ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.252.2018:27
sp. zn. 4 As 252/2018 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci navrhovatelky: QINN INVEST s.r.o.,
se sídlem Mánesova 4757, Chomutov, zast. Mgr. Radkem Hladkým, advokátem, se sídlem
Národní 973/41, Praha, proti odpůrci: město Hlučín, se sídlem Mírové náměstí 23, Hlučín,
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Hlučína, v řízení o kasační
stížnosti navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2018,
č. j. 76 A 3/2018 - 18,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2018, č. j. 76 A 3/2018 - 18, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Navrhovatelka se návrhem doručeným dne 11. 7. 2018 Krajskému soudu v Ostravě (dále
jen „krajský soud“) domáhala zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Hlučína (dále
také jen „opatření obecné povahy“).
[2] Krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) návrh
pro opožděnost odmítl.
II.
[3] Proti tomuto usnesení nyní navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatelka má za to, že krajský soud nesprávně posoudil otázku včasnosti jí podaného
návrhu na zrušení opatření obecné povahy, neboť nezohlednil přechodná ustanovení obsažená
v části třicáté druhé, konkrétně v čl. XXXVIII, bodu 3., zákona č. 225/2017 Sb., kterým se mění
zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 225/2017 Sb.“). Je přesvědčená
o tom, že návrh podala včas, ve lhůtě stanovené uvedeným přechodným ustanovením.
III.
[5] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že souhlasí se závěrem krajského soudu
o opožděnosti stěžovatelkou podaného návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Navrhl proto
zamítnutí kasační stížnosti.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Ze správního spisu se podává, že opatření obecné povahy – Územní plán Hlučína vydalo
zastupitelstvo města Hlučína dne 21. 2. 2017. Jelikož veřejná vyhláška oznamující jeho vydání
byla vyvěšena na úřední desce Městského úřadu Hlučín dne 8. 3. 2017, nabylo v souladu s §173
odst. 1 správního řádu opatření obecné povahy účinnosti dne 23. 3. 2017 (patnáctým dnem
po dni vyvěšení veřejné vyhlášky).
[9] Podle §101b odst. 1 s. ř. s., ve znění do 31. 12. 2017, bylo možné podat návrh na zrušení
opatření obecné povahy do 3 let ode dne, kdy toto opatření nabylo účinnosti. S účinností
od 1. 1. 2018 však již uvedené ustanovení zakotvuje jednoroční lhůtu k podání návrhu
na zrušení opatření obecné povahy. Novelizace tohoto ustanovení byla provedena zákonem
č. 225/2017 Sb., a to konkrétně jeho čl. XXXVII, bodem 2.
[10] V čl. XXXVIII, bodě 3. téhož zákona zákonodárce stanovil pravidlo pro určování
počátku běhu lhůty k podání návrhů na zrušení opatření obecné povahy v případech, v nichž
nastala účinnost opatření obecné povahy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
tj. před 1. 1. 2018. Podle uvedeného článku „běží lhůta podle §101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud lhůta podle tohoto
ustanovení, ve znění ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplynula přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, nebo neuplyne za dobu kratší než 1 rok ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“
[11] Důvodová zpráva k uvedenému přechodnému ustanovení dodává, že „[p]okud uplyne lhůta 3 let
pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy vydaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je opatření
již nepřezkoumatelné; pokud uplyne v období kratším než 1 rok, je možné návrh na zrušení opatření obecné povahy
podat jen v období do uplynutí tříleté lhůty od vydání opatření obecné povahy; pokud by podle dosavadních předpisů
uplynula lhůta pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy za dobu delší než 1 rok od nabytí účinnosti
tohoto zákona, zkracuje se lhůta pro podání návrhu na 1 rok od nabytí účinnosti zákona.“
[12] Je zjevné, že formulace v odst. [10] citovaného čl. XXXVIII, bodu 3. zákona
č. 225/2017 Sb., je z jazykového hlediska vyjádřena poměrně složitě. Za použití logického
a teleologického výkladu s ohledem na obsah důvodové zprávy (i přes její jisté jazykové
nedůslednosti) k právě uvedenému zákonu lze pro účely posouzení zákonnosti napadeného
usnesení uvedený článek vyložit tak, že pokud nabylo opatření obecné povahy účinnosti přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (před 1. 1. 2018), a přitom by lhůta k podání návrhu
na jeho zrušení podle dosavadních předpisů uplynula za dobu delší než 1 rok ode dne nabytí
účinnosti zákona č. 225/2017 Sb., zkracuje se lhůta pro podání takového návrhu na 1 rok
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
[13] V projednávaném případě, jak již shora uvedeno, nabylo opatření obecné povahy
účinnosti dne 23. 3. 2017, tedy před tím, než dne 1. 1. 2018 nabyl účinnosti zákon
č. 225/2017 Sb. Lhůta podle §101b odst. 1 s. ř. s., ve znění do 31. 12. 2017, v délce tří let
ode dne nabytí účinnosti napadeného opatření obecné povahy by (nebýt novelizace provedené
zákonem č. 225/2017 Sb.) uplynula dne 23. 3. 2020. To znamená za dobu delší než 1 rok po dni
nabytí účinnosti zákona č. 225/2017 Sb. Z dikce čl. XXXVIII, bodu 3. tohoto zákona
tedy vyplývá, že návrh na zrušení opatření obecné povahy mohl stěžovatel podat ve lhůtě
jednoho roku ode dne účinnosti zákona č. 225/2017 Sb., tj. od 1. 1. 2018.
[14] Jelikož stěžovatelka podala návrh na zrušení opatření obecné povahy dne 10. 7. 2018
(čl. 15 spisu krajského soudu), učinila tak včas. Krajský soud pochybil, pokud návrh stěžovatelky
odmítl pro opožděnost.
V.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského
soudu podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, ve kterém
bude krajský soud vázán vysloveným právním názorem kasačního soudu podle §110 odst. 4
s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v konečném
rozhodnutí (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. září 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu