ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.5.2018:30
sp. zn. 3 As 5/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. M. R., zast. Mgr.
Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, proti
žalovanému: První náměstek policejního prezidenta, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2013, č. j. PPR-29010-5/ČJ-2012-990131, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2017, č. j. 6 Ad
6/2013 – 58,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám jeho zástupce advokáta Mgr. Petra Smejkala.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti
rozhodnutí ředitele Letecké služby ve věcech služebního poměru č. 90/2012 ze dne 19. 11. 2012,
jímž byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky v souladu
s §42 odst. 1 písm. m) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních
sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“). Podle názoru žalobce bylo
rozhodnutí žalovaného nezákonné, neboť žalovaný v rozporu se zákonem nezohlednil žalobcův
procesní úkon – zpětvzetí žádosti o propuštění, a řízení nezastavil.
[2] Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 29. 9. 2016,
č. j. 6 Ad 6/2013 - 32, bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení. Městský soud dospěl k závěru, že služební zákon obsahuje komplexní úpravu zpětvzetí
žádosti o propuštění ze služebního poměru, a to i ve vztahu k odvolacímu řízení, tudíž není
na místě aplikovat subsidiárně úpravu obsaženou ve správním řádu. Městský soud však shledal
důvodnou námitku žalobce, že služební funkcionář rozhodující o odvolání postupoval
v rozporu se zákonem, pokud nepřihlédl k úkonu žalobce, jímž disponoval předmětem řízení
(tzn. ke zpětvzetí žádosti o propuštění), napadené rozhodnutí nezrušil a řízení nezastavil,
jak by bylo v souladu s §190 odst. 8 věty druhé ve spojení s §179 služebního zákona.
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný kasační stížnost, které Nejvyšší správní
soud rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. 3 As 295/2016 – 29, vyhověl, napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění zrušujícího rozsudku zdejší soud
uvedl, že §179 služebního zákona nelze na odvolací řízení podle tohoto zákona použít.
Pokud je již o žádosti o propuštění v I. stupni rozhodnuto, nelze právně účinně vzít tuto
žádost zpět. Městský soud tedy nesprávně dovodil, že žalovaný měl zrušit rozhodnutí I. stupně
a zastavit řízení podle §190 odst. 8 věty druhé ve spojení s §179 služebního zákona.
[4] Městský soud poté věc znovu projednal, shledal žalobu nedůvodnou, a rozsudkem
označeným v záhlaví ji zamítl. Dospěl přitom souladně s právním názorem zdejšího soudu
k závěru, že žalobce nemohl jím podanou žádost o propuštění vzít v rámci svého odvolání účinně
zpět. Zpětvzetí žádosti o propuštění tudíž nemohlo vést k ze zrušení rozhodnutí I. stupně
a zastavení řízení podle §190 odst. 8 věty druhé ve spojení s §179 služebního zákona.
[5] Proti novému rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž namítal, že správní řád je nutno užít subsidiárně i ve správních řízeních dle
služebního zákona. Právní úprava odvolacích řízení ve služebním zákoně není úpravou
komplexní, jednak protože taková interpretace služebního zákona by vedla k závěru, že odvolací
řízení podle služebního zákona nelze z žádných důvodů zastavit, a jednak protože
§190 služebního zákona není ucelenou úpravou odvolacího řízení a jeho průběhu. Stěžovatel
také poukázal na skutečnost, že řízení o žádosti o propuštění ze služebního poměru se obecně
nikterak neliší od řízení o žádosti podle správního řádu, ve kterém lze vzít žádost zpět
i v průběhu odvolacího řízení. Závěrem stěžovatel uvedl, že výklad služebního zákona
provedený městským soudem není ústavně konformní, neboť je vyložen ve prospěch správního
orgánu, a tím je v rozporu s právem stěžovatele na svobodnou volbu povolání a na spravedlivý
proces.
[6] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost,
a pokud k tomu zdejší soud neshledá důvody, aby ji zamítl jako nedůvodnou.
[7] Jelikož Nejvyšší správní soud v předmětné věci již jednou rozhodoval, bylo nutné
vypořádat se nejdříve s otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle §104 odst. 3 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), totiž platí, že kasační
stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní
rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod
kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu.
[8] Stěžovatel ve své kasační stížnosti brojil výlučně proti posouzení právní otázky,
kterou Nejvyšší správní soud již posuzoval a postavil najisto v řízení o předcházející kasační
stížnosti žalovaného (viz výše). Zdejší soud přitom v předcházejícím řízení vyslovil závazný
právní názor, kterým se městský soud bez výjimky řídil, a v souladu s ním i v napadeném
rozsudku rozhodl.
[9] S ohledem na uvedené nezbývá než uzavřít, že předmětem posouzení kasační stížnosti
by měla být otázka zdejším soudem již zodpovězená v předcházejícím řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud proto nynější kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou.
[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl zdejší soud podle §60 odst. 3 věty
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož přiměřeně platí, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. března 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu