ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.171.2018:15
sp. zn. 2 As 171/2018 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: L. Š., zastoupený JUDr. Petrem
Veselým, advokátem se sídlem Nerudova 348, Kadaň, proti žalované: Policie České republiky,
Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kongresová 2, Praha 4, proti udělení
pokuty v blokovém řízení dne 3. 7. 2015, číslo bloku E1814131, série GE/2014, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018,
č. j. 1 A 21/2017 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení nadepsaného
usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla jako nepřípustná podle §68 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“, odmítnuta jeho žaloba, kterou
se domáhal prohlášení nicotnosti rozhodnutí žalované ze dne 3. 7. 2015, číslo bloku E1814131
série GE/2014, kterým mu byla uložena pokuta v blokovém řízení ve výši 1000 Kč. Stěžovatel
se měl dle údaje na bloku dopustit přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
[2] Městský soud žalobu odmítl s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 – 65, dle kterého je žaloba nepřípustná
proti správnímu rozhodnutí (zde rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení podle
§84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dále jen „zákon o přestupcích“),
které bylo vydáno v důsledku souhlasu účastníka řízení a tedy jeho vědomého rozhodnutí,
že přestupek nebude projednán v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové i právní posouzení
jeho jednání.
[3] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] Stěžovatel si je vědom uvedeného usnesení rozšířeného senátu, nicméně s ním nesouhlasí.
Namítá, že účastníci silničního provozu podepisují pokutové bloky, aniž by byli schopni
zkontrolovat právní kvalifikaci v nich uvedenou, a nemají ponětí o tom, zda pokutový blok
splňuje všechny zákonné náležitosti. Pokud spáchají více přestupků a dojde k ohrožení jejich
řidičského oprávnění, začnou tyto pokutové bloky zkoumat a jsou leckdy překvapeni, co na nich
najdou. Usnesením rozšířeného senátu bylo stanoveno, že nemohou napadat tyto bloky žalobami
na nicotnost, ale mohou namítat jejich nicotnost v navazujících řízeních, např. v řízení
o námitkách proti záznamu v registru řidičů. Stěžovatel má za to, že taková koncepce není
šťastná, neboť správní orgány se necítí dostatečně kompetentní k posuzování nicotnosti
pokutového bloku a raději vycházejí ze zásady presumpce správnosti takových aktů. Osoba
postižená pokutou tak má reálnou možnost namítat nicotnost až v žalobách proti správním
rozhodnutím vydaným v navazujících správních řízeních, tedy až s odstupem několika let
a v situaci, kdy je navazující rozhodnutí již pravomocné a vykonatelné. Může tak dojít i k situaci,
že zatímco v jednom navazujícím řízení bude pokutový blok posouzen jako nicotný,
v jiném nikoli.
[5] Stěžovatel podotýká, že danému systému zcela chybí opravný prostředek pro situaci,
kdy v pokutovém bloku dojde evidentně k chybné právní kvalifikaci či je zcela zjevné,
že se přestupek nestal. Pak správní orgány vychází z toho, že se účastník předem vzdal svých
práv. Na újmu platnosti pokutového bloku není ani skutečnost, že účastník pokutový
blok podepsal zjevně otřesen ihned po dopravní nehodě či v jiné tíživé osobní situaci, případně
na základě uchlácholení ze strany policistů, kteří jej ujišťují, že za tento přestupek nejsou
body, na místě to bude jen za 500 Kč, zatímco na magistrátu to bude v řádu tisíců. Stěžovatel
má za to, že mnohem větší smysl by dával systém, ve kterém by bylo připuštěno podání žaloby
na nicotnost rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení.
[6] Na základě uvedeného stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud usnesení městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost splňuje podmínky řízení a je přípustná
a projednatelná.
[9] Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční
zásadou (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.), a proto kvalita a preciznost ve formulaci
obsahu stížnostních bodů a jejich odůvodnění v kasační stížnosti v podstatě předurčuje
obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011 – 108, a ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54). Pro úspěch
v kasačním řízení je tak podstatné, jak kvalitně je stěžovatel schopen odůvodnit jím uplatněné
námitky. Stěžovatel v podané kasační stížnosti v podstatě pouze velice obecně a hypoteticky
předesílá, proč považuje systém posvěcený usnesením rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013,
č. j. 7 As 100/2010 – 65, kdy účastník silničního provozu, jemuž byla uložena bloková pokuta
(§84 a násl. zákona o přestupcích), nemůže podat žalobu proti rozhodnutí o uložení blokové
pokuty, jejímž jediným důvodem je tvrzená nicotnost tohoto rozhodnutí, za nedokonalý,
aniž by svoji argumentaci jakkoli individualizoval a vztáhnul na projednávanou věc. S ohledem
na uvedené se k projednávané věci vyjádří pouze v obecné rovině rovněž Nejvyšší správní soud.
[12] Jak již uvedl městský soud, a ostatně i stěžovatel, možností přezkumu rozhodnutí
vydaných v blokovém řízení se již zabýval rozšířený senát zdejšího soudu v usnesení ze dne
12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 – 65, přičemž stěžovatel neuvedl žádný argument,
který by měl Nejvyšší správní soud přesvědčit o tom, aby se od uvedeného usnesení jakkoli
odchýlil.
[13] Stěžovatel se v kasační stížnosti pokouší účastníky silničního provozu vykreslit
jako osoby, které jsou nucené okolnostmi (dopravní nehoda apod.) nebo policisty podepsat
pokutový blok. Stěžovatel však o tomto svém tvrzení nepřináší žádný důkaz nebo jakoukoli
konkretizaci vztahující se k nyní projednávané věci, která by svědčila o tom, že byl stěžovatel
tak otřesen nastalou situací, že si nebyl vědom svého jednání, nebo že by byl jakkoli donucen
policisty podepsat pokutový blok. Nejvyšší správní soud považuje tvrzení stěžovatele za účelová.
Stejně tak lze jako pouhé ničím nepodložené tvrzení shledat i argumentaci stěžovatele stran toho,
že se správní orgány necítí být dostatečně kompetentními k posouzení toho, zda je rozhodnutí
nicotné a tomuto posuzování se proto vyhýbají. Uvedené tvrzení stěžovatel žádným konkrétním
případem nepodporuje a ani nedokládá. Jeho argumentaci tak nelze považovat za nic jiného
než pouhou spekulaci, která nemá schopnost přesvědčit Nejvyšší správní soud k změně
ustáleného názoru o nepřípustnosti stěžovatelovy žaloby.
[14] Rozhodnutí v blokovém řízení lze vydat pouze tehdy, je-li přestupek spolehlivě
zjištěn, nestačí domluva a osoba, která se jej měla dopustit, je ochotná pokutu zaplatit
(§84 odst. 1 zákona o přestupcích). Jestliže by ten, kdo se měl podle závěru správního orgánu
přestupku dopustit, nepovažoval přestupek za spolehlivě zjištěný nebo by nebyl z jiného důvodu
ochoten pokutu zaplatit (např. proto, že se domnívá, že se přestupek nestal, nebo že je na takové
rozhodnutí příliš otřesen), nemusí souhlasit s projednáním přestupku v blokovém řízení a věc
se projedná ve správním řízení. Zahájení správního řízení je tak jenom a pouze v dispozici osoby,
která se měla přestupku dopustit, neboť právě jí je dáno na výběr, zda využije svého práva,
aby spáchání přestupku bylo řádně prokazováno a bylo prováděno skutkové i právní hodnocení
jejího jednání, nebo bude věc vyřešena na místě zaplacením pokuty. V dané věci však stěžovatel
tohoto práva nevyužil a věc byla s jeho souhlasem vyřízena v blokovém řízení.
[15] Smyslem přezkumu správních rozhodnutí ve správním soudnictví je poskytnutí soudní
ochrany v případech, kdy osoby, jež tvrdí, že byly na svých právech dotčeny, se svých práv
nedomohly před správním orgánem, ač se o to pokusily. Povaha blokového řízení však vylučuje,
aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně v žalobě
zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení a namítala, že se přestupek nestal, nebyl spolehlivě
zjištěn, na bloku je uvedeno chybné právní ustanovení apod. Naopak s ohledem na zásadu
vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) je nutné vycházet z toho, že obviněný z přestupku
se souhlasem s uložením pokuty v blokovém řízení dobrovolně vzdal důkladnějšího zjišťování
skutkového a právního stavu věci v rámci běžného řízení o přestupku. Jestliže tedy stěžovatel
sám nepožádal o vedení správního řízení, v němž by mohl využít i řádné opravné prostředky,
nemůže se dožadovat soudní ochrany proti (dle jeho názoru nicotnému) rozhodnutí o uložení
pokuty v blokovém řízení.
[16] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené souhlasí s městským soudem, že žaloba,
jejímž jediným důvodem je tvrzená nicotnost rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení
postupem podle §84 odst. 1 zákona o přestupcích, je nepřípustná podle §68 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud ostatně již v rozsudku ze dne 29. 12. 2004, č. j. 6 As 49/2003 - 46,
který byl publikován pod č. 505/2005 Sb. NSS, dovodil, že „pokud soudní řád správní označuje
za nepřípustnou žalobu proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky
[§68 písm. a) s. ř. s.], tím spíše (a minori ad maius) musí být nepřípustná žaloba proti rozhodnutí
(zde: rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení podle §84 a násl. zákona o přestupcích), které bylo vydáno
v důsledku souhlasu účastníka řízení, a tedy jeho vědomého rozhodnutí, že přestupek nebude projednáván v řízení,
jehož předmětem by bylo skutkové i právní posouzení jeho jednání“.
[17] Ze všeho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že napadené usnesení není nezákonné z důvodů
namítaných v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Neúspěšný stěžovatel proto nemá právo na náhradu nákladů řízení,
a žalované ji soud nepřiznal, neboť jí žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu