ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.113.2018:31
sp. zn. 4 As 113/2018 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát města
Chomutova, se sídlem Zborovská 4602, Chomutov, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 7. 3. 2018, č. j. 15 A 187/2017 - 31,
takto:
Věc se p ostupuj e rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaný dne 30. 6. 2016 vydal příkaz sp. zn. MMCH/51435/1019/2016/OdaSč/Ce,
kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
kterého se dopustil tím, že dne 6. 5. 2016 v 8.25 hodin na silnici I/13 v katastru obce Chomutov
(poblíž zastávky BUS nacházející se před kruhovým objezdem u Baumaxu), ve směru jízdy
od obce Most směrem na obec Chomutov, v místě, kde je dopravním značením B20a „Nejvyšší
dovolená rychlost“, rychlost snížena na 50 km/h, řídil motorové vozidlo tovární značky Opel
Insignia, reg. značky X, přičemž mu byla naměřena rychlost 67 km/h silničním radarovým
rychloměrem RAMER 10C. Z této hodnoty byla odečtena odchylka měřícího zařízení 3 km/h,
konečná rychlost činila 64 km/h. Za uvedený přestupek žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši
1 500 Kč. Příkaz byl doručen zmocněnci žalobce pro doručování dne 13. 7. 2016. Žalobce podal
dne 28. 7. 2016 proti uvedenému příkazu odpor. Jelikož odpor neobsahoval podpis žalobce,
žalovaný jej vyzval k doplnění podání do 5 dnů od doručení výzvy s poučením, že pokud žalobce
nebude na výzvu reagovat, odpor se stane pravomocným. Na tuto výzvu žalobce nijak nereagoval
a až dne 26. 6. 2017 podal Krajskému úřadu Ústeckého kraje žádost o uplatnění opatření proti
nečinnosti. Následně se žalobou dne 22. 8. 2017 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, č. j. 15 A 187/2017 - 31,
žalobu zamítl. Konstatoval, že postup žalovaného, který při absenci podpisu na podání vyzval
žalobce k odstranění tohoto nedostatku, byl v souladu s §37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád. Uvedl, že bylo na vůli žalobce, zda podá odpor prostřednictvím služby DopisOnline.
Důsledkem využití této služby bylo vadné podání bez jeho autentického podpisu. Krajský soud
poukázal na skutečnost, že judikatura Nejvyššího správního soudu považuje absenci podpisu
za vadu řízení, pro kterou v něm nelze pokračovat, neboť není možné seznat, která osoba jej činí.
Výslovně se vymezil vůči rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2017,
č. j. 2 As 80/2017 - 34, který obsahuje právní názor, že absence podpisu na podání nebrání
zahájení řízení. Tento názor je ojedinělý a v rozporu s dosavadní judikaturou, nadto neprošel
posouzením rozšířeného senátu. Krajský soud shrnul, že žalobce platně odpor nepodal, neboť
i přes výzvu k odstranění vady spočívající v absenci vlastnoručního podpisu tuto vadu neodstranil
a podaný odpor proto nevyvolal požadovaný právní účinek ve smyslu ustanovení §87 odst. 4
zákona o přestupcích. Žalovaný proto není a nebyl povinen vést řízení o přestupku, neboť
to skončilo příkazem ze dne 30. 6. 2016, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2016.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
Stěžovatel namítl, že mu žádná výzva k doplnění podpisu na odporu nebyla doručena, a proto
na ni nemohl reagovat. V tomto ohledu proto navrhl provést dokazování. Stěžovatel dále
poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2017, č. j. 2 As 80/2017 - 34,
a uvedl, že ani v jeho případě nemusel být odpor podepsán, aby mohl vyvolat zamýšlené účinky.
Neexistovaly totiž žádné pochybnosti o tom, kdo a čeho se domáhá, ani nemohla být nikomu
způsobena újma. Odpor obsahoval potřebné identifikační údaje i dostatek podrobných informací
o věci samé, a proto bylo zřejmé, že jej podal stěžovatel. Jelikož stěžovatel nezná obsah výzvy,
jen z odůvodnění napadeného rozsudku dovozuje, že žalovaný ve výzvě ve skutečnosti žádné
důvody pro její vydání nepopsal, neboť pochybnosti o totožnosti podatele neměl. Lpění
na uvedení podpisu je proto přepjatým formalismem. Žalovaný měl odpor přijmout a provést
standardní řízení. S ohledem na skutečnost, že se podle odůvodnění napadeného rozsudku jeví
rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu ve věci požadavků na uvedení podpisu
jako nejednotná, navrhl stěžovatel předložení věci rozšířenému senátu.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že stěžovatel v žalobním řízení
neuplatnil námitku nedoručené výzvy k odstranění nedostatků podání. Tato kasační námitka
je proto nepřípustná. Žalovaný se vymezil vůči rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 7. 2017, č. j. 2 As 80/2017 - 34, který je v rozporu s jeho dosavadní rozhodovací praxí a navíc
zcela nabourává smysl výzvy k doplnění podání. Podle žalovaného je význam podpisu na podání
zřejmý. Případný zfalšovaný podpis je možné znalecky přezkoumat, u podání bez podpisu je toto
z povahy věci vyloučené. Nejvyššímu správnímu soudu proto žalovaný navrhl, aby kasační
stížnost zamítl.
III. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu
[5] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2017, č. j. 2 As 80/2017 - 34, uvedl,
že „[z]ávěrem lze poznamenat, že i v případě, kdy by žalovaný k odstranění vad odvolání řádně vyzval, a vady
by přesto nebyly ve lhůtě odstraněny, nemohl by žalovaný na podané odvolání nahlížet, jako by nebylo učiněno,
tj. nezabývat se jím. Jak bylo rozebráno výše, i nepodepsané odvolání zásadně zahajuje řízení o odvolání
v přestupkové věci (ledaže by z jeho obsahu vůbec neplynulo, kdo je má činit), a to je třeba skončit některým
ze zákonem předvídaných způsobů. Vada spočívající v chybějícím podpisu by bránila projednání takového
odvolání teprve tehdy, vyvstaly-li by pochybnosti, že podání učinil vskutku ten, kdo se v něm jako podatel
deklaruje.“
[6] Druhý senát tedy dospěl k závěru, že navzdory znění §37 odst. 2 správního řádu, který
považuje podpis za jednu z náležitostí podání, není v zásadě zapotřebí podpis v rámci podání
směřujícího vůči správnímu orgánu uvádět.
[7] Oproti tomu Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2013, č. j. 8 As 105/2012 - 40,
konstatoval, že „[c]hybějící podpis na odvolání je vadou, pro kterou nelze pokračovat v řízení, protože
není zřejmé, zda odvolání podala oprávněná osoba.“ Závěr druhého senátu tedy ignoruje citovanou
dřívější rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, která vyžaduje podpis jako nezbytnou
náležitost podání. Nadto závěr druhého senátu je v rámci rozhodovací praxe Nejvyššího
správního soudu ojedinělý, neboť i po vydání rozsudku druhého senátu, pátý senát v rozsudku
ze dne 18. 8. 2017, č. j. 5 As 204/2016 - 27, setrval na původní rozhodovací praxi a konstatoval,
že „[c]hybějící podpis na odvolání je vadou, pro kterou nelze pokračovat v řízení, protože není zřejmé,
zda odvolání podala oprávněná osoba. Nebyla-li taková vada na výzvu správního orgánu odstraněna,
měl, shledal-li by odvolací orgán dostatečné důvody pro závěr o tom, že nelze v řízení pokračovat, zastavit řízení
dle §93 odst. 1 ve spojení s §66 odst. 1 písm. c) správního řádu.“ Na původní rozhodovací praxi zdejšího
soudu navazuje i rozsudek ze dne 27. 9. 2017, č. j. 6 As 37/2017 - 31, kde Nejvyšší správní soud
uvedl, že „(…) má za to, že s ohledem na okolnosti postupu zástupce Petr Kocourka v projednávané
věci, je nutné nepodepsané podání z června 2014, které je označeno jako odvolání proti rozhodnutí č. j. OSA/P-
1607/13-D/60, přičemž absence příslušného podpisu nebyla zhojena ani na výzvu správního orgánu, vyhodnotit
jako zneužití práva a cílenou procesní obstrukci, jež není možné při posuzování včasnosti odvolání pominout.“
[8] Je tak zjevné, že v judikatuře Nejvyššího správního soudu nepanuje shoda v otázce
posuzování podpisu jakožto povinné náležitosti podání.
[9] Vysledovat lze přitom dva základní názorové proudy, z nichž jeden považuje uvedení
podpisu na podání za nezbytnou náležitost podání, jejíž absence brání projednání podání, druhý
názorový proud směřuje k závěru, že absence podpisu zásadně není vadou podání bránící jejímu
projednání. Šestý senát přitom dokonce navazuje na první názorový proud s tím, že absenci
podpisu v určitých případech chápe dokonce jako zneužití práva, resp. cílenou procesní
obstrukci.
[10] Ačkoliv oba shora popsané názorové proudy nejsou zcela vzájemně neslučitelné, neboť
druhý senát připouští, že v určitých situacích bude nezbytné na uvedení podpisu trvat, přesto
se podle názoru čtvrtého senátu jedná o rozpor natolik markantní, že jej nelze přehlížet. Podle
čtvrtého senátu totiž v současnosti není z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu zcela
zřejmé, jakým způsobem zdejší soud nahlíží na podpis jakožto součást podání ve smyslu §37
správního řádu. Tento stav není nepochybně žádoucí z hlediska právní jistoty adresátů veřejné
správy. Nadto šestý senát ve svém rozsudku poukazuje mimo jiné na to, že absence podpisu bývá
cílenou obstrukční strategií účastníků přestupkového řízení. Čtvrtý senát proto považuje
za nezbytné rozhodovací praxi sjednotit. Přitom se přiklání k názoru, že podpis je potřeba vnímat
jako nezbytnou součást podání, přičemž jeho absence, pokud nedojde k jeho doplnění k výzvě
správního orgánu, brání projednání podání.
[11] S ohledem na tento judikaturní rozkol čtvrtý senát podle §17 odst. 1 s. ř. s. předkládá
rozšířenému senátu věc s touto otázkou: Je správní orgán povinen projednat podání trpící vadou
spočívající v absenci podpisu podatele i přesto, že tato vada nebyla odstraněna ani přes výzvu
správního orgánu?
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude o věci rozhodovat ve složení JUDr. Josef Baxa,
Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Filip Dienstbier, JUDr. Zdeněk Kühn,
JUDr. Barbara Pořízková, Mgr. Aleš Roztočil a JUDr. Karel Šimka. Účastníci
řízení mohou namítnout podjatost těchto soudců do jednoho týdne
od doručení tohoto usnesení (§8 odst. 1, odst. 5 s. ř. s.). Ve stejné lhůtě se dále
mohou účastníci řízení vyjádřit k otázce předložené rozšířenému senátu.
V Brně dne 26. června 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu