ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.373.2017:33
sp. zn. 2 Azs 373/2017 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: S. K., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, ve věci
žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2016, č. j. MV-105922-4/SO-2016, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017,
č. j. 57A 98/2016 - 91,
takto:
I. Kasační stížnosti žalobce se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní
poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 8. 9. 2016, č. j. MV-105922-4/SO-2016, žalovaná zamítla odvolání
žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
18. 5. 2016, č. j. OAM-6436-13/DP-2016, jímž byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání podle
§44a odst. 3 v návaznosti na §35 odst. 3, §37 odst. 2 písm. b) a §56 odst. 1 písm. j) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností, doručenou Nejvyššímu správnímu
soudu dne 7. 11. 2017, domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017,
č. j. 57A 98/2016 – 91, přičemž dne 12. 3. 2018 podal také návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[3] Stěžovatel v předmětném návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že je integrován do české společnosti, když zde žije již bezmála 8 let. Po celou dobu svého
pobytu v České republice se snaží plnit všechny své povinnosti podle nejlepšího vědomí
a svědomí. Na území České republiky má nejen svoji rodinu (tj. otce, strýce a dva bratry), ale také
obchodní společnost X, ve které je jak společníkem, tak jednatelem. Zisky z tohoto podnikání
tvoří téměř veškeré jeho příjmy, přičemž v zemi původu nemá ekonomické zázemí. Vzhledem ke
stěžovatelově pobytové situaci by mohlo dojít k nucenému opuštění území České republiky v
případě, že by nebyl odkladný účinek jeho kasační stížnosti přiznán. K tomu stěžovatel upozornil,
že s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění. Závěrem podaného návrhu stěžovatel
poukázal rovněž na právo na spravedlivý proces, k němuž přináleží i možnost, aby se osobně
účastnil soudního řízení, resp. měl možnost být v přímém kontaktu se svým právním zástupcem.
[4] Podle §107 s. ř. s. [k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. [s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[6] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno.
Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by statisticky vzato
být přiznáván v menšině případů, nikoli zpravidla. Pojímání odkladného účinku jako výjimky
z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem
k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho
konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá
mít, nebylo výjimečně uplatněno (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014,
č. j. 6 Afs 73/2014 - 56). Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.
[7] V projednávaném případě stěžovatel především namítl, že ochrana jeho soukromého
a rodinného života převyšuje potenciální újmu, která by mohla vzniknout jiným osobám,
či možné ohrožení důležitého veřejného zájmu.
[8] Nejvyšší správní soud v dané věci uvádí, že za situace, kdy byla stěžovateli zamítnuta
žádost o prodloužení doby platnosti jeho povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
podnikání, a tedy existující reálné možnosti nuceného vycestování stěžovatele do země původu
po téměř 8 letech jeho života na území České republiky, tato ve svém důsledku představuje
hrozbu jeho odloučení od rodiny, jakož i zdroje finančních příjmů, což by mohlo mít značný
a nevratný dopad do jeho soukromého a rodinného života, přičemž by mu tím mohla
být způsobena významná újma. K tomu je nutné doplnit, že zdejší soud si je plně vědom
toho, že přímým důsledkem vydání přezkoumávaného správního rozhodnutí není povinnost
stěžovatele opustit území České republiky, jak by tomu bylo například v případě rozhodnutí
o správním vyhoštění, po stěžovateli nicméně nelze požadovat, aby případné citelné újmě
předcházel tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České republiky
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2017, č. j. 3 Azs 146/2017 - 37).
[9] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by naopak nemělo vyvolat újmu ve vztahu
k jiným osobám, neboť sama skutečnost, že stěžovatel bude moci pobývat na území České
republiky po krátkou dobu řízení před Nejvyšším správním soudem, by se práv a právem
chráněných zájmů třetích osob neměla jakkoliv negativně dotknout. Zároveň Nejvyšší správní
soud neshledal, že by pobyt stěžovatele na území České republiky po dobu řízení o kasační
stížnosti ohrozil důležitý veřejný zájem. Nejvyšší správní soud vycházel především z toho,
že stěžovatel na území České republiky pobývá skoro 8 let, přičemž zde nepáchal žádnou
trestnou činnost či jiné závažné společensky nebezpečné jednání. V případě stěžovatele
tedy nebylo zjištěno, že by jeho pobyt na území ČR představoval takové riziko, které by zakládalo
rozpor s důležitým veřejným zájmem.
[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti.
[11] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud též dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační
stížnosti rozhodnuto ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76).
[13] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky č. 20 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), soudnímu poplatku ve výši
1000 Kč.
[14] Soudní řád správní zavazuje soud k bezodkladnému rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku (§73 odst. 4 s. ř. s.), bez zbytečných průtahů spojených s předchozím
výběrem soudního poplatku. Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku je tedy součástí výroku rozhodnutí o tomto návrhu
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Nejvyšší
správní soud proto nevyzýval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ihned po podání návrhu,
nýbrž mu uložil, aby poplatek zaplatil současně s rozhodnutím o tomto návrhu.
[15] Soudní poplatek lze zaplatit:
- vylepením kolků na podání adresovaném Nejvyššímu správnímu soudu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je: 1020537317.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 2 Azs 373/2017
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ