ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.156.2018:33
sp. zn. 2 Azs 156/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: L. M., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2017, č. j. MV-99563-4/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2018,
č. j. 50 A 67/2017 – 40,
takto:
I. Kasační stížnosti se odkladný účinek ne p ř i zn áv á.
II. Žalobci se uk l á dá povinnost zaplatit ve lhůtě jednoho týdne od doručení
tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví označenému
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „napadený rozsudek“ a „krajský
soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba ve věci žádosti o udělení povolení k přechodnému
pobytu.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek. Návrh odůvodňuje tím, že na území České republiky žije již dlouhou
dobu, vytvořil si zde silné rodinné a společenské zázemí, a tak by pro něj nucený návrat do země
jeho původu (Kosova) představoval nenahraditelnou újmu. Uvádí, že na území má manželku H.
B., nezletilého syna P. M. a bývalou manželku M. M. O syna pečuje bývalá manželka, stěžovatel
na něj platí výživné a pravidelně se s ním stýká. Přiznáním odkladného účinku by naopak
nemohla vzniknout újma jiným osobám ani by to nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
Stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 – 100, ve kterém bylo mimo jiné vysloveno, že pro výkon stěžovatelova
ústavního práva na spravedlivý proces může být nezbytné, aby mohl zůstat na území České
republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. „Byť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje
soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo
účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny
pro výkon zastoupení atd.“ Stěžovatel cituje také z usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76. Má za to, že nepřiznání odkladného účinku by bylo spojeno s povinností
vycestovat z území České republiky, což by bylo na újmu jeho právu na spravedlivý proces.
[3] Žalovaná naopak ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvádí,
že výkon napadeného rozhodnutí nemůže pro stěžovatele znamenat nenahraditelnou újmu,
a odmítá tvrzení žalobce, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Dále žalovaná odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012,
sp. zn. Pl. ÚS 23/11, dle kterého do soukromého a rodinného života může fakticky zasáhnout
až rozhodnutí bezprostředně vedoucí k nucenému opuštění země, které teprve vytvořené vazby
přetne; samotné neudělení víza tento efekt nemá.
[4] Podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. lze kasační stížnosti přiznat odkladný
účinek, jestliže 1) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže 2) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření.
Jedná se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena pro ojedinělé případy, jež naplňují
zákonem předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom má stěžovatel,
od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení
o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným
osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním
zásahem.
[6] Stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku zejména s ohledem na ochranu
jeho procesních práv. Z návrhu na přiznání odkladného účinku dále vyplývá, že má obavu
z nuceného opuštění České republiky a z něj vyplývajícího zásahu do rodinného a soukromého
života. Předmětem řízení v nyní projednávané věci je přezkum rozsudku krajského soudu,
kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost
stěžovatele o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky dle §87b zákona
o pobytu cizinců. Důsledkem rozhodnutí žalované tak sice bylo, že stěžovatel nedosáhl
na určitou formu pobytového statusu, bezprostředním následkem nabytí právní moci rozhodnutí
žalované však není to, že by stěžovatel byl státní mocí nucen území České republiky opustit.
K tomu dochází až při uložení správního vyhoštění (či rozhodnutí o povinnosti opustit
území) s vymezením doby, po kterou by mu nebylo umožněno vstoupit na území členských
států Evropské unie (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017,
č. j. 1 Azs 156/2017 – 21, nebo ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38; obdobně
viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bod 32). Napadené
rozhodnutí žalované v tomto řízení neukládá stěžovateli povinnost vycestovat, ani jej nenutí
pobývat na území České republiky nelegálně. Neudělení jednoho pobytového oprávnění
neznamená, že stěžovatel nemůže zažádat o jiné pobytové oprávnění, a získat tak na území České
republiky legální pobytový status. Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného
správního rozhodnutí a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku dospěl
k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky napadeného rozsudku (potažmo spr. rozhodnutí)
pro stěžovatele samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na jeho procesních
právech a na právu na respektování soukromého a rodinného života. Není proto splněna hned
první podmínka pro přiznání odkladného účinku.
[7] K odkazu stěžovatele na usnesení č. j. 5 As 73/2011 – 100 Nejvyšší správní soud
poznamenává, že tato věc se lišila od nyní souzené. Zatímco ve stěžovatelově případě
byla zamítnuta žádost o udělení povolení k přechodnému pobytu, v případě odkazovaného
rozhodnutí byly sistovány účinky spojené s rozhodnutím o zrušení povolení k trvalému pobytu.
Je tedy zjevné, že okolnosti stěžovatelovy situace se liší od těch, na základě nichž Nejvyšší správní
soud rozhodl o přiznání odkladného účinku ve věci sp. zn. 5 As 73/2011. Prvostupňovým
správním rozhodnutím nedošlo ke změně stěžovatelova pobytového statusu, tedy nedošlo
k zániku právního titulu k pobytu na území a potažmo tak k zásahu do práva pobytu cizince
na území. Skutečnost, že stěžovateli byla dne 30. 4. 2018 uložena povinnost opustit území České
republiky, nemůže mít na uvedené závěry vliv. Přiznání odkladného účinku napadenému
rozhodnutí nemůže nijak ovlivnit účinky stěžovatelem odkazovaného rozhodnutí o povinnosti
opustit území. Proti rozhodnutí o povinnosti opustit území měl stěžovatel
možnost podat odvolání, případně správní žalobu. Přiznání odkladného účinku ve věci
sp. zn. 5 As 73/2011 nadto bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu spočívajícími
především v tom, že účastník řízení by byl nucen opustit Českou republiku společně se svou
těhotnou manželkou a dítětem, neboť jeho manželka disponovala povolením k dlouhodobému
pobytu za účelem sloučení rodiny s účastníkem řízení. Žádné takové zvláštní okolnosti stěžovatel
nezmínil. K současné manželce stěžovatel ve svém návrhu neuvedl žádné další informace
a uzavření manželství nedoložil. Z informací obsažených ve správním spisu (odůvodnění
rozhodnutí o povinnosti opustit území ze dne 30. 4. 2018) vyplývá, že manželství bylo uzavřeno
během lhůty, jež mu byla stanovena k vycestování, takže odloučení bylo třeba předpokládat.
S bývalou manželkou je rozvedený od roku 2010. Co se týče nezletilého syna P., ze správního
spisu vyplývá, že o syna pečuje bývalá manželka, přičemž stěžovatel se s ním vídá jednou za dva
týdny v přítomnosti jiné osoby, neboť, jak uvedla bývalá manželka v řízení před správními
orgány, syn otce téměř nezná. Syn tedy na stěžovateli není nijak závislý. Nadto, má stěžovatel
další dvě děti v zemi původu.
[8] Argumentace usnesením č. j. 8 As 26/2005 – 76 je pak pro souzenou věc relevantní,
jen pokud jde o obecný závěr, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je svou povahou rozhodnutím předběžné povahy a nelze v něm předjímat rozhodnutí o věci
samé.
[9] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovateli se nepodařilo
osvědčit naplnění první ze dvou podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s., a proto nemohlo být jeho návrhu vyhověno
(výrok I.). Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku v žádném případě nepředjímá
výsledek řízení o kasační stížnosti.
[10] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá
dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, poplatkové povinnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud
tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1000 Kč je možno
uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení
svého podpisu jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), případně v hotovosti
na pokladně soudu anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710,
vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci
platby: 1020515618.
[11] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 Azs 156/2018 na adresu Nejvyšší správní
soud, Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, případně elektronicky na elektronickou podatelnu
(podatelna@nssoud.cz) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. června 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 2 Azs 156/2018
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ