ECLI:CZ:NSS:2018:3.AZS.66.2018:34
sp. zn. 3 Azs 66/2018 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D. v právní věci žalobkyně: nezletilá N.
T. N. Q., zast. zákonnou zástupkyní – matkou D. T. T., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem
se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, sídlem
Loretánské nám. 5, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 24. 11.
2017, č. j.119688/2017-OPL, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 7. 2018, č. j. 59 A 122/2017 - 66, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností brojí žalovaný (dále též „stěžovatel“) proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 7. 2018 uvedenému v záhlaví.
Tímto rozsudkem krajský soud zrušil rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 24. 11. 2017,
č. j. 119688/2017-OPL a usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 2926/2017-HANOI-III.
[2] Přípisem doručeným k Nejvyššímu správnímu soudu dne 13. 8. 2018 požádal stěžovatel
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V ní zejména uvedl, že pokud by ještě před
rozhodnutím o kasační stížnosti měl správní úřad upustit od osobního podání žádosti o pobytový
titul, vedlo by to k nerovnému zacházení s žadateli. V případě, že by se Nejvyšší správní soud
neztotožnil s právním názorem krajského soudu, došlo by následně k situaci, kdy by již probíhala
řada správních řízení ve věcech povolení k pobytu postupem, kterým vůbec proběhnout neměla,
a tento stav by již nebylo možné dodatečně zvrátit. Žalobkyně by naopak musela toliko vyčkat
na rozhodnutí o kasační stížnosti. Stěžovatel je přesvědčen, že přiznání odkladného účinku
je plně v souladu s veřejným zájmem na kontrolované migraci, jakož i na rovném přístupu
k žadatelům o povolení k trvalému pobytu ve smyslu zákona o pobytu cizinců.
[3] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud po zhodnocení věci dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou naplněny.
[5] Kasační stížnost podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), tedy obecně odkladný účinek nemá a tento účinek jí nepřiznává ani speciální
zákon (srov. ustanovení §171 a 172 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky). Nejvyšší správní soud však může odkladný účinek na návrh stěžovatele přiznat.
Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije přiměřeně. Kasační stížnosti lze přiznat
odkladný účinek tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58).
[6] Nejvyšší správní soud již dříve vyložil, že soudy ve správním soudnictví
poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného
účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního
řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak jsou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
Postavením žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat
kasační stížnost, se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě
a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutné
nahlížet i na návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podal správní orgán.
[7] Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku vůči pravomocnému
rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží
nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem
není přiznání odkladného účinku, ale až případný meritorní výrok o kasační stížnosti.
Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů,
kterými se ruší jejich správní akty, musel by zákonodárce zcela změnit koncepci správního
soudnictví. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce popsal slovy o „nepoměrně větší újmě“.
[8] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale musí být naopak významná tak, aby v konkrétním případě nebylo výjimečně uplatněno
pravidlo, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Zatímco žalobce bude zpravidla spojovat
újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu
skutečně závažně ohrozit, žalovaný správní orgán žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše
nemůže mít práva, jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky
ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí.
Samotná otázka zákonnosti rozhodnutí však není důvodem pro přiznání odkladného účinku.
[9] Na straně žalovaného správního orgánu bude újma významnou zejména tehdy, nebude-li
již možno v podstatných ohledech odstranit v mezidobí způsobené následky či dopady
napadeného rozhodnutí, které bylo později shledáno nezákonným a zrušeno. Významnou újmou
taktéž bude, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak
takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho fungování, činnosti
apod. (viz usnesení Nejvyššího správního soudu z 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56).
[10] V usnesení ze dne 2. 5. 2013, č. j. 6 As 61/2013 – 20, zdejší soud vyslovil,
že „Nejvyšší správní soud přiznává zpravidla odkladný účinek kasační stížnosti žalovaného správního orgánu
(§73 odst. 2 s. ř. s.) v případech, kdy krajský soud zruší správní rozhodnutí z důvodu chybného posouzení
hmotně právní otázky a zaváže svým právním názorem správní orgán, aby v novém řízení rozhodl odlišně
od rozhodnutí zrušeného. Pak by totiž pozdější vyhovění kasační stížnosti zákonitě vedlo k existenci dvou
odlišných správních rozhodnutí v téže věci (§110 odst. 4 s. ř. s.). Naopak odkladný účinek na návrh žalovaného
správního orgánu nepřiznává Nejvyšší správní soud zpravidla tehdy (§73 odst. 2 s. ř. s.), jestliže
důvody zrušení správního rozhodnutí soudem jsou pouze procesního rázu a správnímu orgánu nic nebrání v tom,
aby – po doplnění dokazování, umožnění účastníkovi vyjádřit se apod. – rozhodl ve věci stejně, jako to učinil
ve zrušeném rozhodnutí. V takovém případě je totiž hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí v téže věci
mnohem méně pravděpodobná, byť ani zde ji nelze zcela vyloučit, jelikož po odstranění procesních vad může
pochopitelně správní orgán zjištěný skutkový stav vyhodnotit odlišně.“
[11] V nyní projednávané věci bylo rozhodnutí stěžovatele i rozhodnutí správního orgánu
I. stupně zrušeno a správní orgány byly v dalším řízení zavázány názorem krajského soudu,
že „v případu žalobkyně měla být nemožnost registrovat se v objednávacím systému Visapoint k termínu osobního
podání žádosti o povolení k trvalému pobytu lidsky důstojným způsobem v přiměřeném čase posouzena
jako důvod, pro který nebylo na místě vyžadovat osobní podání žádosti.“ Správní orgán I. stupně by tak byl
na základě napadeného rozsudku krajského soudu povinen řízení o žádosti zahájit a v případě,
že by zdejší soud rozsudek krajského soudu zrušil, ve věci by existovala dvě odlišná rozhodnutí
správního orgánu.
[12] Naproti tomu nelze z řízení před správním orgánem i soudem, ani z jiných okolností,
dovodit, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo být nositelem rizika vzniku
jakékoli újmy třetím osobám, případně závažného porušení veřejného zájmu. Jedinou osobou,
které by teoreticky hrozil vznik újmy přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti,
je žalobkyně. Ta však musí toliko vyčkat rozhodnutí o kasační stížnosti, což nelze považovat
za újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[13] Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím Nejvyšší správní soud
žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. září 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu