ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.157.2018:39
sp. zn. 2 As 157/2018 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Opus Lacrimosa,
zapsaný ústav, se sídlem Řečkovice č. ev. 2184, Brno, zastoupený Mgr. Pavlem
Černým, advokátem se sídlem Údolní 33, Brno, proti žalované: Česká průmyslová
zdravotní pojišťovna, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava, zastoupená Mgr. Martinem
Blaškem, LL.M., advokátem se sídlem Olbrachtova 1334/27, Ostrava, proti rozhodnutí žalované
ze dne 19. 4. 2017, zn. CPZP/241557/2017, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2018, č. j. 22 A 113/2017 – 32, o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
II. Žalované se u k l ád á povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání
odkladného účinku ve výši 1000 Kč (položka 20 Sazebníku soudních poplatků),
a to ve lhůtě 2 (dvou) týdnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 9. 5. 2018 brojí žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) proti shora
označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí generálního ředitele České
průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 19. 4. 2017, zn. CPZP/241557/2017, a rozhodnutí
České průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 9. 3. 2017, zn. ČPZP/166810/2017 a věc byla
žalované vrácena k dalšímu řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v rozhodném znění (dále jen „informační
zákon“).
[2] Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že stěžovatelka je povinným
subjektem ve smyslu §2 odst. 1 informačního zákona, neboť je ve světle judikatury Ústavního
soudu a Nejvyššího správního soudu „veřejnou institucí“. Dále shledal, že shora označená
rozhodnutí stěžovatelky (resp. generálního ředitele žalované) jsou rozhodnutími ve smyslu
§65 s. ř. s. a mohou tedy podléhat soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Závěrem krajský
soud konstatoval, že již skutečnost, že stěžovatelka je povinným subjektem podle informačního
zákona, postačuje ke zrušení uvedených rozhodnutí a vrácení věci stěžovatelce k dalšímu řízení,
neboť právě tímto názorem byl základní důvod rozhodnutí stěžovatelky vyvrácen.
[3] Podáním ze dne 18. 7. 2018, téhož dne doručeným Nejvyššímu správnímu soudu,
stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.
V současné době by totiž výkonem napadeného rozsudku docházelo k závažnému zásahu
do činnosti stěžovatelky. Tato újma je ze své podstaty újmou nenahraditelnou, protože ze strany
žalobce by došlo k vyžadování informací ve struktuře, kterou stěžovatelka není povinna evidovat.
Neprodlený výkon napadeného rozsudku by měl dále zcela zásadní dopady na personál
stěžovatelky, když v důsledku napadeného rozsudku by stěžovatelka musela pozastavit
či dokonce zrušit naplánované projekty a přesunout personál na vyhledávání těchto informací
z důvodu množících se žádostí různých subjektů. Zcela zásadním způsobem by byl omezen
běžný provoz stěžovatelky. Případný výkon rozsudku ukládajícího stěžovatelce povinnost
poskytovat informace v daném rozsahu a kvalitě je tedy s ohledem na zjevnou účelovost jednání
žalobce a výši nákladů, které bude muset stěžovatelka vynaložit na sběr a konfiguraci těchto
údajů, způsobilý přivodit stěžovatelce i závažnou majetkovou újmu. Náklady na tyto činnosti
půjdou do statisíců. Nepřiznáním odkladného účinku dojde ke zmaření účelu soudního
přezkumu, jeho následky budou nevratné. Stěžovatelka současně odkazuje na závěry usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2015, č. j. 2 Afs 131/2005 – 39, s tím, že v případě
nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by i případný pozdější úspěch ve věci samé
byl jen úspěchem formálním, neboť informace by již tou dobou byla poskytnuta a újmu tímto
způsobenou by nebylo lze odvrátit.
[4] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil negativně, neboť podle jeho
názoru nejsou pro vyhovění návrhu splněny zákonné podmínky podle §73 odst. 2 s. ř. s. Zásadně
odmítl tvrzení stěžovatelky o vzniku závažné a nenahraditelné újmy, omezení jejího běžného
provozu, vzniku nákladů ve výši statisíců korun českých, apod. Tato považuje za pouhá
nepodložená tvrzení. Naproti tomu žalobce uvádí, že jím požadované údaje mívají
zdravotní pojišťovny zcela běžně k dispozici. Pokud by navíc měla stěžovatelka skutečně
za to, že by ji zpracování a poskytnutí požadovaných informací natolik personálně zatížilo,
zjevně opomíjí ustanovení §17 odst. 1 věty druhé informačního zákona, podle něhož může
povinný subjekt vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Tvrzení
stěžovatelky, jimiž argumentuje pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, působí zcela
účelově. Naopak je to právě žalobce, komu může přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
vzniknout újma. Smyslem jeho žádosti o informace totiž bylo získání informací, které potřebuje
k úspěšné realizaci dlouhodobě plánovaného projektu. Na tento projekt měl přislíbeno udělení
dotace za podmínky, že bude projekt k určitému datu realizován. Podle žalobce je tudíž zřejmé,
že doba poskytnutí informace má pro něj zásadní význam. Žalobce dále Nejvyššímu správnímu
soudu doložil listiny obsahující odpovědi na jeho dřívější žádosti o stejný typ informací
dle informačního zákona, jiných zdravotních pojišťoven, konkrétně Vojenské zdravotní
pojišťovny, Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví
a Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, které žalobci srovnatelné požadované informace
poskytly.
[5] Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[6] Dle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí
být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud tak přizná žalobě
(či kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[7] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost,
jako mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet
jako na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[8] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS,
splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Případy přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného je možné dle ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu vázat toliko na výjimečné případy, kdy odložení účinků
rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu,
jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat onu nepoměrně větší újmu,
než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a která nebude v rozporu s jiným
veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud uvedl ve své judikatuře příkladmo případy, kdy může
dojít k ohrožení důležitého veřejného zájmu: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě,
vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu
s vojenským materiálem zločinnému podniku (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49).
[10] Krajský soud svým výrokem nezavázal stěžovatelku, aby požadované informace
o dotčené osobě poskytla. Za předpokladu, že by krajský soud uložil stěžovatelce povinnost
poskytnout informace, bylo by na místě zvažovat případnou újmu spojenou s náklady
a personálním zatížením stěžovatelky v souvislosti s poskytnutím informace (byť tato újma byla
přesvědčivým způsobem zpochybněna doložením vyhovujících stanovisek jiných zdravotních
pojišťoven k analogickým žádostem žalobce). Krajský soud však výrokem I. napadeného
rozsudku zrušil rozhodnutí stěžovatelky a vrátil jí věc k dalšímu řízení. Současně v bodu 12
odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že „v této fázi považuje za předčasné nařídit žalované
požadované informace poskytnout. Podstata tohoto sporu spočívala výhradně v rovině právní otázky postavení
žalované jakožto povinného subjektu a žalovaná se dosud s ohledem na zaujatý právní názor nezabývala dalšími
podmínkami pro poskytnutí informací. Nelze vyloučit, že pro poskytnutí některé z požadovaných informací
nebudou splněny podmínky stanovené v zákoně. Je tedy v první řadě na žalované, aby se s ohledem na soudem
učiněné právní závěry vyjádřené shora v dalším řízení zabývala charakterem požadovaných informací a rozhodla
o žádosti v intencích informačního zákona. Její závěry pak mohou být za podmínek stanovených v zákoně
podrobeny správnímu i soudnímu přezkumu.“ Nebyla-li stěžovatelce výrokem městského soudu uložena
povinnost poskytnout informaci, nemá jí uplatněná argumentace pro přiznání odkladného účinku
ani relevanci, ani oporu v napadeném rozsudku. Nejvyšší správní soud má stěžovatelčino tvrzení,
že tato bude v důsledku napadeného rozsudku čelit náporu žádostí o poskytnutí informací,
za čistě spekulativní. Ohledně tvrzené účelovosti předmětné žádosti žalobce o poskytnutí
informací pak stěžovatelka neuvedla ničeho konkrétního, z čeho by bylo možné na takovou
povahu žádosti usuzovat. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelce
v souvislosti s vykonatelností nebo jinými účinky napadeného rozsudku nehrozí nepoměrně větší
újma, než jaká může vzniknout jiným subjektům. Pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti tedy není splněna jedna ze zákonných podmínek. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnosti nepřiznal odkladný účinek.
[11] Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 29. 2. 2013, č. j. 1 As 27/2012 - 32, zaujal
názor, že „[p]ovinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem
právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní
poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam].“
Výrokem II. tohoto usnesení proto Nejvyšší správní soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit
soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku. Podle položky 20 Sazebníku soudních
poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), činí poplatek za návrh na přiznání
odkladného účinku ve správním soudnictví 1000 Kč. Soudní poplatek lze zaplatit
buďto vylepením kolkových známek příslušné hodnoty a doručením jimi opatřené listiny
Nejvyššímu správnímu soudu, nebo v hotovosti na pokladně soudu, nebo bezhotovostně
na účet Nejvyššího správního soudu (vlastník účtu: Nejvyšší správní soud, Moravské nám. 6,
657 40 Brno; adresa banky: Česká národní banka, Rooseveltova 18, 602 00 Brno; číslo
účtu: 3703-46127621/0710; závazný variabilní symbol: 1020415718). K zaplacení soudního
poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku stanovil Nejvyšší správní soud stěžovatelce
lhůtu 2 (dvou) týdnů od doručení tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 2 As 157/2018
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ