ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.127.2018:29
sp. zn. 3 As 127/2018 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D. v právní věci žalobce A. H., proti
žalovanému Nejvyššímu správnímu soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí 6, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2018, č. j. 62 A 180/2017-
26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 23. 10. 2018 kasační stížnost žalobce (dále
jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byly výrokem
I. spojeny ke společnému projednání a výrokem II. odmítnuty jeho žaloby proti rozhodnutím
žalovaného – usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2017, č. j. 2 As 171/2017-9,
ze dne 22. 5. 2017, č. j. 8 As 84/2017-29, ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 As 116/2017-14,
ze dne 26. 7. 2017, čj. 2 As 274/2017-10, ze dne 31. 7. 2017, č. j. 8 As 168/2017-9
a ze dne 2. 8. 2017, č. j. 7 As 223/2017-14. Nejvyšší správní soud těmito usneseními odmítl
kasační stížnosti proti rozhodnutím krajského soudu resp. Nejvyššího správního soudu
pro nedostatek podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), respektive pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Mimoto obdržel Nejvyšší správní soud dne 22. 10. 2018 pět podání stěžovatele – označených
jako kasační stížnost – proti usnesením krajského soudu, jež měla být vydána
v řízeních spojených ke společnému projednání napadeným usnesením krajského soudu
č. j. 62 A 180/2017-26. Z tohoto usnesení je však patrné, že krajský soud vydal ve věci pouze
jedno rozhodnutí, jímž rozhodl o celkem šesti věcně totožných podáních stěžovatele směřujících
proti výše citovaným usnesením Nejvyššího správního soudu. Těchto pět podání stěžovatele
ze dne 22. 10. 2018 tedy směřuje proti neexistujícím rozhodnutím.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ‚správní orgán‘).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Brně „žaloby“ proti
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vydaným v řízeních o kasačních stížnostech podaných
stěžovatelem v jiných věcech. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou
napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy
rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv byla podání
stěžovatele učiněná u krajského soudu označena jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených
souvislostech se dle jejich obsahu o žaloby ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a tato
podání tudíž ani nebyla „způsobilá “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský
soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího
založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelových „žalob“ usnesením, poskytl
mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu
z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takové usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žalob“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož
zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 7. listopadu 2018
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu