podány námitky, rozhodne senát nejprve
o těchto námitkách, a to do 10 pracovních dnů bez jednání usnesením, kterým buď námitky zamítne, nebo
dočasné zproštění výkonu funkce zruší. Obdobně se postupuje, pokud v souvislosti s podáním návrhu na zahájení
kárného řízení byl dočasně zproštěn výkonu funkce státní zástupce a proti rozhodnutí o dočasném zproštění byly
kárně stíhaným státním zástupcem podány námitky.
[22] Je zjevné, že formální podmínka uvedená v §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech
a soudcích splněna je. Kárný navrhovatel požaduje ve svém návrhu popsaném sub I. 1. odvolání
kárně obviněné z funkce soudkyně.
[23] K tomu, aby bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti zákonné, však je třeba, aby byla
splněna i podmínka v judikatuře kárných senátů označovaná jako podmínka materiální, v zákoně
sice výslovně neuvedená, plynoucí však z podstaty a funkce soudů a soudců v systému dělby
moci. Jí je třeba rozumět to, že okolnosti kárného stíhání, především pak rysy údajného kárně
stíhaného jednání, viděny v relevantních souvislostech, vyžadují, aby kárně stíhaný soudce byl
rozhodnutím ministra dočasně „vyřazen“ z běžného výkonu své funkce.
[24] Kárné řízení se soudci je záměrně koncipováno jako procedura, v níž má hlavní
a poslední slovo soud, zatímco jiní aktéři této procedury, konkrétně kární navrhovatelé, kteří jsou
součástí moci výkonné či se jako funkcionáři soudů podílejí na státní správě soudnictví, mají
toliko roli jedné z procesních stran kárného řízení.
[25] Výjimkou je kompetence ministra spravedlnosti rozhodnout o dočasném zproštění
výkonu funkce soudce. Zde je soud (kárný senát Nejvyššího správního soudu) v postavení
nezávislé instance provádějící na základě opravného prostředku (námitek) soudce, jenž byl
dočasně zproštěn výkonu funkce, plný a důkladný přezkum zákonnosti rozhodnutí ministra
spravedlnosti. Smyslem a účelem výjimečné kompetence výkonné moci zasáhnout takto
do samotné podstaty funkce soudce (de facto jej zbavit možnosti funkci vykonávat, byť dočasně,
a navíc s mimořádně závažnými dopady do materiálního zabezpečení soudce, viz §100 odst. 2
zákona o soudech a soudcích) je možnost rychlé a efektivní reakce v situacích, jež „odstavení“
soudce od rozhodovací činnosti naléhavě vyžadují. Výjimečná a potenciálně zneužitelná
kompetence ministra spravedlnosti musí být vyvážena pečlivou soudní kontrolou na základě
opravného prostředku dotčeného soudce.
[26] Soud musí při rozhodování o námitkách brát v rámci posuzování materiální podmínky
zákonnosti rozhodnutí ministra spravedlnosti v úvahu důvody, kvůli nimž je mu kompetence
k přezkumu rozhodnutí ministra spravedlnosti zákonem svěřena.
[27] Prvním důvodem je ochrana systémové role soudní moci. K tomu, aby soudní moc plnila
svoji ústavní roli, je nezbytně třeba široké a skutečné rozhodovací nezávislosti soudců. Její
součástí je i to, že soudce se může vnitřně spolehnout, a být si přiměřeně jistý, že vede-li spor
se státem týkající se výkonu jeho funkce soudce, postaví se ústavní orgány nadané obdobným
stupněm nezávislosti jako on sám v tomto sporu na jeho stranu, bude-li na jeho straně
i objektivní právo. Jinak řečeno, klíčovou zárukou soudcovské nezávislosti je, aby se soudce mohl
přiměřeně spolehnout na nestrannost a rozhodovací poctivost orgánů kompetentních
k posuzování jeho údajného kárného provinění a s tím souvisejících otázek (mimo jiné
i zákonnosti dočasného zproštění soudce výkonu jeho funkce ministrem spravedlnosti). V tomto
ohledu kárné senáty plní klíčovou funkci při ochraně systémové role soudní moci a nesmí
v ní selhat, zejména nesmí podlehnout tlaku politickému, mediálnímu či tomu, co lze nazvat
tlakem ulice (zjednodušenému či silně na emocích založenému hodnocení soudcova jednání).
Nesmí tedy selhat ani tehdy, je-li rozhodnutí ministra spravedlnosti o dočasném zproštění výkonu
funkce určitého soudce účelové, přehnané, politicky motivované, snažící se zalíbit veřejnosti,
neopřené o dostatečně silné důvody či jinak neadekvátní. Zde musí kárný senát mít odvahu
vykázat ministra spravedlnosti do patřičných mezí, i když za to nezíská veřejný potlesk.
[28] Jde ostatně i o další s nezávislostí soudní moci úzce související aspekt výkonu soudnictví,
a sice o ochranu zásady zákonného soudce. Ta je postavena na myšlence, že nesmí být možno
manipulovat tím, který soudce soudí jakou kauzu. Pravidla pro přidělování věcí soudcům musí
mít férovou, racionální a transparentní povahu. Pokud je již věc soudci přidělena, zásadně
mu nesmí být odňata. Dočasné zproštění výkonu funkce určitého soudce ministrem spravedlnosti
znamená, že zejména u těch věcí, které nesnesou odkladu do doby předpokládaného skončení
kárného řízení, je třeba změnit zákonného soudce. Je zjevné, že pokušení ministra spravedlnosti
ke zneužití své kompetence zejména v případě politicky, ekonomicky či jinak významných nebo
mediálně sledovaných kauz k dosažení toho, aby ve věci rozhodoval „správný“ soudce, anebo
naopak nerozhodoval soudce názorově „nepohodlný“, může existovat. Proto je třeba na takové
možné pokušení myslet a důsledně mu čelit velmi přísným posuzováním ministrova rozhodnutí
kárným senátem.
[29] Součástí systémové role soudní moci je však i to, že musí být vnímána veřejností jako
nestranná, nezávislá, poctivá a vnitřně pevná. Ústavní pozice soudní moci je na důvěře
v ni založena. Bez důvěry ztrácí soudní moc legitimitu založenou na tom, že její rozhodování
má být rozumné a spravedlivé, nestranné a nezávislé, a mění se v prostou mocenskou mašinerii.
Je zjevné, že vnímání soudní moci jako důvěryhodné může být narušeno, je-li proti určitému
soudci zahájeno kárné řízení. Soudce se tím dostává do situace víceméně veřejného (neboť fakt
vedení kárného řízení se veřejnosti zpravidla neutají, a také rozhodně není žádný důvod jej tajit)
zpochybnění své profesní způsobilosti; někdy většího, někdy menšího, to závisí na povaze kárně
stíhaného jednání, v každém případě však takového, které může ve veřejnosti důvěru v soudcovu
schopnost kvalitního a nezávislého rozhodování významně nahlodat. Jsou-li v dané chvíli
dostupné informace o soudcově jednání a jiných okolnostech s ním souvisejících takové,
že by mohly vést k významné míře obecné nedůvěry v soudcovu rozhodovací činnost v době
mezi zahájením kárného řízení a rozhodnutím kárného senátu o soudcově kárné odpovědnosti,
je namístě mimořádný prostředek, kterým rozhodnutí ministra spravedlnosti podle §100 odst. 1
písm. b) zákona o soudech a soudcích je, použít. Účelem jeho použití je ochrana důvěryhodnosti
soudní moci po dobu trvání kárného řízení, tedy do doby, než bude definitivně jasno,
zda se kárně stíhaný soudce dopustil něčeho nedobrého, anebo naopak nedopustil.
[30] Kárný senát při přezkumu rozhodnutí minstra spravedlnosti musí pečlivě vážit dva proti
sobě stojící důležité zájmy – na jedné straně zájem na zachování nezávislosti soudní moci
a ochraně zásady zákonného soudce, na straně druhé na zachování důvěryhodnosti soudní moci.
II. 2. Posouzení konkrétních okolností věci
[31] V první řadě si tedy kárný senát musel učinit předběžný a prozatímní úsudek o povaze
jednání kárně obviněné, pro které je proti ní vedeno kárné řízení, a o relevantních souvislostech
tohoto jednání. Kárný senát zdůrazňuje, že se jedná o úsudek předběžný a prozatímní, činěný
v zákonem předepsané krátké lhůtě (§13a věta první zákona č. 7/2002 Sb.), a proto neopřený
o nic jiného než o analýzu tvrzení zainteresovaných osob a další dostupné podklady, zejména
o listiny tvořící obsah spisů kárných věcí. Tento úsudek tedy je nutně toliko omezeně spolehlivý,
založený ve významné míře na odhadu a domýšlení si skutkově nejasných otázek, a může být
zcela zásadně korigován zjištěními a právními úvahami učiněnými v dalším postupu kárných
řízení. Rozhodnutí o námitkách nelze v žádném ohledu vnímat jako náznak, jak kárný senát
rozhodne ve věci samotné.
[32] V nyní projednávané věci bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti vydáno v souvislosti
s údajným kárným deliktem spočívajícím v tom, že kárně obviněná měla jednak neoznámit
předsedovi soudu podle příslušné zákonné úpravy (§15 odst. 1 věta první o. s. ř.) skutečnosti,
pro které je vyloučena z projednávání věci sp. zn. 98 C 10/2016, jednak postupovat v řízení
v této věci zaujatě ve prospěch té ze stran sporu, k níž měla mít pozitivní vztah osoba, s níž kárně
obviněnou pojil blízký vztah, jenž měl být podle §15 odst. 1 o. s. ř. důvodem vyloučení
z projednávání věci, avšak nebyl patřičně oznámen. Řečeno jednoduše a konkrétně – kárně
obviněné je kladeno za vinu, že měla blízký vztah s M. P., který měl zájem na tom, aby ve věci sp.
zn. 98 C 10/2016 uspěli jeho blízcí kolegové z Fotbalové asociace České republiky, žalobci R. B.
a D. D. Kárně obviněná měla podle kárného navrhovatele tento blízký vztah k P. nejen zamlčet,
ale dokonce v řízení jednat tak, že žalobcům pomohla svým jednostranným postupem k vítězství.
Kárný navrhovatel sice výslovně neuvádí, že kárně obviněná postupovala v řízení zaujatě ve
prospěch žalobců B. a D. PROTO, že měla blízký vztah s M. P. Z jím líčených skutkových
okolností průběhu jednání ve věci sp. zn. 98 C 10/2016 však tento závěr lze vcelku jednoduše
vyčíst. Podle kárného navrhovatele kárně obviněná zcela jednostranně přistupovala k provádění
důkazů navržených žalovaným (v zásadě paušálně odmítla vyslechnout jím navržené svědky
pro jejich jí a priori vnímanou nevěrohodnost nebo pro nepřímost jejich svědectví). Navíc byla
bezprostředně před jednáním i po něm v opakovaném telefonickém styku s M. P., což naznačuje,
že tento se o jednání ve věci sp. zn. 98 C 10/2016 zajímal.
[33] Je zřejmé, že pokud by se kárně obviněná skutečně dopustila jednání popsaného kárným
navrhovatelem, šlo by o kárné provinění mimořádné závažnosti, fatální zpronevěření se soudce
své funkci. Pokud by se věci vskutku odehrály tak, jak líčí kárný navrhovatel, je stěží přestavitelné,
že by kárně obviněné mohlo být uloženo jiné kárné opatření než odvolání z funkce soudce. Bylo
by dokonce možno zamýšlet se i nad tím, zda jednáním kárně obviněné nemohl být spáchán
trestný čin, například podle §329 odst. 1 písm. a) či c) trestního zákoníku.
[34] I kdyby v kárném řízení nevyšlo najevo, že kárně obviněná se jednostranného postupu
v řízení ve věci sp. zn. 98 C 10/2016 dopustila PROTO, že měla blízký vztah s M. P., nýbrž BEZ
příčinné souvislosti s tímto vztahem (třeba v důsledku svých obecných „insiderských“ znalostí
fotbalového prostředí, které by vedly k jejím a priori existujícím náhledům na potenciální stranami
navržené svědky), jednalo by se o porušení povinnosti nestrannosti a nezaujatosti soudce a
neobjektivní, jednostranný úsudek při rozhodování, což by s nikoli malou pravděpodobností
mohlo vést k uložení kárného opatření v podobě odvolání z funkce soudce.
[35] Rozhodné skutkové okolnosti přitom jsou v návrhu kárného navrhovatele tvrzeny
plausibilně a logicky konsekventně a nejsou v zásadě zpochybněny ani obranou kárně obviněné.
[36] Blízký vztah s M. P. v minulosti ani komunikaci s ním bezprostředně před jednáním ve
věci sp. zn. 98 C 10/2016 a po tomto jednání kárně obviněná nepopírá, pouze z těchto faktů činí
jiné právní závěry než kárný navrhovatel a zčásti jiné závěry skutkové (o povaze vztahu M. P. ke
kauze sp. zn. 98 C 10/2016). Navíc argumentace, že M. P. neměl k žalobcům, zejména R. B.,
žádný blízký a pozitivní zájmový (spojenecký) vztah, se opírá pouze o popis jejich vzájemného
vztahu formálního v rámci hierarchie funkcionářů Fotbalové asociace České republiky, nikoli
však o analýzu skutečných mocenských a zájmových vztahů v rámci asociace.
[37] I skutečnost, že v uvedené věci kárně obviněná postupovala zejména ohledně provádění
důkazů jednostranně ve prospěch žalobců B. a D., jeví se být prima facie kárným navrhovatelem
tvrzena z rozumných a přesvědčivých důvodů. Kárný navrhovatel se v tomto ohledu opírá o
vcelku jednoznačně vyznívající rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 22 Co 293/2016, kde odvolací soud přikázal, aby „věc v dalším řízení
projednal a rozhodl jiný samosoudce, neboť v řízení došlo k mnoha závažným vadám“, s tím, že
„úkolem nového samosoudce bude v prvé řadě posoudit věc objektivně a bez jakéhokoli
předsudku“).
[38] Propojení výše uvedených jednotlivých skutkových okolností, z nichž každá by mohla
sama o sobě být dobře vysvětlitelná a z hlediska možné kárné odpovědnosti „nevinná“,
v osobách, čase a materii (tj. zájem M. P., osoby s blízkým vztahem ke kárně obviněné, o kauzu
posuzovanou kárně obviněnou, pravděpodobné důvody a povaha tohoto zájmu a výsledek
zřejmě jednostranného postupu kárně obviněné v této kauze, jenž P. nejspíše vyhovoval) vytváří
vysoký stupeň podezření, že kárně obviněná v dané věci nejednala lege artis. Jinak řečeno, ve věci
se objevuje příliš mnoho okolností najednou, jež míří směrem, který má a musí být velmi pečlivě
a do hloubky zkoumán z hlediska možné kárné odpovědnosti kárně obviněné, neboť jde o
okolnosti potenciálně mimořádně závažné.
[39] Okolnosti kárného řízení ve věci sp. zn. 16 Kss 1/2018, zejména povaha skutku
kladeného v něm za vinu kárně obviněné a zatím dostupné informace o tom,
zda je pravděpodobné, že se skutek stal a že může být kárným proviněním, tedy znamenají
pro soudní moc významné ohrožení její důvěryhodnosti, na což je třeba adekvátně reagovat.
Adekvátní reakcí je „postavení kárně obviněné mimo službu“, tedy slovy zákona dočasné
zproštění funkce soudkyně do doby, než bude v kárném řízení postaveno na jisto, zda se jednání
kladeného jí za vinu dopustila, nebo nikoli, a pokud ano, v jaké míře a s jakými dopady na výkon
soudnictví. Dočasné zproštění funkce soudce je v tomto případě nástrojem předběžné opatrnosti.
Má po dobu do konečného rozhodnutí zajistit, že případná rozhodnutí či jiné úkony,
které by kárně obviněná v mezidobí jako soudkyně „ve službě“ učinila, nebudou právně ani jinak
(ve veřejné diskusi, politicky apod.) zpochybňovány s argumentem, že mohou být podobně
jednostranné, zaujaté či dokonce pokřivené nelegitimními vlivy jako ty, kvůli nimž je v nynější
věci kárným navrhovatelem požadováno uložení nejpřísnějšího kárného opatření. V daném
případě je při zvážení okolností případu třeba dát přednost ochraně důvěryhodnosti soudní moci
před konkurující hodnotou, tedy ochranou rozhodovací nezávislosti kárně obviněné soudkyně
a ochranou zásady zákonného soudce, jakož i požadavkem patřičně rychlého fungování soudů.
[40] Pokud by kárně obviněná byla v kárném řízení shledána vinnou a odvolána z funkce
soudce, nebude se již od okamžiku účinnosti rozhodnutí minstra spravedlnosti na výkonu
soudnictví vůbec podílet. Pokud by bylo shledáno, že se sice kárného provinění dopustila,
avšak povaha a intenzita provinění není taková, aby zavdávala důvod k jejímu „propuštění
ze služby“, bude pokračovat v rozhodovací činnosti, přičemž bude na veřejnosti a adresátech její
rozhodovací činnosti, aby kárnému senátu uvěřili, že kárně obviněnou „ve službě“ ponechal
s pečlivě uváženým přesvědčením, že výkonu soudnictví je i přes své selhání jinak schopna.
Podobně by tomu bylo, pokud by kárný senát dospěl k závěru, že se kárně obviněná žádného
kárného provinění nedopustila – i zde je na veřejnosti a adresátech rozhodovací činnosti kárně
obviněné, aby kárnému senátu uvěřili, že její věc posoudil pečlivě a s přihlédnutím ke všem
rozhodným okolnostem, a že se tedy na úsudek kárného senátu ohledně dalšího působení kárně
obviněné při výkonu soudnictví může přiměřeně spolehnout.
II. 3. Závěr
[41] S ohledem na výše uvedené úvahy kárný senát dospěl k závěru, že námitky kárně
obviněné proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o tom, že se kárně obviněná podle §100 odst. 1
písm. b) zákona o soudech a soudcích dočasně zprošťuje výkonu funkce soudce,
jsou nedůvodné. Proto tyto námitky zamítl.
II. 4. Účinky rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce soudce
[42] Ten, kdo byl podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích dočasně zproštěn
výkonu funkce soudce, se od účinnosti rozhodnutí (§100 odst. 3 ve spojení s §99 odst. 2 zákona
o soudech a soudcích) nesmí podílet na výkonu soudnictví. Zejména nesmí rozhodovat ve věcech
mu přidělených a činit v nich jiné úkony. Není povinen podílet se na běžném chodu soudu;
je však povinen poskytnout soudu součinnost potřebnou k novému uspořádání věcí v souvislosti
k rozhodnutím o dočasném pozastavení výkonu funkce soudce, zejména předat spisy či jiné věci
týkající se rozhodovací činnosti a poskytnout informace o tom, co bylo ve věcech dosud činěno,
není-li to patrné ze spisu.
[43] Soud, jehož soudci byl dočasně pozastaven výkon funkce soudce, je povinen zajistit další
výkon soudnictví ve věcech přidělených dosud dotyčnému soudci. S přihlédnutím k okolnostem
a povaze těchto věci je třeba přidělit je jinému soudci uplatněním již existujícího pravidla
uvedeného v rozvrhu práce, případně změnou rozvrhu práce (§41 odst. 2 věta druhá zákona
o soudech a soudcích), nebo, snesou-li odkladu bez činění úkonů v nich, vyčkat výsledku kárného
řízení.
[44] Kárný senát usiluje o pokud možno rychlé projednání kárných věcí soudce, jemuž byl
dočasně pozastaven výkon jeho funkce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda kárného senátu