ECLI:CZ:NSS:2018:16.KSS.9.2017:67
sp. zn. 16 Kss 9/2017 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal na neveřejném zasedání konaném
dne 8. 1. 2018 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Šimky a členů
JUDr. Pavla Příhody, JUDr. Milana Závurky, JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského
a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc. námitky kárně obviněné JUDr. Heleny Králové,
soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, se sídlem Ovocný trh 587/14,
Praha 1, zastoupené JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 15, Praha 5,
a JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála 397, Malá Skála, proti rozhodnutí
ministra spravedlnosti ze dne 14. 12. 2017, č. j. MSP-895/2017-OOJ-SO/2, a rozhodl
takto:
Námitky kárně obviněné proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 14. 12. 2017,
č. j. MSP-895/2017-OOJ-SO/2, se zamítají .
Odůvodnění:
I. Dosavadní postup ve věci
I. 1. Kárné řízení
[1] Návrhem předsedy Městského soudu v Praze, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu
jako soudu kárnému dne 6. 12. 2017, bylo zahájeno kárné řízení se soudkyní Obvodního soudu
pro Prahu 1 JUDr. Helenou Královou. Toto řízení je u Nejvyššího správního soudu jako soudu
kárného vedeno pod sp. zn. 16 Kss 9/2017. Za spáchání v kárném návrhu blíže popsaného
kárného provinění bylo navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce soudkyně
ve smyslu §88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudech a soudcích“).
I. 2. Rozhodnutí ministra spravedlnosti o dočasném zproštění výkonu funkce soudkyně
[2] Rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 14. 12. 2017, č. j. MSP-895/2017-OOJ-SO/2,
bylo podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích rozhodnuto o dočasném zproštění
výkonu funkce soudkyně JUDr. Heleny Králové, a to na dobu do pravomocného skončení
kárného řízení. Toto rozhodnutí bylo JUDr. Heleně Králové doručeno dne 18. 12. 2017.
[3] V odůvodnění předmětného rozhodnutí ministr spravedlnosti nejprve zrekapituloval
dosavadní průběh kárného řízení vedeného se soudkyní JUDr. Helenou Královou u Nejvyššího
správního soudu jako soudu kárného pod sp. zn. 16 Kss 9/2017. Existencí tohoto řízení je dle
jeho názoru splněna formální podmínka předvídaná v §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech
a soudcích, tedy kárný návrh proti jmenované soudkyni, v němž je navrženo uložení kárného
opatření odvolání z funkce.
[4] Následně se ministr spravedlnosti zabýval splněním podmínky materiální,
tj. zda je vzhledem k jednání, které je soudkyni JUDr. Heleně Králové kladeno za vinu v návrhu
na zahájení kárného řízení, a vzhledem k povaze soudcovské funkce na místě, aby do doby
pravomocného rozhodnutí v kárném řízení tato soudkyně nevykonávala danou funkci. Jak
je uvedeno v návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 6. 12. 2017, soudkyně JUDr. Helena
Králová s vědomím, v jaké podobě, smyslu a znění vyhlásila jako předsedkyně senátu během
hlavního líčení usnesení, a poté, co si uvědomila význam učiněného rozhodnutí pro souzenou
věc, rozhodla se smysl vyhlášeného, a tedy již nezměnitelného rozhodnutí fakticky anulovat
a zpětně usnesení vyložit tak, že nedopadá na žádný z mnoha odposlechů ve věci, kromě dvou
nevýznamných SMS zpráv. V prohlášení učiněném pro veřejnost skrze tiskovou mluvčí
Obvodního soudu pro Prahu 1 uvedla zjevnou nepravdu ve snaze změnit smysl a dopad
již vyhlášeného a neměnného rozhodnutí. Podle ministra spravedlnosti je tak nepochybné,
že jednání, kdy soudkyně JUDr. Helena Králová, ve snaze zakrýt své pochybení při vydání
usnesení v hlavním líčení, prostřednictvím tiskové mluvčí záměrně uvedla nepravdu, je natolik
závažným, že přímo ohrožuje důvěru veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování
soudů. Míra závažnosti tohoto jednání je tedy dle ministra spravedlnosti natolik vysoká,
že setrvání soudkyně JUDr. Heleny Králové ve funkci po dobu kárného řízení je naprosto
neslučitelné se zájmy chráněnými zákonem o soudech a soudcích.
[5] V daném kontextu ministr spravedlnosti též zdůraznil, že již dne 20. 9. 2017 podal sám
kárný návrh vůči jmenované soudkyni, přičemž tento je veden u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 16 Kss 7/2017. Konkrétně jej podal pro opakované nerespektování závazného právního
názoru a pokynů vyslovených v rozhodnutí nadřízených soudů v několika trestních věcech.
Nutno podotknout, že i zde bylo navrženo nejpřísnější kárné opatření, tedy odvolání z funkce
soudkyně. Při zkoumání splnění materiální podmínky pro dočasné zproštění výkonu funkce
soudkyně je tudíž třeba přihlédnout i k této skutečnosti.
[6] Závěrem ministr spravedlnosti konstatoval, že rozhodnutí o dočasném zproštění je sice
citelným zásahem do výkonu soudcovské funkce, ale současně zcela koresponduje s mírou
společenské nebezpečnosti jednání, pro které je soudkyně JUDr. Helena Králová kárně stíhána.
Právě povaha tohoto jednání a veřejný zájem na zajištění důvěry v nezávislé, nestranné
a spravedlivé rozhodování soudů, jakožto ústřední maximy výkonu funkce soudce, dosahují
v daném případě takové intenzity, že převažují nad zájmem jedince plynoucím z jeho práva
na nerušený výkon veřejné funkce, a proto postup ministra spravedlnosti podle §100 odst. 1
písm. b) zákona o soudech a soudcích nelze vnímat jako porušení čl. 21 odst. 4 Listiny základních
práv a svobod.
I. 3. Námi tky dočasně zproštěné soudkyně proti rozhodnutí ministra
[7] Soudkyně JUDr. Helena Králová podala v zákonem stanovené lhůtě (§100 odst. 4 zákona
o soudech a soudcích) námitky, kterými se dožadovala zrušení svého dočasného zproštění
výkonu funkce soudkyně. Úvodem zdůraznila, že nadále trvá na tom, že odposlechy v předmětné
trestní věci byly nezákonné. Na tomto hodnocení setrvala jak v rámci rozhovoru s tiskovou
mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1 P. H., tak i v rozhovoru s místopředsedkyní tohoto soudu
JUDr. Danou Šindelářovou. Nebyla přitom tím, kdo veřejně prezentoval význam daného
usnesení. Kárný návrh zde pak tvoří jistou analogii „nepřímého pachatelství“, kdy obě zmíněné
osoby pokládá za pouhé interprety prohlášení JUDr. Heleny Králové, ačkoliv skutečný obsah
jejího rozhovoru nezná (resp. ten nebyl nijak písemně zaznamenán a JUDr. Helena Králová na
něj nebyla nijak dotazována). Nebylo tedy vůbec postaveno najisto, kdo se dopustil zkreslení ve
vztahu k veřejnosti a jakým způsobem.
[8] JUDr. Helena Králová dále uvedla, že v rámci řízení o námitkách je předčasné,
aby si kárný senát tvořil úsudek o předběžné otázce, kterou je zákonnost odposlechů
v předmětné trestní věci. I kdyby si však utvořil názor shodný s názorem kárného navrhovatele,
nemůže odlišnost právního názoru soudkyně kárně postihnout. Hodnocení důkazů je totiž
svrchovaným právem nezávislého a nestranného soudu. Jestliže tedy JUDr. Helena Králová klade
na náležitosti žádosti a na odůvodnění příkazu k odposlechu přísnější nároky než jiní soudci,
v žádném případě to nelze označit za extenzivní výklad právního předpisu. Z těchto důvodů
je podaný kárný návrh nedostatečně zdůvodněn a opírá se o tvrzení, která jsou v rozporu
se skutečným stavem věci. Princip presumpce neviny vyžaduje, aby k tak tvrdému opatření, jakým
je zproštění z funkce, bylo přikročeno jen tehdy, jestliže i materiální podmínky, tedy společenská
škodlivost kárného provinění, znemožňují nebo silně zpochybňují další výkon funkce. V daném
případě však ministr spravedlnosti toliko přejímá nedostatečné a důkazně nepodložené
argumenty kárného návrhu, aniž by sám tuto argumentaci jakkoliv doplnil.
[9] Kroky ministra spravedlnosti a předsedy Městského soudu v Praze pak JUDr. Helena
Králová subjektivně vnímá jako stupňující se nátlak na její osobu, aby se sama „vzdala“ funkce
trestní soudkyně, což je doprovázeno také značnou „mediální ofenzívou“. Sama se přitom
neoznačuje za nechybující a neomylnou soudkyni, která vede každé trestní řízení do detailu
procesně absolutně bezchybně.
[10] Co se týče oprávnění ministra spravedlnosti dočasně zprostit výkonu funkce soudce,
je nutné toto podle JUDr. Heleny Králové vnímat jako formu razantního vstupu vrcholného
představitele moci výkonné v oblasti justice do ústavně chráněného principu zákonného soudce.
Jednání, za které navrhuje předseda Městského soudu v Praze jako kárný navrhovatel kárné
opatření odvolání jmenované soudkyně z funkce (i kdyby se stalo přesně tak, jak tvrdí kárný
navrhovatel), nicméně takovou závažnou intenzitu porušení povinností soudce nedosahuje.
JUDr. Helena Králová též odmítla názor, že dvě kárné žaloby odůvodňují dočasné zproštění
funkce soudkyně jako „předstupeň“ či „předobraz“ očekávaného kárného opatření odvolání z funkce
soudkyně jako výsledku dvou kárných řízení. Nutno podotknout, že po prvním kárném návrhu
dočasné zproštění funkce soudkyně nenásledovalo. Skutek, pro který byl na JUDr. Helenu
Královou podán druhý kárný návrh, se pak nestal tak, jak kárný navrhovatel uvedl, přičemž ani
nedosahuje potřebné míry závažnosti porušení povinností soudkyně.
[11] JUDr. Helena Králová poté připomněla, že již ve fázi rozhodování o daných námitkách
bude kárný senát stát před otázkou, zda zmírní difamující účinky jejího široce mediálně
referovaného dočasného zproštění výkonu funkce soudkyně ministrem spravedlnosti. Současně
také upozornila na to, že jde především o práva stran trestního řízení na bezprůtahový proces
a na zachování dosavadního zákonného soudce. Nyní totiž není oprávněna k jakémukoliv
procesnímu úkonu jménem soudu s vnějšími důsledky pro strany trestního řízení i vůči
odvolacímu soudu, sporná je i její role a funkce vůči soudnímu oddělení, jehož je stále součástí.
Dočasné zproštění výkonu funkce soudkyně tak vyvolává nepříznivé důsledky především pro
právní postavení těch, kteří nejsou stranami kárného řízení.
[12] Ze všech shora uvedených důvodů proto JUDr. Helena Králová navrhla, aby Nejvyšší
správní soud jako soud kárný zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 14. 12. 2017,
č. j. MSP-895/2017-OOJ-SO/2, o jejím dočasném zproštění výkonu funkce soudkyně.
II. Posouzení námitek Nejvyšším správním soudem
II. 1. Obecné úvahy
[13] Podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích (m)inistr spravedlnosti může dočasně
zprostit výkonu funkce soudce, je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je v kárné žalobě navrženo
uložení kárného opatření odvolání z funkce, a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení. Podle
odstavce 4 téhož paragrafu (p)roti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. b)
může soudce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního
předpisu ke kárnému řízení; podání námitek nemá odkladný účinek.
[14] Podle §13a zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), (p)okud
v souvislosti s podáním návrhu na zahájení kárného řízení byl soudce dočasně zproštěn výkonu funkce soudce
a proti rozhodnutí o dočasném zproštění byly kárně stíhaným soudcem podány námitky, rozhodne senát nejprve
o těchto námitkách, a to do 10 pracovních dnů bez jednání usnesením, kterým buď námitky zamítne, nebo
dočasné zproštění výkonu funkce zruší. Obdobně se postupuje, pokud v souvislosti s podáním návrhu na zahájení
kárného řízení byl dočasně zproštěn výkonu funkce státní zástupce a proti rozhodnutí o dočasném zproštění byly
kárně stíhaným státním zástupcem podány námitky.
[15] Je zjevné, že formální podmínka uvedená v §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech
a soudcích splněna je. Kárný navrhovatel požaduje ve svém návrhu popsaném sub I. 1. odvolání
JUDr. Heleny Králové z funkce soudkyně.
[16] K tomu, aby bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti zákonné, však je třeba, aby byla
splněna i podmínka v judikatuře kárných senátů označovaná jako podmínka materiální, v zákoně
sice výslovně neuvedená, plynoucí však z podstaty a funkce soudů a soudců v systému dělby
moci. Jí je třeba rozumět to, že okolnosti kárného stíhání, především pak rysy údajného kárně
stíhaného jednání, viděny v relevantních souvislostech, vyžadují, aby kárně stíhaný soudce byl
rozhodnutím ministra dočasně „vyřazen“ z běžného výkonu své funkce.
[17] Kárné řízení se soudci je záměrně koncipováno jako procedura, v níž má hlavní
a poslední slovo soud, zatímco jiní aktéři této procedury, konkrétně kární navrhovatelé, kteří jsou
součástí moci výkonné či se jako funkcionáři soudů podílejí na státní správě soudnictví, mají
toliko roli jedné z procesních stran kárného řízení.
[18] Výjimkou je kompetence ministra spravedlnosti rozhodnout o dočasném zproštění
výkonu funkce soudce. Zde je soud (kárný senát Nejvyššího správního soudu) v postavení
nezávislé instance provádějící na základě opravného prostředku (námitek) soudce, jenž byl
dočasně zproštěn výkonu funkce, plný a důkladný přezkum zákonnosti rozhodnutí ministra
spravedlnosti. Smyslem a účelem výjimečné kompetence výkonné moci zasáhnout takto
do samotné podstaty funkce soudce (de facto jej zbavit možnosti funkci vykonávat, byť dočasně,
a navíc s mimořádně závažnými dopady do materiálního zabezpečení soudce, viz §100 odst. 2
zákona o soudech a soudcích) je možnost rychlé a efektivní reakce v situacích, jež „odstavení“
soudce od rozhodovací činnosti naléhavě vyžadují. Výjimečná a potenciálně zneužitelná
kompetence ministra spravedlnosti musí být vyvážena pečlivou soudní kontrolou na základě
opravného prostředku dotčeného soudce.
[19] Soud musí při rozhodování o námitkách brát v rámci posuzování materiální podmínky
zákonnosti rozhodnutí ministra spravedlnosti v úvahu důvody, kvůli nimž je mu kompetence
k přezkumu rozhodnutí ministra spravedlnosti zákonem svěřena.
[20] Prvním důvodem je ochrana systémové role soudní moci. K tomu, aby soudní moc plnila
svoji ústavní roli, je nezbytně třeba široké a skutečné rozhodovací nezávislosti soudců. Její
součástí je i to, že soudce se může vnitřně spolehnout, a být si přiměřeně jistý, že vede-li spor
se státem týkající se výkonu jeho funkce soudce, postaví se ústavní orgány nadané obdobným
stupněm nezávislosti jako on sám v tomto sporu na jeho stranu, bude-li na jeho straně
i objektivní právo. Jinak řečeno, klíčovou zárukou soudcovské nezávislosti je, aby se soudce mohl
přiměřeně spolehnout na nestrannost a rozhodovací poctivost orgánů kompetentních
k posuzování jeho údajného kárného provinění a s tím souvisejících otázek (mimo jiné
i zákonnosti dočasného zproštění soudce výkonu jeho funkce ministrem spravedlnosti). V tomto
ohledu kárné senáty plní klíčovou funkci při ochraně systémové role soudní moci a nesmí v ní
selhat, zejména nesmí podlehnout tlaku politickému, mediálnímu či tomu, co lze nazvat tlakem
ulice (zjednodušenému či silně na emocích založenému hodnocení soudcova jednání). Nesmí
tedy selhat ani tehdy, je-li rozhodnutí ministra spravedlnosti o dočasném zproštění výkonu
funkce určitého soudce účelové, přehnané, politicky motivované, snažící se zalíbit veřejnosti,
neopřené o dostatečně silné důvody či jinak neadekvátní. Zde musí kárný senát mít odvahu
vykázat ministra spravedlnosti do patřičných mezí, i když za to nezíská veřejný potlesk.
[21] Jde ostatně i o další s nezávislostí soudní moci úzce související aspekt výkonu soudnictví,
a sice o ochranu zásady zákonného soudce. Ta je postavena na myšlence, že nesmí být možno
manipulovat tím, který soudce soudí jakou kauzu. Pravidla pro přidělování věcí soudcům musí
mít férovou, racionální a transparentní povahu. Pokud je již věc soudci přidělena, zásadně mu
nesmí být odňata. Dočasné zproštění výkonu funkce určitého soudce ministrem spravedlnosti
znamená, že zejména u těch věcí, které nesnesou odkladu do doby předpokládaného skončení
kárného řízení, je třeba změnit zákonného soudce. Je zjevné, že pokušení ministra spravedlnosti
ke zneužití své kompetence zejména v případě politicky, ekonomicky či jinak významných nebo
mediálně sledovaných kauz k dosažení toho, aby ve věci rozhodoval „správný“ soudce, anebo
naopak nerozhodoval soudce názorově „nepohodlný“, může existovat. Proto je třeba na takové
možné pokušení myslet a důsledně mu čelit velmi přísným posuzováním ministrova rozhodnutí
kárným senátem.
[22] Součástí systémové role soudní moci je však i to, že musí být vnímána veřejností jako
nestranná, nezávislá, poctivá a vnitřně pevná. Ústavní pozice soudní moci je na důvěře
v ni založena. Bez důvěry ztrácí soudní moc legitimitu založenou na tom, že její rozhodování má
být rozumné a spravedlivé, nestranné a nezávislé, a mění se v prostou mocenskou mašinerii.
Je zjevné, že vnímání soudní moci jako důvěryhodné může být narušeno, je-li proti určitému
soudci zahájeno kárné řízení. Soudce se tím dostává do situace víceméně veřejného (neboť fakt
vedení kárného řízení se veřejnosti zpravidla neutají, a také rozhodně není žádný důvod jej tajit)
zpochybnění své profesní způsobilosti; někdy většího, někdy menšího, to závisí na povaze kárně
stíhaného jednání, v každém případě však takového, které může ve veřejnosti důvěru v soudcovu
schopnost kvalitního a nezávislého rozhodování významně nahlodat. Jsou-li v dané chvíli
dostupné informace o soudcově jednání a jiných okolnostech s ním souvisejících takové,
že by mohly vést k významné míře obecné nedůvěry v soudcovu rozhodovací činnost v době
mezi zahájením kárného řízení a rozhodnutím kárného senátu o soudcově kárné odpovědnosti,
je namístě mimořádný prostředek, kterým rozhodnutí ministra spravedlnosti podle §100 odst. 1
písm. b) zákona o soudech a soudcích je, použít. Účelem jeho použití je ochrana důvěryhodnosti
soudní moci po dobu trvání kárného řízení, tedy do doby, než bude definitivně jasno, zda
se kárně stíhaný soudce dopustil něčeho nedobrého, anebo naopak nedopustil.
[23] Kárný senát při přezkumu rozhodnutí minstra spravedlnosti musí pečlivě vážit dva proti
sobě stojící důležité zájmy – na jedné straně zájem na zachování nezávislosti soudní moci
a ochraně zásady zákonného soudce, na straně druhé na zachování důvěryhodnosti soudní moci.
II. 2. Posouzení konkrétních okolností věci
[24] V první řadě si tedy kárný senát musel učinit předběžný a prozatímní úsudek o povaze
jednání JUDr. Heleny Králové, pro které jsou proti ní vedena kárná řízení, a o relevantních
souvislostech tohoto jednání. Kárný senát zdůrazňuje, že se jedná o úsudek předběžný
a prozatímní, činěný v zákonem předepsané krátké lhůtě (§13a věta první zákona č. 7/2002 Sb.),
a proto neopřený o nic jiného než o analýzu tvrzení zainteresovaných osob a další dostupné
podklady, zejména o listiny tvořící obsah spisů kárných věcí. Tento úsudek tedy je nutně toliko
omezeně spolehlivý, založený ve významné míře na odhadu a domýšlení si skutkově nejasných
otázek, a může být zcela zásadně korigován zjištěními a právními úvahami učiněnými v dalším
postupu kárných řízení. Rozhodnutí o námitkách nelze v žádném ohledu vnímat jako náznak, jak
kárný senát rozhodne ve věcech samotných.
[25] V nyní projednávané věci bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti vydáno v souvislosti
s údajným kárným deliktem spočívajícím v tom, že JUDr. Helena Králová měla v rámci hlavního
líčení nesprávně vyhodnotit použitelnost určitého důkazu a následně (po skončení daného úseku
hlavního líčení) se snažit tento svůj nesprávný postup zastřít posuny ve výkladu toho,
co se v jednací síni mělo odehrát. Již z tohoto velmi stručného popisu údajného skutku je patrné,
že samo o sobě, i kdyby kárně obviněná soudkyně vskutku zaviněně jednala tak, jak je kárným
navrhovatelem tvrzeno, by s velkou pravděpodobností nemohlo jít o kárné provinění, u něhož by
adekvátním kárným opatřením bylo odvolání kárně obviněné z funkce soudce. S nikoli
nevýznamnou pravděpodobností však nemusí vůbec jít o kárné provinění, nýbrž o běžné
pochybení soudkyně při vedení řízení, které může, ale také nemusí mít procesní důsledky
a jež může být, pokud by takové důsledky mělo, napraveno v dalším postupu trestního řízení.
Samo o sobě by tedy kárným navrhovatelem tvrzené jednání v žádném případě nemohlo být
dostatečným důvodem k dočasnému zproštění JUDr. Heleny Králové výkonu funkce soudkyně.
[26] Kárný senát však nemohl ustat na zkoumání toliko toho jednání kárně obviněné,
jež je předmětem kárného řízení, v rámci něhož vydal ministr spravedlnosti své rozhodnutí. Jistě
by bylo možno ustanovení §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích vyložit tak,
že kárný senát má při přezkumu rozhodnutí ministra hodnotit pouze a jen takovéto jednání kárně
obviněného soudce a odhlédnout od jakýchkoli jiných skutečností či okolností, i kdyby měly
významný vliv na úsudek o tom, zda další výkon funkce kárně stíhaného soudce do doby
skončení kárného řízení nenaruší důvěryhodnost soudní moci nad únosnou míru. Takovéto
izolované posuzování by však ústavnímu postavení soudní moci udělalo medvědí službu.
[27] U JUDr. Heleny Králové nelze ignorovat, že vedle skutku kladeného jí za vinu předsedou
Městského soudu v Praze je kárně stíhána i pro skutek kladený jí za vinu ministrem spravedlnosti,
a sice ve věci sp. zn. 16 Kss 7/2017. Ministr spravedlnost ve svém kárném návrhu tvrdí,
že dotyčná soudkyně po dlouhou dobu a opakovaně (konkrétně v pěti skutkově a právně
obtížných trestních věcech) nerespektovala právní názor a závazné pokyny nadřízených soudních
instancí. Jakkoli kárně obviněná s kárným návrhem ministra spravedlnosti nesouhlasí a vznáší
proti němu důkladnou a prima facie nikoli irelevantní argumentaci, kárný návrh ministra je založen
na plausibilních skutkových tvrzeních a právních argumentech, které, pokud by se ukázaly
pravdivými a správnými, by mohly s významnou pravděpodobností vést k závěru,
že JUDr. Helena Králová se dopustila velmi závažného kárného provinění spočívajícího
v systematické a dlouhodobé neschopnosti rozhodovat v souladu se zákonem. Stěží by pak bylo
představitelné uložení jiného kárného opatření než odvolání kárně obviněné z funkce soudce.
[28] Okolnosti kárného řízení ve věci sp. zn. 16 Kss 7/2017, zejména povaha skutku
kladeného v něm za vinu kárně obviněné a zatím dostupné informace o tom,
zda je pravděpodobné, že se skutek stal a že může být kárným proviněním, znamenají pro soudní
moc významné ohrožení její důvěryhodnosti, na což je třeba adekvátně reagovat. Adekvátní
reakcí je „postavení dotyčné soudkyně mimo službu“, tedy slovy zákona dočasné zproštění
funkce soudkyně do doby, než bude v kárném řízení postaveno na jisto, zda se jednání kladeného
jí za vinu dopustila, nebo nikoli, a pokud ano, v jaké míře a s jakými dopady na výkon soudnictví.
Dočasné zproštění funkce soudce je v tomto případě nástrojem předběžné opatrnosti, který
má po dobu do konečného rozhodnutí o obou kárných návrzích zajistit, že případná rozhodnutí
či jiné úkony, které by kárně obviněná v mezidobí jako soudkyně „ve službě“ učinila, nebudou
právně ani jinak (ve veřejné diskusi, politicky apod.) zpochybňovány s argumentem, že mohou
být podobně neprofesionální jako ty, kvůli nimž byla kárně postižena. V daném případě je při
zvážení okolností případu třeba dát přednost ochraně důvěryhodnosti soudní moci před
konkurující hodnotou, tedy ochranou rozhodovací nezávislosti kárně obviněné soudkyně
a ochranou zásady zákonného soudce.
[29] Pokud by kárně obviněná byla v kárném řízení shledána vinnou a odvolána z funkce
soudce, nebude se již od okamžiku účinnosti rozhodnutí minstra spravedlnosti na výkonu
soudnictví vůbec podílet. Pokud by bylo shledáno, že se sice kárného provinění dopustila, avšak
povaha a intenzita provinění není taková, aby zavdávala důvod k „propuštění soudkyně
ze služby“, bude soudkyně pokračovat v rozhodovací činnosti, přičemž bude na veřejnosti
a adresátech její rozhodovací činnosti, aby kárnému senátu uvěřili, že soudkyni „ve službě“
ponechal s pečlivě uváženým přesvědčením, že výkonu soudnictví je schopna. Podobně by tomu
bylo, pokud by kárný senát dospěl k závěru, že se kárně obviněná žádného kárného provinění
nedopustila – i zde je na veřejnosti a adresátech rozhodovací činnosti kárně obviněné, aby
kárnému senátu uvěřili, že její věc posoudil pečlivě a s přihlédnutím ke všem rozhodným
okolnostem, a že se tedy na úsudek kárného senátu ohledně dalšího působení kárně obviněné při
výkonu soudnictví může přiměřeně spolehnout.
II. 3. Závěr
[30] S ohledem na výše uvedené úvahy kárný senát dospěl k závěru, že námitky kárně
obviněné proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o tom, že se kárně obviněná podle §100 odst. 1
písm. b) zákona o soudech a soudcích dočasně zprošťuje výkonu funkce soudce, jsou
nedůvodné. Proto tyto námitky zamítl.
II. 4. Účinky rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce soudce
[31] Ten, kdo byl podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích dočasně zproštěn
výkonu funkce soudce, se od účinnosti rozhodnutí (§100 odst. 3 ve spojení s §99 odst. 2 zákona
o soudech a soudcích) nesmí podílet na výkonu soudnictví. Zejména nesmí rozhodovat ve věcech
mu přidělených a činit v nich jiné úkony. Není povinen podílet se na běžném chodu soudu;
je však povinen poskytnout soudu součinnost potřebnou k novému uspořádání věcí v souvislosti
k rozhodnutím o dočasném pozastavení výkonu funkce soudce, zejména předat spisy či jiné věci
týkající se rozhodovací činnosti a poskytnout informace o tom, co bylo ve věcech dosud činěno,
není-li to patrné ze spisu.
[32] Soud, jehož soudci byl dočasně pozastaven výkon funkce soudce, je povinen zajistit další
výkon soudnictví ve věcech přidělených dosud dotyčnému soudci. S přihlédnutím k okolnostem
a povaze těchto věci je třeba přidělit je jinému soudci uplatněním již existujícího pravidla
uvedeného v rozvrhu práce, případně změnou rozvrhu práce (§41 odst. 2 věta druhá zákona
o soudech a soudcích), nebo, snesou-li odkladu bez činění úkonů v nich, vyčkat výsledku kárného
řízení.
[33] Kárný senát usiluje o pokud možno rychlé projednání kárných věcí soudce, jemuž
byl dočasně pozastaven výkon jeho funkce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda kárného senátu