ECLI:CZ:NSS:2018:2.AFS.131.2018:50
sp. zn. 2 Afs 131/2018 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. V., zastoupený
JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 2. 5. 2016, č. j. 18014/16/5200-10421-702407, č. j. 18015/16/5200-10421-
702407 a č. j. 18016/16/5200-10421-702407, a ze dne 2. 2. 2017, č. j. 3191/17/5200-10423-
708571, č. j. 3206/17/5200-10423-708571 a č. j. 3223/17/5200-10423-708571, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2018,
č. j. 48 Af 22/2016 – 105,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení
soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený
rozsudek“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení tří v záhlaví označených rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 5. 2016, týkajících se daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let
2007, 2008 a 2009, a tří v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, týkajících
se povinnosti uhradit úroky z prodlení vzniklé v důsledku prodlení žalobce se zaplacením daně
z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2007, 2008 a 2009 (dále jen „napadená
rozhodnutí“).
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel svůj návrh na přiznání
odkladného účinku odůvodňuje tím, že v současné situaci je s ohledem na jeho finanční
a majetkové poměry mimo jeho možnosti uhradit předmětnou daňovou povinnost, která
přesahuje částku jeden a půl milionu korun. Stěžovatel řádně doložil, že pobírá starobní důchod
ve výši 11 950 Kč měsíčně a uvedl, že má přerušené živnostenské oprávnění, a nemá tedy příjem
z výkonu živnosti. Dále uvádí, že správce daně neoprávněně a v rozporu s přiznaným odkladným
účinkem a za situace zrušení podkladového rozhodnutí v související věci doměření daně
z přidané hodnoty odčerpal z bankovního účtu stěžovatele finanční prostředky ve výši
přes tři miliony korun. Stěžovatel rovněž upozorňuje na to, že jeho nemovitosti, ve kterých
s rodinou žije, jsou zajištěny zástavním právem vydaným správcem daně. Zástavní právo
tak dle stěžovatele poskytuje dostatečnou záruku, že v případě potvrzení napadených rozhodnutí
budou pohledávky správce daně uhrazeny.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že návrh
nepovažuje za opodstatněný, neboť zde nejsou žádné mimořádné důvody pro jeho přiznání.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Jde o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115, všechna zde citovaná rozhodnutí
jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[5] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje
a uvést její intenzitu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 – 32, nebo ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 – 50). Stěžovatelem uvedená
tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem
krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním
zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[7] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky a Nejvyšší správní soud
tak shledal návrh důvodným. Výkon rozhodnutí by mohl podstatným způsobem zasáhnout
finanční situaci stěžovatele, a tím mu způsobit nenahraditelnou újmu. Nejvyšší správní soud
neshledal žádné okolnosti, které by s přiznáním odkladného účinku spojovaly dotčení práv třetích
osob nebo rozpor s veřejným zájmem. Žalovaný na žádné takové okolnosti ve svém vyjádření
neupozornil. Nadto, je třeba upozornit, že odkladný účinek byl již přiznán i v řízení
před krajským soudem, suspenzivní účinek je proto zachován.
[8] Nejvyšší správní soud tedy přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Do skončení řízení
o kasační stížnosti se proto pozastavují účinky napadeného rozsudku, jímž došlo k zamítnutí
stěžovatelovy žaloby a zejména k pozastavení účinků napadeného rozhodnutí a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném
případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
[9] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[10] Vzhledem k tomu, že právní mocí rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku
vzniká povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku
dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené
od povinnosti soudní poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1000 Kč je možno uhradit v kolcích
vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu
jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), případně v hotovosti na podkladně soudu
anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1020313118.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 2 Afs 131/2018
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ