ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.62.2018:22
sp. zn. 3 As 62/2018 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. P. M.,
proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2018, č. j. 7 As 407/2017 - 12, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, č. j. 29 A 55/2018 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 22. 7. 2018 kasační stížnost žalobce (dále
jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla odmítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení ze dne 18. 1. 2018, č. j. 7 As 407/2017 - 12.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“) „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné
správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou
nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob
v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán").“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u krajského soudu „správní žalobu“ proti
rozhodnutí zdejšího soudu vydanému v řízení o kasační stížnosti podané stěžovatelem v jiné věci.
Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí
správního soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách
proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné
u krajského soudu označeno jako „správní žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech
se podle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání
tudíž ani nebylo „způsobilé“ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud
vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil.
Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý
procesní „nadstandard“, který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení
zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení krajského soudu kasační stížností,
nelze na ni hledět jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „správní žaloby“ vůbec nejednalo)
a nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
[6] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl.
[7] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. září 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu