ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.355.2017:35
sp. zn. 2 Azs 355/2017 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: V. T. H., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci žádosti o
dlouhodobé vízum ze dne 9. 11. 2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 3. 10. 2017, č. j. 59 A 73/2017 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení nadepsaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci,
kterým byla zamítnuta její žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřovala
v tom, že žalovaný dosud nevydal rozhodnutí o její žádosti o dlouhodobé vízum za účelem
sloučení rodiny podané dne 9. 11. 2016 ve smyslu §30 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou
věc, dále jen „zákon o pobytu cizinců“.
[2] Krajský soud považoval za zásadní posouzení toho, zda bylo podáním žádosti
o dlouhodobé vízum řádně zahájeno správní řízení a zda toto řízení běží, přičemž dospěl
k závěru, že nikoli. V posuzované věci zastupitelský úřad vyhodnotil žádost stěžovatelky
o dlouhodobé vízum jako nepřípustnou podle §53 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců
a postupoval způsobem předvídaným v §53 odst. 4 uvedeného zákona, tedy tiskopis nepřípustné
žádosti spolu s veškerými předloženými náležitostmi a správním poplatkem stěžovatelce vrátil
a o důvodech nepřípustnosti žádosti ji písemné informoval. Na uvedenou žádost tak nelze hledět
jako na žádost podanou způsobem, kterým by bylo podle §44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, zahájeno řízení o žádosti. Žalovaný proto nemůže být v tomto řízení nečinný
s vydáním meritorního rozhodnutí.
[3] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá důvod podle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“.
[4] Stěžovatelka nesouhlasí se závěry krajského soudu, protože dle jejího názoru tento soud
nevzal v úvahu situaci, o které stěžovatelka tvrdí, že nastala v jejím případě, totiž, že její žádost
nebyla nepřípustná. Stěžovatelka nesouhlasí, že vrácení žádosti podle §53 odst. 4 zákona
o pobytu cizinců je jejím definitivním vyřízením; nejedná se o rozhodnutí, nemá konstitutivní
následky. Jedná se o pouhou deklaraci toho, že podaná žádost je nepřípustná. Je však otázkou,
jaké jsou důsledky v případě, že žádost ve skutečnosti přípustná je a jedná se o chybný postup
zastupitelského úřadu. Podání přípustné žádosti totiž vždy zahajuje řízení a její protiprávní
faktické vrácení podle §53 odst. 4 zákona o pobytu cizinců nemůže mít za následek ukončení
resp. jakési „odzahájení“ řízení s účinky ex tunc. Stěžovatelka má za to, že vrácení žádosti
bylo nezákonným zásahem, který neměl vliv na běh lhůty pro vydání rozhodnutí o její žádosti.
[5] Krajský soud uvedl, že se stěžovatelka může bránit žalobou na ochranu před nezákonným
zásahem. Stěžovatelka uvedenou žalobu z opatrnosti podala a v době podání kasační stížnosti
o ní bylo vedeno řízení před Městským soudem v Praze. Stěžovatelka však má za to, že v případě,
že má možnost podat žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, má taková
žaloba přednost před žalobou na nezákonný zásah a otázka zákonnosti vrácení žádosti
podle §53 odst. 4 zákona o pobytu cizinců je v tomto řízení předběžnou otázkou, kterou si soud
může posoudit sám.
[6] S ohledem na uvedené stěžovatelka navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc
mu vrátit k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena
advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost splňuje podmínky řízení a je přípustná
a projednatelná.
[9] Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatelka se dne 9. 11. 2016 osobně dostavila k podání žádosti o dlouhodobé vízum
na Velvyslanectví ČR v Hanoji podle §30 a násl. zákona o pobytu cizinců. K žádosti
přiložila zákonem požadované dokumenty, mj. doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku
trestů vydaný ve Vietnamu. Zastupitelský úřad však stěžovatelce její žádost s doklady vrátil
podle §53 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žádost považoval za nepřípustnou podle
§53 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť nebyly předloženy náležitosti
podle §31 téhož zákona. Stěžovatelka totiž k žádosti o udělení dlouhodobého víza předložila
sporný doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů. V tomto dokladu byl vietnamským
správním orgánem uveden jiný údaj data narození, než bylo její skutečné datum narození (X
namísto správného X).
[12] Zásadním v této věci zůstává posouzení toho, zda bylo podáním žádosti
o dlouhodobé vízum ze dne 9. 11. 2016 řádně zahájeno správní řízení a zda toto řízení
běží. Pouze v řádně zahájeném řízení lze totiž brojit proti nečinnosti správního orgánu,
neboť podle §79 odst. 1 s. ř. s. se lze ochrany proti nečinnosti správního orgánu domáhat
jen tehdy, pokud správní orgán nevydal rozhodnutí ve věci samé, ačkoli k tomu byl povinen.
[13] Podle §44 odst. 1 správního řádu je (ř)ízení o žádosti (…) zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný
návrh, kterým se zahajuje řízení (dále jen "žádost"), došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.
[14] Podle §31 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, je cizinec k žádosti o udělení víza k pobytu
nad 90 dnů povinen předložit tam uvedené doklady. Podle §31 odst. 4 písm. a) je cizinec
„na požádání“ dále povinen předložit doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů jako podklad
k posouzení trestní zachovalosti (§174) vydaného státem, jehož je cizinec státním občanem, jakož i státy,
v nichž cizinec pobýval v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, nebo čestné prohlášení
v případě, že tento stát takový doklad nevydává; doklad nelze vyžadovat od cizince mladšího 15 let.
[15] Podle §53 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců se žádost o udělení dlouhodobého
víza považuje za nepřípustnou, jestliže k ní nebyly předloženy náležitosti podle §31. Podle
§53 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, (z)astupitelský úřad cizinci, který podal nepřípustnou žádost
o udělení dlouhodobého víza, vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené náležitosti a správní poplatek; současně
cizince písemně informuje o důvodech nepřípustnosti žádosti.
[16] Nejvyšší správní soud k uvedenému předesílá, že otázkou přípustnosti
stěžovatelčiny žádosti o udělení dlouhodobého víza se zabýval v nedávném řízení vedeném
pod sp. zn. 10 Azs 377/2017, když projednával stěžovatelčinu kasační stížnost proti
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného Velvyslanectví České republiky v Hanoji, který měl
spočívat v tom, že žalovaný jí žádost vrátil, ačkoli k ní předložila všechny doklady požadované
§31 zmiňovaného zákona o pobytu cizinců, včetně výpisu z vietnamského rejstříku trestů.
[17] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 10 Azs 377/2017, posuzoval,
zda byla žádost podle §53 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění do 14. 8. 2017,
nepřípustná, přičemž dospěl k závěru, že zastupitelský úřad nepochybil, když postupoval podle
§53 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Uvedl, že „(s)těžovatelka argumentuje, že prohození dne a měsíce
narození na dokladu obdobnému výpisu z evidence Rejstříku trestů nemohlo být takovou vadou, která by založila
nepřípustnost žádosti. S tím však Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Jakkoliv se tato nesprávnost na předložené
listině může jevit jako pouhé administrativní nedopatření, vzniklé pochopitelnou lidskou chybou, přesto nebylo
na žalovaném, aby tuto chybu ignoroval a předložil žádost ministerstvu vnitra k věcnému posouzení. Bylo naopak
povinností stěžovatelky, aby předložila žalovanému formálně bezvadný dokument. Její argumentace, že si chyby
vůbec nevšimla, je pro nynější věc bez významu. Stejně tak je nesprávná argumentace stěžovatelky, že postup
podle §53 odst. 4 zákona o pobytu cizinců je možný jen tehdy, pokud by nějaký dokument vůbec nepředložila.
Jak již NSS uvedl, nelze dovozovat, „že ad absurdum by mohly být předloženy jakékoliv dokumenty formálně
označené jako náležitosti dle §31 zákona o pobytu cizinců, a zastupitelský úřad by je musel postoupit k věcnému
rozhodnutí Ministerstvu vnitra. Zastupitelský úřad samozřejmě musí posuzovat předložené listiny podle jejich
obsahu, tj. zkoumat, zda např. listina formálně označena jako cestovní pas představuje skutečně cestovní pas
žadatele“ (rozsudek ze dne 26. 7. 2017, čj. 6 Azs 236/2016-38, bod 15). Vztaženo na posuzovaný případ,
žalovaný musel posoudit, zda doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů je skutečně na prvý pohled
takovým obdobným dokladem, nadto samozřejmě týkajícím se stěžovatelky. Nesprávný údaj o datu narození mohl
spojení dokladu se stěžovatelkou účinně zpochybnit.
[18] Nejvyšší správní soud zcela souhlasí se závěry tohoto rozsudku, které tak vyřešily
předběžnou otázku v nyní projednávané věci. Řízení o stěžovatelčině žádosti o dlouhodobé
vízum nebylo řádně zahájeno, protože její žádost neobsahovala veškeré náležitosti podle
§31 zákona o pobytu cizinců. V řízení tak ani nemohlo být pokračováno, proto nebyl žalovaný
povinen rozhodovat o stěžovatelčině žádosti a nemohl být nečinný s vydáním meritorního
rozhodnutí.
[19] S ohledem na uvedené nejsou námitky stěžovatelky, jak by se řešila situace, kdyby byla
její žádost posouzena jako přípustná, pro nyní posuzovanou věc relevantní, proto se jimi Nejvyšší
správní soud nezabýval.
[20] Nejvyšší správní soud závěrem předesílá, že postup podle §53 odst. 4 zákona o pobytu
cizinců z důvodu podle odst. 3 písm. a), tedy vrácení žádosti jako nepřípustné z důvodu
nepředložení náležitostí podle §31 uvedeného zákona, je samostatným úkonem správního
orgánu, jímž se „definitivně“ řeší osud podané žádosti o dlouhodobé vízum, neboť tato žádost
byla podána způsobem, s nímž zákon spojuje jakousi „nulitu“ této žádosti ve smyslu
nezpůsobilosti účinně zahájit řízení o žádosti [srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne
30. 5. 2017, č. j. 7 Azs 227/2016 – 36, který se obdobně vyjádřil k důvodu nepřípustnosti podle
§53 odst. 3 písm. d) zákona o pobytu cizinců]. V případě nesouhlasu žadatele s postupem
zastupitelského úřadu je namístě především žaloba na ochranu před nezákonným zásahem tohoto
orgánu. Podá-li však žadatel žalobu proti nečinnosti Ministerstva vnitra, protože se domnívá,
že řízení o žádosti bylo řádně zahájeno, je taková žaloba rovněž přípustná. Krajský soud
musí v tomto řízení posoudit, jestli byla žádost žadateli vrácena jako nepřípustná v souladu
se zákonem, nebo nikoli, a zjistit tak, jestli bylo řízení o žádosti řádně zahájeno. Ačkoli se krajský
soud v nyní projednávané věci zákonností postupu zastupitelského úřadu nezabýval a vyšel
z toho, že s ohledem na jeho postup podle §53 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, nebylo řízení
o žádosti zahájeno, a stěžovatelku odkázal na zásahovou žalobu, neměl tento jeho názor
vliv na výsledek řízení. Jak již bylo řečeno, zákonnost postupu zastupitelského úřadu
byla přezkoumána v řízení před městským soudem a následně před Nejvyšším správním soudem,
přičemž oba tyto soudy shodně dospěly k závěru, že stěžovatelčina žádost neměla
potřebné náležitosti podle §31 zákona o pobytu cizinců, a proto byl na místě postup
podle §53 odst. 4 tohoto zákona. Řízení o žádosti stěžovatelky o dlouhodobé vízum tak nebylo
řádně zahájeno, pročež nečinnost Ministerstva vnitra nepřipadá v úvahu.
[21] Ze všeho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že napadený rozsudek není nezákonný
z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Neúspěšná žalobkyně proto nemá právo na náhradu nákladů řízení,
a žalovanému ji soud nepřiznal, neboť mu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu