ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.51.2018:20
sp. zn. 4 As 51/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. H., zast. Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 7. 2015, č. j. KUOK 61169/2015, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 1. 2018, č. j. 59 A 15/2015 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Magistrát města Olomouce, odbor agendy řidičů a motorových vozidel (dále
jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 12. 11. 2014,
č. j. SMOL/237418/2014/OARMV/DPD/Pri, uznal žalobce vinným z porušení §18 odst. 4
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu),
a naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu §125c odst. 1 písm. f) bod 3 téhož zákona.
Za tento přestupek žalobci uložil pokutu ve výši 3.000 Kč.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím pro opožděnost zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 7. 10. 2016, č. j. 59 A 15/2015 - 37,
zamítl. Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 31. 10. 2017,
č. j. 8 As 237/2016 – 32, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm krajský soud
shora označeným rozsudkem žalobu opět zamítl.
[4] Proti posledně uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále
jen „stěžovatel“) dne 20. 2. 2018 blanketní kasační stížnost, v níž pouze uvedl, že se domáhá
zrušení tohoto rozsudku a že kasační stížnost doplní na výzvu soudu ve lhůtě jím stanovené.
[5] Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 1. 3. 2018, č. j. 4 As 51/2018 - 14,
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost
tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá rozsudek krajského
soudu. Rovněž jej poučil, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, soud
ji odmítne podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona.
[6] Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno do datové schránky dne 5. 3. 2018 (pondělí).
Lhůta k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s.
uplynula dne 5. 4. 2018 (čtvrtek). Stěžovatel však na výzvu k doplnění kasační stížnosti
nereagoval. Kasační stížnost tudíž stále nesplňuje náležitosti stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §103 odst. 1 téhož zákona
[7] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě
může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.
[8] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[9] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu neodstraní, nelze v řízení pokračovat a soud
kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003,
č. j. 2 Ads 29/2003 - 40). Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl
nic konkrétního proti postupu či rozsudku krajského soudu, navrhl pouze zrušení tohoto
rozsudku a přes výzvu soudu kasační stížnost v zákonné lhůtě nedoplnil. Takto formulovanou
kasační stížnost považuje kasační soud za nedostačující ve smyslu požadavků vyplývajících
z §106 odst. 1 s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona odmítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu