ECLI:CZ:NSS:2018:3.AFS.114.2018:79
sp. zn. 3 Afs 114/2018 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, v právní věci žalobkyně: Legios Loco a. s.,
se sídlem Karla Engliše 3201/6, Praha 5, zast. JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem
třída Míru 146, Český Krumlov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2018,
č. j. 1496/18/5300-21442-700225 a č. j. 1504/18/5300-21442-700225, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, č. j. 6 Af 5/2018 - 73,
o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek vůči výroku II. napadeného rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Dvěma shora uvedenými správními (daňovými) rozhodnutími byla zamítnuta odvolání
žalobkyně a potvrzena dvě rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 22. 2. 2017
a 16. 5. 2017. V daňovém řízení byla žalobkyně pravomocně vyzvána jako ručitelka podle
§171 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový
řád“), a §109 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Jednalo se o zdaňovací období leden 2015 až červen 2015,
a červen 2016 až říjen 2016 a prosinec 2016, kdy žalobkyně přijala zdanitelná plnění
od společnosti HEAVY MACHINERY SERVICES a.s., a tento dlužník neuhradil svou daňovou
povinnost ve výši 18.360.169,43 Kč a 13.753.193,90 Kč. Vůči dlužníkovi bylo zahájeno
insolvenční řízení a byl mu přidělen status nespolehlivého plátce.
[2] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla uvedená rozhodnutí žalovaného žalobou.
Usnesením ze dne 29. 3. 2018 přiznal Městský soud žalobě odkladný účinek. Výrokem
I. shora označeného rozsudku Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí žalovaného vydané
pod č. j. 1496/18/5300-21442-700225 a výrokem II. byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného vydaného pod č. j. 1504/18/5300-21442-700225. Proti výroku II. rozsudku
městského soudu nyní stěžovatelka brojí kasační stížností s tím, že dne 1. 11. 2018 navrhla také
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh odůvodnila tím, že na základě ručitelské
výzvy ze dne 16. 5. 2017, je po ní požadována úhrada částky 13.753.193,90 Kč, k jejíž okamžité
úhradě by byla nucena odčerpat veškeré volné finanční prostředky, a také by musela zpeněžit
zásoby materiálu a dlouhodobý majetek. Vzhledem ke stávajícímu úvěrovému zatížení
stěžovatelky přitom není možné poskytnutí dalšího úvěru. Poukázala na to, že je předním
evropským výrobcem nákladních železničních vagónů, hlavní výrobní a opravárenské prostory
má pronajaté v Lounech od společnosti HEAVY MACHINERY SERVICES a.s. Ke dni podání
návrhu zaměstnávala 504 vlastních a 643 agenturních zaměstnanců.
[3] Své ekonomické parametry stěžovatelka shrnula v následující tabulce:
v tis. Kč 2014 2015 2016 2017
obrat 1 187 136 1 353 594 1 560 011 1 727 524
bilanční suma 488 106 520 793 656 851 748 711
splatná daň 3 108 2 655 3 070 3 243
HV po zdanění 22 623 27 188 29 989 46 713
počet zaměstnanců 198 385 410 403
[4] Taktéž uvedla, že měsíční náklady na cca 500 kmenových a cca 600 agenturních
zaměstnanců (přesný počet stoupá a klesá podle momentální potřeby) činí 44 milionů korun
včetně odvodů, že má rozpracované projekty za více než 600 milionů korun, čerpá úvěr
od společnosti Artesa, spořitelní družstvo ve výši 150 milionů korun, přičemž úvěrový rámec
je zcela vyčerpán, provozní financování je z tohoto úvěru jen do výše 70 % prodejní ceny.
Ke zbývajícímu financování provozu a výrobní činnosti jí slouží provozní finanční prostředky
na běžných účtech, přičemž nákup materiálů u dodavatelů je podmíněn platbou záloh ve výši
50 % a při dodávce se hradí zbytek ceny v krátkých dobách splatnosti.
[5] Stav finančních prostředků na běžných účtech shrnula stěžovatelka následovně:
Datum Finanční prostředky v tis. Kč
31. 12. 2014 5 737
31. 12. 2015 98 976
31. 12. 2016 80 822
31. 12. 2017 39 086
31. 10. 2018 10 712
[6] Odčerpáním veškerých volných finančních prostředků, zpeněžením zásob zboží
a dlouhodobého majetku by podle stěžovatelky došlo k ukončení výroby, ztrátě zakázek, rušení
pracovních míst a k propuštění zaměstnanců, a to v krátkém časovém horizontu. Je tedy zřejmé,
že výroba a pracovní místa by v případě výhry ve sporu de facto nebyly na čem obnovit. Třebaže
daňové řízení prozatím nedospělo do exekuční fáze, je reálné, že pokud k odkladu účinků
správního rozhodnutí nedojde, stěžovatelka by exekuci čelit mohla. Ačkoliv by mohla požádat
správce daně o posečkání úhrady daně ve smyslu daňového řádu, tato možnost podle jejího
názoru sama o sobě nesnižuje hrozící újmu na bagatelní úroveň.
[7] V přiznání odkladného účinku stěžovatelka nespatřuje rozpor s veřejným zájmem,
jelikož jediným subjektem, kterého by se přiznání odkladného účinku dotklo, bude stát, kterému
bude dočasně odepřeno právo činit kroky vedoucí k výběru vyměřené daně. Výše vyměřené daně
však v souhrnu celkových příjmů státu nepředstavuje tak zásadní položku, která by jakkoliv
mohla ohrozit jeho fungování. Přiznání odkladného účinku zajistí, že nebude zmařeno podnikání
stěžovatelky. Nedojde ke zmaření úhrady daňového dluhu, ale pouze k odkladu povinnosti
daňový dluh zaplatit.
[8] Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasil. Stěžovatelka podle
něj uvedla pouze vybrané skutečnosti vztahující se k její podnikatelské činnosti, na základě
kterých nelze posoudit, zda jí aktuálně hrozí reálná a vážná újma, když neuvedla aktuální soupis
movitého a nemovitého majetku, všech pohledávek a závazků, aktuální výši finančních
prostředků na všech typech bankovních účtů a v hotovosti. Na podporu svých tvrzení
stěžovatelka nepředložila žádné důkazní prostředky. Přiznání odkladného účinku by se mohlo
dotknout veřejného zájmu, za který lze považovat zájem státu na řádném a včasném výběru daní.
V případě stěžovatelky existuje vhodnější institut, a to posečkání podle §156 daňového řádu.
[9] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti
se užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[10] Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelkou dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka tvrdí dostatečně konkrétním
a individualizovaným způsobem, že okamžitá úhrada požadované částky by pro ni znamenala
újmu. Tvrzené skutečnosti nadto osvědčila přiloženými listinami (účetní závěrky, seznam
zaměstnanců, výpisy z běžných účtů a úvěrová smlouva). Z doložených skutečností je podle
názoru Nejvyššího správního soudu zřejmé, že v případě úhrady požadované peněžní částky
by došlo nejen k vyčerpání veškerých prostředků na běžných účtech stěžovatelky, ale nadto
by stěžovatelka na úhradu části dluhu musela využít i jiné zdroje (např. zdroje získané prodejem
majetku). Tím by pravděpodobně došlo také k výraznému omezení její ekonomické činnosti
(příp. i k jejímu zániku), spojenému se snížením počtu zaměstnanců, případně s prodejem
majetku. Výkon napadeného rozhodnutí by tak mohl mít na stěžovatelku závažný dopad.
Nejvyšší správní soud se současně ztotožňuje se závěrem městského soudu, že není nezbytné,
aby stěžovatelka doložila soupis majetku či prostředky na ostatních bankovních účtech,
neboť tvrzení stěžovatelky o omezení ekonomické činnosti z důvodu odčerpání disponibilní
hotovosti (prostředků na běžných účtech) je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
dostatečné.
[12] Současně Nejvyšší správní soud neshledal, že by odkladným účinkem mohla třetím
osobám vzniknout újma nepoměrně větší, než je újma hrozící stěžovatelce. Jediným subjektem,
kterého se přiznání odkladného účinku dotkne, bude stát, neboť tomu bude dočasně odepřeno
právo činit kroky vedoucí k výběru vyměřené daně. Z fiskálního hlediska ovšem výše vyměřené
daně a penále představují bezvýznamný argument.
[13] K názoru žalovaného, že pro případ stěžovatelky existuje vhodnější právního institut,
kterým je posečkání daně podle §156 daňového řádu, Nejvyšší správní soud ve shodě
s městským soudem uvádí, že existence jiného právního institutu neznamená, že by bylo přiznání
odkladného účinku vyloučeno. Z právní úpravy nic takového neplyne, a nadto se důvody
pro posečkání a důvody pro nařízení odkladného účinku nekryjí a o každém z nich rozhoduje jiný
orgán veřejné moci.
[14] Následně se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného účinku
nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Je nepochybné, že existuje veřejný zájem na včasné úhradě
daňových pohledávek, přesto nelze postupovat cestou paušálního zamítání všech návrhů
na přiznání odkladného účinku žalobám či kasačním stížnostem směřujícím proti
rozhodnutím správců daně (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012,
č. j. 9 Afs 67/2012 - 64). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dojde pouze k sistaci
účinků rozhodnutí městského soudu a správních orgánů do doby, než Nejvyšší správní soud
o kasační stížnosti rozhodne. Stěžovatelka tak po určitou dobu nebude muset uloženou
povinnost splnit, avšak bude k tomu povinna v případě neúspěchu své kasační stížnosti. Veřejný
zájem na oprávněném výběru daní tak v daném smyslu nemůže být dotčen.
[15] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační
stížnosti stěžovatelky odkladný účinek. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem
se tak pozastavují účinky výroku II. napadeného rozsudku. Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. prosince 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu