ECLI:CZ:NSS:2018:3.ADS.336.2017:34
sp. zn. 3 Ads 336/2017 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: Domov seniorů Metuj
s.r.o., se sídlem Velké Svatoňovice, Velké Svatoňovice 61, zastoupen JUDr. Miroslavem Nyplem,
advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, proti žalovanému: Ministerstvo práce
a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2017,
č. j. 31 Ad 14/2017 – 125, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 12. 5. 2015,
č. j. 8393/SV/2015/Gr/SpD/13-4, byla žalobci uložena pokuta ve výši 250 000 Kč za spáchání
správního deliktu podle §107 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“). Vytýkaného jednání se měl dopustit
tím, že nejméně od září 2014 poskytuje v provozovně na adrese Nové Město nad Metují,
Klosova 471, pobytovou sociální službu typu domova pro seniory podle §49 zákona o sociálních
službách, aniž by disponoval oprávněním k jejímu poskytování ve smyslu §78 odst. 1 téhož
zákona. Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 8. 2015, č. j. 2015/36469-223/1, bylo rozhodnutí
I. stupně potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí
žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), a současně požádal
o přiznání odkladného účinku žalobě. Krajský soud návrhu žalobce vyhověl usnesením ze dne
19. 10. 2015, č. j. 32 Ad 18/2015 – 30. Samotnou žalobu krajský soud následně zamítl rozsudkem
ze dne 21. 10. 2016, č. j. 32 Ad 18/2015 – 76. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti
rozsudkem ze dne 22. 2. 2017, č. j. 3 Ads 284/2016 – 43, napadený rozsudek krajského soudu
zrušil, neboť krajský soud ve věci rozhodl v chybném složení podle §31 odst. 2 soudního řádu
správního (dále „s. ř. s.“) místo senátem, jak v tomto případě požaduje §31 odst. 1 s. ř. s.
Jelikož věc rozhodl zdejší soud bez prodlení, nezabýval se návrhem žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §107 s. ř. s. Krajský soud při dalším rozhodování
žalobu žalobce opět zamítl, a to rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, č. j. 31 Ad 14/2017 – 125.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal i proti druhému rozhodní krajského soudu kasační stížnost,
jejíž součástí učinil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
[2] Na základě výzvy zdejšího soudu odůvodnil stěžovatel svůj návrh tím, že již v řízení
před krajským soudem prokázal, že v minulých účetních obdobích končil každý rok ve ztrátě.
Jeho finanční situace se měla zhoršit i vlivem investic do objektu jeho provozovny, které musel
vynaložit, aby splnil požadavky stavebního úřadu na povolení změny v užívání stavby. Změna
v užívání stavby je přitom nezbytným předpokladem pro úspěšnou registraci sociální služby,
o kterou stěžovatel usiluje, neboť je na něj dle jeho slov v tomto směru ze strany správních
orgánů vyvíjen nátlak. Bez registrace sociální služby by potom stěžovatel musel ukončit
svou činnost a ubytovaní senioři by tím pádem zůstali bezprizorní. Stěžovatel pro tyto důvody
nemá finanční prostředky k okamžité úhradě pokuty, která by pro něj tedy byla likvidační a vedla
by k ukončení jeho podnikatelské činnosti. Současně se stěžovatel domnívá, že přiznání
odkladného účinku se nemůže nepřiměřeným způsobem dotknout práv třetích osob a není
v rozporu s veřejným zájmem. Závěrem stěžovatel zdůraznil, že usnesením krajského soudu
č. j. 32 Ad 18/2015 – 30 bylo vyhověno jeho návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě,
když jím přednesená argumentace ohledně hrozící újmy byla shledána důvodnou.
[3] Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
(byť zřejmým omylem hovoří o žalobě) vyjádřil přípisem ze dne 18. 12. 2017, kdy uvedl, že proti
jeho přiznání nemá námitek.
[4] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů vyplývajících z §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení
s §107 odst. 1 s. ř. s., tj.:
1) existenci nepoměrně větší újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky
napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám,
pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly,
2) přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí,
které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná
oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[6] V nyní projednávaném případě stěžovatel založil svou argumentaci především
na své nepříznivé finanční situaci, která by při nutnosti okamžité úhrady pokuty vedla k ukončení
jeho podnikatelské činnosti. V rámci jednání před krajským soudem stěžovatel v této souvislosti
odkázal na veřejné přístupné účetní závěrky, z nichž vyplývá, že hospodaří se ztrátou. Nejvyšší
správní soud z obsahu účetních závěrek za roky 2014 a 2015 ověřil, že jakkoliv v posledních
letech dosahuje stěžovatel zisku, nachází se celkově ve ztrátě. K datu 31. 12. 2014
činil výsledek hospodaření stěžovatele za minulé roky - 3 016 000 Kč, ke dni 31. 12. 2015
potom – 2 500 000 Kč. Stěžovatel dále na podporu přiznání odkladného účinku uvedl,
že do objektu provozovny investuje významné finanční částky, s cílem dosáhnout úspěšného
zaregistrování sociální služby. Krajskému soudu k tomuto tvrzení doložil jako přílohu
žaloby cenovou nabídku a zálohovou fakturu na nákup protikouřových dveří v celkové hodnotě
378 631 Kč. V rámci ústního jednání před krajským soudem poté žalobce potvrdil, že k nákupu
a instalaci dveří došlo v únoru 2016. V rámci první z podaných kasačních stížností (viz výše)
potom stěžovatel předložil zdejšímu soudu vyčíslení dalších nákladů vynaložených ve vztahu
k objektu jeho provozovny (mj. podlahářské práce, instalatérské práce, pořízení projektové
dokumentace atd.) v celkové výši 969 130 Kč. Nejvyšší správní soud má proto za prokázané,
že vzhledem k výsledkům hospodaření stěžovatele a jím vynaloženým nákladům, by okamžité
uhrazení pokuty 250 000 Kč mohlo do majetkové sféry stěžovatele zasáhnout s takovou
intenzitou, že by byl nucen ukončit svou podnikatelskou činnost. Tedy uložená pokuta
by pro něj mohla mít likvidační důsledky. Zdejší soud současně neshledal žádné skutečnosti,
které by naznačovaly, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by mohlo dojít ke vzniku
újmy u třetích osob. Naopak, v případě ukončení podnikatelské činnosti stěžovatele lze
presumovat negativní dopady na osoby (seniory), které jsou u stěžovatele ubytovány.
[7] Nejvyšší správní soud konečně posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti,
pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V tomto bodě
se lze ztotožnit se závěrem krajského soudu z usnesení č. j. 32 Ad 18/2015 – 30, kterým přiznal
žalobě odkladný účinek, že odložení případné povinnost stěžovatele se zaplacením pokuty
do pravomocného skončení řízení v projednávané věci nepředstavuje rozpor s důležitým
veřejným zájmem. Tuto okolnost neshledal ani žalovaný, který ve svém vyjádření k návrhu
stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti výslovně uvedl, že proti jeho přiznání
nemá žádných námitek.
[8] Zdejší soud dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze
v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační
stížnosti rozhodnuto ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu