ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.339.2018:19
sp. zn. 2 Azs 339/2018 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. D. R., zastoupený
Ing. Mgr. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem
Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2018, č. j. KRPU-
183522-26/ČJ-2018-040022, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 78 A 25/2018 – 23,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 78 A 25/2018 – 23,
se zru š u je a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 16. 9. 2018 bylo žalobci doručeno rozhodnutí žalované o jeho zajištění
(dále též jen „napadené rozhodnutí“). Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí dne
25. 9. 2018 žalobu, v níž požádal o ustanovení zástupce a osvědčil své majetkové poměry.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) svým usnesením ustanovil
žalobci zástupce a uložil mu, aby ve lhůtě do 16. 10. 2018 v souladu s §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) odstranil nedostatky žaloby.
Usnesení bylo dne 3. 10. 2018 doručeno zástupci žalobce a dne 4. 10. 2018 žalobci. Dne
18. 10. 2018 krajský soud usnesením žalobu odmítl pro nesplnění podmínek řízení a neodstranění
vad žaloby podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s odkazem na §37 odst. 5 s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[2] Proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby podal žalobce dne 18. 10. 2018
kasační stížnost, v níž namítá nezákonnost usnesení o odmítnutí z důvodu nedodržení zákonné
lhůty k odstranění nedostatků žaloby.
[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel
brojí proti usnesení o odmítnutí krajského soudu z důvodu jeho nezákonnosti podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[5] Právní otázkou podstatnou pro rozhodnutí v této věci se nedávno zabýval rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyšší správního soudu
ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, publ. pod č. 3733/2018 Sb. NSS, dostupný
na www.nssoud.cz).
[6] Stěžovatel v žalobě neuvedl, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené
rozhodnutí za nezákonné či nicotné, a nenavrhnul výrok rozsudku. Žaloba tedy neobsahovala
povinné zvláštní náležitosti dle §71 odst. 1 písm. d) a f) s. ř. s.
[7] Podle výkladu podaného rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu ve shora
citovaném rozhodnutí se v takovém případě nejedná o nedostatek podmínek řízení, nýbrž o vadu
žaloby, která se odstraňuje postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. Krajský soud svým usnesením
ze dne 3. 10. 2018 správně podle §37 odst. 5 s. ř. s. stěžovatele vyzval k odstranění vad žaloby.
[8] Podle §37 odst. 5 věty první s. ř. s. soud zároveň stanoví lhůtu k odstranění vad.
Podle citovaného rozsudku rozšířeného senátu není ovšem délka lhůty na úvaze krajského soudu,
ale má být stanovena podle odpovídající zbývající části zákonné lhůty pro podání žaloby.
To vyplývá z §71 odst. 2 s. ř. s., podle kterého žalobce může „rozšířit žalobu na dosud nenapadené
výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body […] jen ve lhůtě pro podání žaloby.“ Podle rozsudku
rozšířeného senátu lhůta stanovená v §71 odst. 2 s. ř. s. větě třetí dopadá nejen na případy,
kdy žalobce doplní vedle již obsažených další (nový) žalobní bod, ale i na případy, kdy v žalobě
neuvedl žalobní bod žádný.
[9] V případě stěžovatele musí být žaloba podle §172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), „podána do 30 dnů
od doručení rozhodnutí správního orgánu“. Krajský soud ve svém usnesení stanovil konec lhůty pevným
datem 16. 10. 2018 s odkazem na §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Stanovený den
16. 10. 2018 sice fakticky odpovídal dni skončení běhu lhůty pro podání žaloby proti
napadenému rozhodnutí, které bylo stěžovateli doručeno dne 16. 9. 2018, soud ovšem posléze
nevzal při vydání usnesení o odmítnutí žaloby v potaz, že je nutno zohlednil další okolnosti mající
ze zákona vliv na běh této lhůty.
[10] Stěžovatel totiž zároveň s podáním žaloby požádal o ustanovení zástupce podle
§35 odst. 9 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení, „požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních
poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží
lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení“. Z toho vyplývá, že v případě stěžovatele se lhůta
pro odstranění vad žaloby stavěla ode dne podání návrhu na ustanovení zástupce,
tj. od 25. 9. 2018, do dne, kdy usnesení o ustanovení zástupce nabylo právní moci.
Den následující po dni nabytí právní moci usnesení běh lhůty pokračoval, a to až do uplynutí
její zbývající části.
[11] Jelikož krajský soud své usnesení o odmítnutí žaloby vydal a stěžovateli doručil již dne
18. 10. 2018, je jeho rozhodnutí nezákonné.
[12] Podle shora citovaného rozsudku rozšířeného senátu nelze přitom zákonnou lhůtu zkrátit
na základě nesprávného poučení. Pokud tedy soud poučil stěžovatele, že je třeba odstranit
vady žaloby ve lhůtě do 16. 10. 2018, nemůže takovéto pochybení soudu stěžovatele připravit
o právo doplnit žalobu ve lhůtě, která stěžovateli náleží podle zákona. Zohledněny přitom
musí být i další okolnosti mající vliv na běh této lhůty, jako je v tomto případě stavění lhůty
podle §35 odst. 9 s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu,
jímž pravomocně dne 18. 10. 2018 odmítl žalobu stěžovatele, je stiženo nezákonností,
jelikož zbývající část lhůty pro podání (a doplnění) žaloby v tomto případě dnem 18. 10. 2018
ještě neuběhla.
[14] Nutno je také dodat, že usnesení krajského soudu nesprávně odkázalo
na §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. upravující nedostatek podmínek řízení, neboť pro neodstranění
vad je třeba žalobu odmítnout pouze dle §37 odst. 5 s. ř. s.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou
a v souladu s větou první před středníkem §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud bude vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.), to znamená, že poskytne
stěžovateli k odstranění vad žaloby lhůtu, která odpovídá počtu dnů, o něž byl stěžovatel zkrácen
v důsledku předčasného odmítnutí žaloby z výše popsaných důvodů. Tuto zbývající část lhůty
určí krajský soud usnesením s výzvou a poučením o následcích jejímu nevyhovění, a to počtem
dnů od doručení usnesení zástupci stěžovatele. V novém rozhodnutí ve věci krajský soud
rozhodne i o náhradě nákladů tohoto řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu