ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.148.2018:21
sp. zn. 4 As 148/2018 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyň: a) Ing. J. R., a b) Bc. M. K.,
zast. obecnou zmocněnkyní Ing. J. R., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se
sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) LIF, a.s., se sídlem
Jablonecká 7/22, Liberec 5, zast. Mgr. Zuzanou Hrušovou, advokátkou, se sídlem Jablonecká
7/22, Liberec 5, II) L. B., III) S. Z., IV) Mgr. I. Ch., V) L. P., VI) B. R., proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 12. 2017, č. j. KULK 90753/2017, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 4. 2018, č. j. 59 A
17/2018 - 262,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n em aj í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně a) a b) podaly ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
(dále jen „krajský soud“) žalobu proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí žalovaného.
Současně navrhly, aby krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek podle §73 s. ř. s. Přípisem
ze dne 29. 3. 2018 požádaly žalobkyně krajský soud rovněž o přiznání odkladného účinku
rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavebního úřadu, ze dne 9. 3. 2018,
č. j. SURR/7130/029212/18 (dále jen „rozhodnutí Magistrátu města Liberec“).
[2] Krajský soud shora uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) nepřiznal žalobě
odkladný účinek (výrok I.) a odmítl návrh na přiznání odkladného účinku rozhodnutí Magistrátu
města Liberec (výrok II.).
[3] Toto usnesení nyní žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností;
a to i přesto, že byla poučena o tom, že proti němu nejsou opravné prostředky přípustné.
[4] Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti
rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
nestanoví-li tento zákon jinak, soud návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný, usnesením
odmítne.
[5] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172, vyslovil,
že rozhodnutí o odkladném účinku žaloby je rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné.
Kasační stížnost proti takovému rozhodnutí tedy ve smyslu §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
není přípustná. Jedná se o dlouhodobě ustálený právní názor, který Nejvyšší správní soud
zopakoval v řadě dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 8. 2012, č. j. 7 As 1/2012 - 38, nebo ze dne 30. 3. 2011, č. j. 4 Ads 12/2011 - 51),
a který potvrdil i Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2005,
sp. zn. III. ÚS 156/05).
[6] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost v celém rozsahu
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona pro nepřípustnost odmítl.
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků ani z osob
zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost
byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu