ECLI:CZ:NSS:2018:3.AZS.306.2017:30
sp. zn. 3 Azs 306/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: H. D.,
zastoupená Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem se sídlem Politických vězňů 21, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017, č. j. OAM-235/ZA-ZA11-ZA15-2017,
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 9. 2017,
č. j. 60 Az 43/2017 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek
Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 6. 2017. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany podle
§25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to z důvodu nepřípustnosti žádosti podle
§10a odst. 1 písm. b) tohoto zákona, neboť státem příslušným pro posouzení žádosti
je Litevská republika.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujících skutečností. Žalobkyně pochází
z Doněcka na východní Ukrajině, v důsledku války ztratila domov. Dne 31. 1. 2017 bylo
žalobkyni vydáno v Kyjevě Litevskou republikou schengenské vízum s platností od 20. 2. 2017
do 21. 3. 2017. Na základě tohoto víza přicestovala do České republiky, dne 23. 3. 2017
zde požádala o mezinárodní ochranu. Přímé příbuzné žalobkyně v České republice nemá,
žije zde pouze její tchýně na základě povolení k dlouhodobému pobytu.
[3] Na základě uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že státem příslušným
k vedení řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany je podle článku 12 Nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen Nařízení) je Litva, přičemž nejsou dány podmínky
pro přenesení příslušnosti podle čl. 17 Nařízení. Rozhodnutí žalovaného proto posoudil
jako zákonné.
[4] Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka) formálně z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písmeno a) a d) s. ř. s. Konkrétně namítala, že se soud dostatečně nevypořádal
s možností aplikace čl. 17 Nařízení a že ani žalovaný dostatečně nevysvětlil, proč při rozhodování
o žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany nevyužil svoje diskreční oprávnění k přenesení
působnosti na Českou republiku. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení. Důvody přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatelka neuvedla.
[5] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[6] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[7] V projednávané věci stěžovatelka nedefinovala žádnou zásadní právní otázku,
která by svým významem podstatně přesahovala její vlastní zájmy a kterou by měl
Nejvyšší správní soud pojednat v zájmu sjednocování judikatury; takováto otázka soudu
nevyplynula ani z výše popsaného skutkového stavu. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
podle §104a) odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[8] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu