ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.166.2017:105
sp. zn. 3 As 166/2017 - 105
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: V. C., proti
žalovanému: Magistrát města Prostějova, se sídlem Nám. T. G. Masaryka 130/14, Prostějov,
v řízení na ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2017, č. j. 30 A 92/2016 – 68,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Brně, jímž bylo výrokem I. vysloveno, že souhlas žalovaného s užíváním stavby ze dne
12. 2. 2016, č. j. SÚ/115/2016-Gre je nezákonný, výrokem II. bylo žalovanému přikázáno
ve vztahu k nezákonnému souhlasu postupovat podle §156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, a výrokem III. mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši
2000,-Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalovaný
vydal dne 11. 5. 2009 rozhodnutí sp. zn. SÚ/2152/2008-Tom, č. j. PVMU 56955/2009 61,
o dodatečném povolení stavby - Novostavba řadového rodinného domu – vznik 1 B – na pozemcích
p. č. X a X v k. ú. V. u P. (dále též „dodatečné stavební povolení“). Tímto rozhodnutím povolil stavbu
rodinného domu v souvislé řadové zástavbě se sedlovou střechou a jímku pro jímání splaškových
vod (dále jen Stavba). Podmínkou pro provedení Stavby pod bodem 1. bylo poté stanoveno:
„Stavba bude upravena a dokončena podle projektové dokumentace, kterou vypracoval M. F. ČKAIT X;
případné změny nesmí být provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu.“
[3] Dne 15. 1. 2016 bylo stavebníky doručeno žalovanému Oznámení o užívání stavby,
č. j. PVMU 6739/201661. Na základě tohoto oznámení byla na den 11. 2. 2016 nařízena
závěrečná kontrolní prohlídka. Podle Protokolu o průběhu ústního jednání spojeného s místním
šetřením ve věci závěrečné kontrolní prohlídky pro vydání souhlasu s užíváním stavby podle
ustanovení §120 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ze dne 11. 2. 2016,
sp. zn. SÚ/115/2016-Gre, byla jejím předmětem novostavba řadového rodinného domu – vznik
1 B. Stavba obsahuje rodinný dům, zastřešený sedlovou střechou, napojený na přípojky NN,
vody, plynu, dešťové kanalizace a splaškové kanalizace, který se nachází na pozemku
p. č. X v katastrálním území V. u P. Z předmětného protokolu vyplývá, že podmínky územního
rozhodnutí, stavebního povolení a ohlášení byly vcelku dodrženy a skutečné provedení
dokončené Stavby je v souladu s ověřenou projektovou dokumentací. Odchylky od ověřené
projektové dokumentace byly zakresleny v dokumentaci skutečného provedení, zpracované
v únoru 2016 Ing. arch. M. Jako vady a nedodělky bylo zjištěno neprovedení fasády domu včetně
podbití střešní konstrukce a neprovedení zpevněné plochy do podsypu. Závěrem Protokolu bylo
konstatováno, že skutečné provedení Stavby ani její užívání nebude ohrožovat zájmy společnosti,
a je proto možno vydat souhlas s užíváním Stavby. Zjištěné drobné odchylky se mohou povolit,
zjištěné vady a nedodělky budou odstraněny v uvedených lhůtách a na stavbě nebyly zjištěny
závady bránící jejímu užívání.
[4] Na základě závěrečné kontrolní prohlídky bylo následně žalovaným v souladu
s ustanovením §120 odst. 5 stavebního zákona vyznačeno na kopii oznámení datum vzniku
práva užívat Stavbu, spolu s označením stavebního úřadu, čísla jednacího, data vyznačení, otisku
úředního razítka, jména a příjmení oprávněné úřední osoby a jejího podpisu.
[5] V podané žalobě žalobkyně kromě jiného namítala, že tato Stavba zasahuje taktéž na její
pozemek p. č. X, a to přesto, že nikdy nebyl nikým vydán souhlas se zastavěním tohoto pozemku
a stavebníci neměli právo stavby na pozemku. Tím, že žalovaný umožnil ke dni 12. 2. 2016 vznik
práva jiných osob užívat Stavbu, jejíž část je na pozemku žalobkyně, fakticky zřídil cizí stavbu na
jejím pozemku, ačkoliv není oprávněn takovým způsobem do jejích vlastnických práv zasahovat.
Žalovaný tak krátil její práva nezákonným zásahem, neboť žádné rozhodnutí o oprávněné stavbě
na pozemku p. č. X ji není známo.
[6] Při posouzení věci pak krajský soud úvodem konstatoval, že podstata řešeného sporu
v projednávané věci se týká především posouzení souladu skutečného provedení Stavby
s projektovou dokumentací, resp. s dodatečným stavebním povolením. Nezákonný zásah je poté
spatřován v tzv. souhlasu s užíváním stavby dle ustanovení §120 odst. 1 stavebního zákona
po provedení závěrečné kontrolní prohlídky.
[7] Ze správního spisu soud zjistil (protokol), že žalovaný při závěrečné kontrolní prohlídce
posoudil ověření splnění podmínek podle ustanovení §119 odst. 2 stavebního zákona, přičemž
nebyl zjištěn žádný rozpor. Dle názoru krajského soudu však ani z rozhodnutí o dodatečném
stavebním povolení, ani z projektové dokumentace neplyne přesah střechy na pozemek
žalobkyně p. č. X. Žalovaný přitom skutečnost přesahu střechy nikterak nepopírá, své závěry
o oprávněnosti tohoto přesahu však nepodpořil žádnými konkrétními odkazy na projektovou
dokumentaci či dodatečné stavební povolení, přičemž ani nezaložil do spisu geometrické
zaměření střechy Stavby a její polohy vůči pozemku žalobkyně p. č. X.
[8] Ačkoliv tedy žalovaný, jakož i nadřízený správní orgán, přiznávají, že přesah střechy
Stavby skutečně zasahuje i na pozemek žalobkyně p. č. X, nelze se dle krajského soudu přiklonit
k závěru, že tento přesah vyplývá již z projektové dokumentace. Žalovaný své závěry opírá o
projektovou dokumentaci, avšak krajský soud studiem správního spisu, resp. všech jednotlivých
dokumentů projektové dokumentace či dodatečného stavebního povolení, k takovým závěrům
nedospěl. Projektová dokumentace ve svém obsahu nikterak neimplikuje případný přesah Stavby
na pozemek p. č. X, a to jak ve své technické, tak i grafické části. V tomto směru soud poukázal
na Průvodní zprávu projektové dokumentace, ve které je v části identifikace stavby uveden jako
název Stavby „Novostavba rodinného domu ve V. na p. č. X a X“ a jako místo stavby „Parc. č. X, X
v katastrálním území V. u P.“. V údajích o dosavadním využití je dále uvedeno: „Pozemek je umístěn
na místě objektu po demolici. Novostavba umístěna na pozemku p. č. X, X v katastrálním území obce V. u P.,
pozemek p. č. X o výměře 99 m
2
– zastavěná plocha a nádvoří , pozemek p.č. X o výměře 237 m
2
– ostatní
plocha, zapsaný na listu vlastnictví č. 285. Stavebník je majitelem pozemku.“ Shodné umístění Stavby
na pozemcích p. č. X a X je poté uvedeno ve všech dokumentech textové části projektové
dokumentace.
[9] Co se týče grafické části projektové dokumentace, zmínil krajský soud zejména výkres
nazvaný jako „Novostavba rodinného domu ve V. – situace stavby“ z listopadu 2008, zpracovaný M. F.,
autorizovaným technikem pro pozemní stavby, kde je jako místo stavby opět uvedeno „V. u P. p.
č. X, X“. V grafické části tohoto výkresu je poté situační umístění Stavby vůči sousedícím
nemovitostem, kdy je zřejmé, že Stavba byla projektována přímo na hranici pozemků p. č. X ve
vlastnictví stavebníků a p. č. X ve vlastnictví žalobkyně. Z nákresu však dle názoru soudu neplyne
přesah (byť jen částečný) na pozemek p. č. X. Z dodatečného stavebního povolení rovněž
vyplývá, že bylo vydáno na stavbu novostavby řadového rodinného domu na pozemcích p. č. X a
X v katastrálním území V. u P. Z projektové dokumentace a z dodatečného stavebního povolení
je tedy zřejmé, že Stavba měla být umístěna pouze na pozemcích p. č. X a X a nikoliv na
pozemku ve vlastnictví žalobkyně (tj. pozemku p. č. X). Závěr žalovaného proto nepovažoval
za správný.
[10] Krajský soud dále upozornil, že i za situace, kdyby z ověřené projektové dokumentace
přesah střechy Stavby na pozemek p. č. X skutečně vyplýval, bylo by nutné před
samotným vydáním dodatečného stavebního povolení zahájit řízení o výjimce z ustanovení
§23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb, o obecných požadavcích na využívání území
(dále jen „Vyhláška“), vyplývající z ustanovení §26 Vyhlášky ve spojení s ustanovením
§169 stavebního zákona. Žádné takové řízení však nebylo vedeno, což podporuje přesvědčení
soudu, že přesah střechy na pozemek p. č. X skutečně nebyl zanesen již v projektové
dokumentaci, a tudíž nebyl logicky následně ani převzat do obsahu dodatečného stavebního
povolení.
[11] Na základě ustanovení §119 odst. 2 stavebního zákona byl tedy žalovaný při závěrečné
kontrolní prohlídce před uvedením stavby do užívání povinen zkoumat, zda byla Stavba
provedena v souladu s projektovou dokumentací, dodatečným stavebním povolením a obecnými
požadavky na výstavbu, mezi něž podle ustanovení §23 odst. 2 Vyhlášky patří rovněž zkoumání,
zda byla stavba umístěna tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek.
Z protokolu o závěrečné kontrolní prohlídce vyplývá, že podmínky územního rozhodnutí,
stavebního povolení a ohlášení byly vcelku dodrženy a skutečné provedení dokončené Stavby
je v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, přičemž byly zjištěny pouze drobné odchylky.
Dalo by se tedy dovozovat, že žalovaný v průběhu závěrečné kontrolní prohlídky ověřil všechny
náležitosti vyplývající ze stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů.
[12] Soudu však není zřejmé, na základě jakých konkrétních podkladů žalovaný mj. ověřil,
zda část střechy Stavby skutečně v rozporu s projektovou dokumentací a dodatečným stavebním
povolením nezasahuje na pozemek žalobkyně p. č. X, když z protokolu o závěrečné kontrolní
prohlídce žádná aktivita žalovaného v tomto směru nevyplývá. Krajský soud upozornil, že závěr
o přesahu střechy a jejím postavení vůči pozemku p. č. X si nelze udělat ani ze stavebníky
doloženého geometrického plánu pro vyznačení budovy v katastru ze dne 17. 3. 2008, číslo
plánu: 140-043/2008, neboť tento se věnoval pouze zaměření rohů zídek a rohů budov.
Vzhledem k tomu, že střecha Stavby skutečně do značné míry přesahuje obvodovou zeď Stavby
ve směru k pozemku p. č. X, nelze data geometrického plánu zaměřující se na rohy zídek
a budov, dle něhož by budova měla stát přímo na hranici pozemků p. č. X a X, považovat
za směrodatná. Za takové situace tedy krajský soud v podkladech doložených stavebníky
v Oznámení o užívání stavby, jakož ani v protokolu o závěrečné kontrolní prohlídce, nenašel
jediný podklad, kterým by žalovaný ověřil umístění Stavby včetně její střechy pouze
na pozemcích p. č. X a X, ačkoliv mu tato povinnost plyne ze zákona. Takovýto nedostatečný
postup žalovaného co do ověření podmínek pro udělení souhlasu s užíváním stavby je hlavně
v otázce řešení přesahu střechy na sousední pozemek nepřípustný. Žalobkyně byla totiž
v průběhu provádění Stavby velmi aktivní a na tento nedostatek opakovaně upozorňovala.
Žalovaný tedy měl mj. právě s ohledem na její značnou aktivitu pro nezpochybnitelné vyjasnění
předmětné otázky učinit z vlastní iniciativy potřebné kroky pro postavení této věci na jisto.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalovaný nesplnil své povinnosti vyplývající ze zákona a jeho
postup tudíž nelze označit za správný a zákonný.
[13] S ohledem na shora podrobně reprodukovaný správní spis i stručné shrnutí podstatných
skutkových závěrů tedy podle krajského soudu nemůže obstát závěr žalovaného, podle něhož
je daná Stavba v souladu s dodatečným stavebním povolením, ověřenou projektovou
dokumentací i obecnými požadavky na výstavbu, ze kterých má (bez uvedení bližších
konkretizací pro potvrzení tohoto závěru) tento přesah vyplývat. K tomuto závěru soud studiem
správního spisu nedospěl, neboť v jeho obsahu nenalezl jediný podklad potvrzující úsudek,
že skutečné provedení Stavby, včetně jejího střešního krytí, je umístěno pouze na pozemcích
p. č. X a X (jak je uvedeno v projektové dokumentaci a dodatečném stavebním povolení),
a nikoliv taktéž na pozemku p. č. X. Za takový podklad by bylo možné považovat již výše
zmíněné geometrické zaměření Stavby zaměřující se na situační umístění skutečného provedení
Stavby včetně jejího zastřešení vůči sousedním pozemkům, tedy taktéž vůči pozemku
p. č. X. Pokud však spisová dokumentace takový podklad neobsahuje, nelze považovat závěry
plynoucí ze závěrečné kontrolní prohlídky před vydáním souhlasu s užíváním stavby
za oprávněné a dostatečně zdůvodněné, neboť je zřejmé, že žalovaný při závěrečné kontrolní
prohlídce neověřil veškeré náležitosti, jež musí stavba před uvedením do užívání splňovat.
Žalovaným konstatovaný soulad stavby s dodatečným stavebním povolením a projektovou
dokumentací tedy evidentně není opřen o žádné konkrétní podklady ověřující takový závěr.
[14] Krajský soud tedy uzavřel, že v nyní projednávané věci ve vztahu k napadenému souhlasu
byly naplněny všechny znaky shora vymezené judikaturou Nejvyššího správního soudu k tomu,
aby žaloba podaná podle ustanovení §82 s. ř. s. mohla být shledána důvodnou, aniž by přitom
bylo nezbytné provádět žalobkyní navržené důkazy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně
byla napadeným souhlasem (zásahem) zkrácena na svých právech v rozporu s citovanými
ustanoveními stavebního zákona, bylo nutno v souladu s ustanovením §82 odst. 2 s. ř. s.
výrokem I. vyslovit, že napadený souhlas je nezákonný.
[15] Ve svém výroku II. se pak krajský soud opřel o usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010-76, podle něhož „obnovení stavu před
zásahem lze dosáhnout tak, že soud přikáže správnímu orgánu, je-li to možné, postupovat ve vztahu
k nezákonnému souhlasu dle 156 odst. 2 správního řádu. Objektivní možnost či nemožnost příkazu k obnovení
stavu před zásahem vysloveného v soudním rozhodnutí a adresovaného správnímu orgánu, posuzuje soud v souladu
s §87 odst. 1 s. ř. s. na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; toliko v případě, že soud
pouze určuje (deklaruje), zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
zásahu. Rozsudek soudu tedy nebude obsahovat výrok týkající se případného obnovení stavu před zásahem
v případech, kdy zrušení napadeného souhlasu stavebního úřadu, byť byl soudem shledán nezákonným, nebude
ze skutkových či právních důvodů zcela zjevně možné. V ostatních případech však soud nezkoumá a závazně
nehodnotí splnění dále uvedených podmínek pro výsledek postupu správního orgánu podle §156 odst. 2 správního
řádu, neboť by tím nahrazoval předem správní orgán v jeho věcné kompetenci.“
[16] Krajský soud proto s ohledem na výše uvedené přikázal žalovanému postupovat podle
ustanovení §156 odst. 2 správního řádu, s tím, že posouzení splnění podmínek pro vydání
rozhodnutí bude věcí žalovaného.
II. Kasační stížnost
[17] Kasační stížnost proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen stěžovatel) z důvodu
výslovně neoznačeného, který by však bylo možno dle jeho obsahu podřadit ustanovení
§103 odst. 1 písmeno d) s. ř. s., neboť dovozuje vady při zjišťování skutkového stavu v řízení
před soudem.
[18] Stěžovatel konkrétně namítal, že krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že přesah
stavby není ve schválené projektové dokumentaci obsažen, když z obsahu spisu jednoznačně
vyplývá, že již od prvopočátku přesah stavby figuruje v projektové dokumentaci a není nikde
zpochybňován. V této souvislosti poukázal zejména na skutečnost, že již dne 20. 8. 2007
byl Magistrátem města Prostějov vydán souhlas s provedením ohlášené stvby, jehož přílohou byla
projektová dokumentace, kterou vypracoval M. F. ČKAIT X a která přesah střechy na sousední
pozemek obsahovala. Rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje byl tento souhlas
zrušen a následně dne 11. 9. 2009 bylo Magistrátem města Prostějov vydáno rozhodnutí o
dodatečném povolení stavby, kdy projektová dokumentace vypracovaná M. F. opět obsahuje
přesah stavby na sousední pozemek. Za tohoto stavu věci neměl Magistrát města Prostějova jinou
možnost, než, za situace kdy stavebník provedl stavbu v souladu se stavebním povolením a
schválenou projektovou dokumentací, vydat souhlas s užíváním stavby.
[19] Na důkaz svého tvrzení připojil stěžovatel výkres „Novostavba rodinného domu
ve V. – situace stavby“ z listopadu roku 2008 a dále výkres „Rodinný dům V. - půdorys krovu“ z 11. 5.
2009. Závěrem navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu
k dalšímu řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud přezkoumal podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. napadený rozsudek
v rozsahu uplatněného stížnostního bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[21] Jak vyplývá z výše uvedeného, jedinou spornou otázkou, kterou měl Nejvyšší správní
soud v řízení o kasační stížnosti řešit, byla otázka, zda Stavba byla realizována v souladu
s vydaným dodatečným stavebním povolením a zda byl tedy vyslovený souhlas s užíváním stavby
v souladu se zákonem. Krajský soud na základě obsáhlého hodnocení spisové dokumentace
i právního rozboru všech okolností případu dospěl k závěru, že Stavba v souladu se stavebním
povolením postavena nebyla, neboť přesah střechy na pozemek žalobkyně nemá v tomto
povolení oporu, stěžovatel naopak zastává názor, že přesah střechy je doložen v projektové
dokumentaci.
[22] Po zhodnocení rozhodných skutečností však musel Nejvyšší správní soud dát v celém
rozsahu za pravdu krajskému soudu. Předně je třeba souhlasit s jeho tezí, že pokud měla
být Stavba realizována na hranici pozemků a s přesahem střechy na pozemek sousední,
měla se tato skutečnost projevit především v textu dodatečného stavebního povolení ze dne
11. 9. 2009, byť alespoň ve formě odkazu na rozhodnutí o výjimce vydané podle
§169 stavebního zákona ve spojení s 26 Vyhlášky a §23 odst. 2 Vyhlášky. Nic takového však
v textu dodatečného stavebného povolení není, ostatně ani stěžovatel nepopírá, že rozhodnutí
o výjimce nebylo vůbec vydáno. Dovozuje-li pak stěžovatel takovouto skutečnost pouze
z připojené projektové dokumentace, pak ani zde nelze pro jeho názor nalézt oporu.
Výkres „Novostavba rodinného domu ve V. – situace stavby“, který stěžovatel připojil ke kasační
stížnosti, je součástí projektové dokumentace a hodnocením tohoto výkresu se krajský soud
explicitně zabýval, jak uvedeno výše. Nejvyšší správní soud má ve shodě s ním za to, že tento
výkres žádný přesah stavby na sousední pozemek p. č. X neprokazuje, pouhé kótování výkresu
zasahující do tohoto pozemku nesvědčí z hlediska sporné otázky o ničem.
[23] Přesah stavby na sousední pozemek pak neprokazuje ani druhý připojený výkres „Rodinný
dům V. - půdorys krovu“. I tento výkres je součástí projektové dokumentace, nevyplývá však z něho
žádná informace o umístění stavby a v originále na něm dokonce není ani vepsáno slovo „přesah“
jako na kopii dokumentu zaslaného stěžovatelem. Pokud tedy bylo úmyslem stavebníků
realizovat Stavbu s přesahem střechy na sousední pozemek (což by se snad dalo dovodit
z umístění jedné obvodové zdi Stavby na hranici pozemků p. č. X a p. č. X v kombinaci s výkresy
projektové dokumentace prokazujícími orientaci Stavby a konstrukční řešení střechy), pak
takovýto úmysl, byť jej žalovaný zřejmě neformálně akceptoval, nenašel svůj výraz v rozhodnutí
o dodatečném povolení Stavby, včetně té části projektové dokumentace, která dokládá umístění
Stavby. S dalším rozborem projektové dokumentace pak Nejvyšší správní soud odkazuje na
podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku.
[24] Nejvyšší správní soud tak shodně s krajským soudem uzavírá, že vydaný souhlas
s užíváním stavby je nezákonný, neboť stavba byla realizována v rozporu s dodatečným
stavebním povolením. Stěžovatel tedy nyní s ohledem na všechny okolnosti případu zváží,
zda jsou dány podmínky pro zrušení tohoto souhlasu podle §156 odst. 2 správního řádu,
a to i s přihlédnutím k možnosti přiměřeného použití §94 odst. 4 a 5 správního řádu.
Ať již při svém posouzení dojde k jakémukoliv závěru, žalobkyni o jeho výsledku vyrozumí.
Nejvyšší správní soud však upozorňuje, že i v případě, že by nakonec nedošlo ke zrušení
vydaného souhlasu s užíváním stavby, zůstane deklarace jeho nezákonnosti učiněná krajským
soudem nedotčena a jeho rozsudek může být podkladem pro uplatňování náhrady škody podle
zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.
[25] Napadený rozsudek krajského soudu tedy netrpí tvrzenou vadou podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1, in fine, s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
IV. Náklady řízení
[26] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení ze zákona,
žalobkyně byla ve věci úspěšná, žádné náklady spojené s řízením o kasační stížnosti
jí však nevznikly; Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení
žádnému z účastníků (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 23. srpna 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu