ECLI:CZ:NSS:2018:3.AZS.318.2017:31
sp. zn. 3 Azs 318/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. S., zastoupený
Mgr. Janem Procházkou, advokátem se sídlem Nile House, Karolinská 654/2, Praha 8, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 6. 2016, č. j. OAM-64/LE-LE05-LE05-2016, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 75 Az 26/2016-28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 21. 6. 2016. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci poskytnuta mezinárodní ochrana
podle §12, §13, §14, §14a, §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu.
Dne 26. 05. 2016 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl,
že se narodil X v bývalém Sovětském svazu, posledním místem jeho pobytu byla
Zakarpatská oblast, okres Mukačevo, město V. L. Žalobce je pravoslavného vyznání, bez
politického přesvědčení, ukrajinské národnosti, státní příslušností Ukrajina. Je schopen se
dorozumět ve dvou jazycích, konkrétně ruském a ukrajinském. Je svobodný a bezdětný.
Jeho zdravotní stav je dobrý. Na území České republiky poprvé přicestoval v srpnu 2002
na pracovní vízum. Od prosince 2011 do září 2012 přechodně pobýval na území Monaka
za účelem výdělku. V současnosti již žádným vízem nebo povolením k pobytu v jiných
státech nedisponuje. Ukrajinu opustil v červenci 2015 autobusovým spojem z Mukačeva
do Prahy, toto je jeho první žádost o mezinárodní ochranu v České republice nebo jiném
státě. Důvodem podání žádosti je ztráta rozestavěného domu a s tím spojeného bydlení,
neboť stavba se nacházela v Luhanské oblasti, kde se momentálně válčí. V domě jeho
rodičů není dostatek místa, neboť tam žije jeho sestra s rodinou. V roce 2014 pobýval u
rodiny své přítelkyně, kde mu nicméně bylo vyhrožováno jejími proruskými příbuznými a
on tak dostal obavu z nucené účasti v bojových akcích proti Ukrajině. Jeho přítelkyně je
od roku 2015 nezvěstná. V protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní
ochrany dále uvedl, že od odjezdu z Ukrajiny v červenci 2015 se do země původu již
nevrátil. Z Ukrajiny odjel, protože měl neshody s otcem, který mu vyčítal utracení
veškerých finančních prostředků, které posílal své přítelkyni, čímž ji upřednostnil na úkor
vlastní rodiny.
[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že u žalobce
nejsou dány žádné důvody pro poskytnutí jakékoliv formy mezinárodní ochrany
a rozhodnutí žalovaného proto vyhodnotil jako zákonné.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) formálně z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a, b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítal, že správní orgán nezjistil řádně
skutkový stav, při aplikaci příslušných ustanovení zákona o azylu nezohlednil požadavky
vyplývající z čl. 4 kvalifikační směrnice a nijak se ani nevypořádal se skutečností,
že stěžovateli hrozil odvod do armády a v případě nenastoupení vojenské služby
by byl trestně stíhán, přičemž podmínky v ukrajinských věznicích jsou nelidské. K otázce
přijatelnosti kasační stížnosti se nijak nevyjádřil.
[5] S ohledem na výše uvedené navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit zákonnost napadeného rozsudku
z hlediska uplatněných stížnostních bodů, musel si zodpovědět zmiňovanou otázku
přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro
nepřijatelnost.
[8] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních
otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu
řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu
a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[9] V projednávané věci stěžovatel nepředestřel žádnou otázku, k níž by se měl Nejvyšší
správní soud vyjádřit v zájmu sjednocování judikatury, žádnou takovou nenašel soud
při výše popsaných skutkových okolnostech případu ani sám z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle výše citovaného ustanovení
§104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Jen na okraj k tomu soud podotýká,
že důvody kasační stížnosti se zcela míjejí s obsahem výpovědi stěžovatele ve správním
řízení. Ten totiž nevyslovoval obavy z odvodu do ukrajinské armády, ale z toho,
že v bydlišti své přítelkyně v Luhanské oblasti bude odveden do ozbrojených sborů
povstalců.
[10] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
( §53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 23. května 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu