ECLI:CZ:NSS:2018:4.AFS.329.2018:16
sp. zn. 4 Afs 329/2018 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) Lugonax s. r. o.,
IČ 24683442, se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1, b) F. V., oba zast. Mgr. Františkem
Stratilem, advokátem, se sídlem Wellnerova 1215/1, Olomouc, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1.
2017, č. j. 1931/2017-900000-304.4, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2018, č. j. 65 Af 19/2017 - 35,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobcům a) a b) se v rací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 2x 5.000 Kč,
který jim bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 9. 2018,
č. j. 65 Af 19/2017 - 35, zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2017,
č. j. 1931/2017-900000-304.4. Naposledy uvedeným rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání
žalobců a) a b) a potvrdil rozhodnutí ze dne 19. 9 2016, č. j. 38406-12/2016-580000-12,
jímž Celní úřad pro Olomoucký kraj rozhodl o zabrání vybraných výrobků, a to 11.910 l
plynového oleje a 102.090 l motorové nafty, které byly zajištěny rozhodnutím Celního úřadu
pro Olomoucký kraj ze dne 6. 5. 2016, č. j. 33559/2016-580000-31. Současně Celní úřad
pro Olomoucký kraj rozhodl o uvolnění přepravních obalů, ve kterých byly skladovány zajištěné
vybrané výrobky.
[2] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) proti tomuto rozsudku krajského soudu podali včasnou
kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 11. 2018, č. j. 4 Afs 329/2018 - 7, stěžovatele
vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatili soudní poplatek za kasační
stížnost. Zároveň stěžovatele poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud
řízení zastaví podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[4] Z údajů na doručence je zřejmé, že toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo
zástupci stěžovatele doručeno do jeho datové schránky dne 9. 11. 2018. Lhůta 15 dnů určená
Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku uplynula v pondělí dne 26. 11. 2018.
Stěžovatelé však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatili a uhradili ho až v úterý
dne 27. 11. 2018, kdy byla na bankovní účet Nejvyššího správního soudu připsána částka
soudního poplatku 10.000 Kč zaplacená stěžovateli.
[5] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
zákona č. 296/2017 Sb., (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je s podáním kasační stížnosti
spojen vznik poplatkové povinnosti (poplatek činí za každého stěžovatele 5.000 Kč).
[6] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží.“
[7] Podle §10 odst. 1 věty první téhož zákona „soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil
ten, kdo k tomu nebyl povinen“.
[8] Podle §47 písm. c) s. ř. s., „soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon.“
[9] Stěžovatelé byli řádně vyzváni k zaplacení soudního poplatku a poučeni o následcích,
které nastoupí v případě nezaplacení. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však stěžovatelé
ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatili, proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační
stížnosti zastavil podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno,
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[11] Vzhledem k tomu, že stěžovatelé zaplatili soudní poplatek až dne 27. 11. 2018 a lhůta
pro zaplacení soudního poplatku uplynula již dne 26. 11. 2018, nebylo podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích již možné k zaplacení soudního poplatku přihlédnout a bylo nutné pouze
řízení zastavit pro nezaplacení soudního poplatku. Skutečnost, že k zaplacení soudního poplatku
po uplynutí soudem stanovené lhůty již soud nemůže přihlédnout, ve svém důsledku zároveň
způsobuje, že uplynutí této lhůty má za následek zánik poplatkové povinnosti účastníka řízení.
Jinými slovy, není-li dle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích již stěžovatel
oprávněn zaplatit soudní poplatek po uplynutí lhůty stanovené soudem ve výzvě k jeho úhradě,
nelze dovozovat, že k tomu měl být stále povinen. V tomto smyslu je třeba vykládat i §9 odst. 7
zákona o soudních poplatcích, tj. že dopadá na jiné případy zastavení řízení než na zastavení
pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené soudem dle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelé dne 27. 11. 2018 splnili
již neexistující poplatkovou povinnost a uhradili soudní poplatek, k němuž nebyli povinni.
Proto nebylo možné uvažovat o vrácení soudního poplatku sníženého dle §10 odst. 3 zákona
o soudních poplatcích.
[12] Na základě §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích Nejvyšší správní soud stěžovatelům
vrátí celý zaplacený soudní poplatek ve výši 2x 5.000 Kč. Podle §10a odst. 1 téhož zákona
bude soudní poplatek vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu